Kříž: Svobodní – jak dál po deseti letech?

Kříž: Svobodní – jak dál po deseti letech?

Celkově lze říci, že Svobodným se přes dílčí úspěchy nepodařilo naplnit původní záměr – vytvořit relevantní politickou sílu, která by vytvořila protiváhu ostatním politickým stranám, které se předhánějí v tom, co dalšího by ještě měl stát zajišťovat.

Stát (a je jedno, zda ten stát, sídlící v Bruselu či v Praze) špatně a/nebo velmi neefektivně zajišťuje agendu, která mu z logiky věci náleží (bezpečnost vnitřní a vnější, justice, elementární veřejná správa a funkce posledního garanta toho, aby nikdo „neumřel hlady“), zato na sebe nabírá čím dále více činností, které vykonávat nemusí či nesmí. Důsledkem je čím dál více znechucených a povinnostmi zavalených občanů, kteří se cítí bezmocní. Prosperují zejména ti, kteří si našli cestičky, jak co nejlépe podojit erár, tvrdá a poctivá práce pro lidi se vyplácí čím dále tím méně. Lidé jsou čím dále pasívnější a hledají „vůdce“. Takový systém dlouhodobě nemůže fungovat a skončí v lepším případě stagnací, v horším případě nějakým průšvihem ekonomickým či, nedejbože, násilným.

Co s tím?

Některé věci se už začaly dít, jen ještě nejsou vidět. Svobodní se snad v příštích měsících změní. Přestanou být diskusním klubem diskutujícím o ideologických škatulkách a peskující ty, kteří sice něco udělali, ale neudělali to ideálně, a začnou být politickou silou usilující o politickou moc.

Jedním z předpokladů oné změny z diskusního klubu v politickou stranu je pochopení toho, že politik je někdo, kdo nabízí lidem službu. Službu, která se jmenuje „budu za vás sedět v parlamentu či zastupitelstvu a budu prosazovat XY“. Politik jde se svojí kůží na trh. Nabízí se. Jeho zákazníkem jsou lidi. Lidi, kterým musí dokázat, že on je ten nejlepší z nabízených. Politikem není někdo, kdo chce pomoci dobré věci a sám zůstat v pozadí. Neboť pak zákonitě dříve či později přijde zklamání z toho, že někdo jiný definuje, co to je ona „dobrá věc“. Kdo chce pomáhat, nechť pomáhá penězi, za které si lze pořídit profesionální služby, nikoliv předstíráním, že děláme politiku.

Svobodní mají jednu obrovskou výhodu – mají dopředu stanovami definovaný princip, který chtějí všude prosazovat – nechat lidem maximální volnost. Volnost v jednání, volnost v hledání toho nejlepšího řešení pro ně samotné. Protože to zajišťuje tzv. Paretovo zlepšení a tedy zvyšování užitku ve společnosti.

Vraťme lidem stát!

Zhruba dvě třetiny lidí v ČR jsou nespokojeni s tím, jak stát funguje. Cítí, že stát tu není pro ně. Aby jim sloužil. A hledají viníka. Jedněm se nabízí jako viník Brusel, druhým zase Praha. Pro třetí je tu téma nedostatečné kontroly, čtvrtí zase slyší na to, že všichni mají rozhodovat o všem, takže viníkem je nedostatečná demokracie. Další by zase chtěli „nějak“ změnit volební systém, aby generoval „ty nejlepší vládce“… Ani jedno není skutečné řešení. Souvisí to s nemožností ekonomické kalkulace. Prostě to bez skutečně systémové změny nebude lepší.

Řešením je totiž pouze nechat lidi, aby si o svém a za své rozhodovali sami. A stát nechat, aby pouze dohlížel, aby jeden nezasahoval do „bubliny rozhodování“ jiného, aby si lidi neubližovali a nebrali věci. Čím víc necháme rozhodovat lidi, čím víc jim necháme peněz a odpovědnosti, tím lépe se bude dařit.

Pokud někdy byla ta správná chvíle vstoupit do politické strany, která jediná chce skutečně zeštíhlit stát a nechat lidi svobodně dýchat, pak je to teď. Má to cenu!

 

Roman Kříž,
člen Republikového výboru Svobodných

 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

MUDr. Miroslav Havrda, místopředseda strany Svobodní, vystoupil 9. prosince 2025 v pořadu Host Mariána Barana na TV Česko s výrazně kritickým pohledem na současný stav české demokracie a politiky. V třicet dva minuty dlouhém rozhovoru s názvem „Máme opět zvonit klíčema?“ otevřeně vyjádřil své obavy o budoucnost České republiky a svobody jejích občanů.​

Kritika ODS a změna politické orientace

Havrda během rozhovoru zmínil svou osobní politickou cestu, která začínala u ODA. „Já určitě patřím mezi ty, kdo ji kdysi volil. A potom na tvrdou musel jsem zkrátka přestat,“ vysvětlil své odklonění se od strany, kterou dnes označuje za „progresivní levicovou stranu, která lže a podvádí lidi“. Zvláště kritizoval Martina Dvořáka,  bývalého spoluzakladatele ODA: „Já, když porovnám moje názory, které jsou stále stejné, a jeho názory, co on říká v televizi, že prostě chceme euro, prostě budeme konfederace EU… tak mě to šíleně mrzí“.​

Koalice 108 hlasů a spolupráce s ANO

Havrda obhajoval spolupráci Svobodných se SPD, Trikolorou a ANO jako jediné možné řešení v současné politické situaci. „Tady prostě jiná možnost nebyla, než udělat tuhle 108. koalici,“ zdůraznil s tím, že koalici spojují klíčové body: odmítnutí zbavování se práva veta v Bruselu, zamítnutí nelegální migrace, zachování české koruny a odmítnutí Green Dealu. O hnutí ANO mluvil s respektem na místní úrovni: „Za to ANO, to je tam asi 5 starostů. Jsou to prostě velice slušní lidé, co na těch vesnicích vládnou 5, 6, 7, 8 let a kdyby ti lidé byly špatní, tak je je lidé nezvolí“.​

Ostré výtky vůči prezidentu Petru Pavlovi

Jedním z nejtěžších útoků směřoval Havrda na prezidenta Petra Pavla. Kritizoval jej za podpis zákona o důchodech, kde „v zásadě okradli důchodce o peníze a pan prezident řekl, že sice je to špatně, ale že to podepíše“. Ještě ostřeji se vyjádřil ke korespondenční volbě: „Ta volba nebyla rovná, nebyla tajná… To odporuje ústavě České republiky“. Podle Havrdy se prezident chová „aktivisticky“ a ne podle ústavy, když odmítá jmenovat Babiše premiérem, což označil za „nezákonné protiústavní“ jednání.​

Kritika českých médií a veřejnoprávních institucí

Havrda věnoval značnou část rozhovoru kritice České televize a Českého rozhlasu. „My jsme vždycky, když bylo potřeba, tak nás odsunula v rámci veřejnoprávních médií, mimo hlavní média, a když naše myšlenky ty lidé nemohli slyšet,“ stěžoval si na prostor Svobodných v médiích. Označil novináře České televize za „aktivistické“ a připomněl incident, kdy se redaktorka zeptala Tomia Okamury, „jestli je rasista“. Kritizoval také systém financování České televize, kde „firmy nad 10 zaměstnanců, nad myslím 15 zaměstnanců platí poplatky české televizi“, což označil za vynález „pravicového politika pana Baxy“ z ODS.​

Migrace a bezpečnostní hrozby

Havrda sdílel svou nedávnou zkušenost z návštěvy německého města: „Já jsem teď přijel z Mnichova, kde jako tolik cizinců, co jsem viděl na ulici, tak to se fakt jako nevidí. Já jsem tam byl nakupovat Lidlu. Tam byl jeden Němec. Jinak tam nebyl žádný německý občan“. Upozornil na bezpečnostní opatření na vánočních trzích se zátarasy kvůli hrozbě terorismu. Zároveň zdůraznil, že Svobodní nejsou proti migraci jako takové: „Jestliže někdo přijde a  bude tady chtít pracovat a slušně žít a dodržovat naše zákony, tak strana Svobodných a ani SPD, ani jiné strany, my proti tomu vůbec nic nemáme“.​

Srovnání se socializmem a varování před totalitou

V emotivní části rozhovoru Havrda přirovnal současnou situaci k období socialismu. Vzpomínal na svou matku: „Moje maminka, ta pochází z rodiny soukromého zemědělce, v těch 50. letech, tak ta nemohla nastoupit ani na střední školu. Měla samý jedničky na základce. Tak prostě komunisty jí nedovolili, aby studovala střední školu“. S obavou dodal: „My se k tomu obloukem dostáváme znova. Je to šílené“. Varoval před tím, že „lidé se bojí něco říct nahlas, aby je nevyhodili z práce“.​

Covid jako zlomový okamžik

Pandemie covidu představuje pro Havrdu klíčový moment, kdy se rozdělila společnost. „Tady nás rozdělil covid. Tady vlastně ta demagogie, která zaznívala, ta lež, která zaznívala od médií… od těch takzvaných odborníků, kteří nám říkali nesmysly, jakože kdo se nechá naočkovat, tak nemůže nikoho nakazit“. Připomněl segregaci a strach, který byl mezi lidmi vyvolán.​

Národní zadání a budoucnost

V závěru rozhovoru Havrda naznačil novou iniciativu: „V lednu budeme spouštět aktivitu nazvanou Národní zadání, kde ve smyslu jde o to, že už politici si nebudou moci své volně dělat, co se jim zamane“. Svou motivaci k politickému angažmá vysvětlil především jako boj za svobodu svých dětí: „Já to dělám pro svoje děti. Já chci, aby moje děti žili opět tak, jako my po revolucí ve svobodné zemi. Mohli tady říkat názor… aby mohli normálně fungovat, normálně pracovat“.​

Havrda tak ve svém vystoupení představil výrazně kritický pohled na současný politický vývoj České republiky, přičemž opakovaně vyjádřil obavy o stav demokracie a svobody v zemi, což symbolicky shrnul otázkou v názvu pořadu odkazující na Sametovou revoluci: „Máme opět zvonit klíčema?“

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31