Kříž: Svobodní – jak dál po deseti letech?

Kříž: Svobodní – jak dál po deseti letech?

Celkově lze říci, že Svobodným se přes dílčí úspěchy nepodařilo naplnit původní záměr – vytvořit relevantní politickou sílu, která by vytvořila protiváhu ostatním politickým stranám, které se předhánějí v tom, co dalšího by ještě měl stát zajišťovat.

Stát (a je jedno, zda ten stát, sídlící v Bruselu či v Praze) špatně a/nebo velmi neefektivně zajišťuje agendu, která mu z logiky věci náleží (bezpečnost vnitřní a vnější, justice, elementární veřejná správa a funkce posledního garanta toho, aby nikdo „neumřel hlady“), zato na sebe nabírá čím dále více činností, které vykonávat nemusí či nesmí. Důsledkem je čím dál více znechucených a povinnostmi zavalených občanů, kteří se cítí bezmocní. Prosperují zejména ti, kteří si našli cestičky, jak co nejlépe podojit erár, tvrdá a poctivá práce pro lidi se vyplácí čím dále tím méně. Lidé jsou čím dále pasívnější a hledají „vůdce“. Takový systém dlouhodobě nemůže fungovat a skončí v lepším případě stagnací, v horším případě nějakým průšvihem ekonomickým či, nedejbože, násilným.

Co s tím?

Některé věci se už začaly dít, jen ještě nejsou vidět. Svobodní se snad v příštích měsících změní. Přestanou být diskusním klubem diskutujícím o ideologických škatulkách a peskující ty, kteří sice něco udělali, ale neudělali to ideálně, a začnou být politickou silou usilující o politickou moc.

Jedním z předpokladů oné změny z diskusního klubu v politickou stranu je pochopení toho, že politik je někdo, kdo nabízí lidem službu. Službu, která se jmenuje „budu za vás sedět v parlamentu či zastupitelstvu a budu prosazovat XY“. Politik jde se svojí kůží na trh. Nabízí se. Jeho zákazníkem jsou lidi. Lidi, kterým musí dokázat, že on je ten nejlepší z nabízených. Politikem není někdo, kdo chce pomoci dobré věci a sám zůstat v pozadí. Neboť pak zákonitě dříve či později přijde zklamání z toho, že někdo jiný definuje, co to je ona „dobrá věc“. Kdo chce pomáhat, nechť pomáhá penězi, za které si lze pořídit profesionální služby, nikoliv předstíráním, že děláme politiku.

Svobodní mají jednu obrovskou výhodu – mají dopředu stanovami definovaný princip, který chtějí všude prosazovat – nechat lidem maximální volnost. Volnost v jednání, volnost v hledání toho nejlepšího řešení pro ně samotné. Protože to zajišťuje tzv. Paretovo zlepšení a tedy zvyšování užitku ve společnosti.

Vraťme lidem stát!

Zhruba dvě třetiny lidí v ČR jsou nespokojeni s tím, jak stát funguje. Cítí, že stát tu není pro ně. Aby jim sloužil. A hledají viníka. Jedněm se nabízí jako viník Brusel, druhým zase Praha. Pro třetí je tu téma nedostatečné kontroly, čtvrtí zase slyší na to, že všichni mají rozhodovat o všem, takže viníkem je nedostatečná demokracie. Další by zase chtěli „nějak“ změnit volební systém, aby generoval „ty nejlepší vládce“… Ani jedno není skutečné řešení. Souvisí to s nemožností ekonomické kalkulace. Prostě to bez skutečně systémové změny nebude lepší.

Řešením je totiž pouze nechat lidi, aby si o svém a za své rozhodovali sami. A stát nechat, aby pouze dohlížel, aby jeden nezasahoval do „bubliny rozhodování“ jiného, aby si lidi neubližovali a nebrali věci. Čím víc necháme rozhodovat lidi, čím víc jim necháme peněz a odpovědnosti, tím lépe se bude dařit.

Pokud někdy byla ta správná chvíle vstoupit do politické strany, která jediná chce skutečně zeštíhlit stát a nechat lidi svobodně dýchat, pak je to teď. Má to cenu!

 

Roman Kříž,
člen Republikového výboru Svobodných

 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Spor mezi vládou a Pražským hradem o účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře se dostal do středu debaty v Událostech, komentářích ČT24 ze dne 8. dubna. Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec zvolený za SPD, přišel s jasnou ústavní argumentací: zahraniční politika je v kompetenci vlády, a výkon prezidentových pravomocí v této oblasti podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Vondráček se zároveň distancoval od rétorického sklouzávání debaty k osobním sporům a trvale vracel diskusi k věcné otázce: kdo dokáže Českou republiku na summitu Aliance hájit nejlépe?

Ústava hovoří jasně: kontrasignace je podmínkou

Vondráček hned v úvodu debaty odmítl zjednodušující interpretaci, že by ministr zahraničí mohl sám a jednostranně bránit prezidentovi v cestě na summit. Zároveň ale přesně identifikoval, kde leží skutečná ústavní páka vlády: „Kompetence prezidenta podle odstavce 1 a 2 článku 63 – včetně zastupování státu navenek – vyžadují kontrasignaci předsedy vlády. Za rozhodnutí nese odpovědnost vláda.“ Prezident tedy nemůže autonomně rozhodovat o tom, kde a jak Českou republiku zastupuje, pokud k tomu nemá souhlas premiéra.

Tato argumentace je tím přesvědčivější, že Vondráček ji podpořil důslednou logikou: pokud prezident trvá na tom, že sloveso „zastupuje“ v článku 63 zakládá jeho právo jet na summit, musí stejně pečlivě číst i odstavec 3 téhož článku. „On si nemůže libovolně jezdit někam a něco vyprávět – viděli jsme, jak se to nepovedlo, když mluvil o letadlech,“ připomněl Vondráček případ, kdy prezidentovo vyjadřování k dodávkám vojenské techniky Ukrajině způsobilo diplomatické komplikace. Výkon zastupitelské role bez vědomí vlády prostě neodpovídá duchu parlamentní republiky.

Summit NATO: profesionalita nad prestiží

Klíčovým Vondráčkovým argumentem nebyla touha prezidenta potrestat, ale věcný zájem na co nejsilnější české pozici v Ankaře. Summit bude primárně o plnění závazků přijatých v Haagu – a o obhajobě výdajů na obranu. „Jsem přesvědčen, že nejlépe to dokáží v tandemu premiér a ministr zahraničí,“ řekl Vondráček. Nová vláda má navíc lepší vztahy s americkou administrativou Donalda Trumpa než předchozí kabinet – a právě tento kapitál je podle Vondráčka třeba využít při vyjednávání v rámci Aliance.

Odkaz na summit NATO v roce 2022, kdy Miloš Zeman také necestoval do Madridu, Vondráček nezavrhl, ale upřesnil jeho smysl: tehdy šlo o zdravotní stav prezidenta a o jeho soulad s vládní linií. Dnešní situace je jiná – jde o nastolení jasného principu do budoucna, kdo a v jakém postavení hájí českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Osobní spory? Problém je na straně prezidenta

Na opakované otázky moderátora, zda celý spor není jen vendetou za nejmenování Filipa Turka, Vondráček reagoval věcně a bez uhýbání: „Není to trest, je to úplně logická věc a je to v zájmu České republiky.“ Zároveň ale pojmenoval, kde kolotoč sporů podle něj skutečně začal: u prezidentovy volby konfrontačního tónu vůči Filipu Turkovi. „Pokud Petr Pavel používá silná slova na úkor Turka, nemůže očekávat, že okolo něj budou všichni chodit po špičkách. Buďto si měl vybrat jiný tón – nebo nemůže útočit a přitom chtít, aby ostatní neřekli ani ne.“

Vondráček se přitom sám vyhnul jakémukoli osobnímu útoku na prezidenta. Zatímco opoziční host Marek Výborný z KDU-ČSL opakovaně kritizoval „frackovité“ chování vicepremiéra Macinky a mluvil o „politice na úrovni mateřské školky“, Vondráček zůstával v argumentační rovině. Poukázal na to, že inflace je v lednu a únoru nejnižší za posledních zhruba deset let – a tím nenápadně vrátil část debaty k výsledkům vládní práce.

Návrh zákona: pojistka pro budoucnost, ne msta

Závěr debaty otevřel téma Vondráčkova návrhu, který by prezidentovi odebral pravomoc pověřovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Vondráček svůj záměr obhájil s přehledem a klidem: „Tato věc se netýká Petra Pavla – týká se prezidenta jako instituce.“ Přiznal, že kdyby se podobně choval Miloš Zeman – tedy pokud by nejmenoval ministra za použití dehonestacích výrazů a dotáhl věc do ústavně sporné fáze – „kontrolka by mu zablikala stejně.“

Klíčovým důvodem pro návrh je podle Vondráčka strukturální problém demokratické odpovědnosti: prezident ve druhém mandátu nepodléhá tlaku voličů a parlament na něj nemá prakticky použitelnou páku v podobě ústavní žaloby. „Abych předcházel té situaci, kdy tady jednou bude prezident ve druhém volebním období s velmi malou odpovědností vůči voličům – tak je správné tuto pojistku zavést teď.“ Vondráček tak opět ukázal, že jeho legislativní aktivity vycházejí z principiálního a dopředu orientovaného myšlení, nikoliv z taktického boje dne.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31