Kříž: Co s Babišem aneb Problém vyřeší odstranění jeho příčiny, nikoliv jeho důsledku

Kříž: Co s Babišem aneb Problém vyřeší odstranění jeho příčiny, nikoliv jeho důsledku

Zažíváme nebývalé vzepětí občanské společnosti proti premiéru Babišovi. Ano, i já si myslím, že je to nehorázný lump a půjdu si stoupnout na Letnou. Ale budu při tom vědět, že Babiš je důsledkem, nikoliv příčinou problému. A budu vědět, že dokud neodstraníme příčiny, přijdou noví Babišové. Možná ne tak bezohlední, zato poučení. Problém přetrvá, jen se změní symptomy.

Jednou z hlavních příčin „babišitidy“ je fakt, že nežijeme v klasickém právním státě. Já vím, všichni se tváří, že ano, ale skutečnost je taková, že čím dál víc jsme nuceni se prosit o dovolení, abychom mohli to či ono. Musíme se přizpůsobovat tomu, co nám „dovolí“ stát, plnit nějaké podmínky, které nám určili naši vládci.

Porazit strom na svém pozemku? Povolení. Vyvrtat studnu? Povolení. Vyrábět, poskytovat služby, prodávat? Povolení. Když se nepodřídíme, jsme trestáni. Mimochodem, víte, že máme v našem právním řádu více než dva a půl tisíce možných přestupků, které jistě všichni znáte, neboť neznalost zákona neomlouvá?

Nudná právnická vsuvka

Začíná to vypadat, že vlastně nic nemůžeme, pokud nám to stát nedovolí. To je ale zcela v protikladu s tzv. zásadou legální licence, kterou máme v Ústavě. Ta totiž výslovně stanovuje pravidlo, že co občan nemá zakázáno, to má povoleno. Jenže my už jsme si zvykli, že se povoluje (po posouzení co je „dobré“), nikoliv zakazuje (co škodí).

Na druhou stranu pro stát Ústava určuje zásadu tzv. „enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí“. Neděste se, v překladu to znamená, že stát nemůže nic, co mu zákon výslovně nedovolí. A to, co zákon státu dovolí, má ještě podléhat principu proporcionality. Podle něj má být každá agenda státu posuzována z hlediska:

  1. vhodnosti (posuzuje se, zda dojde k naplnění sledovaného cíle);
  2. nutnosti (posuzuje se, zda cíle není možné dosáhnout jinak, vč. možnosti nechat na lidech, ať si vyberou, co je pro ně dobré)
  3. poměřování (posuzuje se, zda opatření nemá charakter situace, kdy se jde s tankem na vrabce)

Jak je to s dotacemi?

Našemu premiérovi jsou hlavně vyčítány kulišárny s dotacemi. Dosazování „správných“ funkcionářů do vybraných pozic, „zaklekávání“ na firmy, šmírování lidí a další prohřešky jsou jen průvodním jevem. Protože, jak známo, o peníze jde až v první řadě.

Takže dotace… Všimněte si nejprve, že jeho kritici nebrojí proti dotacím jako principu, přestože korupční prostředí přímo vytvářejí tím, že peníze (výsledky práce) všech přesouvají k vybraným.

Pak si zkuste projít právní řád a najít zákon, který výslovně povoluje nějakému úřadu rozdělovat dotace. Moc toho není. Například ministerstvo průmyslu a obchodu, které už rozdělilo na dotacích stovky miliard, má vlastně k této činnosti jediné „zmocnění“. To pochází z roku 1969, je obsaženo v tzv. kompetenčním zákonu, kde je ministerstvo označeno za ústřední orgán státní správy pro státní průmyslovou politiku. Tečka. Nic jiného. Co platilo za bolševika, to po padesáti letech frčí dál. Průmyslová politika. Ne to, co chtějí lidé. Ne to, o co je na trhu zájem. Ale to, co chce politik a úředník. Kruh se uzavírá.

Zvláštní kapitolou je pak role EU, resp. Evropské komise. Ta totiž dlouhodobě ignoruje neuvěřitelný chaos a porušování pravidel, který (nejen) u nás v oblasti dotací panuje. Ale to by bylo na zvláštní knihu.

Za co tedy má cenu demonstrovat?

Za to, abychom konečně začali hrát podle pravidel. Říká se tomu právní stát. V rámci dnešních ústavních pravidel by totiž nebyly dotace skoro žádné. Možná do veřejných statků, ale rozhodně nikoliv zhruba tisíc dotací každý den. Ale lidem, jako je pan premiér, by žádné společné peníze nešly. A spousta z nich by bez „čerpání“ nebyla úspěšnými velkopodnikateli. Měli by svá prosperující hokynářství či malé firmy někde na vsi.

Nepřítelem naší prosperity totiž není pan premiér, ale systém přebujelého státu strkajícího svůj nenechavý nos do mnoha společenských a ekonomických vztahů, kde zasahovat nemusí nebo dokonce nesmí, protože škodí.

Je na nás na všech, abychom si rozhodli, v jaké společnosti chceme žít. Zda v takové, ve které bohatí a sebevědomí občané utrácejí své peníze za to, co chtějí, a stát jako sluha dohlíží, aby nikdo nikomu a ničemu neubližoval, nebo ve společnosti, kde stát určuje na co se použijí peníze všech a chudí občané se rvou jako psi o to, co (jak se říkalo za bolševika) „upadne od špalku“.

Cesta k tomu prvnímu vede přes právní stát. Hra na právní stát vede k tomu druhému.

 

Zdroj

Roman Kříž
člen Republikového výboru Svobodných
Autor je zakladatelem www.libertarianskyinstitut.cz

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.

Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.

Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.

Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.

Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.

Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31