Konference Liberální euroskepticismus: alternativa pro Evropu

Konference Liberální euroskepticismus: alternativa pro Evropu

V Praze se 14. listopadu konala mezinárodní konference nazvaná Liberální euroskepticismus: alternativa pro Evropu, na které vystoupili europoslanci Petr Mach z České republiky (Svobodní/EFDD), David Coburn ze Skotska (UKIP/EFDD) a Peter Lundgren ze Švédska (Švédští demokraté/EFDD), a dále hlavní analytik Next Finance Vladimír Pikora.

Konferenci pořádá frakce Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD) v Evropském parlamentu.

Videozáznam celé konference si pusťte ZDE

Fotogalerie z akce zde

Zápis nejzajímavějších výroků na konferenci

David Coburn (Ukip)

Skotský europoslanec za region Skotsko od 2014. Narozen  v Glasgow (Skotsko) v r. 1959. Byl proti nezávislosti Skotska. V EP je ve výboru pro rybolov.

Názory

Říká o sobě, že je čistokrevný libertarián a ve své funkci chce prosazovat libertariánskou agendu. Je pro legalizaci lehkých drog, tvrdí, že jejich nelegalita vede ke kriminalitě. Chce, aby byl trh úplně oproštěn od vládních zásahů. Otevřeně vystupuje jako gay – ale je proti legalizaci sňatků gayů (argumentuje tím, že to způsobuje homofobii u křesťanů). Říká, že UKIP je ta nejméně rasistická strana.

O straně UKIP

Pravicová libertariánská strana, založena v roce 1993. V roce 2014 vyhrála volby do Evropského parlamentu (27 %, 24 křesel) jako první strana za 100 let porazila v britských volbách dvě hlavní strany v Británii Labouristy a Konzervativce. Její hlavní agenda byla do roku 2005 vystoupení z EU, po roce 2005 strana rozpracovala i program na všechny ostatní odvětví. První sedadla v Evropském parlamentu získali už v roce 1999 (7 % hlasů a 3 poslance), tehdy pod vedením milionáře Michaela Holmese. Mezi zvolenými poslanci byl i Nigel Farage. V evropských volbách 2004 pak získala 12 poslanců,  v roce 2009 13 poslanců. Současná podpora strany v Británii je kolem 18 %. Její program se opírá o libertariánské a tradičně konzervativní idee.

Na konferenci v Praze mj. řekl:

85 % zákonů se dělá v Bruselu. Musíme pracovat na tom, abychom zničili EU. Je jako rakovina, která působí proti zájmům těch, kdo jsou mimo EU.

Libertariánství je o malém státě, o individuálních svobodách a je pro lidi, kteří se chtějí uplatnit ve společnosti, je protisocialistické.

Neměli bychom dopustit, aby se peníze lidí utrácely na hlouposti, lehkovážně vymyšlené  vládou nebo státem.

Svoboda je to nejdůležitější co máme!

My (UKIP) jsme velmi nakloněni drobnému podnikání, chceme, aby se lidi mohli nerušeně těšit ze svého majetku.

Jsem připraven spolupracovat s Čechy, Brity, Švédy… zkrátka se všemi, kdo myslí svobodně a nechtějí se nechat indoktrinovat Evropskou unií. Spolu s Nigelem Faragem se snažíme neúnavně udržet hořící ohně libertariánství. Tím samozřejmě naštváváme EU, socialisty a ultrapravici.

UKIP byla velmi malá strana. Podařilo se nám uspět ve volbách a bojujeme v Evropském parlamentu za naše cíle. V Británii je to trochu jinak než třeba u vás – u nás lidé obvykle volí nikoliv pro stranu, ale proti jiným stranám.

Já a Petr Mach a další se snažíme bojovat proti tomu, že Evropská komise vytváří zákony, nařízení a regulace, proti kterým můžeme jen protestovat, nikdo nad tím nemá kontrolu!

Říkají o nás, a jak jsem zaznamenal, i o vás, hrozné věci. A já říkám – tím líp pro nás! Vždycky je to reklama – a je jedno, jestli dobrá, nebo špatná. Nedělejme si starosti, co o nás říkají.

Evropa je pro nás symbolem svobody. Nemohou nás umlčovat, musíme mluvit o demokracii.

Chci rozmanitost – v České republice nechci jít do KFC, chci do české hospody a dát si skvělé české jídlo.

Peter Lundgren (Švédští demokraté)

Původním povoláním byl řidič kamionu (od roku 1984), má tedy zkušenosti jak s vnitrostátní, tak i mezinárodní kamionovou dopravou – zabývá se předně dopravou a problematikou práce řidičů, v EP je členem komise pro Dopravu a turismus. Jako jeden z důvodů stagnace švédské ekonomiky vidí masivní příliv imigrace – lidé, kteří mají odpracováno i 20 let, najednou ztrácejí své pozice kvůli pozitivní diskriminaci při náborů pracovníků (kteří dost často ani neumí Švédsky); požaduje (stejně jako jeho strana) okamžité vystoupení Švédska z EU.

O straně Sverigedemokraterna

Švédští demokraté získali 12,9 % v zářijových volbách do Riksdagu, to je 49 mandátů (předtím po volbách 2010 měli 20 mandátů a 5,6 %). V současné chvíli se v průzkumech strana drží kolem 16 %. Je tedy třetí největší stranou po Moderaterna a Socialdemokraterna.

Strana je zaměřením euroskeptická a národně-konzervativní. Jedním z hlavních témat je zastavení masové nekontrolovatelné imigrace a přerozdělování k tomu směřující. Strana se hlásí k tradičním prvkům Švédska, tedy monarchie, neutrality a zvykům.

Na konferenci v Praze mj. řekl:

Je důležité, aby naše strany spolupracovaly, aby všechny státy jednotlivě vystupovaly kriticky vůči EU a hledaly k ní alternativu.

EU by neměla být organizace založená na smlouvách, jsou to myšlenky, co nás spojuje a na jejich základě  bychom měli spolupracovat, a nikoliv na základě diktátu z Bruselu. Také se budu snažit, aby se změnily podmínky členství v EU.

Milujeme Evropu, ale vůbec nám nedělá radost ta strašná unie! Za chvíli už nebudeme vůbec moci rozhodovat o své budoucnosti. Proto musíme omezit pravomoci Bruselu a nastolit předešlé společenství. Nechceme, aby nám nějací úředníci říkali, co máme dělat – to není demokracie.

Jak vypadá taková demokracie v Evropském parlamentu? Teď naposledy jsme měli na plénu hlasovat o novém místopředsedovi EP. A představte si – mohli jsme hlasovat jen pro, nebo se zdržet. Nemohli jsme hlasovat proti! To je přece tragédie demokracie!

Musí zkrátka existovat alternativa založená na demokracii. EU se navenek představuje jako celek, který propaguje volný obchod – ale to vůbec není pravda, např. v zemědělství. Zemědělci skoro nesmějí vyvážet, ale zároveň ceny jsou nesmyslně nafouklé. My coby státy s tím přitom nemůžeme nic dělat, přestože nám to velmi škodí! Více obchodu znamená větší prosperitu a mír. EU toto musí umožnit se všemi zeměmi na celém světě.

K tématu přistěhovalectví – abychom zamezili negativním dopadům volných hranic je třeba zpřísnit ochranu hranic. Brusel chce nechat dveře otevřené všem, a to i mimo EU. To má ale obrovský dopad na pracovní trh – jsme doslova zaplaveni cizinci, kteří nemají vzdělání, neumějí náš jazyk, ale zároveň mají nárok na veškerou sociální a zdravotní podporu, aniž by jakkoliv přispěli do společné pokladny. Suverénní státy zkrátka musí mít kontrolu nad svými hranicemi, sami mají mít možnost i určit, koho si do země pustí. Samozřejmě, nemůžeme obviňovat občany Sýrie, že chtějí do Švédska, utíkají před válkou… Nemůžeme pak ale pomoci všem. Není prostě chytré importovat levnou pracovní sílu, je to pak nefér konkurence pro naše vlastní lidi.

Na svém domě mám dveře, a oni chtějí, abych je dal pryč. Ale já je tam mít chci a také chci mít možnost je zamknout.

Naše strana má asi 13 tis členů, rozrostli jsme se v poměrně krátkém čase. Řekli jsme si, že se letos staneme třetí největší stranou – naši odpůrci se nám smáli, a my se jí skutečně v září stali! Média se do nás opírají, hlavní proud se nás snaží bojkotovat, ale to nám paradoxně dává určitou výhodu – běžným lidem to prostě vadí – nechtějí, aby nás někdo ostrakizoval. Jestli náš politický bojkot bude takto dál pokračovat, budeme mít ještě lepší výsledek, nebo dokonce můžeme volby i vyhrát!

Ano, v novinách o nás píšou, že jsme rasisti, nacionalisti, dávají nám nejrůznější nálepky. Ale já říkám, že jakákoliv reklama je reklama, a praxe to ukazuje.

Politici v Bruselu jsou jako krokodýli – mají velkou pusu a žádné uši. To je jejich hlavní problém!

Vladimír Pikora, hlavní analytik Next Finance

Stojí v čele analytického týmu Next Finance, kam přišel v roce 2006 z Volksbank z pozice hlavního ekonoma. V Next Finance koordinuje přípravy analýz a prognóz a vede sekci modelování makroekonomických indikátorů a modelování obchodování na devizových a peněžních trzích.

Vladimír Pikora se do povědomí široké veřejnosti dostal zejména svými odbornými články v médiích a častými citacemi ve všech médiích. V roce 2005 byl časopisem Týden označen za médii nejcitovanějšího českého analytika, což potvrdily i průzkumy v dalších letech.

Vladimír Pikora vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde v roce 2007 obhájil svou disertaci zaměřenou na finanční trh a získal titul Ph.D. V průběhu studia absolvoval řadu zahraničních studijních pobytů a získal řadu ocenění děkana i rektorky. Od roku 2001 je členem České společnosti ekonomické.

Na konferenci v Praze mj. připomněl masivní pomoc EU Řecku.

Už počátkem roku 2010 hrozil Řecku bankrot. EU mu poslala celkem 1,2 biliónu EUR ve formě přímé pomoci + 1 bilión EUR nepřímé pomoci prostřednictvím bank.

To vše porušilo legislativu, kterou si sama EU vymyslela. Špatným krokem se řeší jiné špatné kroky.

Média mluví o tom, že došlo k restrukturalizaci dluhu, ale neříkají už, že Řecko prostě normálně zbankrotovalo. Stejně přišlo to, čeho se všichni báli.

Oni to prezentují za super úspěch – že v roce 2020 bude dluh Řecka „jen 120% HDP“.

Pro Českou republiku nemá smysl být v bankovní unii! Být v bankovní unii a nemít euro znamená nemít dostatečný domácí bankovní dohled a nemít možnost hlasovat.

V. Pikora uvedl jako příklad unijního „experta“ na euro Dominiqua Strausse Kahna (bývalý generální ředitel Mezinárodního měnového fondu). V roce 2011 byl zatčen v New Yorku a obviněn ze sexuálního obtěžování pokojské v hotelu, poté na svou funkci rezignoval a aféra mu zabránila v kandidatuře na francouzského prezidenta. Poté si založil banku – a ta dnes krachuje a je vyšetřovaná z podezřelých operací.

„Máme štěstí, že nemáme euro,“ uzavřel svou velice zajímavou přednášku V. Pikora..

Petr Mach (Svobodní)

Předseda Strany svobodných občanů (založena 2009), od května 2014 europoslanec.

Na konferenci v Praze mj. řekl:

Mám radost, že tu v Praze můžeme mít konferenci pod hlavičkou frakce Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD) a že můžeme přivítat významného ekonoma Pikoru a mít hosty z Evropského parlamentu. Necítím se tam být sám, protože tam máme lidi jako jsou pánové Coburn a Lundren, cítím se tam dobře.

Co nám vadí na EU? V Evropě se děje cosi divného – ekonomika eurozóny neroste, ani v celé Evropě neroste. V některých zemích na jihu Evropy mají nezaměstnanost 25 %, i u nás je trvale vysoká. Ekonomiky členských států EU mají v sobě cosi nezdravého – a tušíme, že to špatné pochází z EU. Něco je špatného uvnitř systému EU – to je to, co nás vede ke skepticismu. Pochybujeme totiž, že by nějaká nadnárodní organizace dokázala řídit naše životy lépe, než jak to dokážou národní státy samy.

Demokracie na evropské úrovni funguje nějak divně. Čím to je, že EU přichází s tak divnými nápady, jako je zákaz vysavačů s vysokým výkonem nebo žárovek, vymýšlí nařízení o biopalivech –  schválně zmiňuji ty notoricky známé případy, ale je jich samozřejmě spousta dalších. Jak je vůbec možné, že vznikla měna euro? Euro nevzniklo na národní úrovni, ani s tím nikdo na národní úrovni nekandidoval. Mám na to dvě odpovědi.

1. EU není demokratická forma vlády. My sice předstíráme demokracii, sedíme v čemsi, co se nazývá „parlament“… Tak například včera: Dostal jsem možnost promluvit jednu minutu ve 22:57 hod. Na téhle fotce za mnou je akorát člen UKIP, který rovněž čeká na svou minutu…

To, co se děje v českém parlamentu, nám může připadat bizarní, ale když sledujeme přenos z jednání, tak slyšíme, že se tam poslanci o něčem navzájem přesvědčují, že spolu komunikují a potom hlasují – i když často vládní většina stejně přehlasuje opozici. Ale mluví tam spolu! Tak to v Evropském parlamentu prostě nefunguje.

Politolog by řekl, že neexistuje něco jako jednotný evropský politický lid – každou zemi přece zajímá něco jiného. Socialisté a lidovci v EP vládnou dohromady, ale nemůže se tam projevit vůle lidí – názor lidí, že třeba nechtějí zakazovat žárovky, tam skoro nedoputuje.

Vládne tam úřednictvo a jeho kontrola je velmi chabá. Procházejí nařízení a regulace, které jsou v rozporu s tím, co si lidé myslí a co chtějí! Nevládnou tam lidi skrze své legitimně zvolené zástupce.

2. EU ze své podstaty ničí konkurenci názorů, protože chce, aby vše bylo stejné. Správně by to mělo postupovat tak, že si třeba Německo zavede biopaliva,  my bychom je sledovali, a pokud by se to ukázalo jako dobré, tak bychom Němce napodobili. To se ale v systému EU nemůže stát, není šance, aby se nejprve ukázalo, co je dobré a co špatné. Prostě to úředníci nařídí.

Proč jsme euroskeptici? Prostě nechceme, aby nám někdo druhý diktoval, jak máme žít, co a jak máme dělat, jak se máme rozhodovat.

K tématu euro

Nechci monopol – mně se líbí, že u nás lidé platí korunou, ale když chtějí, tak můžou třeba i eurem. Po nás se chce, abychom toto opustili, aby skončila ta konkurence – jestli je lepší euro nebo Kč – ať si to lidi sami rozhodnou, čím chtějí platit. Je opravdu moc důvodů, proč usilovat, abychom do eura nespadli!

Přál bych si, aby to vyjednal premiér nebo ministr financí, ale protože se k tomu nikdo nemá, tak jsem se toho chopil. Obcházím další poslance a získávám pro to podporu i ve skupině vládnoucích lidovců a socialistů, a to z těch zemí, kterých se to také týká. Budu na tom dál pracovat – aby EP navrhl takovou změnu smlouvy, aby euro bylo dobrovolné, tedy pouze na žádost státu, který ho chce. A podobně, aby stát, který euro tíží, z toho mohl vycouvat – což dnes nejde.

Dobrá zpráva je, že hlasy našeho typu sílí: 13 % ve Švédsku, UKIP vyhrál ve své zemi volby do Evropského parlamentu… je nás čím dál tím víc. Roste hlas lidí skeptických vůči domýšlivosti elitářů, kteří si ve své nadutosti myslí, že za nás budou rozhodovat lépe než my sami.

 

Zapsala

Kateřina Kašparová, tisková mluvčí europoslance Petra Macha
e-mail: kasparova@svobodni.cz
telefon: 736 530 384
 

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Nedělní debata Lukáše Dolanského u jednoho stolu posadila Radka Vondráčka z ANO, Jiřího Pospíšila z TOP 09, Alexandra Vondru z ODS a Libora Vondráčka, předsedu Svobodných. Právě Libor Vondráček, jehož nezaměňovat s poslancem ANO stejného jména, se v hodinové debatě prosadil ne hlasitostí, ale tím, že u dvou nejsložitějších témat, střetu zájmů a vlastního zákona o pravomocích prezidenta, dokázal nabídnout přesnější argument než všichni ostatní kolem stolu.

V úvodní části o možném střetu zájmů Andreje Babiše, kde se Pospíšil a Vondra přetahovali s Radkem Vondráčkem o desítky a miliardy korun, zůstal Libor Vondráček nad politickým handrkováním. Připomněl výrok Jaroslava Kubery, že dotace by měly být trestným činem, minimálně sprostým slovem, a rovnou dodal, že kdyby dotace neexistovaly, nikdo by u stolu neřešil hodiny diskuzí o tom, kdo je v konfliktu zájmů. Šlo o řízný, ale věcný komentář, který posunul debatu od osobních útoků k podstatě problému.

Na dotaz, zda riziko nakonec nezaplatí čeští občané, odpověděl Vondráček jasným rozlišením kompetencí: ministerstvo spravedlnosti je dohledový orgán podle českého zákona, a to, že Evropská komise má jinou, širší definici střetu zájmů, je realita, se kterou je třeba počítat, ale neznamená to automaticky prohru. Zdůraznil princip, že pravidla pro vyplácení dotací musí platit stejným metrem pro všechny aktéry na území republiky, bez výhod pro premiéra i bez výhod proti němu, což je přesně ten typ nestranného postoje, který v ostré předvolební atmosféře ostatním hostům u stolu chyběl.

Když se debata přesunula k technickým rozdílům mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi, Vondráček doplnil argumentaci Radka Vondráčka o důležitý detail: pokud by v budoucnu vznikla prokázaná pohledávka státu vůči firmě z nesprávně vyplacených prostředků, je jednou z podmínek nárokových dotací i to, že firma nemá vůči státu nesplacené závazky, takže stát má nástroj k započtení dlužné částky i u dotací, které jinak automaticky náleží. Šlo o konkrétní, prakticky použitelnou informaci, nejen politické ujišťování.

Nejsilnější část večera ale patřila obhajobě zákona, který sám Vondráček prosadil ve sněmovně a který nedávno přehlasoval veto Senátu, totiž zákona, jenž prezidentovi odebírá pravomoc jmenovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Zatímco Pospíšil, Vondra i moderátor Dolanský ho tlačili k přiznání, že jde o pomstu prezidentu Pavlovi, Vondráček zůstal u právního jádra věci: podle článku 44 Vídeňské úmluvy jsou prezidentskými velvyslanci pouze ti, kteří jsou přijímáni hlavou jiného státu v rámci bilaterálních vztahů, zatímco vedoucí stálých delegací se předkládají vedoucímu mezinárodní organizace a jejich listiny podepisuje ministr zahraničí, nikoli prezident. Na podporu svého výkladu citoval tři nejčastěji zmiňované komentáře k ústavě, které jeho interpretaci potvrzují, a odmítl, že by šlo o svévolné rozšíření role vlády.

Na tvrdý argument Jiřího Pospíšila, že otázka nikdy nebyla sporná a že to potvrdí devadesát procent ústavních právníků, Vondráček nezačal ustupovat ani se hádat, ale klidně zopakoval, že situaci vyjasňuje pro všechny budoucí prezidenty a vlády, bez ohledu na politickou konstelaci, a otevřeně přiznal, že motivací je i obava z dalšího stupňování takzvaných naschválů ze strany hlavy státu, pokud by získala druhý mandát bez nutnosti obhajoby u voličů. Právě tato kombinace právní argumentace a otevřeně vysloveného politického kontextu působila mnohem přesvědčivěji než snaha ostatních hostů celou věc zredukovat na jedno slovo.

V pasáži o volebním vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku pak Vondráček ukázal, že umí kritizovat extremismus konzistentně na obě strany politického spektra. Připomněl teroristický útok v Pardubicích spojený se Stiftung Rosy Luxemburgové a ptal se, proč česká média nevěnují stejně důslednou pozornost krajně levicovým hnutím jako AfD, když nastupující vítězství Die Linke v Berlíně bude podle průzkumů podobně výrazné. Zároveň jasně a bez váhání odmítl požadavky některých zemských politiků AfD na zrušení Benešových dekretů, čímž ukázal, že sympatie k některým konzervativním pozicím AfD u něj nepřebíjí obranu národních zájmů.

Vondráček přiznal i praktickou inspiraci, kterou německá strana pro Svobodné představuje, konkrétně v tom, jak komunikuje s voliči a jak dokázala z jednotek procent vyrůst na téměř třicet procent podpory celostátně, v Sasku-Anhaltsku dokonce na 43,8 procenta. Zároveň ale hned dodal, že jde o inspiraci ve způsobu komunikace, nikoli v programu, a připomněl, že postoj Svobodných k evropské integraci je dlouhodobý a nemění se podle toho, jak si aktuálně vede některá zahraniční strana. Svobodní podle něj hlásají už od Lisabonské smlouvy totéž, totiž že by pro Česko bylo výhodnější být součástí EFTA, tedy uskupení po vzoru Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska než hluboce integrovanou součástí Evropské unie.

Poznamenal také, že AfD by na rozdíl od současné německé vlády nikdy nevypnula jaderné elektrárny, což je z pohledu Vondráčka relevantní i pro Česko, protože Německo dnes kvůli odstavení vlastních jaderných zdrojů potřebuje dovážet energii i od nás, a to je jeden z důvodů, proč jsou ceny elektřiny v regionu dlouhodobě vyšší, než by musely být. Vondráček tím ukázal, že i k tématu, které je v médiích často redukováno na emoce a nálepky, dokáže přistoupit věcně a spojit ho s konkrétním dopadem na české spotřebitele.

Když se moderátor Dolanský pokusil Vondráčka zatlačit otázkou, zda by Svobodní byli ochotni s AfD spolupracovat i za cenu ústupků v citlivých otázkách, odpověděl bez zaváhání, že spolupráce v Evropském parlamentu je věc programových průsečíků, ne bezvýhradného souhlasu se vším, co ten který spojenec řekne. Zdůraznil, že stejně jako u domácích partnerů posuzuje Svobodní zahraniční spojence podle konkrétních kroků, ne podle toho, jak je která strana označena v titulcích zpravodajství, a že tento přístup platí i směrem k voličům, kterým chce nabídnout srozumitelné vysvětlení, nejen politický slogan.

Celý večer tak Vondráček ukázal politika, který dokáže obhájit vlastní legislativní práci právním rozborem, rozlišit spravedlivou kritiku od demagogie a nebát se nepříjemných otázek, aniž by sklouzl k výkřikům, které kolem něj předváděli ostatní hosté. Zatímco debata jako celek často sklouzávala k vzájemným obviněním mezi ANO, TOP 09 a ODS, Libor Vondráček si udržel roli hlasu, který věcné argumenty upřednostňuje před politickým divadlem, a to je přesně ten typ vystupování, který voliče Svobodných dlouhodobě přesvědčuje, že jde o stranu se skutečným programem, nejen s hlasitými hesly.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31