Komárková: Hledání svobody v nesvobodném světě

Komárková: Hledání svobody v nesvobodném světě

Nemohu čekat, až se svět probudí ze spánku ignorace a nevědomosti. Nemohu čekat na uvědomění učitelů a odluku od nesmyslných standardů. Nemohu čekat na svolení politiků ke krokům, které mě budou naplňovat a dovolí mi převzít svou odpovědnost z rukou byrokratů zpět do těch mých. Nemohu bojovat za globalizaci svobody, dokud nedosáhnu té vlastní.

Svoboda je jednou z mých životních priorit. K jejímu dosažení využívám nespočet prostředků. Jednoduše se odlučuji od mechanismů, platforem, struktur a vztahů, které mě omezují.

Jedním z takových mechanismů je současný státem ovládaný finanční systém. Položme si otázku: Jakým způsobem fungují současné fiat peníze? A co je na nich špatné?

Schválně neříkám tradiční peníze, protože tradiční peníze byly kryté vzácnými komoditami (zlato, stříbro, drahé kovy). Bankovky byly jen prostředkem, který obchodování zjednodušoval, abyste s sebou při nákupech nemuseli tahat těžké kovy. Byly to poukázky, které jste kdykoli mohli směnit za zlato. To se změnilo poté, co stát začal legislativně řídit bankovnictví.

Vlády umožnily tištění nových peněz, přičemž množství zlata zůstávalo pořád stejné. Hodnota peněz tedy klesala.

Došlo to až do bodu, kdy byl v roce 1971 definitivně zrušen zlatý standard americkým prezidentem Nixonem. Z toho plyne, že nyní jsou peníze kryté pouze tím, že stát lidi legislativně nutí je přijímat. A jejich množství se neustále zvyšuje, přičemž bohatství se zvětšuje mnohem pomaleji.

To má za následek inflaci. Rakouská škola definuje inflaci jako nárůst peněžní zásoby, zatímco mainstreamová ekonomie definuje inflaci jako jev, kvůli kterému měna ztrácí svou hodnotu na trhu a snižuje se její kupní sílu. Míra inflace v podstatě říká, jak peníze za dané období ztrácí svou kupní sílu zapříčiněnou zvýšením celkového množství peněz v oběhu. Inflace tedy bohatství nezvýší, zvýší pouze množství peněžních zásob, protože bohatství jsou ve své podstatě komodity a peníze prostředek k jejich pořízení. To ale není jediný problém.

Rozdělení nových peněz není rovnoměrné. Z toho těží ti, kteří nové peníze dostanou jako první. Trh ještě nestihl reflektovat množství peněz a tak je hodnota nových peněz vyšší – to protože ti, kteří se k novým penězům dostávají jako první, mohou tyto peníze využívat v moment, kdy na trhu ještě nestihly vzrůst ceny. (Teď nové peníze vytváří banky půjčkami na hypotéky – proto z toho těží stavební průmysl, kterému se daří.)

Shrneme-li to, zatímco inflace většinu lidí poškozuje znehodnocením jejich peněz, najdou se i tací, kteří z tohoto procesu těží. Tím zpravidla bývají banky a lidé, kteří se k nově vytištěným penězům dostanou jako první. Na velmi zjednodušeném příkladu, kdy máme v celé ekonomice jen tři byty a kupci nepotřebují držet peníze, si můžeme ukázat princip: Pokud budeme mít tři byty určené k prodeji za cenu 2 000 000,- a banka natiskne nový 1 500 000,- určený na hypotéky, nebudeme mít rázem 4 nové byty, ale stále 3 byty, jen s rozdílem ceny, která pravděpodobně časem stoupne na 2 500 000 (tohle samozřejmě nemůžeme vědět přesně, berte to jako ilustrační příklad). Ten, kdo se k novým penězům dostane jako první, bude při starých cenách (ještě 2 000 000 za byt) obchodovat s novými penězi, které trh ještě nestihl reflektovat, a tak je jejich hodnota vyšší. Máme pořád stejný počet komodit, ale peněžní zásoby se zvětšují, čímž stoupá i cena. Zvýšení ceny nezůstane pouze u domů, ale pomalu se přesouvá i do všech ostatních odvětví. Tento proces se neustále opakuje a zvýhodňuje první uživatele nově vytištěných peněz a v dlouhodobém horizontu neustále snižuje reálnou hodnotu peněz.

Fiat měny spravují centrální autority. Ty můžou svévolně snižovat jejich hodnotu, i přes to, že jsou vaše. O čemž jsme se mohli přesvědčit již několikrát v případě měnových reforem na Kypru, ve Venezuele, Argentině a také při každoročně se zvyšující inflaci.

A taky ne každému je umožněno založení bankovního účtu. Což se týká především rozvojových zemí, zemí vyznávajících islám, kde ženy mají menší práva. U nás se něco takového týká například lidí, kteří mají problémy se zákonem a může jim být účet odstaven. Nebo organizací, kterým je znemožněno přijímat peníze, jako se stalo v případě WikiLeaks.

WikiLeaks je nezisková mediální společnost, která zveřejňuje významné utajované vládní a korporátní dokumenty, při čemž využívá internet k zachování anonymity a nevystopovatelnosti svých zdrojů. V roce 2010 byly WikiLeaks odstaveny účty a tak musela organizace hledat náhradní řešení, které našla v podobě Bitcoinu. Přijímání Bitcoinu nemohla vláda nijak omezit, díky čemuž společnost WikiLeaks mohla pokračovat ve své činnosti. V roce 2017 poděkoval tiskový mluvčí WikiLeaks za rozhodnutí americké vlády, kdy WikiLeaks museli Bitcoin přijímat. Od roku 2010 do roku 2017 se jejich hodnota zvýšila o cca 50 000 %.

Lidé se výše uvedenými problémy snažili popasovat přirozeně již dlouho. A to například v podobě alternativních měn E-goldu nebo Liberty Dollaru.

E-gold byl elektronický platební systém, který umožňoval držet účet se zůstatky vyjádřených v gramech zlata, stříbra, platiny a paladia. Krytí bylo stoprocentní. V květnu 2008 měla tato služba více jak 5 milionů účtů a spravovala několik tun zlata. Pod záminkou boje proti terorismu a praní špinavých peněz byl však E-gold po prohraných soudech zrušen.

Liberty Dollar byla měna, jež přímo konkurovala americkému dolaru. Liberty Dollar měl za cíl návrat k původnímu americkému dolaru se zlatým standardem. Byl tvořen s obsahem kovu 999/1000. A čekal ho naprosto stejný osud jako E-gold, jen zdůvodnění bylo ještě daleko absurdnější.

Lidé potřebovali jiný prostředek, než fiat měny. Neustále však šli po stejné cestě, jen měnili boty za lepší v podobě alternativních měn. Změnit boty však nestačí – pokud v systému existuje centrální autorita, je velmi jednoduché tento systém zničit. S příchodem kryptoměn však nepřišla pouhá změna bot. Přišla změna cesty. Najednou se ocitáme v decentralizovaném a distribuovaném prostředí, které nemá potřebu centrální autority.

Při používání kryptoměn souhlasíte s předem nastavenými pravidly. Není zde žádná centrální autorita, která by rozhodla o vytvoření nových mincí a tím by všechny ostatní znehodnotila tak, jak to dnes dělají centrální banky.

Nebude nikdo, kdo by vám mohl odstavit vaši peněženku s kryptoměnami. A také nikdo, kdo by vám mohl zakázat přijímat platby tak, jako v případě WikiLeaks.

Protože člověka definují více činy než slova, je právě využívání alternativních měn cestou mnohem více než přesvědčování ostatních o jejich benefitech.

Odpoutáním se od vlivu centrálních autorit budou tyto autority ztrácet na síle, časem budou zbytečné a pokud nezaniknou úplně, jejich moc bude velmi malá. Snížení jejich vlivu může dosáhnout každý pomocí technologií, anonymizačních systémů v čele s kryptoměnami. Nástroje svobody už máme, jen čekají, až se je naučíme využívat.

Lucie Komárková,
místopředsedkyně Svobodných v Olomouckém kraji

Vyšlo na webu mises.cz.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31