Josef Novotný: Já, kamion

Josef Novotný: Já, kamion

Nedávná střelba v Uherském Brodě vyvolala debatu nad zákazem zbraní. Když nákladní automobil způsobí dopravní nehodu, proč není vyvolána debata o zákazu o kamionu? To jen pro ilustraci na začátek.

Pravdou je, že po každé nehodě kamionu slýcháváme řeči, jak jsou tyto nákladní automobily nebezpečné a jak by jejich regulace či zákazy problémy na našich dálnicích vyřešily. Rozhodl jsem se sepsat takové Q&A všech námitek, které slýchávám, kdykoli „bráním“ kamiony. Mé odpovědi vás nenechají chladnými.

 

Názor 1: „Prostě je naložíme na vlak a pojedou na železnici.“

Odpověď JN: „Železnice nevede od domu k domu. Ne každá firma má vlastní vlečku. Naložením na intermodální vlak se ztratí cenný čas, což je komparativní výhoda, kterou kamion oproti ostatním má. Statistiky Eurostatu (1) mi dávají za pravdu. Doprava po silnici je flexibilní a na krátkou vzdálenost levná.“

Názor 2: „Prostě zvedneme mýtné na dálnicích. A bude líp.“

Odpověď JN: „Čím vyšší je mýtné, tím spíše se bude objíždět, a místo aby kamion jel v klidu po dálnici a rychlostní silnici, tak vás bude zdržovat na lokální silnici. To povede k ještě více nehodám, většímu opotřebení silnice a větší kongesci. Navíc jako u kterékoli daně, mocný to Laffer a jeho křivka – potenciálně vybereme na mýtném ještě méně. Na závěr nezapomeňme, že jakékoliv zdražení dopravy se odrazí v ceně finálních produktů a služeb!“

Názor 3: „Prostě jim zakážeme jezdit o víkendu.“

Odpověď JN: „Místo aby jeli o víkendu, kdy je na silnici relativní klid, jich pojede o to víc v pondělí ráno, kdy všichni potřebují do práce. Navíc v zákoně existuje mnoho výjimek (2), např. pro poštu a další, pro které zákaz o víkendu neplatí. Více viz můj předešlý článek.“

Názor 4:Jsou těžké a opotřebovávají silnice! Zakázat a bude líp!“

Odpověď JN: „Jednoznačně jsou na vině špatně postavené dálnice. Jejich stavba je ošizena tak, aby se co nejčastěji opravovalo. Kdo je stavař, tak o problému ví více dopodrobna. (3)

Co se týče váhy – odpověď: fyzika základní školy. Není to o váze, nýbrž o rozložení váhy! Kamion, který má čtyři nápravy a má užitnou hmotnost 20 tun silnici opotřebuje více než jeho stejně těžký kolega s pěti nápravami. Oficiální statistika navíc tvrdí, že návěsy jsou objemově naplněné z 90 %, ale užitná hmotnost je často na úrovni 50 % potenciálu. Ve Švédsku a Finsku dokonce jezdí kamiony o celkové váze 90 tun, ale celá souprava i s návěsy má 11 náprav. Čím těžší a delší kamion s více nápravami, tím lépe. Celkově pak jezdí menší počet kamionů, protože jeden dlouhý vydá za dva nebo tři krátké.“ (4)

Názor 5: „Víte, s čím sem jezdí z Pobaltí a z Rumunska? Navíc jezdí načerno! Zakázat!“

Odpověď JN: „Takové je již členství v Evropské unii. Existence tzv. eurolicence eliminovala 26 různých vstupních povolení pro mezinárodní kamionovou dopravu. Nemůžeme ovlivnit, kolik Rumunských nebo Litevských řidičů sem přijede.[1]

Názor 6: „Zakažme kamionům předjíždět. A bude…“

Odpověď JN: „Ony to mají již podle zákona zakázané. (2) Ale! Řidič kamionu má na rozdíl od řidičů osobního automobilu časově omezenou práci. Musí stihnout „okno“ vykládky. Musí spát tehdy a tehdy. Musí ručit za náklad. Může jezdit na vybraných komunikacích. Já, řidič osobního vozu, nemám tachograf, u kterého vás kvůli jedné minutě nedodržení přestávky buzerují a pokutují maďarští celníci. Takže ten zoufalý řidič potřebuje předjet, má na to rychlost, má na to volný prostor… Ptejme se sami sebe, kolikrát jsme již viděli řidiče osobního vozu, který schválně zrychlil, aby nákladní auto nemohlo v klidu předjet.“

Názor 7: „Jsou to tydýti! Psychotesty! Povinně pro každého řidiče!“

Odpověď JN: „Psychotesty povinné jsou, bez nich není profesní průkaz. Viz paragraf § 87a, Dopravně psychologické vyšetření, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. (3)

Tvrzení, že kvalita českých řidičů se rok od roku snižuje a že dopravní firmy mají problém najít kvalitního řidiče, je nejspíše opodstatněná. Problém je v:

A) Českém školství. Kde kdo údajně musí jít na vysokou studovat. Místy je to až 70 % absolventů středních škol. Dost často s vyhlídkou nezaměstnatelnosti. Takže konec plivání na dělnické profese a neposílejme chytrého inteligentního kluka studovat psychologii, když může ten chytrý kluk po střední dopravní průmyslovce klidně dělat řidiče. Po chytrých, kvalitních řidičích s angličtinou a němčinou je vždy poptávka.

B) Buzeraci na silnicích, hloupém nespravedlivém bodovém systému a likvidačním pokutám. Profesionálové toho nechají, protože je to demotivuje. Pár mladých to dělá dočasně a nelze to pak brát za životní kariéru. Cílem by tedy mělo být celý bodový systém zrušit, jak Svobodní prosazují, protože vytváří prostor pro korupci. Dále by bylo vhodné vyjasnit si, co má celní správa a policie vlastně dělat. Také by bylo vhodné, aby ta samá soudkyně, která dopoledne rozváděla manžele, odpoledne nerozhodovala o tom, co byla ta vyšší moc, proč ten řidič nemohl najít absolutně žádné odpočívadlo, a tudíž mu nepřizná, že má pravdu on, a ne celníci.“

Názor 8: „Jsou neekologické! Zdražme naftu, ať to dopravce donutí to naložit na vlak a ne na liazku!“

Odpověď JN: „Vlaky v ČR jezdí na elektřinu nebo na naftu. Z čeho se vyrábí česká elektřina? Řidiči dnes jezdí v tahačích s Euro 6, které snížily uhlovodíky, dusíkaté plyny a pevné částice na takové minimum, že jsou ekologičtější než kdejaká Škoda Octavia. Řidiči jsou proškolováni na eco-driving. (5) Dokážou jezdit tak úsporně, že to někdy dělá dokonce spotřebu cca 25 l/100 km. (6) Takže pro ekologizaci dopravy se u kamionu udělalo daleko více než u vlaku nebo u lodě. Výše ceny nafty řidiče ovlivní, ale věděli jste, že velké dopravní firmy jezdí za úplně jiných podmínek než řidiči v osobním automobilu? To byste se divili, jak moc levnou naftu si dokáží sehnat.“

Názor 9: „Vy hájíte kamiony! Vy jste kamionová lobby!“

Odpověď JN: „Ne, nejsem. Je suis kamion! Já, tirák! Pokud hájím zdravý selský rozum, tak jsem hrdý lobbyista zdravého selského rozumu.“ 

Jako případně zvolený poslanec budu hájit zdravý selský rozum. Chci, aby doprava vycházela jak z technologického, tak také ekonomického zázemí, nezatížena ideologií, emocemi, hysterií. Chci spravedlnost, dodržování zákonů, které jsou přehledné, jednoduché, vymahatelné. Chci nízké spotřební daně z minerálních olejů, nízké DPH a nízké mýtné. Chci zrušit povinné přimíchávání biopaliv. Chci zrušit silniční daň. Chci zrušit bodový systém. Chci šedé mýtné na vybrané úseky rychlostních silnic. Je toho tolik, co bych chtěl. Ale nejdříve je potřeba rozbořit mýty a pověsti. 

Snad jsem na nic nezapomněl. Snad existují další otázky a námitky, které máte. Sem s nimi. Pojďme diskutovat.

Josef Novotný,
člen Svobodných

Autor je člen strany a aktivně sleduje dopravní problematiku. Autor je absolvent programu Logistika – mezinárodní přeprava a zasílatelství na VŠE. Článek byl konzultován s předními odborníky.

(1) Eurostat, UIRR annual report 2013-14, page 23, Anglický jazyk

(2) http://ekonomika.idnes.cz/sidi-se-na-materialu-i-na-projektech-rika-kritik-kvality-ceskych-dalnic-1m0-/ekonomika.aspx?c=A120101_192436_ekonomika_brm

(3) Zákon 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích

(4) http://www.ammattilehti.fi/uutiset.html?a100=486, Finský jazyk

(5) http://www.ecodrive.org/en/what_is_ecodriving-/the_golden_rules_of_ecodriving/ Anglický jazyk

(6) http://www.denik.cz/ja-motorista/svet-ridice-kamionu-neni-to-jednoducha-prace.html

 


[1] Navíc mají podle komunitárního práva právo na „kabotáž“. To znamená, že mohou cestou např. do Portugalska vykonat až tři vnitrostátní přepravy – bez nutných povolení. „Levní Rumuni“ tímto likvidují svoji „drahou konkurenci ze Švédska.“ Švéd musí projít tolika nařízeními, regulacemi a investicemi do kvality své vlastní jízdy, Rumun zase tolika ne. Proti kabotáži bojuje kolega Petra Macha, Švéd Peter Lundgren, v Evropském parlamentu. Peter se živil jako řidič kamionu 30 let.
 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31