Jiří Payne o vzdělávání: Invence místo kompilace

Jiří Payne o vzdělávání: Invence místo kompilace

Od dob, kdy dnešní generace navštěvovala školy, došlo k podstatným změnám. Před dvaceti lety jsme žili v prostředí charakterizovaném nedostatkem informací, nyní žijeme v prostředí, kde nabídka informací převyšuje poptávku. 

Unifikace přece není cílem (zdroj: internet).

Samozřejmě první stupeň základního vzdělání bude vždy zahrnovat potřebu memorování a procvičování, podobně jako výuka jazyků. S tím nechci polemizovat. To by nám však nemělo zastínit pochopení důležitého rozdílu. Změnil se cíl, na který má vzdělání mířit. 

Téměř vše je dnes možné najít na internetu. Zatímco kdysi bylo úkolem vzdělání vybavit studenta základními informacemi a základními návyky, jak a kde další informace vyhledávat, dnešní doba vyvolává potřebu jiných návyků. Vzdělání má poskytnout metody a návyky, jak oddělit důležité informace od nedůležitých, jak nedůležité informace (šum, reklamu, balast, nepodložená tvrzení) odstranit a jak s důležitými informacemi pracovat, jak je uspořádat a jak z nich vyvozovat nové, původní závěry. Vzdělání by také mělo zahrnovat návyk eticky hodnotit informace a hodnotit jejich použití a nakládání s nimi. Nepravdivá nebo nepodložená informace se liší od pravdivých právě etickým předznamenáním. Zatímco nedostatkové informační prostředí vyžadovalo memorování, přebytkové prostředí vyžaduje interpretaci. Zatímco v nedostatkovém prostředí bylo možné pracovat s celým kolektivem a požadovat po všech stejné výsledky, v přebytkovém prostředí je mnohem důležitější kreativita, samostatnost, schopnost týmové spolupráce. Týmová práce vyžaduje odpovědnost za vlastní příspěvek, i za celý tým. 

To vyžaduje individuální přístup i hodnocení. Cílem není unifikovat znalosti, ale vytvářet prostor pro individuální růst. Hodnocení by se mělo vztahovat k tomu, nakolik student využívá své schopnosti. Student by měl mít možnost říkat a psát, co sám uzná za vhodné, ale měl by umět svá tvrzení podložit fakty a argumenty. Nestačí mít informace, nestačí dosadit čísla do naučeného postupu či vzorce, v konkurenčním prostředí je nutné upřednostňovat invenci před kompilací. Je zřejmé, že nepomůže revoluční reforma, že bude nutné dlouhodobé úsilí všech účastněných.

Abychom se k tomuto cíli přiblížili, neměl by tomu v prvé řadě stát (ministerstvo) bránit přílišnou regulací. Stát by měl zcela upustit od pokusů unifikovat vzdělání. Unifikace nevede ke zvýšení průměru, ale demotivuje ty nejlepší, takže průměr zákonitě klesá.

Za druhé by měli mít rodiče dětí větší prostor od počátku ovlivňovat směřování a podobu vzdělávání, budou-li chtít. Studenti, kteří se blíží plnoletosti, by si už měli z velké části sami hledat a utvářet cestu. Možná by k tomu bylo vhodnější, aby celé základní vzdělání, které stát po občanech požaduje, bylo poskytováno v jedné instituci. Na druhé straně pokud žák nebo student přestoupí na školu, která poskytuje nadstandardní vzdělání oproti základnímu povinnému, nebo pokud vzdělání získá v zahraničí nebo vlastním studiem, mělo by takové vzdělání mít stejnou platnost. V takovém případě a jen v takovém případě má smysl, aby existovaly zkoušky, které ověří splnění požadovaných předpokladů a umožní získání certifikátu, který není vázán na konkrétní vzdělávací instituci.  

Kdysi se mne jeden diplomat ptal, proč jsme po roce 1989 nezavedli systém vzdělávání pro dospělé. Socialistické školství bylo špatné, vnucovalo každému místo skutečného vzdělání marxistické poučky. Ale ti, kterým tehdy bylo třicet, nebyli odepsanou generací. Uplynulo čtvrtstoletí, ale na této skutečnosti se mnoho nezměnilo. Vyrůstají generace, které se musely naučit, co nikdy nevyužijí, a které nedostaly vzdělání v oblastech, kde by ho potřebovaly. Myslím, že škola je veřejným prostorem a mohla by hrát důležitou roli i při dodatečném dobrovolném vzdělávání dospělých. Umí-li stát vyčlenit prostředky na vzdělávání dětí a studentů, měl by v přiměřené míře vytvořit prostředí nejen pro příslušníky třetího věku, ale i druhého.

Nevolám po administrativních školských reformách, protože vím, že zejména ve školství vždy vedou administrativní změny ke zhoršení. Zato bych si přál, aby vznikl prostor pro přirozený růst, který přiblíží vzdělání tomu, co opravdu potřebujeme. 

 

Jiří Payne, místopředseda Svobodných
 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Celorepublikový volební sněm Svobodných proběhl 14. listopadu 2026 ve jménu spojování a apelu na všechny politické struktury ve smyslu odsouzení násilí a agrese proti jiným názorovým platformám. Jako hosté na sněmu vystoupily špičky naší politické reprezentace.

První vystoupil Tomio Okamura, předseda Poslanecké sněmovny a předseda strany SPD. Poděkoval za skvělou práci straně Svobodných a především jejímu předsedovi Liboru Vondráčkovi za jeho mimořádně aktivní a nenahraditelnou aktivitu v rámci poslaneckého klubu SPD.

Na projev navázal Petr Macinka, ministr zahraničí a předseda strany Motoristé sobě. Zmínil „svobodného motoristu“ jako ideální výsledek naší společné práce a svobodu v přímé souvislosti se zodpovědností. V jeho projevu zazněla jako podmínka silné společnosti důvěra státu občanům místo restrikcí. Popřál Svobodným, aby zůstali svobodní.

Paní senátorka Daniela Kovářová pojala myšlenku svobody jako možnosti žít si po svém a rozhodovat o svém životě ve vlastní zemi a vyjádřila odpor k regulacím EU.

Na sněmu dále vystoupil Jindřich Rajchl, poslanec a předseda PRO, který přirovnal EU k Mordoru a pozastavil se nad tím, že pravda je dnes částí společnosti vnímána jako útok.

Již tradičním hostem na sněmech Svobodných byl Michal Simkanič, který nechyběl ani tentokrát. Všechny přítomné pobavil krátkou alegorickou povídkou o politických trendech ve společnosti.

Neočekávaně promluvil i jeden z někdejších zakladatelů Svobodných, Ladislav Jakl. Připomněl svůj starší text o pomyslném spojení fotbalových týmů Sparty a Slavie, kterým varoval před neuváženými fúzemi a z nich vyplývajícími riziky. Na současný stav společnosti navázal obratem, kdy při obraně společného hřiště je možné dočasně odložit rozdílné dresy a spojit se za účelem získání hřiště zpět. Pokud Evropská unie bere všem našim politickým stranám možnost rozhodovat o našich věcech na politickém hřišti v Praze, aby se o nich rozhodovalo v Bruselu, ty politické strany, kterým se to nelíbí, by měly síly spojovat.

Téma spojování a nutnosti držet při sobě rezonuje celým sněmem. Stejně jako omezení vlivu státu a nutnost vystoupení z EU, která už kromě restrikcí a regulací nic neprodukuje.

Následně se představili kandidáti na předsedu a místopředsedy strany i na členy Republikového výboru. Libor Vondráček tentokrát poprvé neměl protikandidáta a lze očekávat, že bude po skončení elektronického hlasování 21. 11., i po sedmi letech ve funkci, znovu zvolen předsedou strany.

V následné politické diskusi byla zmíněna i páteční konference „Co bude po EU?“, při které byl podle diskuse dán policií nepřiměřený prostor protestujícím v rámci jejich ohlášeného shromáždění na úkor účastníků konference. V návaznosti na to bylo přijato prohlášení jako apel na veřejnost i politická uskupení k odsouzení násilí, jako je třeba zamezení vstupu na konferenci jako nástroje politiky.

Na závěr se řešily praktické připomínky a podněty a návrhy na změny stanov, které by umožnily hlubší integraci politických stran v rámci Svobodných.

Text usnesení:

Svobodní varují před rostoucí mírou násilí používanou jako nástroj politiky.

Alarmujícím příkladem je pro nás včerejší (13. 11. 2026) útok levicových a progresivistických násilníků proti konání konference „Co bude po EU? Migrace, nebo remigrace?“, kteří násilím bránili účastníkům a hostům ve vstupu do sálu.

Nebudou-li tyto jevy jasně odsouzeny, a to nejen námi, ale všemi stranami a hnutími, které se chtějí nazývat demokratickými, je nepochybné, že se budou stupňovat. Ukazují se totiž jako účinné. Je jen otázkou času, kdy bude ve jménu tzv. tolerance a pokroku někdo zraněn nebo připraven o život. Kdo za to ponese morální a politickou odpovědnost?

Vyzýváme tedy strany a hnutí zastoupené v Poslanecké sněmovně: postavme se projevům násilí v politice, odsuďme je a vydejme tak jasný signál, že Česká republika je stále demokratickou a svobodnou zemí, kde lze svobodně projevit politický názor.

Republikový sněm Svobodných


14. listopadu 2026

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31