Jiří Kubíček: Praha 7 vychovává Svobodné

Jiří Kubíček: Praha 7 vychovává Svobodné

 

Svobodní sbírají před finančními úřady podpisy pod petici

Ve dnech 31.3. a 1.4.2014 sbírali členové a příznivci Strany svobodných občanů před budovami finančních úřadů podpisy pod petici proti povinným registračním pokladnám. Za tyto dva dny nasbírali více než 5500 podpisů.

Ve čtvrtek 10. dubna 2014, když se podařilo nashromáždit petiční archy z celé republiky, předali Svobodní petici vládě ČR.

Neděláme to poprvé

Stejnou akci uspořádali Svobodní i v loňském roce s peticí za zrušení „malých daní“. Podpisy sbírali členové Svobodných i před budovouFinančního úřadu pro Prahu 7. Už tehdy si nás pracovníci odboru dopravy ÚMČ Praha 7 chodili prohlížet a fotit.

Máme na to stolek

Členové a příznivci Svobodných mívají podle možností s sebou propagační stánek, viditelně označený jako petice, na kterém je petice vystavena k podpisu.

Z petičního zákona vyplývá, že archy mohou být vystaveny na veřejně přístupných místech bez nutnosti dalšího povolování státními orgány, proto sběr podpisů pod petici ani umístění petičního stolku nikde dopředu nenahlašujeme.

K účelu uvedenému v odstavci 1 mohou být petice a podpisové archy vystaveny též na místech přístupných veřejnosti. K tomu není třeba povolení státního orgánu, nesmí však dojít k omezení provozu motorových a jiných vozidel a k rušení veřejného pořádku. [§ 4 odst. 3 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním]

Nikde v ČR s tím nebyl problém, jen v Praze 7.

Praha 7 nemá ráda některé petice

2.4.2014 přinesl deník Metro informaci o tom, že zástupce volebního uskupení Praha 7 sobě pan Čižinský má problém s petičním stolkem, na kterém sbírá podpisy pod petici za kandidaturu jeho uskupení v komunálních volbách.

Ve stejný den zahájil odbor dopravy ÚMČ Praha 7 správní řízení se Stranou svobodných občanů, ve kterém nás viní z toho, že

… jste min. ve dnech 31.03.2014 a 01.04.2014, bez povolení silníčního správního úřadu, umístili stoleček s propagací politické strany s názvem “PETICE” i přesto, že jste rozdávali letáky propagující Vaší stranu …

Mgr. Ondřej Pecák, který Svobodné v řízení zastupuje, k tomu říká:

“§ 4 odst. 1 petičního zákona mimo jiné praví, že “…musí být umožněno, aby se (občan) s obsahem petice před podpisem řádně seznámil…” Odbor dopravy se tak poměrně odvážně pustil do interpretace rozsahu pojmu “řádně” a usoudil, že zákonné ustanovení vyloží zužujícím způsobem, do kterého “řádné” informování o celém rozsahu petice nepatří. Odbor dopravy se tak odvážně pustil i do interpretace ústavně zaručeného petičního práva, které svým rozhodnutím omezuje a sankcionuje. Jsme přesvědčeni, že nesprávně,” říká Mgr. Ondřej Pecák, který v řízení Svobodné zastupuje.

Naopak petiční stánek ODS postavený 17. dubna 2014 na stanici metra Vltavská, u kterého stál pan místostarosta Kaštovský a vedoucí odboru školství pan Kuchař nechal úřad asi bez povšimnutí. Nebo měli správné bumážky?

Svobodní se odvolají

Dne 6.6.2014 vydal odbor dopravy rozhodnutí, ve kterém ukládá Svobodným zaplatit pokutu 2.000 Kč a 1.000 Kč nákladů řízení, v odůvodnění pak uvádí, že:

… prokázané rozdávání letáků není podáním žádosti, návrhů a či stížnosti a není proto chráněno ustanovení čl. 18 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovením zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním, proto posoudil umístení stolku jako nepovolené zvláštní užívání.

Jsem přesvědčen, že k umístění petičího stolku žádné další povolování není potřeba a stejně tak ani k rozdávání letáků. Leták vysvětloval nevýhody registračních pokladen, ale úřad ho chápe jako propagaci politické strany. To ale upravuje pražská vyhláška, která sice říká, že:

Komunikačními médii, kterými nesmí být šířena reklama na veřejně přístupných místech, jsou:

a) letáky, navštívenky a vizitky šířené vůči neznámému adresátovi,

nicméně hned dodává, že:

Zákaz šíření reklamy se nevztahuje na

b) charitativní akce, prezentace politických stran a hnutí,

Tedy petiční stolek i rozdávání letáků jsou v souladu s právními předpisy.

Praha 7 vychovává Svobodné

Odbor dopravy v závěru svého odůvodnění píše:

K uvedené obhajobě i přístupu pana Kubíčka správní úřad přihlédl a stanovil proto sankci při nejnižší hranici, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Pokuta je pouze výchovná nikoliv likvidační.

Velice děkuji za osobní přístup, ale výchovnou pokutu nebereme a prosím našeho člena advokáta Mgr. Pecáka, lídra naší kandidátky pro komunální volby v Praze 6, který nás v řízení zastupuje, aby naopak on svedl bitvu nejen za Svobodné, ale hlavně za všechny spoluobčany tak, aby petiční právo nemohl zužovat odbor dopravy, ale toliko zákonodárce nebo výkladem Nejvyšší správní soud.

 

Jiří Kubíček,
předseda pražského sdružení Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Echo Prime Time se Libor Vondráček a Jiří Pospíšil střetli nad tím, zda má prezident Petr Pavel jet na červencový summit NATO, a zejména nad tím, jaká má být jeho role vůči vládě. Vondráček působil jako ten, kdo má na roli prezidenta jasný pohled: prezident má podle něj respektovat, že zahraniční a obrannou politiku nese primárně vláda, a nemá do ní vstupovat způsobem, který by působil jako paralelní hlas. Zároveň ale jeho vystoupení nevyznělo jen konfrontačně — spíš jako snaha dovést spor k jasnému pravidlu, které by podobné situace do budoucna nevyvolávaly.

Spor o NATO

Debata se od začátku točila kolem otázky, zda byla prezidentova účast na jednání vlády nutná, nebo spíš symbolická. Jiří Pospíšil ji interpretoval jako gesto smíření a snahu spor uklidnit, zatímco Vondráček tvrdil, že prezident na jednání nebyl potřebný, protože vláda si o účasti na summitu může a má rozhodnout sama. Podle Vondráčka navíc prezident už dříve veřejně naznačil, že by nebyl schopen hájit pozici nové vlády, což podle něj zpochybňuje smysl jeho aktivní účasti na summitu.

Vondráček se opíral o logiku rozdělení rolí: prezident je sice vrchním velitelem ozbrojených sil a má důležitou ústavní roli, ale není to podle něj důvod, aby se přirozeně přesouval do oblasti, kde za politickou odpovědnost nese hlavní díl vláda a obhajoval tím koaliční postoj, ale zároveň hledá oporu v systematičtějším výkladu ústavy. Právě v tom byl jeho výkon přesvědčivý nehrál na emoce, spíš se snažil ukázat, že spor není o osobní antipatii, ale o to, kdo za co v ústavním systému odpovídá.

Prezident a Ústava

Silnou část pořadu tvořila i širší debata o výkladu Ústavy. Pospíšil připomínal, že prezident Pavel podle něj ústavu ohýbá méně než jeho předchůdci, zatímco Vondráček trval na tom, že právě současné napětí ukazuje potřebu pravidla zpřesnit. V jeho pojetí není důležité jen to, co si kdo myslí, ale co by mělo být napsáno tak jasně, aby nevznikaly opakované spory o to, zda prezident musí, nebo nemusí jednat podle návrhu premiéra.

Vondráček opakovaně říkal, že by se mu líbilo, kdyby kompetenční žaloba vše vyjasnila, a když už by se ukázalo, že ústava není dostatečně jednoznačná, měla by se změnit. Nešlo přitom o boj za jednorázový politický efekt, ale o snahu nastavit systém, v němž bude jasné, kde končí pravomoc prezidenta a začíná odpovědnost vlády. V této části vystoupení působil nejvíc jako ústavně orientovaný politik, který se snaží do ostrého politického sporu vložit technicky přesnější rámec.

Mandát a odpovědnost

Zajímavý moment nastal ve chvíli, kdy se rozhovor stočil k tomu, zda by prezident mohl na summitu NATO vystupovat jinak než vláda, ale přitom tvrdit, že respektuje její mandát. Vondráček to zpochybnil. Připomněl, že prezident už dříve veřejně formuloval vlastní postoje k obraně a výdajům na armádu, a proto se obává, že by na summitu nešlo jen o formální zastupování státu, ale o samostatnou politickou linku.

Na rozdíl od Pospíšila, který zdůrazňoval diplomatický význam jednotného hlasu, Vondráček argumentoval tím, že pokud by prezident chtěl opravdu ctít mandát vlády, nemusel by se summitu účastnit vůbec, nebo by do něj vstupoval jiným způsobem. Tím se snažil obhájit názor, že nejde o nedůvěru k hlavě státu jako takové, ale o racionální snahu vyhnout se situaci, v níž by Česká republika navenek vysílala dvojí signál. Tady byl jeho výkon nejsilnější: byl jasný, věcný a opíral se o konzistentní princip, ne o momentální politický zájem.

Napětí mezi Hradem a vládou

Do debaty se neustále vracela také otázka, proč se vztah prezidenta a vlády dostal do tak napjaté podoby. Vondráček za hlavní příčinu označil spor kolem Filipa Turka a prezidentovu předchozí kritiku jeho nominace. Podle něj právě tato kauza odstartovala řetězec veřejných výroků, které vztahy dále poškozují, a proto je podle něj těžké čekat rychlé zklidnění.

Přestože to bylo podáno poměrně ostře, nepůsobil Vondráček jako někdo, kdo chce krizi jen přiživovat. Spíš naznačoval, že dokud nepadne jasné vysvětlení a dokud se nevyjasní hranice kompetencí, bude se podobné napětí vracet. Jiří Pospíšil to označoval za nedůstojné a zbytečné, ale Vondráček reagoval tím, že veřejný spor je jen důsledkem hlubší nejasnosti ústavy. V tom spočívala jeho největší síla v debatě: uměl politický konflikt převést do srozumitelnějšího rámce, aniž by se z něj snažil udělat osobní válku.

Celkové vyznění

Celkově Vondráček v pořadu vyzněl dobře, protože dokázal spojit jasný postoj s věcným vysvětlováním. Nebyl to výkon, který by stavěl na velkých gestech nebo silných emocích, ale spíš na argumentu, že stát má mít srozumitelná pravidla a že jejich nejasnost plodí zbytečné konflikty. V souboji s Jiřím Pospíšilem nepůsobil jako někdo, kdo by jen opakoval koaliční rétoriku, ale jako politik, který má vlastní čitelný výklad situace.

Zároveň však zůstalo zřetelné, že spor o prezidenta, NATO a kompetence není jen technická debata. Je to i střet stylů, kde jedna strana zdůrazňuje diplomatický klid a symbolickou důstojnost, zatímco druhá volá po tvrdším oddělení rolí a přesnějším ústavním vymezení. Vondráček v tomhle střetu obstál, protože působil jako někdo, kdo neuhýbá, ale zároveň se nesnaží z konfliktu dělat divadlo.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31