Většinově se shodneme, že elektřina je drahá a je jí málo. Co s tím? Malé zamyšlení nad dostavbou JE v ČR a politickými tlaky, které s tím souvisí.

Energie (a zejména elektrická) je jedním ze zásadních faktorů kvality života a ekonomické konkurenceschopnosti. Nechci se dožít situace, kdy místo abych si doma zatopil, tak si raději koupím dvě deky a v nouzi se budu tulit sousedovi k zadku, abychom se zahřáli. Levná a dostupná energie je základním předpokladem fungování veškerého (a nejen zpracovatelského) průmyslu. Koneckonců i ty progresivistické sdílené elektrokoloběžky a elektroauta bude nutné něčím nabíjet. Nedělám si iluze, že ony tolik opěvované solární a větrné elektrárny zastoupí klasické zdroje. Napadlo už někoho, že auta si lidé budou dobíjet zpravidla v noci, když jako na potvoru to sluníčko zrovna moc nesvítí? Je zcela evidentní, že i kdybychom dali solární panely na každou střechu v republice, tak to nezajistí plynulé dodávky této komodity.

Přijměme tedy 2 premisy. První je, že levná a dostupná energie je nutností. Druhou premisou budiž, že chceme přejít na bezuhlíkovou ekonomiku. S tím úplně nesouhlasím, ale pro potřebu tohoto článku to vezměme jako fakt. Je evidentní, že klasická náhrada stávajících zdrojů (vítr, soláry, hydroelektrárny atd.) je nedostatečná a má mnoho nevýhod. Ať už se bavíme o nízké účinnosti, neschopnosti fungovat „na povel“, poddimenzovaná přenosová soustava apod. Poté, co z „ekologických důvodů“ končí těžba uhlí v členských zemích EU jsme zcela závislí na dodávkách zemního plynu z Ruska. Infrastruktura na dovoz zkapalněného zemního plynu z jiných částí světa (převážně USA) je zcela nedostatečná. V Evropě v současné době funguje třicet terminálů na dovoz LNG, dalších 6 se staví a 22 nových projektů se plánuje.

Pojďme se podívat, co se děje okolo nás. ČR je zatím ve výrobě elektrické energie soběstačná, nicméně nejsme ostrovní systém a vedení EU tlačí na bezuhlíkovou ekonomiku. Silová elektřina se obchoduje na mezinárodních burzách a my jsme do tohoto systému zapojeni ať chceme nebo ne. Mimo různých spekulantů a obchodníků vstupuje do hra celá řada dalších faktorů. Třeba tlak na elektromobilitu. Navíc Německo se odklání od jaderné energie od roku 2011, kdy došlo k havárii v japonské Fukušimě. Ano, to přece dává rozum. Tsunami naprosto běžně přece zasahuje nejen území celého Německa, ale i polovinu Čech. Pominu zcela dokončenou a nikdy nespuštěnou rakouskou jadernou elektrárnu Zwentendorf, která se stala obětí boje krátkozrakých politiků, kteří hleděli pouze na svůj osobní prospěch a ani zbla jim neležel na srdci osud jejich země. Kocourkov? Ne – státy EU.

Pokusme se nejít s hlavním proudem evropských progresivistů a přiznejme si, že situace nevypadá nejlépe. EU původně zcela zavrhla jadernou energetiku jako málo ekologickou, ale v poslední době naštěstí sílí hlasy, které se snaží jádro zařadit do té „správné“ škatulky. Asi někomu začalo docházet, že ono okřídlené „poručíme větru, dešti“ nebude tak snadno dosažitelné.

Z mého pohledu je jaderná energie jediným zdrojem, který má budoucnost. Zejména v době, kdy má spotřeba vzrůstající tencenci. Nedostatek elektřiny a její rostoucí ceny totiž vedou k poklesu životní úrovně a útlumu veškerého průmyslu. Takže fajn. Je nejvyšší čas konečně vyhlásit tendr na dostavbu jaderných zdrojů v ČR (rozšířit lze jak Temelín, tak i Dukovany). Ale opět jsme svědky různých politických tlaků a zjednodušených názorů. Domnívám se, že hlavními kritérii by měla být ekonomická a bezpečnostní hlediska. Přijde mi zcela nelogické vylučovat z vypsaných tendrů různé státy jen na základě ideologických důvodů. Je to obchod. Nic víc, nic míň. A pokud nabídnuté řešení bude odpovídat požadovaným standardům, bude k němu veškerá dokumentace, zdrojové kódy a možnost údržby třetími subjekty, tak nevidím důvod jej a priori odmítat.

Taková jaderná elektrárna není kartáček na zuby. Jde o nesmírně složitý systém různých technických řešení, ve kterém můžeme velmi zjednodušeně definovat následující konstrukční celky:

– chlazení (věže, okruhy, čerpadla)
– vlastní reaktor
– parogenerátory, turbogenerátory, dieselagregáty
– turbíny
– trafostanice a rozvody VN
– řídící systémy
– stavební část včetně vodních děl
– a celou řadu dalších.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat do zmíněného Temelína. Reaktorová část je ruské provenience, na vybavení se podílely české firmy (Škoda Vítkovice, Plzeň, Sigma Lutín atd.), řídící jednotky pocházejí od americké firmy Westinghouse atd. Žádný dodavatel nikdy nepostaví kompletní elektrárnu. Vždy jde o zastřešujícího generálního dodavatele a celou řadu subdodavatelů. A to samé se týká i dodávek paliva. Do roku 2010 dodávala do Temelína palivo společnost Westinghouse Electric Company, od roku 2010 se začaly na základě proběhlého výběrového řízení používat v temelínských reaktorech palivové soubory ruské společnosti TVEL.

Osobně nevidím problém třeba v konfiguraci, kdy (obdobně jako v Temelíně) budou reaktory ruské, řídící a kontrolní systémy americké, turbíny české, palivo třeba francouzské a závodní kantýnu ať provozuje klidně vietnamec.

Ano – už vidím komentáře, že jsem „ruský šváb“ apod. Zkuste si ten blog přečíst ještě jednou. Je trpkým faktem, že prakticky celá Evropa je energeticky závislá na ruském plynu. Tato závislost se ještě prohloubí spuštěním plynovodu Nord Stream 2. Elektrárna postavená na ruských technologiích tuto naši závislost naopak snižuje za předpokladu, že servis, dodávky paliva apod. jsme schopni nahradit třetí sranou. Tak, jak jsem to popsal. Nevidím důvod nevyužít nejekonomičtější řešení a navíc řešení, které je funkční a u nás odzkoušené.

Bohužel mám dojem, že spousta lidí klade rovnítko mezi zmíněný kartáček na zuby a jadernou elektrárnu.

Jan Dočekal

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog Idnes