Že oponentní kandidát Drahoš není zrovna protřelý politik, se vědělo dávno, novinkou však je, že ani v jeho volebním štábu se to zřejmě nehemží odborníky na PR. Jinak by jim přece muselo dojít, že nelze protikandidátovi přepustit polovinu tak extrémně důležitého času, jakým je nedělní večer, kdy skončil víkend a lidé/občané/voliči relaxují před startem nového pracovního týdne. Právě tohle je čas, kdy se jen tak lenoší a sedí u televize. Drahošova absence v debatě se Zemanem na Nově, kterou dle prvních odhadů sledovalo cca 1,5 milionu diváků, je jasná politická chyba, která se v konečném důsledku může projevit jako rozhodující. Ještě dodám, že debata na nejsledovanější Nově byla první ze tří a jestli Drahošovi loutkovodiči doufají, že vše zvrátí v poslední debatě na ČT, kde se mu bude snažit pomáhat aktivistka Witowská, tak jsou vedle, protože třetí prezidentská debata během pěti dní nebude už zdaleka tak lákavá.
Ale existuje také možnost, že kandidát Drahoš najaté odborníky neposlouchá a rozhoduje o PR své kampaně především sám. Tomu by odpovídala výzva Zemanovi po vyhlášení výsledků prvního kola, že by se s ním rád utkal z očí do očí. Takovýto očividný nesmysl mu snad nikdo neradil. Hned na začátku ostrého střetu totiž akademik Drahoš zahodil jeden z nejdůležitějších trumfů, co měl. Klidně přece mohl nechat Zemana, ať je to on, kdo dává veřejně najevo, jak moc stojí o debatu s protikandidátem a přitom mu otloukat o ústa jeho neochotu zúčastnit se debat před prvním kolem. Ale to Drahoš ne, nejprve vyzval on, aby následně začal couvat a místo očekávaného střetu v sledované aréně začal jezdit po venkově stahovat králíky a producíroval se se svými podporovateli.
Oproti tomu Zeman si je dobře vědom toho, že v zemi, kde tvrdě pracující člověk dostává dvacet tisíc hrubého měsíčně, neuspěje s kecy o slušnosti a podporou politiků za zenitem a celebrit, z nichž mnohé jsou až příliš často spojené s tím, z čeho mají lidé strach – snížení bezpečnosti země z důvodu importu problematických imigrantů či dalším ohrožením jejich životní úrovně kvůli nutnosti splácet cizí dluhy. Zeman včera večer naprosto jasně vyhrál, na což okamžitě zareagovaly i sázkové kanceláře a Drahoš už není favoritem, a to před týdnem na něj byl kurz 1,4 a na Zemana 2,7.
Proč by také někdo volil do funkce, ve které je politická obratnost základem, diletanta, že… A kandidát Drahoš onoho diletantismu v průběhu jednoho týdne ukázal míru vrchovatou.
Miroslav Červenka, člen Republikového výboru Svobodných
Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.
Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.
Gratulace bez naivity
Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.
Obrana suverenity: Brusel není soudce
Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.
Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.
Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum
Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.
Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.
Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou
K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.
Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky
Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.
Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.
Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.
