"Seš naivní!" To je asi nejčastější reakce potenciálních voličů pravice na mou první změnu politické strany.

Jenomže já už jsem, obrazně řečeno, ponořen v politice od Národní třídy roku 1989 a všichni ti Kroupové (ODA), Hromádkové (DEU), Rumlové (US), Havlíkové (Občané.cz) i Tlustí (Libertas.cz) mě pokaždé nechali zcela chladným. Co mne tedy potom zaujalo na nějakém Machovi (Svobodní), že jsem se rozhodl odejít z ODS?

Tak zaprvé Petr Mach sám, zadruhé degenerace ODS a jako další důvody následují "americké" primárky Svobodných a nová, už ve svobodě vyrostlá generace hromadně vstupující do své první strany. A ovšem, svou roli tu sehrála i znalost fungování našeho volebního systému.

Petra Macha dál zmiňovat nemusím, každý se může seznámit s jeho názory sám, už léta je publikuje i veřejně obhajuje. Ostatní důvody si ale zaslouží bližší vysvětlení.

2. Degenerace ODS
Jakmile se vlády v jakékoli demokratické straně zmocní neformální zájmové skupinky, tak se začnou chovat "ekonomicky": "není třeba se moc namáhat s ideologií, ani zdržovat debatami". Stačí před každým důležitým hlasováním ve straně co nejlevnější cestou opatřit dostatek hlasů. Domluvou, dohodou co za co a nejrůznější motivací. Je to nejsnazší a nejrychlejší cesta ke krátkodobému cíli.

Že taková strana přestává být demokratická? Ne. Teoreticky se může stát, že se zbylí straníci vzbouří, nebo že se objeví osvícený vůdce. V zásadě takové obrodě nic nebrání, jenom je málo pravděpodobná. Obvykle musí přijít úder zvenčí, od voličů.
Viditelným důkazem této "provozní" degenerace ODS je i její nový první místopředseda, David Vodrážka. Neveřejné dohody na posledním kongresu ho vynesly do vrcholné politiky a přitom naprostá většina jeho volitelů slyšela jeho jméno poprvé. To samozřejmě vůbec neznamená, že by třeba hned zítra nemohl být lepším předsedou než pan Topolánek. Ale je to z principu nebezpečné a nezodpovědné.

Nedělám si iluze, že by v libovolné jiné zavedené evropské straně byla situace výrazně jiná. Podobné stranické stanovy, podobné volební systémy i podobná kulturní tradice vedou k podobnému chování lidí, toužících po moci. Trochu jiná situace je ale v USA a o tom za chvíli.

O "ideové" degeneraci ODS není třeba dlouze mluvit. Až neuvěřitelně působí třeba nedávné prohlášení zmíněného pana Vodrážky, že by uvítal předvolební podporu odvěkého odmítače základních východisek ODS, bývalého presidenta Václava Havla. Ten už ODS pochválil a tak nezbývá než doufat, že stranu tentokrát nestihne osud všech předešlých Havlových politických favoritů.

3. Primárky
Cíl skutečných stranických primárek je jednoduchý: omezit vliv zákulisních dohod při výběru stranických kandidátů. Jak se taková věc prakticky provádí? Zavede se povinně systém, při kterém o výběru kandidátů rozhoduje co možná největší počet lidí. Čím více lidí rozhoduje, tím hůře se s nimi manipuluje. Kdybyste v uvedeném příkladu zvolení neznámého Davida Vodrážky dali příležitost hlasovat všem zhruba dvaceti tisícům členů ODS, tak budou ve vedení ODS poněkud jiní lidé.

A teď si představte, že dáte příležitost hlasovat všem občanům. Stačí se k tomu zaregistrovat po internetu jako příznivec s jediným omezením, nesmíte být členem žádné jiné strany. Je pravděpodobné, že pak by hlasovalo několik set tisíc lidí a ve vedení strany pak budou (minimálně časem) jenom známí a mezi příznivci strany vážení politici, kteří se umí chovat, mluvit i konat. A budou vědět, že nejdéle za pár let je čeká znovu stejný test důvěry.

Takové primárky ovšem obsahují jeden důležitý předpoklad. Vychází z důvěry ve schopnost širší politické veřejnosti vybrat si v otevřeném souboji zájemců ty lepší. A že to umí lépe, než partičky zasvěcených, provázaných, zavázaných i znesvářených straníků kdesi v ústraní.
U Svobodných je princip primárek zakotven ve stanovách, proběhla jeho první úspěšná aplikace při sestavení kandidátky do Evropského parlamentu [2] a nyní stranu čeká rozhodující úkol, získat co největší počet hlasujících příznivců před následujícími volbami do českého parlamentu.

Pokud se ale rozhodnete stranu Svobodných někdy podporovat, tak byste si měli dávat pozor, aby časem na své primárky nerezignovala.

4. Svobodná generace
Strana Svobodných se podle očekávání plní lidmi, jako je její předseda Petr Mach. Jsou převážně v kristových letech, vyrostli ve svobodné společnosti, něco už dokázali a především přesně vědí, jakou zem chtějí předat svým malým dětem.

Jde o první českou politickou generaci, která si své názory vytvářela bez nezbytnosti nějak reagovat na totální socialistické a komunistické nesmysly. Vyrostla zaplavena dostatkem informací i vlastními zkušenostmi ze studií i cest do zahraničí. Vidí celkové zaostávání a korupci, kterou přináší evropský model sociálního státu. A netrpí komplexem méněcennosti malých, chudých a ušlápnutých východoevropanů.

Tato generace má navíc štěstí, že většina nespokojených členů ODS zatím váhá. Má tak čas upevnit ve straně svá nová "americká" pravidla.

Autor: Jiří Čertík (blog Idnes)
článek je ZKRÁCEN