10 otázek pro Svobodné zastupitele: Tomáš Štampach

10 otázek pro Svobodné zastupitele: Tomáš Štampach

1. Co vás při práci v zastupitelstvu překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?

Praha 3 je největší obcí, ve které mají Svobodní své zastupitele, vyjma mě ještě i kolegu Mojmíra Mikuláše. Vzhledem k tomu, že Praha 3 má přes 70 tisíc obyvatel, miliardový rozpočet, nejedná se tak o komunální politiku „v pravém slova smyslu“. Zasedání zastupitelstva se svým charakterem spíše blíží krajské či parlamentní úrovni a jejich průběh je vždy značně bouřlivý.

Překvapení hlavně v prvním roce číhala na každém kroku. Člověk do té doby neznalý politické praxe se musel řádně seznámit např. s jednacím řádem zastupitelstva či samotným hlasovacím zařízením. Ze stran zastupitelů mě pak překvapovalo časté zneužívání technických a faktických poznámek v průběhu jednání zastupitelstva.

2. Někdo říká, že vzhledem k politické filozofii Svobodných je komunální politika nevhodná pro náš program, protože kvůli velkému přerozdělování nelze prosazovat čistý svobodný program. Co si o tom myslíte?

Komunální politika je především přerozdělování peněz, tedy to, na což naše filozofie není stavěná. Ale i na této úrovni lze velice dobře upozorňovat na nešvary typu přidělování a čerpání dotací a naopak prosazovat efektivní vynakládání finančních prostředků za správu veřejného prostoru. Je třeba si i uvědomit, že komunální politika je politika na té nejnižší úrovni, tudíž politik je zde nejblíže lidem a ti místní, sousedé, ho mají pod pečlivým drobnohledem. Pokud se tedy Svobodní dobře zapíší do povědomí lidí na lokální úrovni, lze předpokládat jejich úspěch i v krajských či parlamentních volbách. Z tohoto pohledu je tak komunální politika nesmírně důležitá pro rozvoj a budoucí úspěch Svobodných.

3. Jak se dají přesvědčit voliči, že není třeba utrácet veřejné peníze za něco, co si ovšem obyvatelé té které obce vlastně přejí (obecní koupaliště, galerii, kavárny…apod.)?

Většinou jediným racionálním argumentem se stane pohled do „pokladny“ obce. Jak to tak bývá, kasa zeje prázdnotou a je třeba opravit místní komunikaci, udělat nástavbu základní školy, opravit dům pro seniory atd. Voliči, obyvatelé dané obce, toto také vidí a velice dobře si uvědomují priority, kterými je právě místní komunikace a škola. A kvůli bazénu většina nenechá zadlužit obec, radši se budou jezdit koupat do vedlejší obce.

4. Dá se na práci v zastupitelstvu nějak připravit? Čemu by se měl kandidát ještě před kampaní věnovat?

Nejlepší přípravou je pravidelná účast na jednání zastupitelstva a daných výborů a komisí. Nejdůležitějším bodem před startem samotné kampaně je mít neustále oči otevřené a naslouchat obyvatelům. Občan musí mít pocit, že se někdo o jeho názory zajímá (a ideálně se je snaží i řešit) v průběhu celého volebního období. K danému člověku si pak tento volič vybuduje důvěru. Pokud se však kandidát objeví až v průběhu volební kampaně, těžko může pomýšlet na úspěch. Myslet si, že stačí rozdat pár letáků na náměstí a roznést volební noviny do schránek, je velice naivní.

5. Jaký by podle vás měl být ideální kandidát do komunálních voleb? Jaké vlastnosti, znalosti, schopnosti by měl mít?

Mělo by se jednat o důvěryhodnou osobnost, která je známa svým vztahem k místní problematice a těší se všeobecnému respektu. Z vlastností bych zmínil zdravou sebevědomost, cílevědomost, ale zároveň i pokoru. Znalosti pak v závislosti na velikosti obce, je přeci jenom rozdíl, zda dotyčný kandiduje v obci se stovkou obyvatel či naopak ve stotisícovém městě. A ze schopností bych vypíchl především způsob vedení komunikace.

6. Co fungovalo ve vaší komunální kampani, co se vám osvědčilo?

V rámci kampaně se nám osvědčila intenzivní kontaktní kampaň. S kolegou Mojmírem Mikulášem jsme se však již dva roky před kampaní aktivně věnovali lokální problematice, dávali o sobě vědět obyvatelům např. prostřednictvím článků. Připravovali jsme se tak dopředu na komunální volby a snažili se tomu podřídit svůj úspěch. Kupodivu velice úspěšnou se stala i naše „hříčka“ v programu. Jelikož komunální volby probíhaly necelý půl rok od úspěšných „eurovoleb“, bylo naším cílem na toto v programu navázat. Do programu jsme tak na závěr uvedli, že chceme radnici bez vlající „vlajky EU“. Bylo to něco, co nikdo jiný neměl, občany to zaujalo a stalo se to i takovým pojítkem „jo, tak vy jste od toho Macha, ten je mi sympatický, tak já vám to tam hodím“.

7. A co naopak ve volební kampani nezabralo nebo nemělo očekáváný efekt?

Na Praze 3 se konala debata kandidátů na starostu, tj. lídrů relevantních kandidujících subjektů. Ač jsem přípravě na tuto debatu věnoval dostatek času, tak takto strávený čas se neukázal jako efektivní. Na debatě byly v hlediště zastoupeny především „fankluby“ daných kandidátů, „řadové občany“ by člověk spočítal na prstech jedné ruky vysloužilého dřevorubce.

8. Existují témata, která bezpečně v komunální kampani zabírají, a naopak témata, kterým je třeba se vyhnout, protože prostě občany ve vztahu k obci nezajímají?

Dle mých poznatků vždy zabírají témata týkající se mateřských a základních škol, popřípadě dětských hřišť. Vlastní děti jsou pro nás všechny tím nejdůležitějším a jejich rozvoj a budoucnost nás tak zajímá nejvíce. Důležité body programu musí zaujímat i dopravní obslužnost, kvalitní infrastruktura a čistota ve veřejném prostoru. Ve volební kampani bych doporučoval se vyhnout slovům o krácení dotací místním spolkům.

9. Drtivou většinu volebního období jste byl v opozici. Jak může zastupitel, který není ve vládnoucí koalici, něco prosadit, ovlivnit?

Velice těžko. Práce v opozici je tak do jisté míry až demotivující. Některé nápady a náměty se však dají podsouvat v rámci jednání odborných výborů a komisí, zde je tedy šance občas něco prosadit a změnit. Na samotném jednání zastupitelstva se již povětšinou nic změnit nedá. To je ve značné míře jen „divadlo“ pro veřejnost.

10. A podařilo se něco prosadit vám?

V Praze 3 se nám po vzoru Chrudimi podařilo navrhnout a prosadit zveřejňování podkladů k jednání zastupitelstva na internetu. Občané si tak týden před zasedáním zastupitelstva můžou stáhnout a prohlédnout projednávané materiály a v případě zájmu fundovaně vystoupit v rozpravě. Byl to krok v posílení otevřenosti a transparentnosti radnice.

(ler)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31