10 otázek pro Svobodné zastupitele: Josef Vagunda-Drgáč

10 otázek pro Svobodné zastupitele: Josef Vagunda-Drgáč

1. Co vás při práci v zastupitelstvu překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?

Nic zvláštního mě nezaskočilo ani příjemně, ani nepříjemně.

2. Někdo říká, že vzhledem k politické filozofii Svobodných je komunální politika nevhodná pro náš program, protože kvůli velkému přerozdělování nelze prosazovat čistý svobodný program. Co si o tom myslíte?

Okleštění zákony je poměrně značné, nicméně v souvislosti s programem Svoboných mě napadá toto: V rámci místních poplatků nevybírat poplatek z ubytovací kapacity. Sníží se tím zejména administrativa na straně poskytovatelů ubytování a zlevní se cena ubytování pro hosty. Příjem pro obce nemusí být nijak zásadní a obce se bez něj obejdou. Obce mohou nechat na základní úrovni daň z nemovitostí a nezvedat ji o povolený koeficient. Města a obce mohou být také transparentní tak, jak to jako Svobodní máme v programu.

3. Jak se dají přesvědčit voliči, že není třeba utrácet veřejné peníze za něco, co si ovšem obyvatelé té které obce vlastně přejí (obecní koupaliště, galerii, kavárny…apod.)?

Nejvýznamnějším zdrojem příjmu obcí jsou daňové příjmy plynoucí do rozpočtu obce jako podíl z daní, které platí jeho obyvatelé nebo firmy. Obec a občané by měli dbát, na to,  aby to, co se vydá z obecního rozpočtu, sloužilo co nejširším počtu obyvatel, nikoho neznevýhodňovalo a nikoho nezvýhodňovalo. Samozřejmě je potřeba brát ohled na specifika té, které obce. Někde může být obecní koupaliště totální nesmysl a jinde naprosto funkční projekt. Pro oba tyto extrémy znám konkrétní příklady.

 

4. Dá se na práci v zastupitelstvu nějak připravit? Čemu by se měl kandidát ještě před kampaní věnovat?

Kandidát by se měl aktivně zajímat o dění v obci. Číst radniční noviny, web obce, navštívit zastupitelstvo, na něco se jako občan zeptat, měl by se seznámit s rozpočtem obce, s plánem rozvoje obce. Přečíst si zákon o obcích a další.

5. Jaký by podle vás měl být ideální kandidát do komunálních voleb? Jaké vlastnosti, znalosti, schopnosti by měl mít?

Měl by být v obci zapojený do nějaké zájmové činnosti nesouvisející s politikou a měl by být díky této činnosti dostatečně známý. Měl by mít velkou rodinu a velký počet přátel a známých. Vlastnosti – otevřený a vstřícný, schopný jednoduše a zajímavě formulovat myšlenky, být pohotový a výřečný, zarputilý i schopný dělat kompromisy. Znalosti – měl by umět číst, psát, počítat a poznávat hodiny, umět pracovat s mapou a vyznat se v kalendáři.

6. Co fungovalo ve vaší komunální kampani, co se vám osvědčilo?

Nejvíce nám fungovaly články na různá témata v obci zveřejněné na vlastním webu, vydali jsme noviny. Srovnávali jsme se s okolními obcemi.

7. A co naopak ve volební kampani nezabralo nebo nemělo očekáváný efekt?

Neudělali jsme vyloženě nic špatně, vždyť jsme měli přes 20 % hlasů.

8. Existují témata, která bezpečně v komunální kampani zabírají, a naopak témata, kterým je třeba se vyhnout, protože prostě občany ve vztahu k obci nezajímají?

Co zabírá? Asi otevřenost, slušnost a slib vybudování něčeho hmotného v obci. Určitě neřešit věci, které obec nemá kompetence rozhodovat. Například vystoupení z EU nemá na obci smysl vůbec otevírat.

9. Většinu času až do ledna 2018 jste byl v opozici. Jak může zastupitel, který není ve vládnoucí koalici, něco prosadit, ovlivnit?

Zastupitel má obrovskou pravomoc nahlížet naprosto do všeho, co na obci leží – výběrová  řízení, smlouvy, účetnictví.  Díky tomu se dá najít něco, co obec dělá naprosto špatně. Může otevřít témata, která se doposud v obci neřešila nebo se nějak opomněla. Může jednat a jedná s občany, kteří se na něj obrací se svými požadavky. Rozumná koalice tu a tam něčemu ustoupí, zejména ve věcech pro konkrétní lidi.

10. A podařilo se něco prosadit vám?

Rozhýbali jsme výkup pozemků na výstavbu rodinných domů. Prosadili jsme změny v jednacím řádu zastupitelstva tak, aby občan směl vystoupit s příspěvkem před hlasováním zastupitelstva. Investiční akce se po našem návrhu zveřejňují na webu obce. Prosadili jsme podobu výběrových řízení s uveřejněním tak, aby se výběrového řízení mohlo účastnit více firem. Což vedlo k úspoře nákladů na investice.

(ler)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pořadu TV Česko vystoupila zdravotnice Adriana Čipižáková, která dlouhodobě komentuje téma očkování a kriticky se vyjadřuje k připravované Národní očkovací strategii. V rozhovoru popisuje, proč podle ní není správné stavět očkování jako „základní pilíř“ prevence a proč v dokumentu vidí riziko nepřímého nátlaku na veřejnost.

Čipižáková strategii označuje za komplexní plán, který podle ní detailně popisuje, „kam se očkování má ubírat“, co má být povinné a nepovinné a jaké má mít vazby a důsledky. Současně tvrdí, že dokument může v praxi vytvářet tlak směrem k „nepovinně povinnému“ očkování, protože jako cíl zmiňuje velmi vysokou proočkovanost – podle jejích slov až  populace. Strategie je podle ní prezentována jako prevence, ale fakticky se soustředí téměř výhradně na vakcinaci.

Jedním z klíčových argumentů, který prezentuje je, že část veřejnosti si podle ní zjednodušila význam očkování a začala jej chápat jako záruku bezpečí. V ordinacích se prý setkává s představou, že po vakcinaci „se už nemůže nic stát“, což podle ní vede k podceňování dalších návyků a opatření. Kritizuje také výroky, které podle ní zaznívají ve veřejném prostoru ve smyslu, že „jiná prevence infekčních onemocnění, než očkování není“.

V další části rozhovoru vysvětluje, proč podporuje výzvu „stop“ Národní očkovací strategii. Jako zásadní uvádí dvě roviny: jednak obavu z donucovacích mechanismů, jednak podle ní nedostatečné a málo férové zacházení s problematikou nežádoucích účinků. Tvrdí, že nežádoucí účinky se v praxi často bagatelizují a lidé se mohou setkat s odmítnutím souvislosti ze strany části lékařů, i když potíže přijdou krátce po očkování. Zároveň připomíná, že informace o nežádoucích účincích jsou uvedené v příbalových letácích a že systém by podle ní měl jasněji řešit, jak budou lidé s vážnými následky případně podpořeni.

Rozhovor se věnuje i očkování dětí a těhotných. Čipižáková říká, že rodiče by podle ní měli dostávat srozumitelné informace nejen o deklarovaných přínosech, ale i o možných rizicích a nežádoucích účincích – a zejména vysvětlení „proč se očkuje“ a proč v určitém věku. Kriticky popisuje zkušenosti některých rodičů, kteří jí podle jejích slov píší o komunikaci v ordinacích, včetně strašení. Opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí má být dobrovolné a postavené na úplných informacích, a zmiňuje i alternativní přístupy k prevenci, jako je životní styl, spánek, strava a hygienické návyky.

Významná část vystoupení se vrací do období covidu. Čipižáková popisuje svou zkušenost ze zdravotnictví, rozpor mezi mediálním obrazem a tím, co dle jejího líčení viděla v praxi, a také situace spojené s tlakem na očkování a testování u zdravotníků. Navazuje tím na svůj podíl na aktivitě známé jako Deklarace sester, kterou prezentuje jako reakci na nátlak na povinné očkování profesí. Podle jejích slov se téma nyní vrací v jiné podobě právě skrze Národní očkovací strategii.

V závěru rozhovoru zve na besedy a přednášky, kde se má diskutovat Národní očkovací strategie i širší rámec tématu. Zmiňuje vlastní web a další informační stránky a popisuje snahu zvát na akce i lékaře, aby zazněly různé pohledy a lidé si mohli informace sami vyhodnotit. Zároveň vyzývá ke společenskému „kompromisu“: aby se lidé navzájem ne dehonestovali podle toho, jakou cestu prevence si zvolí.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31