Zastupitel Svobodných Štampach: Občanovi důvěřujeme. Svoboda a zodpovědnost jdou ruku v ruce

Zastupitel Svobodných Štampach: Občanovi důvěřujeme. Svoboda a zodpovědnost jdou ruku v ruce

Ani poté, co se zastupitelé hlavního města Praha shodli na zpřísnění vyhlášky omezující konzumaci alkoholu na veřejnosti, neutichá diskuse o tom, zdali metropole potřebovala rozšířit počet míst, na kterých jsou všechny alkoholové nápoje zapovězeny. „Nechceme občana převychovávat, chceme, aby se mohl ve veřejném prostoru „svobodně pohybovat a žít“. Občanovi důvěřujeme, že se bude chovat zodpovědně, jelikož svoboda a zodpovědnost jdou ruku v ruce,“ myslí si Tomáš Štampach, zastupitel hlavního města za Svobodné. Právě Svobodní přijetí nové vyhlášky ostře kritizovali.

Praha zpřísnila pravidla konzumace alkoholu na veřejnosti. Jako Svobodní jste se proti úpravě této pražské vyhlášky ostře vymezili. Co vám na zákazu popíjení alkoholu vadí nejvíce? 

Na celou problematiku je se třeba podívat minimálně ze dvou úhlů pohledu. Za prvé je to samotný zákaz, respektive rozšíření míst se zákazem pití alkoholu na veřejnosti. Filozofií Svobodných je naopak minimalizace všelijakých zbytečných nařízení, příkazů, zákazů. Nechceme občana převychovávat, chceme, aby se mohl ve veřejném prostoru „svobodně pohybovat a žít“. Občanovi důvěřujeme, že se bude chovat zodpovědně, jelikož svoboda a zodpovědnost jdou ruku v ruce. Za druhé nám vadí nejednoznačný výklad samotné vyhlášky. Není zřejmé, co je myšleno pojmem otevřená láhev či v seznamu zakázaných míst je uvedena cyklostezka v blízkosti herních prvků. Ale jakou vzdáleností je definována blízkost herních prvků? Kolega Jiří Kubíček pak dokonce objevil, že jedno „zakázané místo“ na Praze 7 vůbec neexistuje. A takto bychom mohli pokračovat. Snažíme se tak upozornit, že textem přijaté vyhlášky mohou být šikanováni a postihováni slušní lidé, kteří v horkém letním dnu půjdou po Praze v ruce s kelímkem piva či si v parku udělají piknik s lahvinkou vína.   

Bylo podle vás vůbec zapotřební přistupovat ke zpřísňování této vyhlášky? Odůvodnilo podle vás dostatečně přesvědčivě vedení magistrátu nutnost této změny? 

Z mého pohledu je zpřísňování stávajícího znění vyhlášky naprosto zbytečné. V aktuálním znění je uvedeno přibližně 800 adresných míst se zákazem popíjení alkoholu a dále pak prostranství v blízkosti škol, zdravotnických zařízeních či MHD. Jedná se tak o již značnou část Prahy a zároveň je textově vše jednoznačné, jelikož se jedná o zákaz konzumace alkoholu v daných místech, nikoliv o držení „otevřené lahve“. Náměstek Hlubuček, který byl předkladatelem této vyhlášky, argumentoval, že je třeba vymýtit negativní jevy spojené s konzumací alkoholu na veřejnosti typu vandalismu a rušení nočního klidu. Nechápu, proč je ale potřeba schvalovat a zpřísňovat vyhlášku o konzumaci alkoholu s ohledem na ničení veřejného majetku. Pokud někdo deoluje majetek, tak na to snad máme dostatečné vyhlášky a zákony a není třeba kvůli tomu omezovat ostatní lidi zpřísňováním ne zcela souvisejících vyhlášek. Na tento argument jsem se však odpovědi nedočkal.   

Vedení hlavního města argumentuje především tím, že tímto krokem chce bojovat především proti nepřizpůsobivým občanům. Vám nevadí např. popíjení bezdomovců na zastávkách MHD nebo u metra?

Ruku na srdce. Myslíte, že zpřísněná vyhláška omezí popíjení bezdomovců na zastávkách MHD? Vždyť jak už jsem uváděl, toto chování má být postihováno i dle dosavadního znění vyhlášky. Jenže namísto toho, aby se někdo odpovědný tímto zabýval a konkrétní problém řešil, tak alibisticky přijde se zpřísněným textem vyhlášky, který v prvé řadě bude namířen proti slušným lidem.  

Nejde však jen o bezdomovce, noční popíjení v ulicích hlavního města je často rušivým elementem, na který si obyvatelé Prahy často stěžují. Neměly by podle vás přeci jen mít bujaré večírky v ulicích metropole nějaká pravidla, aby nedocházelo k nadměrnému obtěžování obyvatel Prahy? 

Samozřejmě se mi také nelíbí opilecké chování některých jedinců. Ale víme, zda za to může samotná konzumace alkoholu na veřejném prostranství? Není to spíše tak, že se dotyčný opije v hospodě, stěží se z ní vymotá „po čtyřech“ a venku dělá „bordel“? Pokud se někdo nechová v souladu s dobrými mravy, ničí majetek, ruší noční klid, tak snad má zasáhnout městská policie. Na to není potřeba vyhláška o zákazu konzumace alkoholu na veřejnosti. Vždyť se tímto např. zakazuje romantické pozorování východu slunce na náplavce se sklenkou vína.  

Velká diskuse se strhla především kolem toho, co se myslí zákazem mít u sebe otevřenou láhev alkoholu. Jaký je tedy konečný verdikt? Smí se po Praze nosit placatka s pálenkou?  

To vám bohužel neřeknu, jelikož to neví ani sám autor vyhlášky. Asi teprve čas ukáže, jak se text vyhlášky bude vykládat. Ale závěrem pak čtenářům mohu vzkázat, že sám se nadále v létě při procházce Prahou s chutí osvěžím čepovaným pivem do kelímku a v zimních dnech naopak vytáhnu na zahřátí placatku s mojí oblíbenou hruškovicí, ať už bude výklad vyhlášky jakýkoliv.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Echo Prime Time se Libor Vondráček a Jiří Pospíšil střetli nad tím, zda má prezident Petr Pavel jet na červencový summit NATO, a zejména nad tím, jaká má být jeho role vůči vládě. Vondráček působil jako ten, kdo má na roli prezidenta jasný pohled: prezident má podle něj respektovat, že zahraniční a obrannou politiku nese primárně vláda, a nemá do ní vstupovat způsobem, který by působil jako paralelní hlas. Zároveň ale jeho vystoupení nevyznělo jen konfrontačně — spíš jako snaha dovést spor k jasnému pravidlu, které by podobné situace do budoucna nevyvolávaly.

Spor o NATO

Debata se od začátku točila kolem otázky, zda byla prezidentova účast na jednání vlády nutná, nebo spíš symbolická. Jiří Pospíšil ji interpretoval jako gesto smíření a snahu spor uklidnit, zatímco Vondráček tvrdil, že prezident na jednání nebyl potřebný, protože vláda si o účasti na summitu může a má rozhodnout sama. Podle Vondráčka navíc prezident už dříve veřejně naznačil, že by nebyl schopen hájit pozici nové vlády, což podle něj zpochybňuje smysl jeho aktivní účasti na summitu.

Vondráček se opíral o logiku rozdělení rolí: prezident je sice vrchním velitelem ozbrojených sil a má důležitou ústavní roli, ale není to podle něj důvod, aby se přirozeně přesouval do oblasti, kde za politickou odpovědnost nese hlavní díl vláda a obhajoval tím koaliční postoj, ale zároveň hledá oporu v systematičtějším výkladu ústavy. Právě v tom byl jeho výkon přesvědčivý nehrál na emoce, spíš se snažil ukázat, že spor není o osobní antipatii, ale o to, kdo za co v ústavním systému odpovídá.

Prezident a Ústava

Silnou část pořadu tvořila i širší debata o výkladu Ústavy. Pospíšil připomínal, že prezident Pavel podle něj ústavu ohýbá méně než jeho předchůdci, zatímco Vondráček trval na tom, že právě současné napětí ukazuje potřebu pravidla zpřesnit. V jeho pojetí není důležité jen to, co si kdo myslí, ale co by mělo být napsáno tak jasně, aby nevznikaly opakované spory o to, zda prezident musí, nebo nemusí jednat podle návrhu premiéra.

Vondráček opakovaně říkal, že by se mu líbilo, kdyby kompetenční žaloba vše vyjasnila, a když už by se ukázalo, že ústava není dostatečně jednoznačná, měla by se změnit. Nešlo přitom o boj za jednorázový politický efekt, ale o snahu nastavit systém, v němž bude jasné, kde končí pravomoc prezidenta a začíná odpovědnost vlády. V této části vystoupení působil nejvíc jako ústavně orientovaný politik, který se snaží do ostrého politického sporu vložit technicky přesnější rámec.

Mandát a odpovědnost

Zajímavý moment nastal ve chvíli, kdy se rozhovor stočil k tomu, zda by prezident mohl na summitu NATO vystupovat jinak než vláda, ale přitom tvrdit, že respektuje její mandát. Vondráček to zpochybnil. Připomněl, že prezident už dříve veřejně formuloval vlastní postoje k obraně a výdajům na armádu, a proto se obává, že by na summitu nešlo jen o formální zastupování státu, ale o samostatnou politickou linku.

Na rozdíl od Pospíšila, který zdůrazňoval diplomatický význam jednotného hlasu, Vondráček argumentoval tím, že pokud by prezident chtěl opravdu ctít mandát vlády, nemusel by se summitu účastnit vůbec, nebo by do něj vstupoval jiným způsobem. Tím se snažil obhájit názor, že nejde o nedůvěru k hlavě státu jako takové, ale o racionální snahu vyhnout se situaci, v níž by Česká republika navenek vysílala dvojí signál. Tady byl jeho výkon nejsilnější: byl jasný, věcný a opíral se o konzistentní princip, ne o momentální politický zájem.

Napětí mezi Hradem a vládou

Do debaty se neustále vracela také otázka, proč se vztah prezidenta a vlády dostal do tak napjaté podoby. Vondráček za hlavní příčinu označil spor kolem Filipa Turka a prezidentovu předchozí kritiku jeho nominace. Podle něj právě tato kauza odstartovala řetězec veřejných výroků, které vztahy dále poškozují, a proto je podle něj těžké čekat rychlé zklidnění.

Přestože to bylo podáno poměrně ostře, nepůsobil Vondráček jako někdo, kdo chce krizi jen přiživovat. Spíš naznačoval, že dokud nepadne jasné vysvětlení a dokud se nevyjasní hranice kompetencí, bude se podobné napětí vracet. Jiří Pospíšil to označoval za nedůstojné a zbytečné, ale Vondráček reagoval tím, že veřejný spor je jen důsledkem hlubší nejasnosti ústavy. V tom spočívala jeho největší síla v debatě: uměl politický konflikt převést do srozumitelnějšího rámce, aniž by se z něj snažil udělat osobní válku.

Celkové vyznění

Celkově Vondráček v pořadu vyzněl dobře, protože dokázal spojit jasný postoj s věcným vysvětlováním. Nebyl to výkon, který by stavěl na velkých gestech nebo silných emocích, ale spíš na argumentu, že stát má mít srozumitelná pravidla a že jejich nejasnost plodí zbytečné konflikty. V souboji s Jiřím Pospíšilem nepůsobil jako někdo, kdo by jen opakoval koaliční rétoriku, ale jako politik, který má vlastní čitelný výklad situace.

Zároveň však zůstalo zřetelné, že spor o prezidenta, NATO a kompetence není jen technická debata. Je to i střet stylů, kde jedna strana zdůrazňuje diplomatický klid a symbolickou důstojnost, zatímco druhá volá po tvrdším oddělení rolí a přesnějším ústavním vymezení. Vondráček v tomhle střetu obstál, protože působil jako někdo, kdo neuhýbá, ale zároveň se nesnaží z konfliktu dělat divadlo.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31