Zálom: Jak zakázali koně

Zálom: Jak zakázali koně

V roce 1765 objevil skotský vynálezce James Watt parní stroj, čímž odstartoval průmyslovou revoluci. Energie spoutaná v páře začala ulehčovat a zefektivňovat práci v bezpočtu oborů lidské činnosti.

Hned o čtyři roky později sestrojil francouz Nicolas Joseph Cugnot mechanické vozidlo podobající se tříkolovému povozu, ovšem bez koně. Na jeho místě byl umístěn parní motor, který tento vůz poháněl. První automobil spatřil světlo světa. Jaké ohromné možnosti se lidem otevřely! Neefektivní koňské povozy, kočáry a koněspřežné dráhy se mohly rázem odebrat na smetiště dějin! Nutnost koně ustájit, krmit je, starat se o ně a pravidelně je na cestách měnit, odpadla. Stejně tak zmizela nepříjemnost v podobě všudypřítomných koňských koblih v ulicích měst.

Panovníci, politici, městští správci – ti všichni se rozhodli jít směrem pokroku technické revoluce a zejména lákavé představy čistých ulic bez koňských koblížků. Jedno město po druhém, jeden stát za druhým vydávaly nařízení, jímž byl provoz koní omezován až nakonec zcela zakázán. Koně zamířili do salámů a koňské stáje byly připraveny stát se garážemi pro nové parní automobily. Někteří osvícení panovníci dokonce vypsali štědré subvence na výrobu parních vozidel.

Jenomže parní auto bylo stále spíše ve fázi vývoje, velmi drahým výstřelkem technologického objevitelství. Výroba šla velmi pomalu, inovace nepřicházely, a na mnohé účely se parní auta hodila mnohem hůře než původní koňské povozy. Ty však byly zakázány ve jménu pokroku. Většina lidí, zejména zemědělci, obchodníci či řemeslníci si parní vozidla nemohla dovolit a vlastně ani kde pořídit. Pro práci na poli se technologická novinka nehodila. V hospodářství nastal pomalý rozvrat. Celý ekonomický systém se bez koňské práce rozpadl. Vztah mezi městy a venkovem přestal fungovat. Vypukly hladomory, celá hospodářská základna, po staletí vlastně velmi vratká a neefektivní, se zhroutila. Parní stroje nakonec nikdo nechtěl – široké vrstvy obyvatel včetně dřívějších obchodníků nebo sedláků měly ztěží co jíst, natož čas přemýšlet o tom, jaké zlepšení by pro ně mohl znamenat parní automobil. Průmyslová revoluce skončila tak rychle, jak začala… Vynález parního stroje upadl na mnoho desetiletí do zapomnění…

Naštěstí je to celé jen výmysl. Alternativní historie. Parní stroj byl samozřejmě skutečně vynalezen, stejně jako automobil poháněný parou. Parní stroj byl dále zdokonalován, odstartoval revoluci v mnoha odvětvích a pomohl založit nesmírný produkt, jenž se stal základem dalších investic a kapitálu. Parní automobil se neuchytil. Šlo o slepou uličku. Teprve až v roce 1885 vynalezl Němec Gottlieb Daimler první spalovací motor. Koně byli až do té chvíle něčím nezastupitelným. I přes ty nepříjemné koňské koblížky povalující se na cestách a silnicích, do nichž tu a tam šlápl nepozorný chodec. Nikdo se nepokusil podpořit technický rozvoj prostřednictvím zákazů toho, co bylo osvědčené a přirozené. Technický rozvoj mohl postupovat svobodně tak, jak odrážel reálné potřeby lidí. Inovace přicházely v pravý čas. A byl to jen svobodný trh, co rozhodlo, které se uchytily a které byly nakonec odsouzeny stát se jen exponáty v technických muzeích. Nová technologická řešení byla zpočátku velmi drahá a svoji nízkou dostupností zdaleka nemohla znamenat zásadní změnu pro široké skupiny lidí. Postupně se však stávala masovější záležitostí a přirozeně vytlačila staré, již nedostačující postupy. Nikdo nedokáže spočítat, kolik různých faktorů se na přirozeném a pozvolném přijetí inovací a jejich zapojení do životů lidí podílelo. A kolik dalších faktorů bylo dále ovlivněno. Spočítat něco takového je pouze zoufalou chimérou centrálních plánovačů, kteří se domnívají, že vědí nejlépe, co je pro lidi a pro trh nejlepší. Nevědí však vůbec nic.

Automobily či vlaky se nestaly masovou záležitostí proto, že by snad nějaké „osvícené“ vládce napadlo urychlit vývoj lidstva tím, že by zakázali koně. Takový zákaz by byl iracionální a v praxi smrtící. Naštěstí se tehdy nenašel nikdo, kdo by se takovým troufalým zásahem do přirozeného běhu věcí odvážil zadupat průmyslovou a technologickou revoluci hned v zárodku.

Dynamika technického vývoje však po vynálezu parního stroje nabrala na obrátkách a svět se zakrátko proměnil k nepoznání: rozkvetl lidskou tvořivostí. Ani si neuvědomujeme, jak obrovský užitek z toho stále čerpáme.

V roce 2023 napadlo vládce Evropy zakázat spalovací motory…

Luboš Zálom, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog autora

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31