Zálom: Jak zakázali koně

Zálom: Jak zakázali koně

V roce 1765 objevil skotský vynálezce James Watt parní stroj, čímž odstartoval průmyslovou revoluci. Energie spoutaná v páře začala ulehčovat a zefektivňovat práci v bezpočtu oborů lidské činnosti.

Hned o čtyři roky později sestrojil francouz Nicolas Joseph Cugnot mechanické vozidlo podobající se tříkolovému povozu, ovšem bez koně. Na jeho místě byl umístěn parní motor, který tento vůz poháněl. První automobil spatřil světlo světa. Jaké ohromné možnosti se lidem otevřely! Neefektivní koňské povozy, kočáry a koněspřežné dráhy se mohly rázem odebrat na smetiště dějin! Nutnost koně ustájit, krmit je, starat se o ně a pravidelně je na cestách měnit, odpadla. Stejně tak zmizela nepříjemnost v podobě všudypřítomných koňských koblih v ulicích měst.

Panovníci, politici, městští správci – ti všichni se rozhodli jít směrem pokroku technické revoluce a zejména lákavé představy čistých ulic bez koňských koblížků. Jedno město po druhém, jeden stát za druhým vydávaly nařízení, jímž byl provoz koní omezován až nakonec zcela zakázán. Koně zamířili do salámů a koňské stáje byly připraveny stát se garážemi pro nové parní automobily. Někteří osvícení panovníci dokonce vypsali štědré subvence na výrobu parních vozidel.

Jenomže parní auto bylo stále spíše ve fázi vývoje, velmi drahým výstřelkem technologického objevitelství. Výroba šla velmi pomalu, inovace nepřicházely, a na mnohé účely se parní auta hodila mnohem hůře než původní koňské povozy. Ty však byly zakázány ve jménu pokroku. Většina lidí, zejména zemědělci, obchodníci či řemeslníci si parní vozidla nemohla dovolit a vlastně ani kde pořídit. Pro práci na poli se technologická novinka nehodila. V hospodářství nastal pomalý rozvrat. Celý ekonomický systém se bez koňské práce rozpadl. Vztah mezi městy a venkovem přestal fungovat. Vypukly hladomory, celá hospodářská základna, po staletí vlastně velmi vratká a neefektivní, se zhroutila. Parní stroje nakonec nikdo nechtěl – široké vrstvy obyvatel včetně dřívějších obchodníků nebo sedláků měly ztěží co jíst, natož čas přemýšlet o tom, jaké zlepšení by pro ně mohl znamenat parní automobil. Průmyslová revoluce skončila tak rychle, jak začala… Vynález parního stroje upadl na mnoho desetiletí do zapomnění…

Naštěstí je to celé jen výmysl. Alternativní historie. Parní stroj byl samozřejmě skutečně vynalezen, stejně jako automobil poháněný parou. Parní stroj byl dále zdokonalován, odstartoval revoluci v mnoha odvětvích a pomohl založit nesmírný produkt, jenž se stal základem dalších investic a kapitálu. Parní automobil se neuchytil. Šlo o slepou uličku. Teprve až v roce 1885 vynalezl Němec Gottlieb Daimler první spalovací motor. Koně byli až do té chvíle něčím nezastupitelným. I přes ty nepříjemné koňské koblížky povalující se na cestách a silnicích, do nichž tu a tam šlápl nepozorný chodec. Nikdo se nepokusil podpořit technický rozvoj prostřednictvím zákazů toho, co bylo osvědčené a přirozené. Technický rozvoj mohl postupovat svobodně tak, jak odrážel reálné potřeby lidí. Inovace přicházely v pravý čas. A byl to jen svobodný trh, co rozhodlo, které se uchytily a které byly nakonec odsouzeny stát se jen exponáty v technických muzeích. Nová technologická řešení byla zpočátku velmi drahá a svoji nízkou dostupností zdaleka nemohla znamenat zásadní změnu pro široké skupiny lidí. Postupně se však stávala masovější záležitostí a přirozeně vytlačila staré, již nedostačující postupy. Nikdo nedokáže spočítat, kolik různých faktorů se na přirozeném a pozvolném přijetí inovací a jejich zapojení do životů lidí podílelo. A kolik dalších faktorů bylo dále ovlivněno. Spočítat něco takového je pouze zoufalou chimérou centrálních plánovačů, kteří se domnívají, že vědí nejlépe, co je pro lidi a pro trh nejlepší. Nevědí však vůbec nic.

Automobily či vlaky se nestaly masovou záležitostí proto, že by snad nějaké „osvícené“ vládce napadlo urychlit vývoj lidstva tím, že by zakázali koně. Takový zákaz by byl iracionální a v praxi smrtící. Naštěstí se tehdy nenašel nikdo, kdo by se takovým troufalým zásahem do přirozeného běhu věcí odvážil zadupat průmyslovou a technologickou revoluci hned v zárodku.

Dynamika technického vývoje však po vynálezu parního stroje nabrala na obrátkách a svět se zakrátko proměnil k nepoznání: rozkvetl lidskou tvořivostí. Ani si neuvědomujeme, jak obrovský užitek z toho stále čerpáme.

V roce 2023 napadlo vládce Evropy zakázat spalovací motory…

Luboš Zálom, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog autora

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31