Vondráček: Babiš jako král Kazisvět. Peníze nerostou na stromě.

Vondráček: Babiš jako král Kazisvět. Peníze nerostou na stromě.

Několik stovek značek oznamujících hranice jednotlivých okresů změnilo přes noc svou podobu. Svobodní na ně pověsili plachtu, která vyzývá ke konci vlády krále Kazisvěta. Narážejí tak na vládu Andreje Babiše a březnové uzavření okresů. „Postihu za spáchání možného přestupku se bojíme méně než dalších škodlivých kroků naší vlády,“ vzkazuje Libor Vondráček, předseda Svobodných, kteří by v boji proti pandemii postupovali úplně jinak.

Co vás vedlo k tomu, že jste po celé České republice přelepili značky okresů?

Napadlo nás to při zavedení nové, zcela nesmyslné restrikce a postavení 30 000 policistů a vojáků na hranice okresů. Když navíc začalo od 7. března docházet k porušování práva shromažďovacího, řekli jsme si, že je čas udělat nějakou akci, kterou nedokáže ministr Hamáček tak snadno eliminovat. Omezení pohybu podle krizového zákona se nesmí týkat práva shromažďovacího a musí tomuto právu s vyšší silou ustoupit. Opačné instrukce pro policii považuje skoro 100 % právníků za protiústavní, jenže toho se dnes tak rychle nedovoláte. Proto jsme vymysleli akci, která tímto omezená být nemůže a směřuje ke konstruktivnímu obsahu. Na značku jsme totiž umístili odkaz na webovky KonecKazisveta.cz, kde najdete videa a doporučení odborníků. Obecně už dlouho kritizujeme vládní řešení přítomnosti koronaviru v naší populaci. Vidíme, že například v USA si Florida a Kalifornie vybraly dvě zcela odlišná řešení, ale výsledky mají stejné. To vede k logické úvaze, že kdybychom tu měli rozvolněno jako na Floridě, asi by tu byla po zdravotní stránce čísla minimálně stejná. Jen by dětem nechyběla školní výuka a naše ekonomika by se netočila v bludném dluhovém kruhu, protože by lidé mohli chodit do práce a vytvářet hodnoty.

Odhadnete, na kolika místech došlo k takovému přelepení?

Akce se účastnilo přes 45 lidí. Účastníci si nechali zaslat různé množství plachet, které následně pomocí gumiček upevnili na značku. V tomto vás tedy musím trochu opravit ohledně používání termínu „přelepení“. Šlo nám o to, aby značka nebyla nijak poškozena a šla ve dvou vteřinách uvést do původního stavu, což máme také v plánu udělat sami. Nechtěli jsme našemu rozpočtu financovanému českými občany způsobit žádnou škodu. Původně jsme se bavili, že značky překryjeme po prvních třech týdnech (21. 3.), když měl zákaz přejezdu okresů končit. Strategie se pak změnila, což jeden kolega nezaznamenal, a tak značky překryl o týden dříve. Šokující je, že po týdnu je kontroloval a jen dvě někdo odkryl, zbytek zůstal celý týden zakrytý. Aktuální dohoda s mými kolegy je taková, že v den ukončení tohoto nesmyslného zákazu objedou značky, které zakryli, a uvedou je v původní stav.

Proč jste si vybrali právě motiv ze známé české pohádky?

Když se ve školách zakázala hudební výchova a sborový zpěv obecně, tak vzniklo přemluvené video z Pyšné princezny. Později pak také video z Princezny se zlatou hvězdou s králem Kazisvětem. Napadlo nás tato dvě videa spojit a promítnout i do vzhledu značky, protože jde o známé české pohádky, které máme rádi a obsahují hned několik ponaučení. My sami nabízíme zcela jiné řešení než vláda, pozitivní řešení. Naše řešení šetří svobodu, peníze a čas občanů a budeme rádi, když bude srovnáváno s říší krále Miroslava, kde se lidem žilo daleko lépe než v sousedním království. Chceme hledat pozitivní vzory ve světě, nevyhledávat ty státy, kde zavírají a mají přísný režim, abychom je mohli používat jako výmluvu pro nesmyslná opatření.

Neobáváte se, že budete za tuto protestní akci popotahováni? Přece jen šlo o dopravní značky.

Vláda stále dokola prodlužuje taková nařízení, že jsou dnes lidé popotahováni skoro za vše – chození do práce, venčení kočky po deváté hodině nebo procházka po prázdné ulici bez respirátoru. Podle pokynu Ministerstva vnitra je dnes protiprávní dokonce i demonstrování v cizím okrese, což je podle většiny právníků protiústavní. Sama vláda tedy jedná opakovaně protiústavně, hospodaří se svěřeným majetkem tak, že za více než 80 milionů staví polní nemocnici pro NULA pacientů, takže by v první řadě měla být popotahována ona. My jsme přesvědčeni, že naše jednání nesplňuje skutkovou podstatu žádného přečinu a postihu za spáchání možného přestupku se bojíme méně než dalších škodlivých kroků naší vlády.
V době, kdy je právo shromažďovací tak silně narušováno jako dnes, nám navíc mnoho jiných způsobů protestu proti tomuto stylu vládnutí nezbývá. A rozhodně si nemůžeme dovolit sedět v koutě a nedělat nic, proto riziko popotahování podstupujeme. Pro všechny popotahované navíc máme nachystaný fond, odkud jim mohou být zaplacené pokuty, do kterého může přispět každý občan – fond najdete na webu: „fondpopotahovanych.cz“.

Budete v podobných protestních akcích pokračovat?

Určitě budeme dále reagovat na aktuální dění, protože vláda musí být pod kontrolou a tlakem veřejnosti, když se chová tak, jak se chová. Kdyby u nás měli lidé lidové veto (negativní referendum švýcarského typu), mohli by sami korigovat či vetovat chybná rozhodnutí vlády. Při našem volebním systému si ovšem zejména tato vláda myslí, že si čtyři roky může dělat vše, co si zamane, a jediné „viditelné hlídání“ politiků probíhá díky podobným aktivitám, protože sněmovní opozice je velice slabá a náš jeden senátor toho sám nemůže tolik, kolik by bylo potřeba.

Čeho chcete dosáhnout?

Chceme dosáhnout toho, že děti půjdou velice brzy do školy a lidé do práce. Peníze totiž nerostou na stromě a nelze jedněm v práci bránit, a zároveň udržovat pracovní místa, která se už nikdy přirozeně neobnoví. Vláda tím, že řídí pracovní trh, páchá obrovské škody, proto by ihned měla přestat křivit trh. Krátkodobě chceme dosáhnout toho, že lidé budou navštěvovat web KonecKazisveta.cz, budou šířit jeho obsah dál, a pomohou tím celé České republice se opět postavit na nohy, aby se mohla velmi brzy stát sebevědomou a suverénní zemí.

Libor Vondráček, předseda

Zdroj je k dispozici zde.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31