Vstupem České republiky do Evropské unie 1. května 2004 se naše země zavázala mj. i ke vstupu do eurozóny, tedy k přijetí eura jako jediné měny na území Česka. Před devatenácti lety bylo vše zalito sluncem, a tak i tento závazek byl brán tak nějak automaticky. Dnes je však situace jiná. Nad Evropou se prohánějí mračna a na síle nabírají hlasy, které varují před změnou národní měny a definitivním pohřbu české koruny.

Do čela zástupu varujících se postavili Svobodní, kteří iniciovali petici Za zachování české koruny. „V posledních letech se podle průzkumů agentury STEM pohybuje celospolečenská podpora přijetí eura pod dvaceti procenty. Toto rozložení potvrzovaly i negativní názory na euro u našich petičních stánků,“ vysvětloval důvody vzniku iniciativy Za zachování české koruny předseda Svobodných Libor Vondráček. V ní se více než dvacet tisíc občanů vyjádřilo jednoznačně za zachová české koruny. Petice se tak dostala i do Senátu. Senátor Jan Tecl (ODS), člen výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice svolal na první listopadové pondělí kulatý stůl, za který zasedli mj. zástupci ministerstev, České národní banky, ČMKOS i akademické sféry. ParlamentníListy.cz přinášejí z jeho průběhu reportáž.

Euro nemůže být o emocích

Hned v úvodu kulatého stolu zdůraznila makroekonomka Markéta Šichtařová, že z eura se stal symbol Evropy, nad kterým převládají emoce nad rozumem. Na konkrétních údajích i zkušenostech dalších zemích po přijetí eura prezentovala spíše negativní přínosy evropské měny.

„Věci související s politickým rozhodnutím či PR důvody pro přijetí eura bychom neměli brát v úvahu,“ řekla Šichtařová. „Ve skutečnosti je euro technický nástroj, který má konkrétní makroekonomické souvislosti. Euro má vliv na míru nezaměstnanosti, inflace, růst HDP a růst konkurenceschopnosti ekonomiky. Proto bychom měli euro vnímat jen ze dvou pohledů. Jeho monetární dopady (kroky centrální banky, peněžní oběh) a fiskální souvislosti (kroky vlády a její rozpočtová politika). Přijetím eura se země vzdává své monetární politiky. Úrokové sazby Evropské centrální banky (ECB) a České národní banky (ČNB) jsou diametrálně odlišné. ČNB byla schopna reagovat na inflaci časově mnohem dříve než ECB. Kdyby dnes Česká republika platila eurem, pohybovala by se inflace v roce 2022 vysoce nad 20 procent,“ zdůraznila pozitivní roli ČNB a její monetární politiky v řešení současné inflační krize.

Naproti tomu uvedla Šichtařová i negativní kroky ČNB v období covidové krize, kdy do oběhu poslala obrovské množství peněz. Tehdejší intervenční režim ČNB byl podle ní zkouškou s eurem „nanečisto“ a znamenal nejen základ pro současnou inflaci, ale také ztrátu konkurenceschopnosti české ekonomiky.

Euro ano, ale kdy?

V diskusním panelu se následně střídali zástupci státu. Jiří Beran, ředitel odboru Finanční trhy II z Ministerstva financí, připomněl, že přijetí eura je závazek státu, ale není časově určen, tzn., že hlavní je připravenost státu k přijetí nové měny v podobě splnění maastrichtských kritérií. Podle Berana však ani v příštím roce nesplní Česká republika kritérium cenové stability a schodek veřejných financí splňuje Česko jen díky „únikové“ klauzuli, kterou vydala Evropská komise v souvislosti s covidovou krizí ekonomik v Evropě v roce 2020.

„Přijetí eura by mělo pozitivní dopad na flexibilitu trhu práce, kde si už dnes udržujeme vysokou míru aktivity a vlastnické provázanosti s eurozónou. Další výhodou naší ekonomiky je odolný bankovní sektor. Na druhou stranu Česká republika stále nemá dořešen dlouhodobý proces reálné měnové konvergence. Nedosahujeme ani 90 % průměru eurozóny parity HDP na obyvatele ke kupní síle. V oblasti cenové hladiny dosahujeme dokonce jen cca 77 % a v paritě kupní síly jen necelých 70 %. Pro náš úspěšný pobyt v eurozóně je důležité, aby zůstaly flexibilní fiskální nástroje naší hospodářské politiky pro řešení budoucích asymetrických šoků. Vhodné by bylo také dořešení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a s tím související dopady stárnutí populace a z toho vyplývající problémy s důchodovým pojištění, zdravotnictvím i vzděláváním,“ vyjmenoval Beran klady i zápory budoucího přijetí eura, ke kterým přidal i nevhodnou strukturu české ekonomiky orientované převážně na automobilový průmysl.

Beran také připomněl, že za dvacet let od podpisu závazku přijetí eura prošla eurozóna změnami. Jak hospodářskou recesí z období let 2008 až 2009, tak také řešením předlužeností některých zemí eurozóny, ale i nedokončeností bankovní reformy. Což staví náš závazek přistoupení k euru do jiného světla.

„Pokud bychom tedy měli objektivně shrnout všechny argumenty, tak bychom v tuto chvíli nedoporučovali vládě České republiky vstup do eurozóny minimálně do doby, než se vyjmenované překážky podaří odstranit,“ zakončil své vystoupení zástupce Ministerstva financí.

O euru se bavme… ale bez emocí

Svého zástupce na kulatý stůl k petici Za zachování české koruny vyslalo i Ministerstvo pro evropské záležitosti. Náměstek ministra Dvořáka Tomáš Dub má dle svých slov čerstvě za sebou zkušenosti s nejvíce a nejméně zadluženými, fungujícími ekonomikami, Japonskem a Austrálií.

„Proces přijetí eura není otázka pro jednu vládu a bude k němu pravděpodobně potřeba širšího politického konsenzu. Jako ekonom jsem alergický na spojování rozhodování o euru s emocemi. Náš závazek přijetí eura má jednu symbolickou rovinu, kdy jsme při vstupu do Evropské unie tento závazek potvrdili,“ řekl náměstek Dub s tím, že jsme ale neřekli, kdy tak učiníme.

„Současně víme, že tak může nastat až ve chvíli, kdy splníme kritéria a současně bude i politická vůle pro takové rozhodnutí. Jako zástupce vlády hájím její kroky v podobě konsolidačního balíčku, který vyvažuje sociální dopady s ozdravnými kroky naší ekonomiky. Současně však říkám, že o tomto kroku, tedy přijetí eura, by se nemělo rozhodovat v referendu, které vnáší do diskuse vždycky emoce. Mělo by se tak stát na základě doporučení a podkladů ČNB, zodpovědné za měnovou politiku a Ministerstva financí, zodpovědného za fiskální politiku. Impulz k takovému kroku by však měly dát i podnikatelské svazy, které jsou klíčovou entitou, na které naše ekonomika stojí,“ nezapomněl na výkonnou složku tuzemské ekonomiky náměstek ministra pro evropské záležitosti Tomáš Dub.

Neztraťme kurzový kanál

Zdeněk Pikhart, ředitel odboru měnové politiky a fiskálních analýz sekce měnové České národní banky potvrdil expertní roli nejvyšší monetární instituce a rozhodování o přijetí eura bere jako ryze politickou záležitost, která by však měla být na základě expertních podkladů a vhodného načasování v závislosti na sladěnost domácích hospodářských cyklů s eurozónou.

„Je třeba ale zmínit i kurzový ‚kanál‘. Naše ekonomika je stále pod cenovou i mzdovou úrovní eurozóny. Sbližování, tedy konvergence s eurozónou, probíhá právě přes posilování kurzu a v případě přijetí eura bychom tento nástroj ztratili. V důsledku ztráty tohoto kurzového ‚kanálu‘ by pravděpodobně došlo ke zvýšení inflace,“ upozornil na další možný problém ztráty české měny zástupce ČNB.

Euro je už dávno politický projekt

Ke kulatému stolu se trochu překvapivě přidal také děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v PrazeMiroslav Ševčík, který hned v úvodu svého příspěvku označil projekt eura za ryze politický.

„Zdůrazňuji, že na rozdíl od ČNB, která se chová politicky i ekonomicky téměř nezávisle, tak Evropská centrální banka (ECB) používá k řízení ekonomiky politické nástroje. Je paradoxní, že země, které mají euro, nedokážou dodržet ani kvantitativní maastrichtský ukazatel určený ke stabilitě, tedy nepřekročení schodku financí veřejných sektorů nad hranici 60 % HDP. Země, které euro nemají, mohou používat k ‚vyhlazování‘ hospodářského cyklu měnovou politiku. Tyto země maastrichtská kritéria plní. Jedná se hlavně o Dánsko a Švédsko,“ ukázal Ševčík na sever Evropy, kde si stále drží své koruny a pokračoval.

„Je také paradoxní, že přestože Česká republika momentálně hospodaří velmi špatně, tak se stále drží mezi nejméně zadluženými zeměmi, byť se ze čtvrtého místa díky čtvrtbilionové díře po covidu propadla na osmé místo. Právě ekonomické chování vlády v covidovém období odstartovalo zlom v zadlužení státu, kdy jsme se z 30% dluhu vůči HDP propadli na současných 45 % dluhu vůči HDP,“ dodal Ševčík.

Zajímavý závěr přinesla jeho analýza absolutního zadlužení, kde je na čele žebříčku Francie se třemi biliony eur. „Česká republika na tyto tři biliony dosáhla taky, ale ty jsou v korunách, tedy zhruba pětadvacetkrát méně. A to si nemyslím, že by naše ekonomika byla pětadvacetkrát méně výkonná než ta francouzská,“ pousmál se Ševčík a přidal další analýzu. Tentokrát si vybral demonstraci konvergence ekonomik s eurozónou. Podle těchto údajů se jižní státy eurozóny Řecko, Španělsko, Itálie či Portugalsko po ztrátě vlastní měny vzdalují standardům Evropské unie a toto vzdalování platí i pro ekonomiky, které přijaly evropskou měnu v nedávné minulosti.

„Na Slovensku se po přijetí eura zastavil proces sbližování s EU a naopak nastal proces divergence a návrat k roku 2007. Dochází tam k vážným problémům, které však nemají kořeny jen v přijetí eura. Zajímavé je, že podobné tendence jsou i ve Slovinsku,“ překvapil Miroslav Ševčík informací o zemi, která je považována za malého ekonomického „tygra“ Evropy. Podle Ševčíka tak neexistuje přímá souvislost mezi přijetím evropské měny a rozvojem ekonomiky. Tou jsou podle něj systémové změny v ekonomice, zamířené na snižování schodků veřejných rozpočtů.

Přijetí eura je pro nás nevhodné a nezodpovědné

Další účastník panelové diskuse byl rovněž z akademické sféry, z Vysoké školy ekonomické. Milan Bednář se pokusil přinést další pohled na zvažování vhodnosti přijetí eura. Zaměřil se na čtyři potenciální benefity vstupu naší země do eurozóny. Prvním je význam měnové unie pro zvýšení objemu zahraničního obchodu.

„Renomované studie zahraničního obchodu v EU říkají, že podíl měnové unie na rozvoji zahraničního obchodu je téměř nulový. V současnosti se modelují obchodní trhy spíše z geografického hlediska, to však neznamená, že s přijetím eura by vzrostl obchod se sousedním Německem, na což se příznivci evropské měny často odvolávají. Proti stojí jak ekonomické učebnice, tak hlavně odborné diskuse. Vliv na vzájemný obchod mají totiž i kulturní aspekty, historické vazby a další společenské bariéry. Významným hlediskem je hledisko kurzu. Vzhledem k podprůměrnosti konkurenceschopnosti naší produkce by silný kurz tlačil na dražší vývozy, a tím i menší zahraniční obchod,“ nevidí Bednář významný přínos eura pro rozvoj českého zahraničního obchodu.

Skeptický je i v pohledu na snižování inflace po přijetí eura za českou národní měnu. „Česká koruna nám v historii vždy pomáhala při krocení inflace. Mohli jsme reagovat kurzovými změnami na aktuální tendence inflace,“ dodal Bednář s tím, že přínos nevidí ani v možnosti Evropské centrální banky přímo ovlivňovat naši ekonomiku.

„I poslední zkušenosti říkají, že ECB nižšími úrokovými sazbami spíše roztáčela inflační spirálu u nás. Naopak nezávislá rozhodnutí naší centrální banky (ČNB) reagovaly dříve a pro Českou republiku vhodněji. Politika ČNB je tedy pro naši ekonomiku mnohem vhodnější než politika ECB. Troufám si dokonce říci, že ECB nemůže ze své definice provádět zcela nezávislou ekonomickou politiku ke stabilizaci ekonomiky. Má to logické vysvětlení. Jižní státy eurozóny tlačí na nižší úrokové sazby ECB, což má za následek tlak na deficit veřejných rozpočtů a konečným důsledkem je expanzivní měnová politika. Také samotná prezidentka ECB Christine Lagardeová připouští, že používané modely často nereflektují reálnou situaci v ekonomice,“ šokoval pohledem nejvyššího orgánu evropské měnové politiky pedagog Vysoké školy ekonomické.

„Pokud bych měl nabídnout shrnutí, tak společná evropská měna a politika ECB vede k přehřívání ekonomik, vyšší inflaci, vyššímu zadlužování, vede k ekonomicko-politickým sporům a vede k nestabilitě celé eurozóny. Celkově tedy HDP a životní úroveň poškozuje. Přijetí evropské společné měny by bylo pro český stát nevhodné a nezodpovědné. Ohrozilo by prosperitu naprosté většiny občanů naší republiky,“ uzavřel rezolutně své vystoupení Milan Bednář z Vysoké školy ekonomické v Praze.

Eurozóna je jiná než při našem vstupu do EU

Zajímavý pohled na problematiku eura a Evropské unie poskytl Martin Fassmann, hlavní ekonom a vedoucí Makroekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů.

„Eurozóna při vstupu České republiky do Evropské unie a eurozóna současnosti jsou dva výrazně odlišné systémy. V důsledku ekonomické krize se eurozóna výrazně změnila především ve své institucionální struktuře. Právě krize ukázala, že původně zamýšlený systém regulace jednotlivých ekonomik v eurozóně není účinný. Pro každého nově příchozího člena eurozóny vyplývají nové závazky, se kterými nebylo při vstupu do Evropské unie vůbec počítáno. Česká ekonomika by si měla proto ponechat dosavadní míru samostatnosti. Ta je nejen výrazem zdravého národního sebevědomí, ale současně umožňuje respektovat národní zájmy a zároveň rychleji překonat ekonomické rozdíly mezi státy Evropské unie a přitom zvyšovat blahobyt našich občanů,“ vyjádřil svůj názor Martin Fassmann.

Téma euro není pro MPO relevantní

Na stranu ekonomické suverenity se přiklonilo i vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu, které na kulatém stolu citoval senátor Jan Tecl, svolavatel diskusního fóra.

„Vzhledem k neklidné ekonomické situaci i vzhledem k dosavadnímu neplnění některých maastrichtských podmínek pro přijetí eura, nevnímá naše ministerstvo toto téma jako relevantní. Je potřeba si také uvědomit, že přijetí eura by s sebou neslo i nezanedbatelný závazek přispívat do celoevropského stabilizačního mechanismu a převádění příspěvku do jednotného fondu pro řešení krizí. Pro naši republiku, která je se svou hladinou zadlužení nižší, než je většina států Evropské unie, a stabilním bankovním sektorem je využívání výhod těchto fondů a mechanismů diskutabilní,“ zaznělo ve vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu.

Aschenbrenner: Jsem zastáncem suverenity

Po jednotlivých vystoupeních ekonomických expertů a předkládání argumentů, které jednoznačně vyvracely výhody přijetí eura, si vzal slovo jeden z přítomných senátorů Lumír Aschenbrenner, místopředseda Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu.

„Mojí rolí zpravodaje hospodářského výboru je vyslechnout a načerpat všechny argumenty. Přiznejme si, že text petice je ryze politický, protože vyzývá vládu, aby aktivně vyjednávala s Evropskou unií výjimku ze zavedení eura. Ke stanovisku k jejímu textu je potřeba ekonomických i emocionálních argumentů. Já jsem příznivcem těch ekonomických. Mrzí mě, že se kulatého stolu nezúčastnil zástupce Poslanecké sněmovny, protože osobně si rád poslechnu i opačný názor. Když bych měl na závěr vyjádřit svůj názor, tak jsem osobně zastáncem suverenity. Jak suverenity občanů vůči státu, tak suverenity státu vůči Evropské unii,“ naznačil svůj postoj k přijetí eura senátor Lumír Aschenbrenner.

Výjimka jako pojistka proti populismu

Závěrečná diskuse kulatého stolu se nesla nad významem petice Za zachování české koruny. Její význam a dopad v závazku vládě České republiky vyjednat s Evropskou unií výjimku z povinného přijetí eura po vzoru Dánska vyzvedla ekonomka Markéta Šichtařová, která vidí nebezpečí pro tuzemskou ekonomiku v předvolebním i povolebním populismu některých politických subjektů.

„Všichni nezávislí účastníci tohoto fóra jednoznačně popsali rizika a nevýhody spojené s případným přijetím eura. Proto vidím jako zásadní pojistku zavázat naši vládu vyjednáním oné výjimky z povinného přijetí eura, ke kterému jsme se zavázali vstupem do Evropské unie. V tento okamžik jsme sice schopni se po odborné stránce jednomyslně shodnout, že pro přijetí eura nemusí být vhodné načasování. Zároveň tady ale dnes také zaznělo, že pro naši ekonomiku, která je malou, otevřenou ekonomikou a nemá příliš silné brzdy ve svých veřejných financích, by mohlo být samotné přijetí eura i likvidační. Mohlo by zvyšovat inflaci, snižovat HDP. Předěl mezi tím, že jsme schopni se na rozumných argumentech shodnout a populismem, mohou být i jediné volby. Tou hranicí může být případně i jen osoba premiéra, který populismu nakonec podlehne,“ uvedla Šichtařová.

„Proto se domnívám, že pokud jsme stále schopni se shodnout, co je odborně správně a populismus tady ještě nemáme, tak je věcně správně, abychom tuto pojistku do našeho legislativního řádu zakomponovali a apelovali na vládu, aby tuto výjimku vyjednala. Spoléhat na to, že podobná racionalita bude u nás převažovat i po volbách by se nám mohla vymstít a mohlo by být i pozdě,“ varovala všechny přítomné Markéta Šichtařová.

Nechceme protiprávní stav

Její pohled ekonomky podpořil i samotný předseda petičního výboru Za zachování české koruny Libor Vondráček. „Já jsem právník, proto velmi citlivě vnímám, že ve chvíli, kdy podepisujeme nějakou smlouvu, tak na sebe bereme i závazek, kterým bylo při vstupu do Evropské unie i přijetí eura. Samozřejmě můžeme jít například cestou Švédska, které je členem Evropské unie od roku 1995 a evropskou měnu stále nemá. My ale nechceme být v jakémkoliv protiprávním stavu, a tak je dle mého názoru na místě vyjednat výjimku z povinnosti zavedení eura tak, jak si ji vyjednalo Dánsko nebo Velká Británie. I s ohledem na to, že některá politická uskupení u nás nemají jasně danou politickou filozofii a po volbách mohou ve svém populismu využít závazku přijetí eura. Vyjednání zmiňované výjimky považujeme tak za zcela zásadní pojistku naší ekonomické suverenity,“ zdůraznil na závěr smysl petice zástupce petentů Libor Vondráček.

Osud petice, a tím i osud české koruny se po kulatém stolu přesouvá do politických lavic horní Sněmovny. Její projednání čeká Výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu, který si ke svému jednání vyžádá stanoviska ústavně-právního výboru, Výboru pro evropské záležitosti a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu. Z Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu se petice ve formě usnesení postoupí petici k závěrečnému projednání na plénu Senátu.

Zdroj: parlamentní listy