Šichtařová: Přidaná hodnota je v Česku jedna z nejnižších

Šichtařová: Přidaná hodnota je v Česku jedna z nejnižších

Problémem české ekonomiky i nadále zůstávají drahé energie. Už ale není možné se vymlouvat na Rusko. Dalšímu poklesu cen elektřiny totiž brání zelené tažení. Vysoké ceny emisních povolenek činí některé dříve naprosto tradiční způsoby výroby elektřiny nerentabilními.

Do toho Německo letos vypnulo poslední jaderné elektrárny. Šance na další výrazné zlevnění energií a pokles nákladů německých firem je proto nízká. A tak se nedivme, že manažeři německých firem mají „špatnou náladu“. Jenže to může zároveň znamenat, že se budou odkládat velké investice.
A to je brzdou budoucího růstu. Výroba se pak může snadno přesouvat na jiné kontinenty, kde na energetickém trhu nečíhají tak velká rizika. Zatímco evropští politici se bojí hrozby klimatických změn, já mám obavy spíš z ekonomického úpadku starého kontinentu. Je nepřehlédnutelné, že se německý průmyslový motor Evropy zadrhává na pozadí toho, že dluhy většiny zemí eurozóny dlouhodobě rostou.
Ochabování průmyslu, a to dlouhodobé, ukazují i další čísla. Pokud se podíváme na českou ekonomiku optikou přidané hodnoty, tak v mezinárodním srovnání je vytvořená přidaná hodnota jedna z nejnižších v EU, když Česku patří 24. příčka z 27 států. Pokud se nám nepodaří přejít na úroveň výroby s vyšší přidanou hodnotou, těžko budeme moci dobíhat vyspělejší země eurozóny.
Nezapomínejme, že zahraniční investory nemůžeme lákat tím, čím jsme je lákali po roce 2000. Česká pracovní síla už není tak levná. Navíc je jí nedostatek. Důkazem toho je, že máme dlouhodobě víc volných pracovních míst, než je počet nezaměstnaných. Západní firmy už tady nebudou tolik stavět montovny, což by nás stejně dlouhodobě nespasilo.
Hospodářská komora na fenomén nízké přidané hodnoty přednedávnem upozornila a od té doby se mě na její zprávu ptá mnoho lidí. Všichni mají tak trochu „oči navrch hlavy“ a náramně se diví a komentují, jak prý to je depresivní popis. Nejsem udivená z toho, co hospodářská komora píše, ale z toho, jak na to lidé reagují. Říkám si: Cožpak si to museli přečíst až v dopisu hospodářské komory, aby to viděli?! Vždyť o tom mluvím už roky, že ČR neroste, navíc má tak zoufalou státní hospodářskou politiku, že růst ani nemůže a že jsme ztratili konkurenceschopnost!
Takže vězte, že zpráva hospodářské komory není žádná poplašná zpráva, ale celkem trefný popis. V čem se ale s hospodářskou komorou neztotožňuji, a to ani trochu, je způsob řešení. Komora kupříkladu navrhuje, aby stát víc podporoval inovace. Státní podpora inovací je ovšem protimluv. Víme, statisticky to můžeme na příkladu řady zemí dokázat, že inovace jsou nepřímo korelované s velikostí státu: Čím menší stát, tím více inovací – vyšší efektivita – větší konkurenceschopnost – vyšší růst.
Neboli pokud by stát začal sypat víc peněz do výzkumu, bude to naprosto kontraproduktivní. Ale pokud by se stát dramaticky zmenšil, znovu by se růst hospodářský i růst prosperity a životní úrovně nastartoval. A vůbec nepochybuji, že máme i na to být evropské jedničky.
Pokud by se stát dramaticky zmenšil, znovu by se růst hospodářský i růst prosperity a životní úrovně nastartoval.

zdroj: Květy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Spor mezi vládou a Pražským hradem o účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře se dostal do středu debaty v Událostech, komentářích ČT24 ze dne 8. dubna. Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec zvolený za SPD, přišel s jasnou ústavní argumentací: zahraniční politika je v kompetenci vlády, a výkon prezidentových pravomocí v této oblasti podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Vondráček se zároveň distancoval od rétorického sklouzávání debaty k osobním sporům a trvale vracel diskusi k věcné otázce: kdo dokáže Českou republiku na summitu Aliance hájit nejlépe?

Ústava hovoří jasně: kontrasignace je podmínkou

Vondráček hned v úvodu debaty odmítl zjednodušující interpretaci, že by ministr zahraničí mohl sám a jednostranně bránit prezidentovi v cestě na summit. Zároveň ale přesně identifikoval, kde leží skutečná ústavní páka vlády: „Kompetence prezidenta podle odstavce 1 a 2 článku 63 – včetně zastupování státu navenek – vyžadují kontrasignaci předsedy vlády. Za rozhodnutí nese odpovědnost vláda.“ Prezident tedy nemůže autonomně rozhodovat o tom, kde a jak Českou republiku zastupuje, pokud k tomu nemá souhlas premiéra.

Tato argumentace je tím přesvědčivější, že Vondráček ji podpořil důslednou logikou: pokud prezident trvá na tom, že sloveso „zastupuje“ v článku 63 zakládá jeho právo jet na summit, musí stejně pečlivě číst i odstavec 3 téhož článku. „On si nemůže libovolně jezdit někam a něco vyprávět – viděli jsme, jak se to nepovedlo, když mluvil o letadlech,“ připomněl Vondráček případ, kdy prezidentovo vyjadřování k dodávkám vojenské techniky Ukrajině způsobilo diplomatické komplikace. Výkon zastupitelské role bez vědomí vlády prostě neodpovídá duchu parlamentní republiky.

Summit NATO: profesionalita nad prestiží

Klíčovým Vondráčkovým argumentem nebyla touha prezidenta potrestat, ale věcný zájem na co nejsilnější české pozici v Ankaře. Summit bude primárně o plnění závazků přijatých v Haagu – a o obhajobě výdajů na obranu. „Jsem přesvědčen, že nejlépe to dokáží v tandemu premiér a ministr zahraničí,“ řekl Vondráček. Nová vláda má navíc lepší vztahy s americkou administrativou Donalda Trumpa než předchozí kabinet – a právě tento kapitál je podle Vondráčka třeba využít při vyjednávání v rámci Aliance.

Odkaz na summit NATO v roce 2022, kdy Miloš Zeman také necestoval do Madridu, Vondráček nezavrhl, ale upřesnil jeho smysl: tehdy šlo o zdravotní stav prezidenta a o jeho soulad s vládní linií. Dnešní situace je jiná – jde o nastolení jasného principu do budoucna, kdo a v jakém postavení hájí českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Osobní spory? Problém je na straně prezidenta

Na opakované otázky moderátora, zda celý spor není jen vendetou za nejmenování Filipa Turka, Vondráček reagoval věcně a bez uhýbání: „Není to trest, je to úplně logická věc a je to v zájmu České republiky.“ Zároveň ale pojmenoval, kde kolotoč sporů podle něj skutečně začal: u prezidentovy volby konfrontačního tónu vůči Filipu Turkovi. „Pokud Petr Pavel používá silná slova na úkor Turka, nemůže očekávat, že okolo něj budou všichni chodit po špičkách. Buďto si měl vybrat jiný tón – nebo nemůže útočit a přitom chtít, aby ostatní neřekli ani ne.“

Vondráček se přitom sám vyhnul jakémukoli osobnímu útoku na prezidenta. Zatímco opoziční host Marek Výborný z KDU-ČSL opakovaně kritizoval „frackovité“ chování vicepremiéra Macinky a mluvil o „politice na úrovni mateřské školky“, Vondráček zůstával v argumentační rovině. Poukázal na to, že inflace je v lednu a únoru nejnižší za posledních zhruba deset let – a tím nenápadně vrátil část debaty k výsledkům vládní práce.

Návrh zákona: pojistka pro budoucnost, ne msta

Závěr debaty otevřel téma Vondráčkova návrhu, který by prezidentovi odebral pravomoc pověřovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Vondráček svůj záměr obhájil s přehledem a klidem: „Tato věc se netýká Petra Pavla – týká se prezidenta jako instituce.“ Přiznal, že kdyby se podobně choval Miloš Zeman – tedy pokud by nejmenoval ministra za použití dehonestacích výrazů a dotáhl věc do ústavně sporné fáze – „kontrolka by mu zablikala stejně.“

Klíčovým důvodem pro návrh je podle Vondráčka strukturální problém demokratické odpovědnosti: prezident ve druhém mandátu nepodléhá tlaku voličů a parlament na něj nemá prakticky použitelnou páku v podobě ústavní žaloby. „Abych předcházel té situaci, kdy tady jednou bude prezident ve druhém volebním období s velmi malou odpovědností vůči voličům – tak je správné tuto pojistku zavést teď.“ Vondráček tak opět ukázal, že jeho legislativní aktivity vycházejí z principiálního a dopředu orientovaného myšlení, nikoliv z taktického boje dne.

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31