Nejde o konsolidaci, ale primárně o zvyšování daní. Tak hodnotí místopředseda Svobodných a ekonomický analytik Robert Vlášek soubor zákonů, které se teď vláda snaží protlačit Poslaneckou sněmovnou. „V dané situaci by byly namístě plošné škrty ve výši 10, 15, možná 20 %. Jen škrty v oblasti podpor neziskových organizací by přinesly naprosto zásadní úspory, tam bych doporučil začít,“ říká v rozhovoru Robert Vlášek s tím, že celé počínání vlády v ekonomické oblasti považuje za naprosto amatérské až zoufalé.
Poslanci projednávají vládní konsolidační balíček, proti kterému se ostře vymezuje parlamentní opozice. Předpokládám správně, že ani Svobodní představenému plánu na ozdravení veřejných financí právě netleskají? V čem se však vaše kritika liší od kritiky opozičních hnutí?
Máte pravdu, Svobodní vládnímu „konsolidačnímu balíčku“ rozhodně netleskají. Podle našeho názoru nejde o žádný konsolidační balíček, ale o balíček primárně zvyšující daně. Je třeba si uvědomit, že balíček je ze dvou třetin tvořen zvyšováním daní. My ale nemáme problém s příjmy státního rozpočtu, ty nám za první kvartál rostly o cca 11,4 %. Problém je s výdaji, které nám rostly významně rychleji, a to o 26,7 %. Je tedy zřejmé, že je nutné snižovat výdaje a nikoli zvyšovat příjmy, tedy daně. V dané situaci by byly namístě plošné škrty ve výši 10, 15, možná 20 %. Jen škrty v oblasti podpor neziskových organizací by přinesly naprosto zásadní úspory, tam bych doporučil začít.
Tím by se vyřešil akutní problém a následně by bylo vhodné zabývat se systémově strukturou výdajů státního rozpočtu, tak aby 73,4 % výdajů netvořily mandatorní, tedy povinné výdaje. Stejně tak asi není úplně nejlepší cesta a postup dobrého hospodáře v době, kdy generujeme deficity ve stovkách miliard ročně, nakupovat stíhací letadla, která nepotřebujeme, za více než 100 miliard korun a obrněná vozidla za více než 60 miliard korun. Zejména v době, kdy vláda důchodcům snižuje reálnou výši důchodů. V takové situaci každý dobrý hospodář musí takové nákupy buď odložit, anebo na ně ušetřit či vydělat. Není možné se takto chovat v situaci, kdy máme na konci června, tedy v polovině roku, reálný schodek státního rozpočtu vyšší než 250 miliard korun.
Svobodní často mluví o tom, že cestou k ozdravení ekonomiky je snižování regulací, státní agendy a daní. Ale kde by v takovém případě bral stát dostatek peněz na důchody, školství, dopravu, bezpečnost apod.?
Každý ekonom ví, co je Lafferova křivka. Zjednodušeně řečeno, Lafferova křivka nám říká, že zvyšování daní od určitého bodu přináší negativní výnos. Subjekty ekonomiky se od určitého bodu snaží placení daní všemi možnými prostředky vyhnout, vyplatí se jim to. Myslím si, že v takové situaci se právě nacházíme. Zvyšujeme daně na takovou úroveň, že v důsledku vybereme méně. Vládní balíček prostě nebude fungovat. Navíc zvyšování daní v případě, že by fungovalo, je proinflační stimul. Inflace ničí úspory běžným lidem již dva roky a snižuje jejich kupní sílu. Naopak pokud bychom daně snížili, v důsledku vybereme více. Snížení daní bude stimulovat ekonomiku a ta poroste a my v konečném důsledku vybereme více.
Vláda před projednáváním v Poslanecké sněmovně nepřipustila žádné změny předložených opatření. Na druhou stranu se však v pondělí domluvila s tripartitou, že odbory a zaměstnavatelé mohou předložit společný návrh na úpravy konsolidačního balíčku. Je to podle vás správné gesto? A nepřišlo až zbytečně pozdě?
Celé počínání vlády v ekonomické oblasti považuji za naprosto amatérské až zoufalé. Žádné gesto na tom nic nemění. Považuji za nepochopitelné, když kdysi pravicová ODS před volbami tvrdí, jak nebude zvyšovat žádné daně, jak je nepřípustné zvyšovat daně z nemovitosti, a následně po volbách udělá přesný opak. Mimochodem, v případě daně z nemovitostí jde o naprosto nemorální daň, kdy se zdaňují již jednou zdaněné peníze a lidé jsou trestáni za to, že se chovali zodpovědně a pořídili si vlastní bydlení. Vláda nejprve podvede vlastní voliče a pak spolu s koaličními stranami pracuje na tom, aby lidé zcela ztratili důvěru v politiku a politiky. Co jiného totiž nastane, když někoho volíte pro určitý program, a on ho následně zcela popře a chová se naprosto opačně, a ještě se za to chválí?
Součástí konsolidačního balíčku jsou také změny v důchodovém systému, které vláda označuje za důchodovou reformu. Jak hodnotíte tento krok vlády? A jde podle vás skutečně o reformu v pravém slova smyslu?
O žádnou důchodovou reformu nejde. Vláda pouze snížila reálnou výši důchodu a připravuje prodloužení věku odchodu do penze. To není žádná reforma. Je v podstatě nehorázné, že si vláda vybrala velmi ekonomicky zranitelnou skupinu obyvatel a na té se snaží ušetřit, aby zalepila díry v rozpočtu, které nepáchala svojí zcela nesmyslnou ekonomickou politikou. Penzijní reforma by měla vytvořit trvale udržitelný penzijní systém, nejlépe co nejvíc oddělený od hospodaření státu, který zajistí lidem v penzijním věku, kteří celý život platili daně, důstojný důchod. To, co dělá tato vláda, k ničemu podobnému rozhodně nesměřuje.
Konsolidační balíček však nekritizuje jen opozice, ale také někteří ekonomové. Jedni vyčítají vládě málo ambiciózní úspory, druzí naopak nevyužití šance. Jak to vidíte vy?
Jak jsem řekl, řešením jsou úspory, snižování daní a odložení nebo zrušení nákupu extrémně drahé vojenské techniky, a nikoli zvyšování daní. Vzhledem k vládní většině žádné zásadní změny neočekávám. Pokud přece jen, tak jen drobnosti a jednotlivosti. To nic neřeší. Řešením je skutečný koncepční a systémový zásah, ten ale od současné vlády čekat zjevně nemůžeme.
Prezident Petr Pavel se nechal slyšet, že má k ozdravnému plánu Fialovy vlády řadu výhrad a že není vyloučené, že by zákon mohl nepodepsat. Může podle vás jeho postoj teď sehrávat ještě nějakou roli?
Jak jsme již viděli v minulosti, v případě snížení valorizace penzí od pana prezidenta nějaký rázný zásah či postoj těžko můžeme očekávat. Prezident Pavel je v podstatě vládní prezident. Já od prezidenta v tomto směru nečekám vůbec nic.
