„Fanatická zelená ideologie, která se snaží vystrašit nejmladší generaci, způsobuje, že recidivistům v páchání schválností vůči řidičům nelze vysvětlit, že oběti sedí za volantem a chodci mají chodit po chodníku, ne blokovat silnice,“ tak právě těmito slovy zarámoval svůj postoj k aktuálním tématům mladý právník a předseda Svobodných Libor Vondráček, který se postavil do čela těch, kteří chtějí zabránit zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory. „Lidé, kteří toto dnes prosazují, buď plánují skutečně zlomyslně omezit mobilitu lidí a udělat z pohodlného cestování za rodinou, za prací i za nákupem luxus. Nebo jsou to absolutně nezodpovědní lidé, kteří by snad měli být chránění sami před sebou tím, že jim soud omezí svéprávnost,“ říká v rozhovoru Vondráček a přidává sérii pádných argumentů. Vondráček však také prozradil, jaká plány mají Svobodní pro volby do Evropského parlamentu, proč již dlouhé měsíce objíždí republiku se svými přednáškami o právu EU a proč je přesvědčen o tom, že již dnes trpí unie velkým deficitem demokracie.
Pane předsedo, Svobodní se v minulý dnech ostře vymezili proti zákazu prodeje nových aut se spalovacím motorem. Nedáváte si tím nálepku strany, která se staví proti ochraně životního prostředí?
Ano, máte pravdu. Na našem webu svobodni.cz jsme spustili výzvu proti zákazu aut jezdících na benzín a naftu, kterou snad podpoří maximum rozumných lidí, což jistě většina vašich čtenářů je. Samozřejmě nás může kdokoliv onálepkovat a už jsme si zvykli, že tam, kde chybí argumenty, tam se sahá po nálepkách. Realita je ovšem taková, že přírodu může šetřit každý z nás a nemusí kvůli tomu ostatním něco zakazovat nebo přikazovat. Osobně jsem pořádal v našem městě velký úklid parku, který proběhl už pošesté. Vzorně třídím odpad, neplýtvám potravinami i energiemi a nikdy jsem k tomu nepotřeboval osvícené úředníky z Bruselu. Pozitivní vliv zákazu na přírodu přitom považuji za přinejmenším sporný, avšak negativní vliv na společnost vnímám zcela evidentně.
Je třeba si uvědomit, že elektromobilita rozhodně není bez emisí. Elektřina se musí nějak vyrobit, přičemž až úsměvně vypadají záběry nabíjení elektromobilů z naftových elektrocentrál, které si mnozí vozí preventivně s sebou. Výroba baterií a získávání surovin pro jejich výrobu také rozhodně není bez obětí, a i likvidace je ekologicky náročná. Některé studie dokonce hovoří o tom, že výroba elektromobilů je tak energeticky náročná, že je srovnatelná s patnácti lety provozu současných klasických aut. Žádná konvenční baterie v elektromobilu si přitom ani zdaleka takto dlouho nezachová svoji kapacitu, a právě baterie je tou nejdražší součástkou celého vozu, takže se po velkém snížení kapacity baterie vyplatí spíš nákup nového vozu, což je opět energeticky náročná věc.
Samotný zákaz výroby přitom přinese pouze další zvýšení průměrného věku našeho vozového parku. Zatímco nová dostupná auta na benzín a naftu by v roce 2035 jistě měla nízké emise, staré vozy mají daleko větší spotřebu paliva a doba jejich užívání se bude kvůli zákazu uměle prodlužovat. Což také může přinést větší počet nehod na silnicích, neboť elektromobily budou luxus a samotný provoz aut se spalovacími motory by měl být umožněn až do roku 2050.
Naštěstí zákaz dostupných aut pořád není definitivní. V roce 2026 je plánováno ještě jedno hlasování o konci spalovacích motorů. Do té doby máme šanci dát najevo, že s tímto nesouhlasíme. Nesmíme tento čas promarnit a musíme nesmyslný zákaz zastavit, dokud je to možné! Proto ještě jednou prosím o podporu výzvy na našem webu.
V této souvislosti dokonce často mluvíte o tom, že se zelenou politikou bruselští úředníci snaží omezit jednu ze základních svobod, tedy svobodu pohybu. Není toto přirovnání přece jen trochu přehnané?
Ano, je to tak. Tento zákaz neohrožuje jenom pracovní místa související s výrobou ale i samotnou dostupnost výkonu svobody pohybu. Z osobního automobilu se v případě zákazu stane luxus. Planeta země ani nemá k dispozici tolik surovin, abychom mohli současný počet klasických aut nahradit elektromobily. Takový počet baterek prostě není z čeho vyrobit. Je tedy evidentní, že tyto plány počítají s tím, že většina lidí po vyřazení aut se spalovacím motorem již žádný vlastní vůz mít nebude. Ale kdoví, třeba moudré hlavy v Bruselu už ví, jak těžit tyto suroviny na měsíci, na Marsu nebo někde jinde. Z finančně dostupného auta se dnes stala samozřejmost pro lidi žijící na vesnici, kteří bez nich dnes nemohou žít plnohodnotný život. Takovýto zákaz bude tak zcela zásadní pro umrtvení života na venkově, kde již zmizely malé obchůdky i vše ostatní.
S nahrazením současného počtu aut elektromobily ani zdaleka nepočítá naše přenosová soustava. Musela by se minimálně zdvojnásobit, kdyby se běžná auta jednoduše vyměnila za elektromobily. Jenže ve chvíli, kdy vypínají Němci jaderné elektrárny je jasné, že už současná spotřeba energie by mohla být problém, natož zvýšení odběru. Pro člověka, který má na střeše fotovoltaiku a elektřinu v garáži samozřejmě může být elektromobil řešením, ale na sídlištích, kde dnes ani není kde zaparkovat, je to absolutně nemožné.
Ten, kdo dnes podporuje podobný zákaz, se chová jako člověk, který nejprve prodá svůj byt, vystěhuje se, a pak teprve řeší, kde bude ten den spát, protože si krátkozrace nezařídil nové bydlení. Lidé, kteří toto dnes prosazují, buď plánují skutečně zlomyslně omezit mobilitu lidí a udělat z pohodlného cestování za rodinou, za prací i za nákupem luxus. Nebo jsou to absolutně nezodpovědní lidé, kteří by snad měli být chránění sami před sebou tím, že jim soud omezí svéprávnost.
Zároveň jste se vydali do ulic protestovat proti ekologickým aktivistům, kteří se snaží přimět pražský magistrát, aby po Praze zavedl maximální rychlost 30 kilometrů v hodině. Co vám na této snaze vadí?
Myslím, že tato otázka je spojena s prvními dvěma více, než by se mohlo zdát. Z mikro-omezování CO2 se stalo dogma. Lidé, jež podlehli zelenému náboženství, které ve skutečnosti přírodě moc nepomáhá, vidí v automobilech nepřítele. Takový člověk si potom ve jménu boje proti klimatu odůvodní i to, že nevinným řidičům komplikuje cestu z práce či do práce a má přitom pocit oběti, na kterou auto svou samotnou existencí útočí. Opravdu mám rád přírodu, pocházím z regionu a v naší krajině jsem trávil jako dítě celé prázdniny. Nicméně fanatická zelená ideologie, která se snaží vystrašit nejmladší generaci, nakonec způsobuje, že recidivistům v páchání schválností vůči řidičům nelze vysvětlit, že oběti sedí za volantem a chodci mají chodit po chodníku, ne blokovat silnice.
Vůbec nerozumím tomu, jak si někdo může na jedné straně dovolit označovat za dezoláty jedny demonstranty, kteří na náměstí nikoho neblokují, a na druhé straně zcela přechází chování těchto aktivistů. Vláda sice vyhlašuje každou chvíli boj s extrémisty, ale s těmito se schází a pomalu, ale jistě plní jejich požadavky. Jak by asi naložili se skupinkou demonstrantů, která by se rozhodla pořádat pochody po tramvajových pásech za 70 km/h v Praze? Člověka, který ve skutečnosti nechce nikoho převychovávat, to celkem láká. Zkusit protestovat za extrém na opačném pólu. Za zákaz elektroaut a 120 km/h v Praze, aby výsledkem bylo, že se nezakáže nic a z podobných požadavků budou mít politici jen srandu. Slušný, moudrý, pravicově tedy prosvobodně smýšlející člověk, který respektuje lidskou důstojnost ostatních, ovšem k takovýmto nástrojům sahá vždy jen v nejkrajnější nouzi a podobné otravování lidí, kteří za nic nemohou, mu je proti srsti.
Jako předseda Svobodných již několik měsíců jezdíte do regionů s přednáškami o mrazivých faktech o právu EU. Prozraďte i našim čtenářům, o jaká mrazivá fakta jde?
Mám za sebou čerstvě 50 přednášek a mám jen ty nejskvělejší zkušenosti. Na přednášky mi často chodí lidé, kteří před 20 lety hlasovali pro vstup do EU a dnes litují toho, že naskočili na falešnou kampaň, která slibovala, že „do sedmi let doženeme platy Němců“. Když to znělo z úst pana Teličky a Špidly, nešlo o lež, protože oni dva je skutečně dohnali (smích). Vláda tehdy investovala 200 milionů korun do velké kampaně, která měla lidi přesvědčit, aby hlasovali pro vstup. Nula korun investovala do toho, aby vysvětlila, že přijdeme o svrchovanost státu a nezávislost našeho právního řádu. Proto to musím vysvětlovat lidem na svých přednáškách já. Tento přístup byl zcela odlišný například od referenda o brexitu, kde vláda rozdělila v roce 2016 peníze férově pro obě strany referenda a hlasování neproběhlo za pokřivených podmínek jako u nás. Moje čerstvá zkušenost z Británie je přitom taková, že se zde rozhodně nezastavil čas. Naposledy jsem tu byl před čtyřmi lety a určitě se toho tu mnoho posunulo. Namátkou síť metra v Londýně je stále hustější a větší. O tom, jak to dnes vypadá v Británii, si mohou vaši čtenáři přečíst na mých sociálních sítích.
Co s tím? Mezi lidmi často panuje představa, že Evropská unie se nedá změnit. Jak to vidíte vy?
Přesně o tom se bavíme. Evropská unie je postavena na nějakých základech. Ty základy počítají s nadřazeností práva EU nad běžné zákony v jednotlivých zemích. V původním znění Lisabonské smlouvy přitom bylo výslovně napsáno, že by dokonce měly být předpisy EU nadřazeny i nad ústavní zákony, ale to naštěstí zastavila referenda v Nizozemsku a ve Francii. Od doby, kdy Topolánek a spol. schválili Lisabonskou smlouvu, ovšem již nemáme právo veta ve všech oblastech a nyní hrozí, že ztratíme právo veta pro všechna hlasování, protože přesně to si přejí německý kancléř i francouzský prezident.
Už dnes má přitom EU obrovský deficit demokracie. Dám příklad. Pokud by chtěla Věra Jourová jako politička prosadit například omezení svobody slova na sociálních sítích v našem Parlamentu, musela by pro to sehnat 101 hlasů českých poslanců, a ti by se museli veřejně za své hlasování postavit, což by jim v očích voličů osobně jistě velmi ublížilo. A možná by po příštích volbách jiná stojednička hlasů takový zákon zrušila, protože by lidé už volili lépe. Zatímco v Bruselu jí stačí, aby jí to z českých politiků schválil ministr vnitra nebo premiér, anebo taky ani není třeba jejich souhlasu. Vždyť například s migračními kvótami také žádný český politik nesouhlasil, a přesto jsou pro nás povinné.
No a právě u migračních kvót se často během přednášek zastavuji, protože migrační kvóty jsou typická ukázka toho, že nějaký předpis můžeme v klidu 8 let ignorovat a nic se nám nestane. Právě cesta ignorace práva EU je jednou ze sedmi cest, kterou na závěr přednášky lidem nabízím, jako cestu, která celkem úspěšně funguje v Polsku, Maďarsku, ale v případě kvót i u nás. Soudní dvůr EU sice v roce 2020 rozhodl, že kvóty byly přijaty podle práva, ale Evropská komise na základě tohoto rozhodnutí stále nezačala vyměřovat pokutu, protože asi velice správně tuší, že Maďaři a Poláci by jim na takovou pokutu z vysoka kašlali. A protože EU naštěstí stále nemá vlastní armádu a nemá tedy ani bratrské tanky, aby je vyslala do Maďarska, jako Sověti v roce 1956, tak by si placení ani neměla fakticky jak vymoci. A takovou ostudu, že si nějaký členský stát otevřeně nebude lámat hlavu s nějakou pokutou ani kvótami, si nemůže dovolit. Pokuty za nedodržování migračních kvót se tak dost možná ani my nikdy nedočkáme, jako učebnicový příklad to ovšem slouží dobře.
Budete v těchto přednáškách pokračovat i v následujících měsících? Kam byste naše čtenáře pozval především?
Ano, plánuji to hned po návratu ze zahraničí. Například 23. května se budu těšit na přednášku v Nové Pace, 27. května v sobotu proběhne přednáška ve Staroboleslavském dvoře a 29. května budu v Sokolově. V červnu pak budu mít přednášky v pondělí 5. v Bruntále, 6. v Hlučíně a 7. v Náchodě. Pak se kvůli mnoha akcím v ulicích směřovaných na záchranu spalovacích motorů přednášky chvíli konat nebudou. Už ovšem plánujeme i další místa, takže se můžou těšit lidé z Kroměříže, okolí Pelhřimova, Klatov a v srpnu během slavností budu určitě mít přednášku i v Domažlicích.
Připravujete se těmito přednáškami na blížící se volby do Evropského parlamentu? Mají Svobodní v tomto ohledu už jasno, jestli půjdou do voleb samostatně, nebo vytvoří nějakou předvolební koalici?
S přednáškami jsem začal už loni v dubnu a neberu to jako kampaň, ale spíš jako důležitou osvětu. O fungování EU i přímo o evropském a ústavním právu mám hodně nastudováno a přišla by mi škoda, bych se nesnažil tyto poznatky předávat srozumitelnou a zábavnou formou dál. Dokud lidé nebudou všeobecně chápat, jak EU funguje, budou naivně věřit mnoha spasitelům, kteří jim budou slibovat, že EU zreformují a zařídí tam něco ve prospěch České republiky.
Takže nevěříte v reformovatelnost EU?
Ne, to opravdu není možné, i když by se nám to všem mohlo líbit. EU je obrovský byrokratický moloch, který každou zemi stojí ročně 4 % HDP. Náklady na fungování této instituce jsou obrovské a ona už se chová jako přerostlý Otesánek, který nakonec chce sežrat i ty, kteří ho stvořili, maminku a tatínka. Takto bude chtít EU spolknout nakonec i všechnu naši suverenitu a postupně polyká i svobodu občanů. Součástí tohoto Otesánka je přitom na 50 000 úředníků, kteří přímo pracují pro Brusel, a další statisíce a miliony lidí, kteří jsou tímto molochem také přiživováni.
Daňoví poplatníci tak musejí sice toto všechno platit a ochuzují se přitom o 4 % HDP (výpočet eurokomisaře pro obchod Petera Mendelsona z roku 2004), jejich hlas ovšem nemá téměř žádnou váhu. Nedemokratičnost EU jasně ukazuje fakt, že ani skupina europoslanců nemůže navrhnout žádnou směrnici nebo nařízení ke schválení či ke zrušení. Takže jediný demokraticky volený orgán je jen takovou stafáží, která může alespoň občas v europarlamentu pojmenovat věci pravými jmény a v některých případech může alespoň zablokovat schválení těch největších euronesmyslů. Právě o to jediné se se mnou naši europoslanci snaží. Sypat písek do soukolí, aby unijní mašina náš průmysl a Českou republiku obecně, nesemlela příliš brzy.
Pro Svobodné byly již v minulosti evropské volby právě těmi, ve kterých dokázali vždy oslovit nejvíce voličů. Chcete na to navázat i na jaře příštího roku?
Ano, rádi bychom na to navázali. Právě pro mou znalost problematiky EU si mne členové a příznivci Svobodných vybrali jako svého lídra do těchto voleb. Aktuálně o žádné koalici nejednáme, neboť právě dnes cítíme velkou poptávku po tom, co říkáme, a nevidíme nikoho, kdo by říkal totéž. Jsou tu mnohé marketingové projekty, které se tváří, že chtějí EU reformovat, a ve skutečnosti v Bruselu vše odkývají. Typicky dvojice Andrej Babiš a Věra Jourová z ANO. A pak jsou tu lidé, kteří se veřejně hlásí k tomu, že naši svobodu a suverenitu v Bruselu prodávají a ani se nesnaží si na něco hrát. Typicky zástupci pětikoalice. No a pak jsou tu socialistické projekty, které k nám mají ideově příliš daleko, protože pro ně je nejdůležitější silný stát, vysoké daně a na svobodném prostoru pro jednotlivce jim moc nezáleží.
Jako Svobodní si přitom uvědomujeme, že nejlepších výsledků jsme dosahovali v době, kdy měli voliči v čerstvé paměti, jak snadno dokáže například ODS ve vládě pošlapávat svůj krásně znějící program s nízkými daněmi, svobodou slova a svobodou podnikání. I dnes se k nám přidává čím dál více zklamaných voličů i členů ODS, a i to nám dává důvod věřit minimálně ve výsledek z roku 2014. Je to současně velká odpovědnost, protože už se nesmí opakovat, aby většinu českých europoslanců tvořili kývači typu pana Peksy, Niedermaiera nebo Zdechovského, kteří vesele tleskají každému euronesmyslu. A někteří z nich dokonce nedávno podpořili zrušení práva veta pro malé země, což by se klidně dalo pojmenovat bulvárně jako vlastizrada.
Pokud někoho zajímají naše témata do eurovoleb, pak ho jistě potěší, že jsme jako vůbec první strana v České republice již zveřejnili zásady našich kandidátů do těchto voleb na adrese svobodni.cz/eurovolby. Mezi hlavní témata bude patřit zastavení zákazu aut se spalovacím motorem při hlasování v roce 2026, zachování práva veta pro Českou republiku, zastavení legislativy omezující svobodu internetu či ochránění české koruny před nahrazením digitálním eurem.
