V minulý dnech takřka celý svět prožíval korunovaci nového britského krále Karla III. Přímo z anglické metropole ji sledoval také Libor Vondráček, předseda Svobodných, který je shodou okolností v těchto dnech na dvoutýdenním putování po Velkém Británii a na svých sociálních sítích spustil „britský deníček“, ve kterém přináší nejrůznější postřehy ze své cesty.
Být součástí davu, který i přes velmi nepříznivé počasí sledoval korunovací britského krále, si Libor Vondráček nemohl nechat ujít. „Když se asi v 16 hodin otevřely zátarasy a široká veřejnost mohla dorazit na místa, kudy projel čerstvě korunovaný král, bylo patrné, že za zátarasy rozhodně nebyla jen smetánka. Už předtím byly vidět stovky autobusů, které svážely lidi na historickou korunovaci po 70 letech. Někteří měli svá místa na tribunách, ale jiní si museli donést židle vlastní. Aby měli nejlepší výhled, postavili si zde někteří stany a stoličky už několik dní předem a v pláštěnkách se zásobami pití a jídla se snažili nezmrznout. Proto zde krátce po korunovaci nebylo tak čisto, jako obvykle,“ popisoval přímo z místa Libor Vondráček.
Podle Vondráček bylo z účastníků patrné, že do královské rodiny se ale zamilovali i ti, jejichž předci na první pohled pochází z jiných koutů světa. „Změna složení obyvatel Británie pro monarchii tedy zatím není žádným rizikem. Britové korunovaci prožívali všude. Zdobili si své domy, obchody i restaurace. Někteří slavili už předchozí noc a úklidové čety měly od ráno co dělat, aby bylo ve slavnostní den čisto v ulicích. Nejvíce ovšem slavili až v sobotu večer, přestože počasí rozhodně nebylo ideální,“ pokračoval v popisu atmosféry, která provázela tak dlouho očekávanou korunovaci. „Jen skupinka republikánů protestovala v místech, kde snad král mohl trochu něco zaslechnout a vykřikovala IS NOT MY KING. Byla jich však výrazná menšina, a tak se zdá, že přestože Británie i monarchie samotná mají své problémy, ještě minimálně nějakou dobu v Británii zůstane,“ dodal Vondráček.
Další postřeh přidal Libor Vondráček také z londýnského metra, které je nejstarší na světě a je v provozu o více než sto let déle než v Praze. „Přesto tu nedávno otevřeli zbrusu novou 100 km dlouhou linkou pojmenovanou po královně – Elisabeth line. Metro bylo budováno v průběhu let a každá linka i každá stanice vypadají docela jinak. Totožné je snad jen to, že v téměř každé stanici najdete turniket, který je třeba použít při vstupu i po vystoupení, neboť podle toho se Vám vyměří cena,“ podělil se Vondráček se svými fanoušky o další postřeh.
„Starší linky, třeba ta pod Westminsterským palácem, jsou obsluhovány malými soupravami a jezdí malými tunely. Pokud větší člověk nestojí uprostřed, musí se kroutit. Novější linky mají větší a průchozí vagóny, ale pozor si na nich člověk musí dát hlavně při nastupování, protože na rozdíl od našeho metra jezdí ve stejném směru na stejném nástupišti linky do různých cílů. Již starší linky tam, kde to bylo možné, byly budovány z části na denním světle, takže místo tunelu se vykopala velká jáma a jen v širším historickém centru jelo metro souvisle podzemím. Nové linky už často najdete zcela na úrovni ulice a pro nástup nemusíte zdolávat schody,“ dodal Vondráček s tím, že lístek na metro je dražší než u nás. Za jednorázový vstup vyjde na 67 až 150 Kč podle toho, v jaké době nastupujete a jak daleko jedete. Za celodenní vstup maximálně asi 330 Kč, oproti našim 90 korunám. „Na rozdíl od našeho metra ovšem za celý den nezvládnete projezdit ani všechny trasy. No a na závěr je dobré si připomenout, že i metro jezdí po levé straně, takže po případném pádu do kolejiště si dávejte pozor z druhé strany,“ dodal Vondráček
Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.
Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.
Strategický význam vztahů se Slovenskem
Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.
Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.
Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“
Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.
Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.
„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.
Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny
V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.
Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.
Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.
Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem
Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.
„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.
Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.
Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády
Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.
Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.
Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.
Debata o polské cestě a zadlužení
V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.
„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.
Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.
