Dotace? Přehazování peněz na projekty, o kterých rozhodují úředníci, myslí si Karešová

Dotace? Přehazování peněz na projekty, o kterých rozhodují úředníci, myslí si Karešová

Živá kultura by si měla na sebe umět vydělat místo toho, aby její představitelé pouze čekali s nataženou rukou na veřejné dotace. Alespoň je o tom přesvědčena Markéta Karešová, místopředsedkyně jihočeského krajského předsednictva Svobodných. „Podle mě není žádný důvod k tomu, aby živá kultura byla dotovaná, tedy placená lidmi, kteří ji nekonzumují. O finanční stránku by se měl postarat provozovatel či pořadatel sám,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

V minulých dnech jste upozornila na ožehavé téma, a tím jsou dotace do kultury, které by měly být podle vás důsledně přehodnoceny. Proč si to myslíte? 

Kultura je služba jako jakákoliv jiná. Podle mě není žádný důvod k tomu, aby živá kultura byla dotovaná, tedy placená lidmi, kteří ji nekonzumují. O finanční stránku by se měl postarat provozovatel či pořadatel sám. Stejně tak, jako se musí postarat provozovatel jakékoli jiné služby. Dotace jsou jen přehazování peněz občanů na projekty, o kterých rozhodují úředníci, nikoli sami občané, kteří se na dotační částky skládají. Jsou to peníze nás všech a podle toho by s nimi mělo být zacházeno. V případě dotací se otevírá velký prostor pro zneužití a možnou korupci, kterou opět zaplatí občané ze svých daní.

Upozornila jste na to, že dotace, které veřejný sektor směřuje na podporu kultury, často vedou k absolutní demotivaci kulturní sféry získávat jiné finanční zdroje. Dá se však tento názor opravdu zobecnit? 

Každý provozovatel by se měl vždy snažit získat finanční zdroje a ne je jen pasivně přijímat z dotací bez jakékoli vlastní snahy. Potud je jistě možné tento názor zobecňovat. Pokud subjekt získává většinu svých příjmů z dotací a zanedbává například propagaci, je to samozřejmě špatně. 

Pokud byste zrušila dotace do kultury, neznamenalo by to, že bychom se jako národ ochudili o některé kulturní formy, které prostě nejsou schopny si na sebe v komerčním světě vydělat a bez dotací se prostě neobejdou? 

Pokud existují takové formy živé kultury, které si na sebe ani při maximální snaze nevydělají, znamená to jediné. Není o ně zájem. V takovém případě nevidím žádný důvod k tomu, abychom podporovali projekty, na které nemáme adekvátní poptávku. Když budete pátý pekař v ulici a vaše pečivo nebude tak dobré jako ostatních a budete prodělávat, prostě pekárnu zavřete. Nedostanete dotaci, abyste mohli provozovat pekárnu, do které nikdo nechodí. Pokud se ochudíme o divadla či koncerty, o které lidé nejeví zájem, tak to jako ztrátu nevidím. Naopak. Lépe méně a kvalitně, než mnoho a nekvalitně.

Pokud se bavíme o kultuře, tak jde pouze například o divadelní či hudební scénu, nebo byste tento svůj přístup zobecnila a zahrnula do něj i například muzea, památníky či jiné kulturní formy? 

Mám na mysli živou kulturu. Ve svém původním příspěvku jsem psala o konkrétním divadelním představení. Je zřejmé, že pojem kultura zahrnuje mnohem širší oblast, než jen živá vystoupení. Muzea, památníky a další kulturní památky nelze provozovat bez toho, abychom je podporovali. Zde jsou dotace na místě. Jejich zrušení by mělo za následek zničení našeho kulturního dědictví. To jistě nechceme. 

A co kulturní památky, tam byste nějakou formu dotací ponechala? 

Kulturní památky se bez dotací bohužel neobejdou. Takže ano, tam bych dotace ponechala. V principu jsou kulturní památky dědictvím nás všech, takže tam je takové financování naprosto v pořádku. 

Pokud bychom zrušili či omezili dotace do kultury, jakou jinou formu podpory byste vůči tomuto segmentu navrhovala? 

Jak jsem již zmínila, omezení či zrušení dotací by se nemělo týkat kulturních památek, protože tam je rentabilita nereálná. V případě hudební či divadelní scény se mi líbí varianta poukázek, kterou některá města úspěšně provozují. Princip je v tom, že město, které ze svého rozpočtu vyčlení určitou finanční částku, tyto finance poskytnou občanům města ve formě poukázek. Občan sám pak uplatní poukázky dle vlastního uvážení, tedy například na zakoupení vstupenky na divadelní představení. V takovém případě jsou pak finanční prostředky, alokované městem na kulturu, cíleny dle zájmu a rozhodnutí občanů místo toho, aby o financování rozhodli sami úředníci. V tomto systému pak není možné přerozdělování alokovaných peněz dle zájmu několika jedinců zastupitelstva města či jiného, k tomu určeného, orgánu a omezí se možný střet zájmů. Současně jsou občané součástí financování dle svého uvážení a v neposlední řadě je tak umožněno i sociálně slabším občanům, financovat vstupenku na představení či hudební produkci.

Markéta Karešová

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Markéta Karešová

Markéta Karešová

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Markéta Karešová

Markéta Karešová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31