Dočekal: Green Deal zničí Evropu jako světová válka. Je to ideologie, ne věda. EU se rozpadne

Dočekal: Green Deal zničí Evropu jako světová válka. Je to ideologie, ne věda. EU se rozpadne

„Green Deal je svými důsledky srovnatelný s oběma světovými válkami v minulém století,“ nebere si servítky Jan Dočekal, místopředseda Svobodných. „I člověk, který si uřízne obě nohy, může vnímat možnost jízdy na vozíčku jako velkou příležitost,“ naráží na výroky představitelů nové vlády s tím, že kritika evropské zelené politiky nemá nic společného s odmítáním ochrany životního prostředí. „U Barrandovského mostu v Praze také bývalo moře. Co asi udělali trilobiti špatně, že tam dnes není?,“ ptá se Jan Dočekal, podle kterého se Evropská unie stejně dříve nebo později rozpadne.

V programovém prohlášení vlády se kabinet Petra Fialy přihlásil ke Green Dealu jako velké příležitosti pro českou ekonomiku. Souhlasíte s tímto hodnocením?

Ale ovšem. I člověk, který si uřízne obě nohy, může vnímat možnost jízdy na vozíčku jako velkou příležitost. Super! Jedovatá otázka ale zní, jestli by nebylo lepší si ty nohy nechat. Hloupé na tom je, že zatím ani jediný z čelních představitelů sedmadvacítky nevstal a neřekl „Král je nahý“.  Přemýšlím, čím to je. Oportunismus, neschopnost vidět dál než jedno volební období, strach o unijní peníze, raději nevybočovat z davu, nenaštvat Německo a Francii – vážně nevím. Příležitost to možná je, ale bez té příležitosti by nám bylo lépe.

V čem konkrétně je podle vás Green Deal tolik nebezpečný? Nestal se z něj naopak pouze strašák v rukách odpůrců zodpovědnějšího přístupu k životnímu prostředí?

Green Deal je svými důsledky srovnatelný s oběma světovými válkami v minulém století. A tato ideologie má i stejnou zemi původu. Uvrhne miliony lidí do energetické i finanční chudoby, zlikviduje průmysl, omezí osobní svobody. Že přeháním? A co je současná inflace ve výši přibližně 10 procent? Už nyní platíme příspěvky na obnovitelné zdroje, rozuměj platby solárním baronům 40 miliard ročně, dojde ke zdražení tepla, auta se stanou nedostupným luxusem, v důsledku drahé dopravy zdraží veškeré zboží, průmyslová výroba včetně autoprůmyslu buď zanikne nebo se přesune do Asie. A s životním prostředím to ani nehne. Nevím jak vy, ale já si chci v létě doma pustit klimatizaci, sednout do auta a vyjet si třeba k moři, aniž bych to musel plánovat jako bojovku. Chci, aby mé úspory neztrácely hodnotu, chci si zatopit v krbu, ale dřevem, ne zapnout obrázek v LED televizi z Číny.

Svobodní od začátku burcuji proti Green Dealu v podobě, jak jej přijala Evropská unie. Máte však jiný recept, jak chránit životní prostředí?

Receptů, jak chránit životní prostředí, je celá řada a spousta z nich funguje. Je jedno, jestli se jedná o třídění odpadu nebo o stavby čističek odpadních vod. Ale koncept Green Dealu je naprosto chybný od samého začátku. Jedná se o ideologii, nikoliv o vědecky podloženou realitu. V dobách barrandienu bylo například v okolí Barrandovského mostu v Praze moře. Co asi udělali trilobiti špatně, že tam dnes není? Ano, je to nadsázka. Ale stačí si zjistit tvrdá data, kolik CO2 je emitováno přírodními vlivy a kolik člověkem. Kolik CO2 vypustí Evropa a kolik z toho elektrárny, hutě, doprava a domácí krby na dřevo. Abych nezapomněl, ještě kolik krávy „vyprdí“ metanu. Všechno to jsou naprosto marginální vlivy a jsou ještě více zanedbatelné v celosvětovém kontextu.

Teď vypadám jako naprostý popírač všech ušlechtilých snah o zlepšení životního prostředí, ale není tomu tak. Apelujeme na zodpovědnost každého jedince, každé firmy. Když díky energetické nouzi doženete člověka do chudoby, tak klidně začne v ilegálních kamnech po předcích pálit pneumatiky. Když donutíte teplárnu platit 100 euro za emisní povolenku, tak jí těžko zbydou peníze na ekologickou modernizaci provozu. Jsme pro svobodný a zodpovědný přístup každého jednotlivce, každé firmy. Důležité je zabraňovat bezprostřednímu znečišťování škodlivinami a odpadem, nikoliv soustředit se na boj s emisemi kysličníku uhličitého, který je přirozenou součástí přírody. Ochraně životního prostředí je podrobně věnována celá kapitola IX. programu Svobodných.

V posledních týdnech se vedou bouřlivé diskuse o tom, zdali bude mít Česká republika ještě možnost uniknout z Green Dealu. Jak se na to díváte vy?

Před pár lety jsem ještě doufal, že ve vedení EU zvítězí zdravý rozum, ale mýlil jsem se. Česká republika by nyní musela neprodleně zahájit velmi tvrdá jednání o výjimkách, což je nereálné. Zařadili bychom se tím v očích Německa a Francie mezi „fujstáty“ typu Maďarska a Polska. Dokonce bychom byli ještě o několik řádů horší. Museli bychom snášet ostrakizování, výhružky zastavením přísunu unijních peněz, hrozily by nám žaloby atd. Obávám se, že na to naše vláda „nemá koule“ a raději poslušně sklopí uši. Škoda, myslím, že v rámci V4 by se dal domluvit jednotný postup. Nicméně z dlouhodobého hlediska jsem optimista. Vycházím z historie. Ani Tisíciletá Říše netrvala moc dlouho, ani „Se Sovětským Svazem na věčné časy a nikdy jinak“ dlouho nevydrželo. EU se rozpadne. Jen nevím kdy. Ale jedno si dovolím odhadnout. Čím více bude EU utahovat šrouby, tím více se krátí její čas.

Před volbami se velmi diskutovalo o plánu EU na zákaz prodeje aut se spalovacími motory. Teď se zdá, že se po tomto tématu slehla zem. Přitom podle nejnovějších dat se ze všech asi dvou set tisíc nových aut v ČR prodá jen přibližně 1 procento elektromobilů. Jde tedy evropské nařízení správným směrem?

Jasně, že jde. V pozadí je omezení svobody pohybu lidí, snaha vnutit jim úchylné pseudozelené ideály a my to soudruzi dokážeme! Nikoho nezajímají potřeby lidí, požadavky trhu. Pochopitelně to nejde ze dne na den, to by vyvolalo bouře odporu, ale postupně k tomu dospějeme. Ono ani za přibližně 20 let lidem nic jiného nezbyde než si koupit elektrovehikl. A část lidí, včetně mě, přejde na mobilní model Havana. Stejně jako na Kubě se budou udržovat v provozu auta desítky let stará. A nemá to nakonec i určitou logiku? Nejekologičtější je přece to auto, které se vůbec nevyrobí. Stejně se Evropa pod vedením nových elit stane skanzenem pro turisty z Asie, tak o co jde?

Když se ještě vrátím k programovému prohlášení vlády, místo omezování regulací a byrokracie má být podpora živnostníků a drobných podnikatelů zajištěna pomocí dobře nastavených dotací a další formy podpory. Je to podle vás správná cesta?

Všechno špatně. Takže firmám, živnostníkům, zaměstnancům a podnikatelům se vezme víc peněz, protože odkud odjinud by se na ty dotace vzalo, vláda moudře rozhodne, kdo má na nějakou tu dotaci nárok, zaměstná pár úředníků, kteří vymyslí desítky formulářů a žádostí, které je potřeba zpracovat a vyhodnotit, mezitím budou další desítky jiných úředníků kontrolovat, jestli se nešvindluje, všechno to sežere další zbytečné platy pro zbytečné lidi, zabere zbytečné kanceláře, nakoupí se zbytečné počítače, tiskárny, židle a zbytečné elektromobily. No a pak se bude vláda plácat po zádech, jak to skvěle vymyslela. Připomenu okřídlený příměr, že dotace jsou jako transfúze, kterou si čerpáme krev z jedné ruky do druhé, ale přitom půlku té krve vylejeme na zem. Nebylo by jednodušší místo podporování živnostníků a drobných podnikatelů odstranit důvody k tomu podporování? Zrušit regulace a omezit byrokracii?

Velký důraz chce vláda Petra Fialy klást na digitalizaci státní správy a vyhodnocování její efektivity prostřednictvím nejrůznějších srovnávacích projektů. Pomůže to podle vás k odstranění přebujelé byrokracie?

To by se mohl domnívat jen naprostý idealista. Pojďme srovnat soukromý sektor, a je úplně jedno, zda se bavíme o průmyslu, zemědělství nebo o čemkoliv jiném, se státní správou. „Vygooglejte“ si, kolik lidí bylo zapotřebí před 50 lety k výrobě jednoho automobilu, k ušití obleku, k obdělání jednoho hektaru atd. A kolik lidí to je dnes? Je to neuvěřitelný pokles. Každá firma se snaží optimalizovat výdaje a zvýšit efektivitu. Pokud by to samé platilo pro stát, tak dnes bychom měli naprosté minimum úřadů a úředníků. Za mého mládí neexistoval internet, kopírky (pamatujete ormig nebo cyklostyl?), neexistovaly výkonné počítače, textové editory, … Vrcholem techniky byly děrné štítky, elektrický psací stroj, děrovačka, korekční bílá páska, šanon a vytáčecí pevná linka s ženskou na spojovatelně. I zde by logicky, stejně jako v jiných odvětvích, zavedením nových technologií měla tisícinásobně vzrůst produktivita práce, nebo ne? A hle, opak je pravdou. Něco je asi špatně. Takže jdeme vyhodnocovat efektivitu prostřednictvím srovnávacích projektů. Aha, a to jako bude dělat kdo? Že bychom na to přijmuli pár desítek úředníků? Parkinsonovy zákony prostě platí! 

Digitalizace je velkým tématem Pirátů, kteří již čtyři roky vládnou hlavnímu městu. Vy jste zastupitelem na Praze 6. Pocítil jste nějakou změnu k lepšímu?

Absolutně ne. Slovo „digitalizace“ je v současnosti úplně stejně bezobsažný prázdný pojem jako slova „participace“, „komunitní centra“ a jiné podobné bláboly. Každý se tím zaklíná, protože to je hrozně módní, cool a in. Neustálým omíláním těchto pojmů od všech politiků napříč všemi spektry (Piráti ale jednoznačně vedou) se z toho staly prázdné líbivé fráze a nic víc. A přitom by stačilo méně mluvit a více pracovat. Ta slova totiž smysl mají. Problémem jsou špatně zadaná výběrová řízení, promrhané stamiliony za neúspěšné projekty (vzpomeňme pražskou Opencard), ladění za pochodu (vzpomeňme kolapsy registru vozidel, zmatky při prvních registracích na očkování atd.) a další boty. Paradoxně se ukazuje, že soukromý sektor je zase o krok napřed, když k přístupu na některé weby státní správy stačí bankovní identita. Dávno jsme třeba měli mít jeden jednotný strojově čitelný průkaz, který by nahradil všechny ty státní „kartičky“, které nosíme po kapsách. Namátkou: občanku, řidičák, techničák, lovecký a rybářský lístek, zbroják, průkaz zbraně, atd. atd. Prostě zabezpečený systém, do kterého by měly přístup i vybrané soukromé subjekty, takže by to nahradilo i průkaz zdravotního pojištění, různé lítačky, záznam o povinném ručení, průkazy do knihoven, veteránské testace aut, indexy na VŠ … Technicky to problém není.

Dalším úkolem je propojení všech databází provozovaných státem tak, aby se občan vždy vše dozvěděl (a mohl vyřídit) na jednom místě nebo nejlépe online. Odpadly by tak třeba různé nesmysly typu Sčítání lidu. Chápu, že vytvoření něčeho takového by stálo ohromné peníze a vůbec by nebylo jednoduché zajištění proti zneužití, ale na druhé straně by to ve finále přineslo také ohromné úspory. Jako bonus bych viděl zjištění, že některé agendy stát zajišťuje duplicitně a některé jsou vlastně úplně zbytečné.

Ale dotaz zmínil Prahu 6. Na regionální úrovni tyto postupy jdou uplatňovat vcelku obtížně, u nás jsme např. díky kolegovi z ODS spustili aplikaci Lepší Šestka, která umožňuje občanům lepší komunikaci s radnicí – hlášení nepořádku, problémů, lokální hlasování, průzkumy atd. A kupodivu to šlo i bez Pirátů.

Jan Dočekal, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31