Libor Vondráček a Karel Polanecký jako zástupce hnutí Duha spolu diskutovali o konci uhlí. Řeč byla také o energetickém mixu a emisních povolenkách. To vše v poradu Co na to vaše peněženka na Prima CNN.

CO NA TO VAŠE PENĚŽENKA (CNN Prima NEWS, 22. 08. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; TV = Tomáš Vzorek, moderátor; KP = Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA;

R = reportér; MK = Michal Kulig, ředitel společnosti Yello; RG = Roman Gazdík, mluvčí Skupiny ČEZ (ve vstupu)

TV: No a o energii si budu povídat i s mými dnešními hosty, tady jsou hlavní témata: Mají zaniknout uhelné elektrárny? Kde vezme Česko elektřinu? a Připlatíme si za energie? O tom si budeme povídat. Mými hosty dnes budou předseda strany Svobodní Libor Vondráček a také energetický expert Hnutí DUHA Karel Polanecký. Tak pojďme na to. (znělka) No a před námi je dnešní diskuze, pojďme si tedy představit ještě jednou mé dnešní hosty, Libor Vondráček, předseda Svobodných, hezký podvečer.

LV: Dobrý den vám i divákům.

TV: A energetický expert Hnutí DUHA Karel Polanecký, i vás vítám ve studiu, krásný podvečer.

KP: Dobrý den.

TV: Pánové, než se budeme věnovat budoucnosti české energetiky jako takové, tak pojďme udělat takový odhad, blíží se nám podzim, zima, jak to bude s elektřinou, s plynem podle vás?

LV: Tak já pečlivě poslouchám to, co říkají odborníci v případě cen energií, často ta cena je spíš ovlivněna různými spekulacemi právě proto, že emisní povolenky ovlivňují tu cenu daleko více než samotná cena výroby. A proto jsem poslouchal nedávno pana Lukáše Kovandu, který se taky ve vašich pořadech objevuje, a ten víceméně doporučoval, aby si lidé v této době zafixovali ceny, takže já jsem dalek tomu, abych něco lidem doporučoval, určitě poslouchejte odborníky, ale dávám si na to pozor, když politici něco doporučují.

TV: Jaká je vaše prognóza? Ne jako experta, ale možná i osobní.

KP: Tak já si myslím, že ta válka mezi dodavateli bude pokračovat minimálně v těch příštích týdnech a měsících a bude samozřejmě záležet i na vnějších okolnostech. Jenom bych chtěl podotknout, v té reportáži úvodní zaznělo, že cena zastropovaná je 6 Kč, to je s daní, a ta tabulka byla bez daně, takže pro srovnání s tou tabulkou by bylo lépe uvažovat o těch pěti korunách za kWh nebo pěti tisících korunách za MWh.

TV: Tak jako tak ty ceny aktuálně už jsou pod těmi vládními stropy.

KP: Už jsou pod stropy, ale to je současná situace, takže samozřejmě tam může dojít k nějakému výkyvu, podobně jako došlo loni v srpnu.

TV: Přesně. To, co bude vlastně určovat tu cenu na podzim a v zimě, tak to je asi i to, jestli budeme schopni si zajistit dostatek zásob, protože to může ovlivnit spousta dalších faktorů, tak myslíte si, že budeme schopni, budeme mít dost, i kdyby přišla nějaká tuhá zima?

KP: To nezáleží jenom na České republice. Podle těch současných prognóz, pokud jde o plnění zásobníků plynu, tak jsou určitě na vyšší úrovni, než byly před dvěma lety, ale na druhou stranu ten loňský rok pořád vnímáme jako velmi úspěšný. Ale musíme vidět to, že ta zima, a hlavně ten podzim byl velmi mírný, takže ty zásobníky zůstaly dlouho plné. Kdyby letos se to počasí vyvíjelo jinak, tak určitě už nehrozí, to riziko není tak velké jako loni, byla podniknuta řada opatření a pokud si dobře vzpomínám na to, co říkala mezinárodní energetická agentura, tak v nějaké krizi by mohlo chybět nějakých 10 miliard kubíků plynu. Což jako ve srovnání s tím, že z Ruska se dováželo 150 miliard, tak je už jako poměrně situace, se kterou by se dalo by se dalo vyjít.

TV: Pane Vondráčku, jaká je vaše prognóza z hlediska právě těch možností zásobení se.

LV: Tak já doufám, že naše ekonomika už bude opět na tom stavu před prvními lockdowny, a to se týká samozřejmě i průmyslu, který v tom minulém roce zásadně snížil spotřebu plynu. A právě i díky tomu dneska máme tolik plynu, kolik máme. Je to dobře. Na druhou stranu já si skutečně přeju, aby ten náš průmysl se opět nastartoval a pokud by byla nějaká tužší zima, tak by to samozřejmě trochu problém být mohl. Nicméně Greta nám předpovídala, že se bude spíš oteplovat, takže jistě tuhá zima nebude.

TV: Já to ještě vrátím do té osobní roviny, vy jste říkal, že byste doporučil fixovat nebo že odborníci doporučují fixovat, na jak dlouho máte zafixováno?

LV: Já v tuhle chvíli mám zafixováno, mám za to, na tři roky.

TV: Jak jste na tom vy, z hlediska té fixace? Doporučil byste to? Nebo vyčkáváte ještě na třeba levnější ceny?

KP: Já vyčkávám.

TV: Vyčkáváte, takže vy nemáte zafixováno.

KP: Já jsem z tohohle pohledu konzervativní zákazník ještě pořád a mám smlouvu na dobu neurčitou.

TV: Tak pojďme se podívat na názory dalších expertů. Jestli doporučují fixovat, především plyn, popřípadě na jak dlouho.

R: Do prvního zapnutí topení je, zdá se, ještě daleko. Už teď nás ale může hřát pocit, že výhled na nadcházející zimu je poměrně vřelý. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by měly ceny plynu výrazně růst.

MK: Ceny se teďka stabilizovaly, trošičku poklesly, a pokud nepřijde nějaká tuhá zima nebo neočekávaná ať už ekonomická nebo geopolitická událost, tak by nemělo docházet k velkým výkyvům.

R: Někteří dodavatelé v posledních měsících zaznamenávají zvýšený zájem o fixace cen plynu, třeba u ČEZu ji prý už řeší u více než poloviny nových nebo aktualizovaných smluv.

RG: Během května se to ještě pohybovalo, řekněme, okolo 40 %, co byl zájem o ty fixace, a během července a srpna už to přesáhlo 50 %.

R: Světové ceny plynu by podle ekonoma Lukáše Kovandy mohly výhledově ještě lehce klesnout, a fixovat se tak podle něj vyplatí spíš na kratší dobu.

TV: Tak to jsme viděli názory expertů a my se teď budeme věnovat energetice možná trochu globálněji. Já použiju vaši citaci z Facebooku. Vláda navrhuje náraz do zdi. Rozbijeme si sice hlavu, ale hlavně, že přitom budeme zelení. Tím narážíte na plánovanou dekarbonizaci. Je to tak? Proč si myslíte, že to bude tak tvrdé?

LV: Zvenku Zelení potom rudí, jak narazíme do té hlavy, tak to vyjde ven. Nicméně je to tak, že dneska vyrábí uhelné elektrárny 50 %, přibližně 50 % elektřiny, která vzniká na našem území. Já si neumím představit, kde bychom těch 50 % za 10 let dokázali vyčarovat. To znamená, tady tahle ta předsevzetí jsem moc doufal, že skončí. Máme tu strašnou válku na Ukrajině, na všem zlém může být občas něco dobré, tak jsem doufal, že přece jenom politici dostanou rozum a přestanou se řídit tou ideologií, přestanou si snažit plánovat takto, nějakými budovatelskými předsevzetími, tu budoucnost, protože teď jsou tady nějaké nové technologie, smart bricks, ale ani zdaleka to není tak, že bychom mohli uchovávat tu energii a prostě musíme vyrábět tolik, kolik spotřebováváme, a to nedokážeme bez uhelných elektráren.

TV: Do konce roku bychom se měli dočkat nějaké vládní strategie, jakým směrem se budeme ubírat? Jaký je váš názor? Předpokládám, že vy nejste úplně zastáncem uhlí.

KP: Nejsem zastáncem uhlí, já v tuhle chvíli si připadám trošku zvláštně, že tady budu hájit oficiální politiku, jako představitel nevládní organizace. Ale na druhou stranu jsem i součástí té debaty o tom, jak zavést, jak provést tu transformaci energetiky, a myslím, že ta příprava není nijak splašená, že to je proces, který probíhá uvážlivě, a jsou tam ta modelování, která tam probíhají.

TV: To znamená, jinými slovy, jsme schopni za těch 10 let, které tady zmiňoval pan Vondráček, přejít na jiný zdroj energie plnohodnotně?

KP: Jo, tak to je, to je ten oficiální plán, ono to není 50 %, je to 40 % už dneska a samozřejmě ten podíl letos bude ještě trochu nižší. A není to něco, v čem by byla Česká republika unikátní, je to na evropské úrovni, je to standardní strategie a nejenom na evropské. Nejvíc uhelných elektráren za poslední dekádu stavěly Spojené státy. Takže ten ústup od uhlí je významným trendem. A ta snaha o náhradu. Samozřejmě, kdybysme to nenahradili, tak je průšvih, evidentní. Problém je, ten problém, který se řeší, je, jak to nahradit. A je pravda, že to válka na Ukrajině výrazně zkomplikovala, ale nějak se od těch základních směrů, vlastně není důvod od těch základních směrů ustupovat.

TV: No, těm konkrétním zdrojům se budeme věnovat podrobněji, ale já se ještě zastavím u té vládní strategie, protože měla by vlastně určovat ten směr až do roku 2050. A to mě trochu zarazilo, protože vlastně poslední aktualizace proběhla v roce 2015 a už teď ji ministr Síkela označil vlastně za zastaralou. Tak jaký smysl má potom dělat strategii do roku 2050, když už teď osm let stará strategie nestačí?

LV: Moc velký smysl to nemá. My samozřejmě vůbec nevíme, co bude v roce 2050. Evropská unie řekla, že chce být v roce 2050 uhlíkově neutrální, to znamená, asi chtějí mít stejný letopočet jako Evropská unie, která oproti těm soudruhům z minulosti teď plánuje na sedmiletky obecně a soudruzi plánují na pětiletky. Já jenom v tomhle tom smyslu opravdu musím říct, že jsou tady technologie, ať už s využitím vodíku nebo nějaké další technologie, které se mohou objevit, které třeba můžeme začít využívat, a je nesmysl teď něco plánovat do roku 2050.

TV: Na druhou stranu jadernou elektrárnu nepostavíte za rok.

LV: To určitě ne, tam je to samozřejmě výjimka, ty jaderné elektrárny musí spolubudovat stát, takže tam je to velký problém. Ale jenom abych věděl, jak obšírně mám odpovídat. Ujistím se. S kolegou se určitě shodneme, že v elektrické síti musí být stejně vyrobeno jako spotřebováno, že v ten moment to tak je?

KP: Jistě.

LV: Jo, dobře. Já jenom, že jsme narazili na nějaké fanoušky, kteří právě chodili na ty demonstrace proti klimatu v pátek, a oni se s námi hádali, že když je to střídavý proud, takže už to nemusí takhle být v rovnováze, ale tohle to je samozřejmě klíčová věc, ta rovnováha musí být v každý jeden moment. My musíme vyrobit stejně, jako můžeme spotřebovat, a problém obnovitelných zdrojů je ten, že my je nemůžeme regulovat a nikdy nevíme, kolik vyrobí elektřiny dopředu. A musíme tady mít zdroje, jako třeba uhlí nebo plynové elektrárny, anebo ty stabilní zdroje, jako jaderné elektrárny, ve velkém procentu. Jinak to nepůjde.

TV: Na to vás nechám reagovat.

KP: Tak v principu to tak samozřejmě funguje, celý ten proces dekarbonizace…

TV: Mě jenom zajímá, když tady nebudou ty uhelné elektrárny, tak jaké další zdroje budou schopny tedy pokrýt tu spotřebu?

KP: No celý ten proces dekarbonizace dnes je nastavený tak, že se sází na obnovitelné zdroje a jejich zálohou jsou plynové elektrárny, které jsou nejlépe regulovatelné. Jak jsem mluvil o tom, že válka přinesla komplikaci, tak samozřejmě ta komplikace spočívá v tom, že ten trh s plynem se najednou šíleně rozkolísal, tím pádem se rozkolísal i trh s elektřinou. Ale na druhou stranu myslím, že je poměrně oprávněná domněnka, že ta infrastruktura plynová se v horizontu let stabilizuje, což myslím, že ten loňský rok této domněnce dává za pravdu. Tam se, tam proběhlo jako velké množství jak investic, tak těch změn na tom trhu s plynem a myslím, že i to je důvod, proč zatím nedochází k nějakým velkým změnám v těch dekarbonizačních strategiích. Jsou postavené na tom, že musíme vyrobit hodně elektřiny z obnovitelných zdrojů, a samozřejmě je pravda, že obnovitelné zdroje nevyrábějí pokaždé, když potřebujeme, a na to potřebujeme tu zálohu.

TV: No pojďme si teď trochu laicky vysvětlit, co vlastně všechno můžeme započíst do té kategorie obnovitelné zdroje, jaké elektrárny všechny to zahrnuje. A možná připojím další otázku, protože jsem četl řadu analýz, že právě v těch obnovitelných zdrojích docela zaostáváme, že se nám nedaří úplně. Tak proč?

KP: Myslím, že hlavní důvod, proč se nám nedaří, že je ten, že se nám nepodařil nástup fotovoltaiky v roce 2010. Řada lidí ze sektoru obnovitelných zdrojů z Evropy říká, že to je ten špatný příklad. Obnovitelné zdroje měly začínat zespoda. My jsme se pokusili přes ty velké centralizované, přičemž tam byl velký problém, že naráz hodně spadla cena těch panelů, a bylo to opravdu tak výhodné, že do fotovoltaiky investovala spousta lidí, kterým se vyplatilo, aby se v tu chvíli neměnily ty výkupní ceny, a takže přestože ten návrh na snížení těch výkupních cen padnul, tak neprošel.

TV: Pojďme ještě z těch obnovitelných zdrojů, co dalšího tam ještě…

KP: Takže to je myslím základní důvod, proč se jim u nás v té poslední dekádě nedařilo. Tam byl tenhle ten cejch na fotovoltaice, a tím pádem ten vývoj se tady zastavil. Jinak pokud jde o nějakou širší Evropu, tak opravdu ta minulá dekáda byla ve znamení velkého rozvoje obnovitelných zdrojů, ať už jde o Německo, Británii, Francii, a to tedy ten hlavní rozvoj připadá na větrné elektrárny a fotovoltaiku, přičemž v České republice tomu dosud tak není. Nejvýznamnějším zdrojem obnovitelné elektřiny v České republice jsou bioplynové stanice.

TV: Proč se u nás nedaří třeba větrným elektrárnám, popřípadě dalším obnovitelným zdrojům?

LV: Nemáme na to vhodné podmínky, u nás to zkrátka tak je. Rok má přibližně 9 000 hodin. Ty solární panely fungují v průměru asi 1 200 hodin, z těch 9 000 větrníky asi 2 000 hodin. Prostě naše podmínky pro to nejsou ideální, nemáme tady prudké řeky, jako třeba Norové, takže ono to asi o moc lepší nebude. A určitě má smysl snažit se zlepšovat efektivitu těch obnovitelných zdrojů, používat je, ale vnímat je jako doplněk, protože když dělají ze solárních panelů elektřinu na Sahaře, je to úplně jiná efektivita než u nás.

TV: No jasně ale počítá se s tím, že ty obnovitelné zdroje budou hrát docela zásadní roli v té další strategii. Vy říkáte, že to nebude stačit?

LV: Já si nedovedu představit, že by to mohlo stačit, souhlasím s kolegou, že ten nástup v roce 2010 byl fatálně špatný. My jsme tady dotovali solární barony, kteří zastavili obdělávatelnou půdu, soláry a vlastně ani, přestože tohle všechno se dělo, tak dneska ty solární elektrárny vyrábí jenom zlomek elektřiny, kterou bychom potřebovali nahradit uhelné elektrárny.

TV: No ale to se teď trochu točíme v kruhu, protože končí nám uhelné elektrárny. Shodli jste se na tom, že víceméně ty obnovitelné zdroje tady nejsou dobře rozjeté a že možná nedoženou ten, anebo že tady vůbec nejsou podmínky pro to, aby tady fungovaly. Tak čím tedy nahradíme, znovu se ptám, čím nahradíme ty uhelné elektrárny?

KP: Tak já nesouhlasím s tím, že tady nejsou podmínky, ty podmínky jsou srovnatelné s Rakouskem, s podobnými vnitrozemskými státy, to je taková oblíbená anekdota, že řeka Dunaj je zajímavá tím, že přes ni nefouká vítr, protože na jedné straně větrné elektrárny fungují a na druhé, v tomhle případě teda na slovenské, nefungují. To je samozřejmě nesmysl. Pokud jde o to, že se ten vývoj zastavil, on se v současné době zase velmi dobře rozbíhá, jako fotovoltaika, zažívá, a teďko ta, kterou chceme hlavně, tak ta zažívá velký rozvoj.

TV: To je která?

KP: Hlavně ta střešní. A nicméně ČEZ chce do roku 2030 postavit 6 000 MW, což se samozřejmě nepostaví na střechách jenom. Takže to budou výsypky a podobné instalace. Ale 6 000 MW, to není nic, to není žádný malý zdroj, to už je něco, s čím se musí počítat.

TV: Vy se zabýváte i energií z jádra, je to jedna z vašich specializací, tak zeptám se, je právě jádro tou cestou, kterou by se Česko mělo vydat? Asi se nebavíme jenom o těch velkých jaderných elektrárnách, ale třeba i o těch malých, modulárních, o kterých se poslední dobou hodně mluví.

KP: O těch malých modulárních se hodně mluví, ale kdybyste si ho dneska chtěl koupit na trhu, tak si ho nekoupíte, není k dispozici žádná nabídka. Takže to, o čem se dneska reálně uvažuje, tak je výstavba těch bloků, které víceméně známe. To, k čemu teď běží tendr na nový blok v Dukovanech, tak je blok s výkonem 1 200 MW a je velmi pravděpodobné, že v horizontu toho roku 2040 to bude jediný blok. Takže pokud jde o nové jaderné bloky, tak se nedá počítat s tím, že by v tom horizontu 2030, 2040 udělaly nějakou velkou změnu. I proto, že ty staré…

TV: Takže zaspáváme trochu i v té oblasti těch jaderných zdrojů, zaspáváme trochu i v této oblasti.

KP: Tak tam je to dané víceméně ekonomicky, zase to, o čem už jsme tady mluvili, postavit jadernou elektrárnu není možné rychle a ani levně. Ale já si myslím že…

TV: No dobře, ale jde to naplánovat. Na co narážím, je, že třeba Polsko se rozhodlo v podstatě stát se jadernou velmocí, začínají z nuly a v průběhu 10 let chtějí postavit šest velkých bloků jaderných.

LV: Tak ví, že to je v podstatě jediná cesta, jak by třeba v budoucnu mohli vycházet bez těch uhelných elektráren. Ale právě proto, co říkal pan kolega, že jaderný blok v Dukovanech by možná mohl být dostavený v roce 2040 a byl by to ten jediný, a taky je otázka, jestli bez dostatečného zdroje vody my vůbec s těmi, kteří se dneska přihlásili do té soutěže, jsme schopni to do roku 2040 vybudovat, tak právě proto je obrovský hazard tady dneska mluvit o ukončení uhelných elektráren. A všechno to vede zpět k tomu, že se budou zavírat i ty nejposlednější uhelné doly, které tu u nás byly, že se budou zavírat uhelné elektrárny a až v roce 2032 zjistíme, že bysme to bez nich nezvládli, tak do toho bude muset vstoupit stát, odkoupit uhelné doly, odkoupit uhelné elektrárny a bude to stát hrozně moc peněz, protože…

TV: Tak na Ostravsku se o doly stará Diamo, což je státní podnik, takže tam to asi nebude zas až takový problém.

LV: Nestará se, nestará se úplně ideálně, tak, jak říkají lidé tady z tohoto regionu. Nicméně já si opravdu myslím, že se musíme chovat racionálně právě třeba jako Poláci, kteří dneska bez problémů těží uhlí. My ho místo toho dovážíme z Austrálie, a to mi prostě nedává smysl.

TV: To je zase ekonomická otázka, jestli se vyplatí těžit to uhlí, které konkrétně na Ostravsku už je v takových hloubkách, že zkrátka ty náklady jsou vyšší než potom to uhlí dovést třeba z té Austrálie.

LV: Nejde samozřejmě jenom o samotné náklady. Jde i o to, jak my ztěžujeme těm, kteří dneska jsou schopni těžit uhlí, jak jim stěžujeme život a jakým způsobem zatěžujeme třeba i právě uhelné elektrárny emisními povolenkami a dalšími. Což v důsledku znamená, že prostě tady do tohohle byznysu dneska nikdo nechce jít, protože to není byznys perspektivní. Ale řeknu jenom jedno jediné číslo. Celosvětově se za posledních 30 let zvýšila produkce energie z uhelných elektráren o 50 %. Všude jinde navyšují kapacity, my uhelné elektrárny zavíráme. Já bych si to strašně přál, kdybychom dokázali tu energii nějak vyčarovat, ale obávám se, že to prostě nedokážeme.

TV: Chcete na to reagovat?

KP: Já bych polemizoval s tím všude jinde. To je Čína, Indie, že.

LV: 50 % to je.

KP: Ale jak jsem říkal, Spojené státy odstupují od uhlí rychleji než Evropa. A my si musíme říct jednu věc, ta dekarbonizace není dělaná proto, že bych si to vymyslel já, nebo proto, že by si to vymyslela Greta Thunbergová. To je skutečnost, že globální změna klimatu probíhá, je evidentní a ty…

TV: No když India a Čína nepůjdou stejným směrem, tak jaký dopad to…

KP: Samozřejmě, to je pravda, jo, ale my jako ta technologicky vyspělá část světa se musíme pokusit s tím něco udělat. Jako představa, že nebudeme dělat nic, mi přijde nepřijatelná. Myslím, že v tomhle ohledu panuje poměrně velká shoda, že je potřeba něco dělat. Ostatně, jak jinak by mohly projít všechny ty návrhy. Ten systém obchodování s emisními povolenkami není nový, to je věc, která funguje někdy od roku 2008, akorát se začíná v poslední době daleko víc projevovat, protože ta cena té povolenky výrazně roste, ale to je plán, to je podle plánu. A bude to, je to jeden z důvodů, proč se ty uhelné elektrárny přestávají vyplácet. Ono je možné, že ekonomicky se přestanou vyplácet ještě dřív než před tím rokem 2033.

TV: To nebude hrát zase takovou roli, protože pokud nebudeme mít náhradu, tak holt budeme muset brát, i když se to vyplácet nebude.

KP: No záleží na tom, kdo by to provozoval. Jako ve chvíli, kdy ten provozovatel a majitel řekne, já už to provozovat nebudu, tak tu elektrárnu samozřejmě zavře.

TV: Pane Vondráčku, vy jste chtěl reagovat.

LV: Já musím reagovat na to slovo plán. My jsme tady v roce 2008 něco udělali a vidíme, jaké to přináší výsledky. Já si myslím, že ty výsledky jsou evidentně špatné. Když se srovnáváme.

TZ: Konkrétně, konkrétně co máte na mysli.

LV: No, co se týče třeba růstu naší ekonomiky a těch zemí, které si nezatěžují energie emisními povolenkami, tak vidíme, jak ekonomicky nás absolutně předhání. Ještě v roce 2000 slibovala v rámci lisabonské strategie Evropská unie, že doženeme a předeženeme Spojené státy. Od roku 2008, kdy jsme tady zavedli ty emisní povolenky, tak je zásadně, zásadně nedoháníme, ale ztrácíme na nich. To znamená, evidentně je to špatný plán, čím dřív od něj ustoupíme, tím to bude lepší, a samozřejmě dělejme něco, aby tady příroda byla dobrá, abychom si zbytečně neničili krajinu, ale to můžeme dělat třeba tím, že necháme zemědělce a lesníky rozhodovat o tom, co se bude dělat na jejich pozemcích a že o tom nebudou rozhodovat bruselští byrokraté. Člověk na území Evropské unie svojí činností produkuje 0,4 %, veškerého CO2, který se produkuje na planetě Zemi. Jestli si myslíme, že spasíme svět, když budeme v tuhle chvíli platit zbytečně moc peněz za energie, tak ho nespasíme.

TV: V tuto chvíli je to tedy asi v rovině jakýsi selský rozum versus ekologie, ale nějakým způsobem se s tím musíme vypořádat. Myslíte si, že právě třeba to jádro by mohlo být cestou? Tady se ptám i ze dvou důvodů. Jak už jsem zmiňoval, to Polsko, které bude budovat ve velkém jaderné reaktory, naopak Německo od této technologie upouští. Proč? Asi otázka na vás spíše.

KP: Já si myslím, že je to hlavně kvůli tomu, že Němci viděli havárii ve Fukušimě v přímém přenosu. Během havárie ve Fukušimě se totálně změnil názor Angely Merkelové na jadernou energetiku.

LV: No a na chování Němců dneska vidíme, že teda to není ekologie versus selský rozum, ale je to hysterie versus selský rozum, to, co dělají Němci, nemá s ekologií nic společného, já si myslím, že selský rozum nikdy nestojí proti ekologii. Když to budeme stavět proti sobě, tak budeme mít špatné výsledky.

TV: Na druhou stranu, zmiňovali jsme tady válku na Ukrajině, a i ta nám ukázala, že jaderné elektrárny s sebou přinášejí určitá bezpečnostní rizika, můžu zmínit útoky na záporožskou elektrárnu, což asi nikdo z nás nechce úplně.

LV: Právě proto ty malé modulární reaktory jsou cestou, protože tam nemusíte zřizovat žádnou speciální hasičskou jednotku, která na to dohlíží. Teroristi to nemají jako terč. To znamená ve chvíli, kdy třeba naše firmy ve Vítkovicích jsou schopny už v rámci prototypu tyhle ty věci vytvořit v rámci jedné fabriky, pak…

TV: Pan Polanecký říká, že nejsou k dispozici.

LV: Zatím to není něco, co by se tržně mohlo vyplatit, ale věřím tomu, že až se projde to kolečko a dotáhne se to do konce, tak třeba i právě české firmy tohle budou umět dělat.

TV: Souhlasíte?

KP: Nevidím do toho jako.

TV: Mohla by to být třeba příležitost právě pro české firmy?

KP: Nevidím do toho, jak daleko jsou ve Vítkovicích, ale ten, to kouzlo těch malých modulárních reaktorů má spočívat v tom, že se jich bude vyrábět hodně, to, proč se dosud zvyšoval výkon jednoho reaktoru, tak byla úspora z rozsahu, že jo, jako postavit jeden velký reaktor, potřebujete méně materiálu, než když postavíte dva menší. A kouzlo těch malých reaktorů má spočívat v tom, že to budete dělat sériově, že budete mít linky víceméně. A takže musíte zainvestovat do těch linek. A je tam spousta předpokladů proto, abyste to udělal. A například Rolls-Royce, který je v tom jeden z těch, kteří jsou v tom poměrně daleko, tak jednou z jeho podmínek je, chce po britské vládě garanci, že na britský trh nepustí nikoho jiného. Britský trh je pro ten Rolls-Royce tak jako že by se jim to asi vyplatilo. Ale je tam ta podmínka, že jich budou dělat hodně a že se jim vyplatí postavit ta linka.

TV: Tak třeba v budoucnu budou dovážet jinam.

KP: No, to je, to je velká otázka, jo, takže velká nejistota kolem těch…

TV: Uvidíme i z hlediska toho, jak vláda určí tu strategii do roku 2050, určitě bude dost času si o tom popovídat v budoucnu. Mými hosty byli předseda Svobodných Libor Vondráček, díky, že jste přišel.

LV: Děkuji za pozvání.

TV: A Karel Polanecký, energetický expert hnutí Duha, i vám díky.

KP: Děkuju vám.

TV: Na shledanou, pánové. No a z dnešního pořadu Co na to vaše peněženka je to vše, vám díky za pozornost a určitě zůstaňte u vysílání CNN Prima News, já se budu těšit na viděnou.