Evropská rada se dohodla na parametrech fondu obnovy, který by měl prý pomoci členským zemím EU zasaženým koronavirovou krizí dostat se z hospodářských problémů. Parametry schváleného plánu sledujeme se znepokojením. Uvědomujeme si, že nic není zadarmo, a kromě ohromných finančních částek, s nimiž prezidenti a premiéři zemí EU operují, máme na paměti ono bastiatovské “co není vidět”.
- Pumpovat do ekonomiky peníze pomocí politických mechanismů znamená naprostou většinu z nich chybně alokovat. Jestliže je ekonomika mnoha evropských zemí vážně nemocná (Itálie, Španělsko, Řecko), miliardy eur znamenají zakonzervování jejich nemoci a další prohlubování problémů. Ekonomiky členských zemí nebudou oživeny, ale naopak paralyzovány. Předseda Evropské rady Charles Michel dohodu přivítal slovy: “Evropa je silná, Evropa je jednotná.” Bohužel, jednotná a silná ve víře, že ekonomické zákonitosti není třeba brát v úvahu a že dluhy se nesplácejí.
- Premiér Babiš si libuje, že pro “Českou republiku vyjednal jeden z nejlepších dárečků.” Udivuje nás, jak člověk, který se holedbá schopností vést podniky a pohybovat se ve světě financí, může o 230 miliardách korun z fondu mluvit jako o “dárečku”. Nelze se propůjčovat a prodlužit k prosperitě. Tento dáreček zaplatíme jednoho dne všichni a je potřeba mít na paměti, že to byla především Babišova vláda, kdo způsobil bezpříkladný propad naší ekonomiky, když se necitlivě pokusila léčit koronavirovou krizi pomocí eutanázie celého hospodářství.
- Naprosto odmítáme, aby čerpání z fondu obnovy bylo navíc spojeno s vnucováním různých “lidskoprávních” agend nebo bezohledným sledováním “zelené” politiky a naplňování programu Green New Deal. Fond obnovy znamená učinit z členských zemí ještě o něco užší politické a ekonomické vazaly a podřídit je environmentalistickému centrálnímu plánu, který je bezesporu neekonomický a iracionální. Navíc i země a jejich politici, kteří by si případně uvědomovali rizika a nebezpečí schváleného “záchranného” fondu, jsou morálně zkorumpováni a donuceni být poslušní a v souladu s centrálním plánem z tohoto fondu čerpat: musí totiž předpokládat, že i oni a jejich země budou náklady fondu jednoho dne splácet a co největší čerpání tak pro ně náklady snižuje. Fond tak není nástrojem obnovy, ale především slušivými politickými okovy, které si členské země dobrovolně nasazují.
