Dočekal: Autocenzura – zase se bojíme říkat, co si myslíme?

Dočekal: Autocenzura – zase se bojíme říkat, co si myslíme?

Zaujal mne článek na serveru Echo24 s názvem Spojené státy pod vlivem autocenzury, Dvě třetiny Američanů se bojí říkat, co si myslí. A jak je to u nás? Co TY? Nemáš strach říct svůj názor, který je odlišný od mainstreamu???

Píšu to nerad, ale začínám v souvislosti se zmíněným článkem vidět několik paralel. Začnu zeširoka. Mladším ročníkům připomínám, že tenkrát ještě neexistoval internet ani mobilní telefony a v závorkách vysvětluji souvislosti.

Jsem pamětník. Vládu jedné strany jsem zažil. Za dob totality jsme čerpali informace převážně z tištěné Mladé Fronty a Rudého Práva. Dalším informačním kanálem bylo vysílání jednoho televizního kanálu ČT (ano, vím, později byl i druhý program). Ti zvědavější se občas něco zajímavého doslechli na vlnách rádia Svobodná Evropa. Nicméně kromě zarytých komunistů celý národ věděl, že se těm zprávám prostě nedá věřit. V oblíbeném periodiku Večerní Praha byla jedinou věrohodnou rubrikou Černá kronika, kde se popisovaly hrdinské činy požárníků (tak se tenkrát říkalo hasičům) zachraňujících koťátka a vyprošťujících důchodce ze zaseklých výtahů.

Ale z5 k meritu věci: VŠICHNI věděli, že ty zprávy jsou napůl přímo lživé a v lepším případě se jedná o polopravdy prezentované tak, aby ukazovaly KSČ a východní blok v čele se SSSR v maximálně pozitivním světle. Na vině čehokoliv byl vždy zlý imperialista, který ubohé pracující vykořisťoval, drze si přivlastňoval tzv. „nadhodnotu“ (to byl reálný ekonomický termín o kterém se přednášelo na školách). Tábor Míru (= země Varšavské smlouvy) byl vždy příkladem světové mírové spolupráce a naopak vrazi z Wall Streetu jsou největší darebáci, rozmisťují všude rakety a za všechno můžou.

Všeobecné vtloukání vládnoucí ideologie do hlav začínalo od školek a trvalo po celý život.

Ve školách se učila Občanská výchova
Bylo téměř povinné členství v Jiskřičkách (základní škola), pak v SSM (Socialistický svaz mládeže), ……
V armádě byli politruci (političtí komisaři), kteří měli za úkol dbát o politickou uvědomělost vojáků.
Na všech VŠ se učila jako povinný předmět Historie Marxismu-Leninismu a pro kluky byla povinná vojenská katedra
Pro přežití v práci se vyžadovalo členství v ROH atd. atd.

Vsuvka: Na ČVUT jsme měli na vojenské katedře asi 160cm vysokou gumu (lampasáka = důstojníka), který na nás s oblibou řval: „Když jseš blbej, tak si pořiď notes! Já mám dva!“

Prostě výmaz mozků od narození do smrti.

Tato rakovina prorůstala napříč celou společností:

Učitelé učili věci o kterých sami věděli, že jsou lží a nejsou založené na skutečnostech.
Novináři psali články, které museli „přizpůsobit“, aby vyhovovaly režimnímu názoru
Redaktoři natáčeli zprávy víceméně jen o tom kdo kde kdy překročil plán pětiletky a jaký si dal závazek (plnění se nikdy nekontrolovalo)
Hudebníci si upravovali texty písní, aby jim je někdo schválil (mohu uvést třeba příklad kapely Progress2, která měla v jedné písni text: „Nám vládne král, má jméno heroin“ – ale na oficiálně vydaném LP místo toho zpívali: „Á Á É Ó – Á É Ó E Ó Í“)
atd., atd.

Zajímavé na tom je především to, že v 70. a 80. letech to všechno fungovalo tak nějak samo o sobě. Sice zde existoval třeba ÚTI (Úřad pro tisk a informace = cenzurní orgán KSČ vzniklý již v roce 1968), ale ten měl minimum práce. Zafungovala totiž AUTOCENZURA. Každý věděl, že když vyjádří jiný názor, než je ten oficiální, tak bude mít problémy:
– zavřou ho
– nepojede na dovolenou
– nedostane rekreaci
– jeho děti se nedostanou na školu
– vyhodí jej z práce
– bude mít zaražený profesní postup
– nedostane služební byt, poukaz na auto
– bude donucen k emigraci
možností, jak potrestat neposlušného občana, měl režim celou řadu.

Ostatně z této doby též pochází okřídlené tvrzení, že zákon sice zaručuje svobodu projevu, ale nezaručuje již svobodu po projevu.

Takže reálný stav byl, že něco se tvrdilo oficiálně, každý se přitom tvářil, že tomu naprosto věří, ale zároveň všichni věděli, že to je blbost. Taková schizofrenie. Ale navenek každý kýval na každou zdravici KSČ, chodil do prvomájových průvodů, podepisoval petice, Antichartu (i když Chartu neviděl ani z rychlíku), …. Všichni soudní lidé tenkrát záviděli zemím, kde bylo možné pronést svůj názor (byť sebehloupější) svobodně, veřejně, bez jakýchkoliv následků – mimo toho, že autor výroku bude na ostatní působit jako hlupák. Takovým vzorem svobody pro nás byl celý západní svět a především Amerika.

—————————————————

Pak následovala Sametová revoluce a svobodná 90 léta. Mysllím, že tenkrát to bylo jediné období v novodobých českých dějinách, kdy opravdu vládla svoboda projevu. Vzpomeňme na texty kapely Orlík, na Českou Sodu, Sládkovy projevy atd. To vše bylo možné a nikomu to nevadilo. Každý si mohl říkat co chtěl a maximálně udělal blbce sám ze sebe. Zaměstnavatele vůbec nezajímaly společenské názory zaměstnanců, jediným měřítkem pro vykonávání práce byla kvalifikace a výkonnost, nebyly žádné kvóty na nic, do ničeho nekecal Brusel, byli jsme svobodnou sebevědomou demokracií v centru Evropy.

—————————————————

Střih – jsme v současnosti.

Jsme v zajetí rasové, genderové, LGBT a dalších korektností. Každý se bojí, aby někoho neurazil, aby nebyl ostrakizován. Opět si něco jiného myslíme a něco jiného se odvážíme vyslovit. Historie se opakuje. Opět je v nás AUTOCENZURA. Zdráháme se dát „lajk“ nějakému názoru v diskuzi. Válcují nás různé #meetoo, #blm a jiné aktivity, se kterými zhusta nesouhlasíme, ale tento nesouhlas se bojíme vyslovit. Facebook nás banuje i za napsání jména Tommy Robinson. Přestává platit svoboda slova, svoboda projevu. Nadnárodní monopoly jsou zjevně svými pravidly nadřazeny ústavě ČR, která svobodu projevu garantuje. Lidé si zakládají profily na vk.com, aby tomu unikli. Lidé v korporátech se bojí cokoliv nekorektního napsat na svůj profil.

Historická paměť se přepisuje pomalu. V bývalém východním bloku (protože to známe a pamatujeme) jsme vůči těmto aktivitám zatím více imunní než ve zbytku světa. To ale nebude platit pořád. Levičácké nadšení prostupující celým současným vzdělávacím systémem nakonec udusí i přetrvávající zdravou skepsi, kterou lidé v ČR mají.

Ostatně vnímám to již nyní při debatách s nejrůznějšími eurohujery. Jsou pro svoji myšlenku zapálení stejně jako svazáci v 50 letech. Obávám se, že mladá generace nedokáže odolávat vymývání mozků, které je neuvěřitelně podobné tomu komunistickému. Vždyť přece na každém rohu je cedule „financováno z rozpočtu EU“ a nikde se již neříká, že podmínkou přidělení jakékoliv dotace je povinná podpora propagace Bruselu. Nedivím se jim – i já byl kdysi nadšený svazák s vymletým mozkem.

Nezbývá než doufat, že z toho současní zastánci všeobjímající korektnosti a proevropského „hajlování“ vyrostou stejně jako já, bývalý vysoký funkcionář SSM.

Jan Dočekal 

Zastupitel Prahy 6, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: https://jandocekal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=755027

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31