LÉK DRUHÝ: Pružné a štíhlé úřady, Češi sobě

LÉK DRUHÝ: Pružné a štíhlé úřady, Češi sobě

Vybrali jsme 5 léků pro nemocnou českou společnost a ekonomiku a právě vám představujeme ten druhý.

Stát má několik důležitých rolí, které ale dlouhodobě nezvládá plnit dostatečně pružně a dle požadavků 21. století. Státní úřady, agentury a další organizace sice stále bobtnají a na svůj provoz spotřebují stále více peněz, ale na kvalitě jejich služeb se to zatím neprojevilo. Proto je logické předpokládat, že ani další růst výdajů to nezlepší.

Je třeba oddělit zrno od plev, aby se stát mohl soustředit na to důležité a nezasahoval lidem do života tam, kde nemá. Úřady toho mají dělat méně, ale kvalitně a jednoduše díky novým technologiím.

Krizové chvíle navíc ukázaly, že když jde do tuhého, Češi si umí pomoci lépe bez státních úřadů. Sousedská pomoc, solidarita v rámci města a obcí, sbírky. Lidé předvedli, že umí reagovat rychleji a efektivněji na skutečné a akutní potřeby svých sousedů a nejbližších. Co potřebuje jejich okolí, zvládají posoudit sami lépe a rychleji, než úředníci v Praze nebo v Bruselu. Pokud jim příště stát nechá více z výdělku, poradí si ještě lépe.

Jednotlivci, domácnosti, komunity, města. Pokud jsou tyto jednotky nezávislé na státu, jsou pro něj přínosem i úlevou. Stát se musí zaměřit na to nejdůležitější. Sociální systém musí být takový, aby ho nezneužívali ti, co pomoc nepotřebují. Pro zdravé dospělé lidi stačí jediná sociální dávka v předvídatelné výši, která se přizpůsobuje potřebě a motivuje k práci.

Prostor pro úspory je obrovský. Bez dotací pro podnikatele a bez výjimek v zákonech budou úřady, které je posuzují, nadbytečné. Méně úřadů znamená nejen méně nákladů, ale také menší prostor pro korupci, zneužívání moci a méně neproduktivního času stráveného na úřadech.

Buďme ohledně rozhazování veřejných peněz důslední. Přestaňme se vymlouvat, že jich mnoho musí téct tam, kam řekne Brusel. Vyměňme přerozdělování za spolupráci. Přestaňme platit ohromné příspěvky do fondů na eurodotace a na eurobyrokraty. Zachovejme evropské svobody, ale rozhodujme si o zákonech sami. Myslíte, že nám to EU neumožní? Zkusme to a nebo přestupme do EFTA, kde to možné je.

Zahajme léčbu České republiky, než bude pozdě!

Konkrétní předepsaná léčba:

  • Udělejme pořádek v sociálních dávkách – jediná státní dávka pro zdravé lidi v produktivním věku = negativní daň (modifikovaný základní příjem)
  • Ušetřeme čas i peníze modernizováním úřadů – digitalizace státní správy 
  • Ušetřeme na podpoře pro vyvolené – zrušení podnikatelských dotací     
  • Zrušme ty nejzbytečnější úřady – dlouhodobě máme vytipováno 36 úřadů na zrušení v první vlně
  • Uspořme peníze za eurofondy a euroúředníky – placení příspěvků ve výši příspěvků zemí v EFTA jsou dostatečné

Zpátky na všech 5 léků

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31