I bez nouzového stavu by mohly být zavírány obchody a školy či v případě podezření na koronavirovou infekci jednotlivých občanů sledovány jejich mobilní telefony. Takové pravomoci by mohl dostat plánovaný centrální úřad Státní hygienické služby. Jak tento nápad vnímáte? Jde o zásadní ohrožení svobod?
Navážu trochu na minulý rozhovor o státních výdajích. Pokud takový úřad vznikne, bude to jen další úřad do našeho seznamu úřadů na zrušení. Doufáme ale, že nevznikne. Bylo by velmi špatně, kdyby za takto závažná rozhodnutí přenesli politici odpovědnost na úředníky.
Sledování mobilních telefonů je naprostá nehoráznost a toto právo by měly mít jen orgány činné v trestním řízení v případě získání souhlasu soudu. Odposlouchávat a sledovat lze jen lidi, kteří jsou vyšetřováni kvůli trestné činnosti. Ne slušní občané!
Co se týče zavírání obchodů a škol, pak by za to měli nést odpovědnost konkrétní politici. Ne nikým nevolení anonymní úředníci spadající pod nový úřad ministerstva. Proti politikovi se můžete bránit tím, že ho příště nezvolíte. Proti takto mocnému úředníkovi se ale lidé přímo bránit nemohou.
Většinou jsou jen loutkami politiků, kteří se za ně schovávají a nebylo by dobré, aby je politici vystavovali do pozice, kdy jim lidi na internetu už teď slibují, že dopadnou jako písař Fabricius (poletí z okna v rámci defenestrace).
Svobodní chtějí opak. Mluví o svobodě a odpovědnosti občanů. Ale chtějí vyžadovat také „svobodu a odpovědnost“ politiků a úředníků. Vztahy ve státní správě proto musí být jednoduché a odpovědnost jednoznačná. Ne, kolektivní. Ne, skrytá ve složité struktuře aparátu.
Vláda nemá nést zodpovědnost za mikroúkoly, že někde v nemocnici chybí roušky či respirátor. Nemá nést odpovědnost za to, že nějaké odběrové místo má chaos v testech nebo že se v nějakém zařízení pro seniory nakazilo nezvykle hodně lidí. Musí ale nést odpovědnost za zásadní centrální rozhodnutí, ke kterým přistoupí, jako je zavírání škol a obchodů. Kdyby byla odpovědnost takto jednoznačná, možná že by těch centrálních příkazů a zákazů bylo daleko méně. A myslím, že by to všemu prospělo.
Vedení, které rozhoduje na nižší úrovni, má větší předpoklad se rozhodnout správně, než když někdo z Prahy nadiktuje stejná pravidla od Aše po Ostravu.
Novelu s příslušnými změnami provází i další kontroverze. Předsedkyně Legislativní rady vlády a ministryně spravedlnosti Marie Benešová udělila materiálu výjimku, aby nemusel jít do připomínkového řízení. Máme nad tím mávnout rukou nebo naopak zpozornět?
Toto počínání paní ministryně bude myslím jen dalším argumentem pro Ústavní soud při zrušení pro protiústavnost. Pokud náhodou novela skutečně projde.
Paní ministryně sice na jaře pobouřila mě, ale i spoustu pracujících, slovy o „vatě“, kterou sama vláda nemá, ale jinak si jí jako právník v mnohém dlouhodobě vážím jako odbornice. Toho, jak bojovala proti „justiční mafii“, si stále vážím. Proto tento krok absolutně nechápu a mrzí mě, že na ni postupně měním názor.
Podle ministra zdravotnictví Jana Blatného nakonec novela projde alespoň zkráceným připomínkováním. Je to i tak málo?
Podle legislativy to málo není, když už byla udělena výjimka. Dávno ale bohužel platí, že to, co je legální, nemusí být v pořádku a naopak. To je velký problém dnešní doby.
Nelegální je kdejaká „prkotina“, ale bohatnutí na úkor ostatních díky obřím dotacím a investičním pobídkám je zcela legální. To se musí změnit, aby se změnil i vztah lidí k předpisům, aby se oddělilo zrno od plev. To podstatné jako okrádání, vraždění, znásilňování musí být trestáno rychle a dostatečně razantně. Toho nepodstatného si stát nemusí všímat a zakazovat zákony – typicky třeba kouření v hospodách.
Zpět k otázce. Tyto „rádoby ústupky“ pana ministra jsou jen dalším argumentem, proč této vládě neprodlužovat nouzový stav. V něm se totiž dá očekávat podobné „rádoby vlídné přístupy k zásadním omezování práv a svobod lidí“.
Nemyslím si, že když vás někdo například zavírá za mříže se zkráceným připomínkováním, tak je to o hodně lepší, než když vás zavře bez připomínkování.
Hovoří se i o tom, že by novela dala hlavnímu hygienikovi pravomoc omezit možnosti cestování. Lze toto akceptovat?
Nelze. V ústavě se píše, že tato práva lze omezovat jen zákony. V nouzovém stavu to může částečně dělat vláda i bez zákonů, což se ještě dá dočasně respektovat. Když jde opravdu o mimořádnou a krátkodobou situaci, nouzový stav je na místě.
Dávat, ale natrvalo takovou zásadní pravomoc nikým nevolenému úředníkovi? Jakou za to ponese odpovědnost? A hlavně, to tedy chcete, abychom si na to zvykali, když to má být natrvalo a nestačí vám, že k tomu má pravomoc vláda v nouzovém stavu?
Navíc připomínám to, co už jsem říkal na jaře. Jednou z motivací pro takový zákon může být to, že nebude obsahovat obdobný paragraf k § 36 krizového zákona. Dle něj mají poškození centrálními opatřeními ve stavu nouze nárok na skutečné odškodnění. Tím nemyslím současnou hru na odškodnění à la buď kompenzační peníze pro živnostníka, nebo zaplacení jeho zaměstnancům.
Lidi jsou špatnými předpisy stavěni do morálně složité situace. Např. kavárník, který založil první Českobudějovickou pražírnu a bojuje proti útlaku automobilistů ve městě, nám vyprávěl příběh o tom, jak už mu v jednu chvíli docházely peníze, takže prvně zaslal plat zaměstnanci, pak proběhl termín jednoho z mnoha formulářů, a pak teprve měl na zaplacení odvodů. Podmínkou úspěšného podání formuláře však bylo předchozí zaplacení odvodů, a tak na státní pomoc nedosáhl. Přestože sociální a zdravotní vždy odváděl stejně jako daně, tak kvůli takové formalitě si z toho v tuhle chvíli nic vzít nemohl. Raději, než aby opozdil plat zaměstnanci, kterému by peníze také chyběly, ošidil v důsledku sám sebe.
Opět se bohužel ukázalo: „Za každý dobrý skutek, budeš náležitě potrestán.“ Pak se lidem nemůžeme divit, že mají vzory v podivných existencích, když dobré skutky se nevyplácí.
Očekáváte, že v případě implementace tu s námi novela jen přečká horší časy nebo úředníkům opět zachutná moc a tato pravidla zůstanou v platnosti i po covidu?
Toho se právě obrovsky bojím, že si lidé zvyknou na utažené šrouby. Že to všechno s námi zůstane mnohem déle.
Krátce před 2. světovou válkou a v rámci ní se po celém nám blízkém světě zvyšovaly daně. Říkalo se, že je to z důvodu války. Od té doby se v tom jen pokračuje. Jaká je reakce lidí? Zvykli si na to. Nikomu nevadí, že den daňové svobody byl v roce 1929 19. února a dnes je 30. června
Bojím se, že politici spoléhají na podobnou reakci.
V době, kdy jsou lidé vyděšení, utáhneme šrouby, pak je zapomeneme povolit a budeme doufat, že zapomene i většina lidí.
Ty, kteří si vzpomenou označíme za šiřitele FAKE NEWS. Dáme jim různé nálepky. Podobně jako Senát teď vytváří tlak proti nezávislosti Rady ČT, vytvoříme tlak, aby se lidé varující před utahováním šroubů nedostali do veřejnoprávních médií. Sice tím ještě více popřeme jejich „nezávislost“, ale budeme se přitom tvářit, že je to právě v zájmu „svobody a nezávislosti“, aby se tam takoví lidé nedostali.
Zaplatíme penězi těch, kterým svobodu bereme, velkou kampaň, aby uvěřili, že ti, co na utahování šroubů upozorňují, jsou blázni. A nakonec za potlesku těch, které politici obírají o peníze a svobodu, budeme hájit utažené šrouby a vysoké daně.
Svoboda dnes volá o pomoc. Topí se a až bude pod vodou, už ji nikdo neuslyší. Jako Svobodní to nesmíme dopustit a měli bychom před omezováním svobody varovat dřív, než si na to lidé zvyknou. My nejsme ovce, my jsme berani.
„Návrh respektuje ochranu osobních údajů, GDPR a další nařízení. Věřím, že je připravený tak, že je v pořádku a je bezpečný,“ věří ministr Blatný. Věříte také?
Věřím a asi začínám chápat smysl těchto nařízení. Vymyslíme složitá nařízení, která komplikují život všem, kterým může pokuta zlomit vaz. Ta nařízení se budou tvářit jako strašně bezpečná ochrana, a pak lidi začneme sledovat a budeme se odvolávat, že jsou s nařízením v pořádku.
V zemi, kde živnostníci svým DIČ odhalují svá rodná čísla na papírku, který vyjede z kasy a pak se válí po zemi, je možné za „bezpečnou ochranu osobních údajů“ vydávat úplně všechno. Takže věřím, že je to v souladu s nařízeními, ale je mi to úplně jedno. Nemění to můj názor na to, že je to nepřijatelné.
Chtěl byste ještě něco k tomuto tématu dodat?
Pokud je to konec rozhovoru, pak bych ještě rád něco dodal. Byl bych nerad, kdyby moje slova vyzněla špatně vůči úředníkům nebo státním zaměstnancům osobně. Všeobecně je z ničeho neviním a chtěl bych naopak mírnit nálady namířené proti nim. Je to vláda a zákony, které jim dávají úkoly. A spoustu z nich se mi osobně přiznalo, že v posledních měsících svoji práci přestali mít rádi.
Nechtějí plnit úkoly a ty nejodvážnější i v této ekonomicky nejisté době ze služeb státu odcházejí.
Už kvůli nim bych si přál, aby po příštích volbách vznikla taková vláda a vznikaly takové zákony, které jim přestanou dávat nesmyslné úkoly, kvůli kterým se proti nim obrací lidé. Kvůli kterým se jim mnohdy štítí jejich práce. Přesněji, aby se zákony spíš rušily, než vznikaly. A my mohli žít v zemi, kterou takové zbytečné zákony nerozdělují a nevytvářejí mantinely mezi lidmi.
Zároveň bych chtěl poděkovat všem, kteří dodnes vykonávají práci pro stát s lidskostí. Dělají vše proto, aby některé nesmyslné předpisy reálně dopadaly na občany co nejméně, a tak trochu změkčují tu mříž, která je lidem vytvářena mocichtivými politiky.
Sice nejsou vystaveni takové nejistotě v příjmech, jako ti, kterým je zakazováno dělat svojí práci, ale ani jejich role není jednoduchá. Např. od vlastní maminky sám vím, jak složitě se musí přizpůsobovat všem změnám ti učitelé, kteří chtějí dělat svoji práci dobře a chtějí děti naučit maximum, co dovedou i podmínkách stálých změn. A takových obětavých lidí je jistě hodně. O pracovnících ve zdravotnictví nebo sociálních službách, kde se pracuje se starými nebo nemocnými lidmi nemluvě.
Přestože je ovšem dnešní situace náročná na psychiku, je potřeba si říkat hezké i ošklivé věci. Hlavně musí probíhat komunikace mezi lidmi, aby se navzájem mohli pochopit.
Už jsme proto začali dělat Svobodnou hospodu ONLINE, aby se spolu lidé mohli bavit. Je taky maximálně důležité, aby se lidé potkávali o Vánocích. Aby si mohli vše vypovídat a navzájem se pochopit. Jsem rád, že nyní otevřely hospody a lékař, dělník, truhlář, trenér malých tenistů, hospodský a holič si budou moci sednout k jednomu stolu a vše si vyříkat.
Společnosti s odškodněním těch postižených to může nepředstavitelně pomoci. Kdyby se povedlo obojí, mohou být Vánoce skutečně svátky klidu a míru. Situace není neřešitelná a naděje zvlášť o letošních svátcích není prázdné slovo.
Přeju všem čtenářům krásný adventní čas.
