Ptát se nebudu, nechci přijít o sociální kredit

Ptát se nebudu, nechci přijít o sociální kredit

Léto 2018 – Venku svítí slunce. Ještě sedím v práci. Máme toho teď až nad hlavu, prý konjunktura. Tak aspoň máme pěkné prémie. Těším se na dovolenou, zase letím na Madeiru. Loni to bylo super, tak snad to bude stejné.

Dnes už to ale pomalu balím. Čekám, až skončí ostatní a budeme moci konečně vyrazit na pivo. Libor, náš šéf, zamluvil hospodu se zahrádkou. Hihi, určitě to zase bude náročné. Posledně Pavel s Filipem parodovali Zemana a Babiše. Byla to fakt prča, smála se celá hospoda. Oni vždycky vymyslí nějakou takovou hovadinu.

Libor teď hodně peče s Filipem. Filip někde viděl na netu nějaké divné video, jak Bill Gates mluví o pandemii, tak teď ti dva šli společně na kurz survivalu, a to je hodně sblížilo. Od té doby pořád mluví o nějakém blackoutu, trochu tam zblbli. Jsou trochu cvoci, ale aspoň si máme z koho dělat srandu.

Domů to mám přes celé město, ale co, dojedu taxíkem. Tak hurá, všichni jsou ready, vyrážíme do hospody.

Léto 2021

Venku svítí slunce a já ještě sedím v práci. Ale co, nevadí. Hlavně, že už zase můžeme po lockdownu chodit do kanceláře. I když dnes se Pavel zase chytnul s Filipem kvůli očkování, takže je tu celkem dusno.

Filip je fakt pitomec. Nebýt těchhle antivaxerů, co to pořád roznáší, tak už je dávno klid. A Libor je druhý takový. Pořád jen mele o tom, že přijde inflace, blackouty a podobné nesmysly. Jenom žvaní o blbostech a sledují nějaká pofidérní videa na internetu. Dnes třeba žvanili o konferenci nějakých energetiků, kteří tvrdili, že si prý lidi nebudou moci dovolit elektřinu, protože jí bude málo. Jako kdybychom nežili v 21. století! Jak může člověk jako Libor, který vystudoval strojárnu, věřit v takové blbosti! Nechápu.

Ti dva, Libor s Filipem, jsou sice magoři, ale proč to tu Pavel musí řešit každý den, to taky nechápu. Jsme přeci naočkovaní, tak nám nic nehrozí.

Večer jdu navštívit rodiče, od začátku lockdownu jsem je neviděla.

Léto 2024

Venku svítí slunce a já ještě sedím v práci. Štve mě to tady. Libor zase nadává na progresivisty, na Evropskou unii a mele ty své kraviny o totalitě, hladu, rušení hotovosti a nějakých CBDC, co nás prý zničí. A Filip mu v tom přitakává. Navíc si oba furt tahají do kanclu nějaké zásoby bůhví na co, jako kdyby se chystala třetí světová, mají tu balenou vodu a konzervy snad na dva měsíce, už jim definitivně hráblo.

Včera u oběda Filip parodoval Fialu a Rakušana. Divím se mu, že si to lajsne. Lidi se po něm divně otáčeli. Nějaký chlap ho dokonce okřiknul. Nedivím se. Jenom tím nahrává všem dezinformátorům.

Pavel má pravdu. Už s Liborem a Filipem na obědy chodit nebudu, ještě mě uvidí někdo známý a budu mít průser. Mám chuť se na to dnes už vykašlat a vyrazit domů. Stejně si tu vydělám kulový. Jenže teď, když se omezuje provoz, nechci riskovat. Konkurence už to zabalila. Kvůli Putinovi máme nejhorší krizi v historii, ale v televizi říkali, že už máme nejhorší za sebou a teď se to zase začne otáčet do normálu.

Léto 2027

Venku svítí slunce a já ještě sedím v práci. Fakt se to vleče. Co vyhodili Libora, stojí to tu za houby. A potom, co z Pavla udělali šéfa, změnil se. Myslím si, že v tom vyhazovu Libora a Filipa měl prsty. Byli to sice cvoci, ale i tak mi chybí. Co odešli, je tu nesnesitelné ticho.

Kurňa, to je hic. Dala bych si pivko, ale nechce se mi utrácet. Dnes jsem už měla teplý oběd, tak to nesmím přehánět. Jinak nevyjdu s penězi.

Ten nový kolega, Vítek, je fakt divnej. Vůbec nechápu, jak ho mohli vzít. Nemá ani technické vzdělání. Vystudoval nějakou sociologii či co, tak co chce jako v týhle fabrice dělat, když není strojař? Není divu, že jsme pořád ve ztrátě. Od doby, co vyhodili Filipa s Liborem, tu makám za tři. Ale aspoň práci pořád mám. Filipovi přiznali jen základní dávky. Příplatky mu sebrali, protože psal nějaké dezinfo na Facebooku. Nevím, co si o tom myslet, celý je to divný.

Ale aspoň, že už jsme z toho nejhoršího venku. Ten zimní blackout nikdo nečekal. Ještě se z toho všichni vzpamatovávají. Bylo s podivem, že od nás z kanclu to všichni zvládli. Všichni si totiž vzpomněli, že jsou ve skříni prošlé konzervy a balené vody, co jsme se už řadu měsíců chystali vyházet, ale nějak pořád nebyl čas. Bůhví, kde se tam vůbec vzaly.

Léto 2030

Venku svítí slunce a já ještě sedím v práci. Vítek mi toho zase naložil, budu tu zase do noci. Nedá se to stíhat. V kanclu nás je teď sice sedm, ale já jsem jediná s technickým vzděláním. Dřív tu byl aspoň ten Pavel, ale co z něj udělali generálního, tak už tu není nikdo, s kým se dá práce technicky konzultovat. Hlavně, že mají všichni dvakrát vyšší sociální kredit než já. Tomu říkám spravedlnost.

A sakra, zase vypnuli proud. To už je tento týden podruhé. Tak to můžu vyrazit domů. Mám to přes celé město, takže vycházka na dvě a půl hodiny. Hodil by se elektromobil, ale na ten v životě nedosáhnu, stěží ušetřím na jídlo. A i kdybych ho měla, stejně chybí proud na jeho dobytí.

Ještě, že je slunečno, nechci nastydnout. Co došly léky, je každá rýma peklo. Kámoš mi sice nabízel, že dokáže vyšmelit Paralen, ale chtěl za to dvě bedny vína a já na alkohol nemám prachy. Navíc by my klesl sociální kredit. Je to začarovaný kruh.

Jé, hele, to je Filip! Tak on teď dělá u městských služeb. No, aspoň má práci. Zajímalo by mě, jak se mu daří, ale nechci k němu chodit. Podle aplikace má pouze dvouciferné sociální kredit. Kdybych se k němu přiblížila, stálo by mě to další kredity a další penále na CBDC, a už teď sotva vycházím s penězi.

Hm, vypadá nějak staře, málem bych ho nepoznala. Slyšela jsem, že se s ním rozvedla žena. A není divu, prý si zase někde pouštěl pusu na špacír a hrozilo, že jim odeberou děti na převýchovu k přirozeně neplodným párům. Filip byl prostě vždycky ujetej na ty jeho konspirační teorie.

Zajímalo by mě, kde skončil Libor. Už čtyři roky o něm nikdo neslyšel. Jednou mi někdo říkal, že prej ho týpci z Úřadu pro potírání dezinformací odváděli spoutaného. Ale někdo jiný zase tvrdil, že prý emigroval do Argentiny. Tak nevím. Ale ptát se nebudu, nechci problémy.

Ale v televizi říkali, že má každým dnem dojít humanitární dávka obilí z Číny, takže bude co jíst. Konečně návrat do normálu.

Převzato z Blogu Markéry Šichtařové

Redakčně upraveno

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Echo Prime Time se Libor Vondráček a Jiří Pospíšil střetli nad tím, zda má prezident Petr Pavel jet na červencový summit NATO, a zejména nad tím, jaká má být jeho role vůči vládě. Vondráček působil jako ten, kdo má na roli prezidenta jasný pohled: prezident má podle něj respektovat, že zahraniční a obrannou politiku nese primárně vláda, a nemá do ní vstupovat způsobem, který by působil jako paralelní hlas. Zároveň ale jeho vystoupení nevyznělo jen konfrontačně — spíš jako snaha dovést spor k jasnému pravidlu, které by podobné situace do budoucna nevyvolávaly.

Spor o NATO

Debata se od začátku točila kolem otázky, zda byla prezidentova účast na jednání vlády nutná, nebo spíš symbolická. Jiří Pospíšil ji interpretoval jako gesto smíření a snahu spor uklidnit, zatímco Vondráček tvrdil, že prezident na jednání nebyl potřebný, protože vláda si o účasti na summitu může a má rozhodnout sama. Podle Vondráčka navíc prezident už dříve veřejně naznačil, že by nebyl schopen hájit pozici nové vlády, což podle něj zpochybňuje smysl jeho aktivní účasti na summitu.

Vondráček se opíral o logiku rozdělení rolí: prezident je sice vrchním velitelem ozbrojených sil a má důležitou ústavní roli, ale není to podle něj důvod, aby se přirozeně přesouval do oblasti, kde za politickou odpovědnost nese hlavní díl vláda a obhajoval tím koaliční postoj, ale zároveň hledá oporu v systematičtějším výkladu ústavy. Právě v tom byl jeho výkon přesvědčivý nehrál na emoce, spíš se snažil ukázat, že spor není o osobní antipatii, ale o to, kdo za co v ústavním systému odpovídá.

Prezident a Ústava

Silnou část pořadu tvořila i širší debata o výkladu Ústavy. Pospíšil připomínal, že prezident Pavel podle něj ústavu ohýbá méně než jeho předchůdci, zatímco Vondráček trval na tom, že právě současné napětí ukazuje potřebu pravidla zpřesnit. V jeho pojetí není důležité jen to, co si kdo myslí, ale co by mělo být napsáno tak jasně, aby nevznikaly opakované spory o to, zda prezident musí, nebo nemusí jednat podle návrhu premiéra.

Vondráček opakovaně říkal, že by se mu líbilo, kdyby kompetenční žaloba vše vyjasnila, a když už by se ukázalo, že ústava není dostatečně jednoznačná, měla by se změnit. Nešlo přitom o boj za jednorázový politický efekt, ale o snahu nastavit systém, v němž bude jasné, kde končí pravomoc prezidenta a začíná odpovědnost vlády. V této části vystoupení působil nejvíc jako ústavně orientovaný politik, který se snaží do ostrého politického sporu vložit technicky přesnější rámec.

Mandát a odpovědnost

Zajímavý moment nastal ve chvíli, kdy se rozhovor stočil k tomu, zda by prezident mohl na summitu NATO vystupovat jinak než vláda, ale přitom tvrdit, že respektuje její mandát. Vondráček to zpochybnil. Připomněl, že prezident už dříve veřejně formuloval vlastní postoje k obraně a výdajům na armádu, a proto se obává, že by na summitu nešlo jen o formální zastupování státu, ale o samostatnou politickou linku.

Na rozdíl od Pospíšila, který zdůrazňoval diplomatický význam jednotného hlasu, Vondráček argumentoval tím, že pokud by prezident chtěl opravdu ctít mandát vlády, nemusel by se summitu účastnit vůbec, nebo by do něj vstupoval jiným způsobem. Tím se snažil obhájit názor, že nejde o nedůvěru k hlavě státu jako takové, ale o racionální snahu vyhnout se situaci, v níž by Česká republika navenek vysílala dvojí signál. Tady byl jeho výkon nejsilnější: byl jasný, věcný a opíral se o konzistentní princip, ne o momentální politický zájem.

Napětí mezi Hradem a vládou

Do debaty se neustále vracela také otázka, proč se vztah prezidenta a vlády dostal do tak napjaté podoby. Vondráček za hlavní příčinu označil spor kolem Filipa Turka a prezidentovu předchozí kritiku jeho nominace. Podle něj právě tato kauza odstartovala řetězec veřejných výroků, které vztahy dále poškozují, a proto je podle něj těžké čekat rychlé zklidnění.

Přestože to bylo podáno poměrně ostře, nepůsobil Vondráček jako někdo, kdo chce krizi jen přiživovat. Spíš naznačoval, že dokud nepadne jasné vysvětlení a dokud se nevyjasní hranice kompetencí, bude se podobné napětí vracet. Jiří Pospíšil to označoval za nedůstojné a zbytečné, ale Vondráček reagoval tím, že veřejný spor je jen důsledkem hlubší nejasnosti ústavy. V tom spočívala jeho největší síla v debatě: uměl politický konflikt převést do srozumitelnějšího rámce, aniž by se z něj snažil udělat osobní válku.

Celkové vyznění

Celkově Vondráček v pořadu vyzněl dobře, protože dokázal spojit jasný postoj s věcným vysvětlováním. Nebyl to výkon, který by stavěl na velkých gestech nebo silných emocích, ale spíš na argumentu, že stát má mít srozumitelná pravidla a že jejich nejasnost plodí zbytečné konflikty. V souboji s Jiřím Pospíšilem nepůsobil jako někdo, kdo by jen opakoval koaliční rétoriku, ale jako politik, který má vlastní čitelný výklad situace.

Zároveň však zůstalo zřetelné, že spor o prezidenta, NATO a kompetence není jen technická debata. Je to i střet stylů, kde jedna strana zdůrazňuje diplomatický klid a symbolickou důstojnost, zatímco druhá volá po tvrdším oddělení rolí a přesnějším ústavním vymezení. Vondráček v tomhle střetu obstál, protože působil jako někdo, kdo neuhýbá, ale zároveň se nesnaží z konfliktu dělat divadlo.

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31