Zálom: Protiizraelská politika EU

Zálom: Protiizraelská politika EU

Skupina Přátelé Judeje a Samaří se snaží na půdě Evropského parlamentu upozorňovat na hanebné jednání EU vůči Izraeli, přesněji řečeno vůči izraelským občanům, kteří žijí a pracují na západním břehu Jordánu. Protože EU pokládá osidlování této oblasti za protiprávní a za akt agrese vůči Palestincům, rozhodla se na zboží pocházející z oblasti Západního břehu uvalit bezpočet pravidel – dovozní tarify, cla a povinnost viditelně takové zboží označovat.

Naproti tomu zboží dovážené z oblasti, která je plně pod správou palestinské samosprávy, je od jakýchkoliv cel i tarifů osvobozeno a má naprosto neomezený přístup na evropský trh. EU tak ukazuje, koho v zahraniční politice pokládá za relevantního, čestného partnera pro obchod a s kým chce jednat z pozice síly (jako by nějakou faktickou silou skutečně disponovala) a z pozice morální autority, která smí právoplatně trestat.

Kromě výhodného přístupu na evropský trh se Palestincům od Evropské unie dostává štědré finanční podpory z jejího rozpočtu, kterou pak tamní samospráva používá na financování terorismu, zejména na přímou finanční podporu teroristům a jejich rodinám. Jen v minulém roce schválila EU pro Palestinu balíček ekonomické pomoci ve výši více než 250 milionů eur určený na tzv. rozvojové projekty. Tyto peníze však palestinská samospráva využívá naprosto neprůhledně a svévolně, za tichého souhlasu autorit EU, a financuje z nich, kromě jiného, úhrady pro dopadené teroristy za pobyt ve vězení. Například terorista, který odejde od soudu s dvacetiletým trestem, může obdržet měsíční „plat“ ve výši 2 tisíc dolarů!

Evropská unie dále financuje bezpočet neziskových organizací, jejichž agenda je antisemitská a rasistická, a skrývá se za údajnou pomoc údajně utlačovaným Palestincům. Lze zaručit, že od takových neziskových organizací nevedou penězovody směrem k teroristickým skupinám? Zcela jistě nikoliv. Má se za prokázané, že významnými členy mnoha takových neziskových organizací jsou bývalí palestinští teroristé.

Cíl? Zamezit financování terorismu

Na konferenci vystoupili členové skupiny europoslanec Petr Mach (Svobodní) a předseda regionální správy v Samaří Yossi Dagan, a dále europoslanci Fulvio Martusciello a Branislav Škripek, kteří se problematikou zabývají. Se svými příspěvky pak vystoupili i hosté z Izraele – Moshe Lev-ran, majitel firmy Twitoplast zaměstnávající jak Židy, tak Palestince, zakladatel organizace Lev Haolam, která podporuje zemědělce a producenty v oblasti Judeje a Samaří, a nakonec Ruth Shapira a Ayla Shapira – matka s dcerou, jejichž životy navždy změnil palestinský terorista.

Cílem skupiny Přátelé Judeje a Samaří je ukončit jednostrannou podporu palestinské samosprávy orgány EU a zamezit dalšímu financování terorismu z peněz evropských daňových poplatníků, a dosáhnout zrušení všech obchodních omezení uvalených na židovské zboží pocházející ze Západního břehu.

Celou problematiku protižidovské politiky EU však nelze chápat jako jeden, z kontextu vytržený fenomén, tedy pouze jako svévolnou obchodní politiku vůči židům z Judeje a Samaří. Naprosto dokonale totiž zapadá do celkového rámce, v němž EU funguje a splňuje dlouhodobé cíle. Stejně jako EU postupně rozkládá a disintegruje koncept národních států, ve prospěch jakéhosi ve vzduchoprázdnu se vznášejících a shora nadiktovaných hodnot „evropanství“, snaží se stejný pohled aplikovat i na zahraniční politiku – tedy v tomto případě na principy, na nichž je založen a jaké představuje stát Izrael.

Ve sporu Izraele a Palestiny, nebo v širším kontextu Izraele a všech ostatních států Blízkého východu, jde o střet civilizace a barbarství, rozumu a iracionality, právního státu a zvůle, technologie a primitivismu, pokroku a zaostalosti. A jaký z těchto pólů sleduje dlouhodobá politika EU? Přes všechny rádoby ušlechtilé a ctnostné proklamace o zářné budoucnosti, blahobytu, spravedlnosti či pokroku je stále jasnější, že EU sleduje a pozitivně hodnotí právě barbarství, iracionalitu, zvůli, násilí, primitivismus a zaostalost. Tyto své „ideály“ vnucuje skrze svá nařízení občanům evropských států: potlačuje demokratickou diskuzi, vyzdvihuje nesmyslné emoce nad rozum, podporuje zákony trestající slušné lidi za téměř cokoliv, podkopává ve jménu tzv. ekologie technologický pokrok a rozvoj. Koho si asi politická aristokracie EU vybere za svého partnera ve sporu Izrael vs. islámský Blízký východ?

Brexit dává naději

Izrael představuje ve svém regionu baštu západní civilizace. A vysloužil si tak hlubokou nenávist od těch, kteří za ideál považují anticivilizaci. V právě tomto kontextu je třeba chápat politiku EU vůči Izraeli: v kontextu dlouhodobého podkopávání civilizačních principů, na nichž spočívá západní kultura. A koneckonců nejde pouze o zahraniční politiku EU, nýbrž i o nás samotné, protože my, coby občané členských států EU, jsme právě nyní vystaveni cílené a EU chtěné migrační invazi statisíců nositelů naprosto opačné kultury, kteří jsou s to obrátit stále chatrnější základy naší civilizace v trosky a změnit Evropu v území zmítané kmenovými válkami, bezprávím a barbarským násilím.

Evropská politická aristokracie jedná prostředky, které jsou jí vlastní. Jejím modem operandi je násilí. V mechanismech trhu nevidí oboustranně výhodný svazek, který naplňuje přání všech zúčastněných stran, ale něco, co lze využít ve prospěch vlastních politických cílů. Stejně jako je EU perverzí státu, je i jakýkoliv tržní vztah pod kuratelou bruselských totalitářů jen perverzí toho, co by měl trh představovat.

EU se nepochybně jednoho dne rozloží, a ochod Velké Británie dává naději, že by to nemuselo trvat příliš dlouho. Jakmile se tak stane, bývalé členské státy, opět svobodné a suverénní, si budou zahraniční politiku řídit podle svého, včetně zahraničního obchodu, v nejlepším zájmu svých občanů. A já jsem si jistý, že zájmem občanů suverénního státu je obchodovat s každým, kdo vůči nim nechová nepřátelství. Zájmem občanů suverénního státu je obchodovat s přáteli, nikoliv podporovat terorismus.

Evropská unie se veze na vlně antisemitismu, jíž propadla až hrozivě velká část evropské veřejnosti, počínaje levicovými intelektuály a mládežnickými aktivisty a demonstranty konče. Dokud jsme součástí EU, jsme součástí této nenávistné vlny i my.

Luboš Zálom,
místopředseda Svobodných v Středočeském kraji

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31