Zálom: Protiizraelská politika EU

Zálom: Protiizraelská politika EU

Skupina Přátelé Judeje a Samaří se snaží na půdě Evropského parlamentu upozorňovat na hanebné jednání EU vůči Izraeli, přesněji řečeno vůči izraelským občanům, kteří žijí a pracují na západním břehu Jordánu. Protože EU pokládá osidlování této oblasti za protiprávní a za akt agrese vůči Palestincům, rozhodla se na zboží pocházející z oblasti Západního břehu uvalit bezpočet pravidel – dovozní tarify, cla a povinnost viditelně takové zboží označovat.

Naproti tomu zboží dovážené z oblasti, která je plně pod správou palestinské samosprávy, je od jakýchkoliv cel i tarifů osvobozeno a má naprosto neomezený přístup na evropský trh. EU tak ukazuje, koho v zahraniční politice pokládá za relevantního, čestného partnera pro obchod a s kým chce jednat z pozice síly (jako by nějakou faktickou silou skutečně disponovala) a z pozice morální autority, která smí právoplatně trestat.

Kromě výhodného přístupu na evropský trh se Palestincům od Evropské unie dostává štědré finanční podpory z jejího rozpočtu, kterou pak tamní samospráva používá na financování terorismu, zejména na přímou finanční podporu teroristům a jejich rodinám. Jen v minulém roce schválila EU pro Palestinu balíček ekonomické pomoci ve výši více než 250 milionů eur určený na tzv. rozvojové projekty. Tyto peníze však palestinská samospráva využívá naprosto neprůhledně a svévolně, za tichého souhlasu autorit EU, a financuje z nich, kromě jiného, úhrady pro dopadené teroristy za pobyt ve vězení. Například terorista, který odejde od soudu s dvacetiletým trestem, může obdržet měsíční „plat“ ve výši 2 tisíc dolarů!

Evropská unie dále financuje bezpočet neziskových organizací, jejichž agenda je antisemitská a rasistická, a skrývá se za údajnou pomoc údajně utlačovaným Palestincům. Lze zaručit, že od takových neziskových organizací nevedou penězovody směrem k teroristickým skupinám? Zcela jistě nikoliv. Má se za prokázané, že významnými členy mnoha takových neziskových organizací jsou bývalí palestinští teroristé.

Cíl? Zamezit financování terorismu

Na konferenci vystoupili členové skupiny europoslanec Petr Mach (Svobodní) a předseda regionální správy v Samaří Yossi Dagan, a dále europoslanci Fulvio Martusciello a Branislav Škripek, kteří se problematikou zabývají. Se svými příspěvky pak vystoupili i hosté z Izraele – Moshe Lev-ran, majitel firmy Twitoplast zaměstnávající jak Židy, tak Palestince, zakladatel organizace Lev Haolam, která podporuje zemědělce a producenty v oblasti Judeje a Samaří, a nakonec Ruth Shapira a Ayla Shapira – matka s dcerou, jejichž životy navždy změnil palestinský terorista.

Cílem skupiny Přátelé Judeje a Samaří je ukončit jednostrannou podporu palestinské samosprávy orgány EU a zamezit dalšímu financování terorismu z peněz evropských daňových poplatníků, a dosáhnout zrušení všech obchodních omezení uvalených na židovské zboží pocházející ze Západního břehu.

Celou problematiku protižidovské politiky EU však nelze chápat jako jeden, z kontextu vytržený fenomén, tedy pouze jako svévolnou obchodní politiku vůči židům z Judeje a Samaří. Naprosto dokonale totiž zapadá do celkového rámce, v němž EU funguje a splňuje dlouhodobé cíle. Stejně jako EU postupně rozkládá a disintegruje koncept národních států, ve prospěch jakéhosi ve vzduchoprázdnu se vznášejících a shora nadiktovaných hodnot „evropanství“, snaží se stejný pohled aplikovat i na zahraniční politiku – tedy v tomto případě na principy, na nichž je založen a jaké představuje stát Izrael.

Ve sporu Izraele a Palestiny, nebo v širším kontextu Izraele a všech ostatních států Blízkého východu, jde o střet civilizace a barbarství, rozumu a iracionality, právního státu a zvůle, technologie a primitivismu, pokroku a zaostalosti. A jaký z těchto pólů sleduje dlouhodobá politika EU? Přes všechny rádoby ušlechtilé a ctnostné proklamace o zářné budoucnosti, blahobytu, spravedlnosti či pokroku je stále jasnější, že EU sleduje a pozitivně hodnotí právě barbarství, iracionalitu, zvůli, násilí, primitivismus a zaostalost. Tyto své „ideály“ vnucuje skrze svá nařízení občanům evropských států: potlačuje demokratickou diskuzi, vyzdvihuje nesmyslné emoce nad rozum, podporuje zákony trestající slušné lidi za téměř cokoliv, podkopává ve jménu tzv. ekologie technologický pokrok a rozvoj. Koho si asi politická aristokracie EU vybere za svého partnera ve sporu Izrael vs. islámský Blízký východ?

Brexit dává naději

Izrael představuje ve svém regionu baštu západní civilizace. A vysloužil si tak hlubokou nenávist od těch, kteří za ideál považují anticivilizaci. V právě tomto kontextu je třeba chápat politiku EU vůči Izraeli: v kontextu dlouhodobého podkopávání civilizačních principů, na nichž spočívá západní kultura. A koneckonců nejde pouze o zahraniční politiku EU, nýbrž i o nás samotné, protože my, coby občané členských států EU, jsme právě nyní vystaveni cílené a EU chtěné migrační invazi statisíců nositelů naprosto opačné kultury, kteří jsou s to obrátit stále chatrnější základy naší civilizace v trosky a změnit Evropu v území zmítané kmenovými válkami, bezprávím a barbarským násilím.

Evropská politická aristokracie jedná prostředky, které jsou jí vlastní. Jejím modem operandi je násilí. V mechanismech trhu nevidí oboustranně výhodný svazek, který naplňuje přání všech zúčastněných stran, ale něco, co lze využít ve prospěch vlastních politických cílů. Stejně jako je EU perverzí státu, je i jakýkoliv tržní vztah pod kuratelou bruselských totalitářů jen perverzí toho, co by měl trh představovat.

EU se nepochybně jednoho dne rozloží, a ochod Velké Británie dává naději, že by to nemuselo trvat příliš dlouho. Jakmile se tak stane, bývalé členské státy, opět svobodné a suverénní, si budou zahraniční politiku řídit podle svého, včetně zahraničního obchodu, v nejlepším zájmu svých občanů. A já jsem si jistý, že zájmem občanů suverénního státu je obchodovat s každým, kdo vůči nim nechová nepřátelství. Zájmem občanů suverénního státu je obchodovat s přáteli, nikoliv podporovat terorismus.

Evropská unie se veze na vlně antisemitismu, jíž propadla až hrozivě velká část evropské veřejnosti, počínaje levicovými intelektuály a mládežnickými aktivisty a demonstranty konče. Dokud jsme součástí EU, jsme součástí této nenávistné vlny i my.

Luboš Zálom,
místopředseda Svobodných v Středočeském kraji

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Odmítnutí prodeje letadel

Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“

Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“

Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.

Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta

Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.

Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.

Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“

Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média

Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“

Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.

V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“

Koaliční disciplína nad osobními názory

Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“

Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31