My Svobodní máme velké pochopení pro vzedmutí odporu vůči osobě Andreje Babiše, které vrcholí právě v těchto dnech chystanou demonstrací na Letné. Je tu však mnoho „ale“.

Koneckonců, vystupujeme proti Babišově politice po celých deset let naší existence; od samotného počátku jsme varovali před jeho nefér byznysem s biopalivy, které jsou naši řidiči nuceni používat. Byli jsme v tom osamocení, a náš postoj se v této věci nijak nezměnil.

Zásadní ideová východiska hnutí “Milion chvilek pro demokracii” však nemůžeme sdílet. Samotný odpor vůči osobě Andreje Babiše je negativní vyjádření. To, co je důležité a není zde jasně formulováno, je však vyjádření pozitivní. Nikoliv to, proti čemu hnutí vystupuje, ale co hodlá prosadit. Respektují Miliony chvilek principy parlamentní demokracie? Hájí zásadně svobodu jednotlivce, tržní ekonomiku bez ničivých dotací, hlásí se k étosu svobody, kterou této zemi přinesla doba po 17. listopadu 1989? A zde musíme skepticky konstatovat, že nikoliv. A tedy že boj Milionů chvilek pro demokracii není a nemůže být také naším bojem. Neuznáváme princip, že nepřítel našeho nepřítele musí být automaticky naším přítelem! Pokud bychom důsledně hledali příčinu problému a nezaměřili se jen povrchně na jeho důsledek, pak nepřítelem není Andrej Babiš, ale to co mu pomohlo vyrůst.

Chceme-li vypozorovat jakousi ideologickou podstatu hnutí Milionů chvilek pro demokracii, spatřujeme tam poměrně zásadní nedůvěru vůči principům parlamentní demokracie a svobodných voleb, tedy vůči těm principům, jejichž resuscitaci si dnes po třiceti letech připomínáme. Touží nahradit výsledek demokratické volby hlasem ulice, hlasem davu – což může být zdánlivě sympatické, je-li terčem tak odporný politik, jako je Andrej Babiš, ale je to nesmírně nebezpečné, přijmeme-li to jako legitimní politický nástroj.

To, co se nám snad může líbit ve chvíli, pokud by výsledkem byl politický pád Andreje Babiše a jeho hnutí, se může příště velmi snadno ukázat stejnou zbraní vůči jakékoliv příští politické síle, která by stála v opozici vůči módním progresivistickým politickým směrům a postojům, vůči sílící roli státu, vůči europeismu, vůči stále vehementněji se prosazujícímu omezování svobody slova, vůči genderismu, vůči zelenému fašismu, atd. Jednoho dne může přijít vláda, která začne snižovat daně, rušit úřady, odstátňovat neziskové organizace a zbavovat je politického vlivu, zahájí důslednou privatizaci toho, co bylo v posledních dvaceti letech státem uchváceno, a v neposlední řadě, pokusí se nás dostat ven z Evropské unie – a taková vláda by nepochybně byla cílem další nenávisti progresivistů, kteří dnes používají sílu ulice a davu proti Andreji Babišovi.

Samotná, jakkoliv lákavá, vize pádu špatného premiéra nestojí za to, aby lidé jako je je Mikuláš Minář získali větší politický vliv. A my již dnes vidíme na příkladu ze zahraničí, že podobný druh lidí pohrdá výsledkem demokratické volby a domnívá se, že síla davu jej dokáže zvrátit. Stačí si vzpomenout na hysterii progresivní levice v Británii po výsledku referenda o Brexitu, nebo na srovnatelnou hysterii části amerických voličů po zvolení Donalda Trumpa. Tito lidé, a vůdčí osobnosti Milionu chvilek pro demokracii jsou stejným druhem lidí, uznávají demokracii jen tehdy, přináší-li jim takový výsledek, který si přejí. Jinak ji nerespektují, a nerespektují ani voliče. A my zase nemůžeme respektovat je.

Naším ideálem je malý stát, který nebude zasahovat lidem do života. Tento stát, který si přejeme, však stále bude a musí být parlamentní demokracií. Klíčové politické pozice musejí být obsazeny na základě demokratických, svobodných voleb. A legitimita z nich vzešlého mandátu nemůže být zpochybňována jakkoliv hlasitým davem!

Špatní politici, a Andrej Babiš je podle nás nesmírně špatným politikem, musejí být odstraněni jen a pouze demokratickou volbou. Pouze to zaručí, že až se jednou Andrej Babiš odebere na politické smetiště, nebude to nikým zpochybňováno.

Navíc je třeba si uvědomit ještě jednu důležitou věc: protože pozice Andreje Babiše byla bohužel po několik minulých let opakovaně potvrzena výsledkem všech proběhlých voleb, je demonstrace Milionů chvilek pro demokracii ještě něčím jiným, ošklivějším a nebezpečnějším. Je to demonstrace proti těm statisícům lidí, kteří stále ANO a Andreje Babiše (což je vlastně jedno) volili a volí. Je to demonstrace proti nim, proti jejich demokratické volbě. V přeneseném smyslu je to volání po jakési občanské válce – třebaže jen verbální a mediální. Je to volání po tom, aby demokratický hlas voličů ANO byl bagatelizován.

Na naší politické scéně není strany, která by byla vůči ANO a Andreji Babišovi kritičtější než Svobodní. Na kampaň Milionů chvilek se přesto, nebo možná právě proto, musíme dívat se skepsí a s obavaami.

Luboš Zálom,
místopředseda Svobodných

Vyšlo i na osobním blogu autora.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.