Zálom: Miliony chvilek proti parlamentní demokracii

Zálom: Miliony chvilek proti parlamentní demokracii

My Svobodní máme velké pochopení pro vzedmutí odporu vůči osobě Andreje Babiše, které vrcholí právě v těchto dnech chystanou demonstrací na Letné. Je tu však mnoho „ale“.

Koneckonců, vystupujeme proti Babišově politice po celých deset let naší existence; od samotného počátku jsme varovali před jeho nefér byznysem s biopalivy, které jsou naši řidiči nuceni používat. Byli jsme v tom osamocení, a náš postoj se v této věci nijak nezměnil.

Zásadní ideová východiska hnutí “Milion chvilek pro demokracii” však nemůžeme sdílet. Samotný odpor vůči osobě Andreje Babiše je negativní vyjádření. To, co je důležité a není zde jasně formulováno, je však vyjádření pozitivní. Nikoliv to, proti čemu hnutí vystupuje, ale co hodlá prosadit. Respektují Miliony chvilek principy parlamentní demokracie? Hájí zásadně svobodu jednotlivce, tržní ekonomiku bez ničivých dotací, hlásí se k étosu svobody, kterou této zemi přinesla doba po 17. listopadu 1989? A zde musíme skepticky konstatovat, že nikoliv. A tedy že boj Milionů chvilek pro demokracii není a nemůže být také naším bojem. Neuznáváme princip, že nepřítel našeho nepřítele musí být automaticky naším přítelem! Pokud bychom důsledně hledali příčinu problému a nezaměřili se jen povrchně na jeho důsledek, pak nepřítelem není Andrej Babiš, ale to co mu pomohlo vyrůst.

Chceme-li vypozorovat jakousi ideologickou podstatu hnutí Milionů chvilek pro demokracii, spatřujeme tam poměrně zásadní nedůvěru vůči principům parlamentní demokracie a svobodných voleb, tedy vůči těm principům, jejichž resuscitaci si dnes po třiceti letech připomínáme. Touží nahradit výsledek demokratické volby hlasem ulice, hlasem davu – což může být zdánlivě sympatické, je-li terčem tak odporný politik, jako je Andrej Babiš, ale je to nesmírně nebezpečné, přijmeme-li to jako legitimní politický nástroj.

To, co se nám snad může líbit ve chvíli, pokud by výsledkem byl politický pád Andreje Babiše a jeho hnutí, se může příště velmi snadno ukázat stejnou zbraní vůči jakékoliv příští politické síle, která by stála v opozici vůči módním progresivistickým politickým směrům a postojům, vůči sílící roli státu, vůči europeismu, vůči stále vehementněji se prosazujícímu omezování svobody slova, vůči genderismu, vůči zelenému fašismu, atd. Jednoho dne může přijít vláda, která začne snižovat daně, rušit úřady, odstátňovat neziskové organizace a zbavovat je politického vlivu, zahájí důslednou privatizaci toho, co bylo v posledních dvaceti letech státem uchváceno, a v neposlední řadě, pokusí se nás dostat ven z Evropské unie – a taková vláda by nepochybně byla cílem další nenávisti progresivistů, kteří dnes používají sílu ulice a davu proti Andreji Babišovi.

Samotná, jakkoliv lákavá, vize pádu špatného premiéra nestojí za to, aby lidé jako je je Mikuláš Minář získali větší politický vliv. A my již dnes vidíme na příkladu ze zahraničí, že podobný druh lidí pohrdá výsledkem demokratické volby a domnívá se, že síla davu jej dokáže zvrátit. Stačí si vzpomenout na hysterii progresivní levice v Británii po výsledku referenda o Brexitu, nebo na srovnatelnou hysterii části amerických voličů po zvolení Donalda Trumpa. Tito lidé, a vůdčí osobnosti Milionu chvilek pro demokracii jsou stejným druhem lidí, uznávají demokracii jen tehdy, přináší-li jim takový výsledek, který si přejí. Jinak ji nerespektují, a nerespektují ani voliče. A my zase nemůžeme respektovat je.

Naším ideálem je malý stát, který nebude zasahovat lidem do života. Tento stát, který si přejeme, však stále bude a musí být parlamentní demokracií. Klíčové politické pozice musejí být obsazeny na základě demokratických, svobodných voleb. A legitimita z nich vzešlého mandátu nemůže být zpochybňována jakkoliv hlasitým davem!

Špatní politici, a Andrej Babiš je podle nás nesmírně špatným politikem, musejí být odstraněni jen a pouze demokratickou volbou. Pouze to zaručí, že až se jednou Andrej Babiš odebere na politické smetiště, nebude to nikým zpochybňováno.

Navíc je třeba si uvědomit ještě jednu důležitou věc: protože pozice Andreje Babiše byla bohužel po několik minulých let opakovaně potvrzena výsledkem všech proběhlých voleb, je demonstrace Milionů chvilek pro demokracii ještě něčím jiným, ošklivějším a nebezpečnějším. Je to demonstrace proti těm statisícům lidí, kteří stále ANO a Andreje Babiše (což je vlastně jedno) volili a volí. Je to demonstrace proti nim, proti jejich demokratické volbě. V přeneseném smyslu je to volání po jakési občanské válce – třebaže jen verbální a mediální. Je to volání po tom, aby demokratický hlas voličů ANO byl bagatelizován.

Na naší politické scéně není strany, která by byla vůči ANO a Andreji Babišovi kritičtější než Svobodní. Na kampaň Milionů chvilek se přesto, nebo možná právě proto, musíme dívat se skepsí a s obavaami.

Luboš Zálom,
místopředseda Svobodných

Vyšlo i na osobním blogu autora.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31