Vondráček: Dnes slavíme konec práce na stát! Zítra nechme více peněz v domácnostech

Vondráček: Dnes slavíme konec práce na stát! Zítra nechme více peněz v domácnostech

Proč Svobodní každý rok slaví den daňové Svobody? „Chci nízké daně, více peněz v domácnostech a méně přerozdělování,“ říká předseda Svobodných a mluví také o tom, že koronavirus je pro nás velkou šancí začít s pozitivní změnou. Závěrem pak dodává, že je dnes moderní obviňovat kapitalismus, který tu ale dávno není.

Co znamená pro lidi den daňové svobody?

Lidé, kteří chodí celý rok do práce,  jdou dnes poprvé z práce s pocitem, že během pracovní doby vydělávali pro sebe. Daňová zátěž v České republice je totiž tak vysoká, že  kdybychom podle ní rozdělili rok do dvou částí, pak peníze vydělané do včera pošleme státu a od dnešního dne si teprve můžeme podle svého užívat peněz, které si zasloužíme za svou práci.

Kdo toto počítá? A jak velké daňové břemeno v České republice máme?

Den daňové svobody se zjišťuje snad v každém státě světa. U nás se tím dlouhodobě zabývá Liberální institut a také společnost Deloitte. Vzorce obou organizací se mírně liší, a proto vychází trochu jiná data, ale v zásadním posel-ství se letos shodují: „Vyšel nám nejpozději ze všech měření,“ a to je smutná zpráva hlavně pro domácnosti. Daňové břemeno průměrného zaměstnance pak činí dokonce 64,34 %.

Proč je to smutná zpráva pro domácnosti?

Pracující logicky napadají podvědomé otázky: „Když pracuji půl roku pro stát, jsem poloviční otrok (státu)?“ Kromě těchto nepříjemných otázek to má ovšem samozřejmě i velmi negativní rozměr pro jejich peněženky a životní úroveň.

„Lidé mají málo peněz a málo času, ale ne všichni vnímají důvody, proč tomu tak je,“ vzkazuje s úsměvem Libor Vondráček, předseda Svobodných, kritikům kapitalismu.

Politici lidem v TV sice slibují: „Zvýšíme vám platy! Zvýšíme minimální mzdu!“ Popravdě tím ale lidem spíše škodí  nebo slibují, co ani nechtějí či nemohou splnit. V rukách přitom mají nástroje, kterými by to skutečně zajistit mohli. Museli by se ale vzdát části přerozdělování a to neudělají. Mít moc nad penězi jiných se jim líbí a o bohaté domácnosti vládnoucím vůbec nejde.

Jaké nástroje to jsou? Jak zajistit vyšší platy?

Pokud by snížili daně, pak lidem na účet od zaměstnavatele dorazí větší částka. Dojde ke skutečnému zvýšení mezd. Naopak zvyšování minimální mzdy nic takového nezajistí, pouze připraví o práci ty, kteří svou prací udělají pro zaměstnavatele méně, než kolik vyžaduje minimální mzda. Taková politika není sociální, ale asociální. Ty nejslabší jedince totiž připravuje o možnost chodit do práce a odkazuje je k využívání sociálních dávek.

Opravdovou sociální politikou je snížení daní, aby se vyplatilo pracovat, a zmenšení státu, pro jehož chod pracující odvádí daně. Menší stát je navíc jedinou zaručenou cestou ke snížení korupce a množství vykuků, které z našich daní s nechutí sponzorujeme.

Neukázala koronavirová krize, že potřebujeme vysoké daně, aby nám mohla vláda pomoci?

Koronavirus naopak ukázal, že potřebujeme vzájemně nezávislé jednotky, které pomoc vlády nepotřebují a postarat se o sebe umí samy. Rád také připomínám Reaganův citát: „Nejděsivější slova jsou: Jsem z vlády a přišel jsem vám pomoci.“

Centrální sklady ochranných pomůcek a jejich centrální rozvoz zafungovaly až se zpozděním a méně efektivně než pomoc dobrovolníků a obcí v místě. Kdo rychle pomáhá, dvakrát pomáhá a centrálně to prostě rychle nejde. 

Brusel chce teď uzavřít EU, takže zavádí nová cla či daně a chystá se nás zadlužit. Naše vláda dělá totéž a snaží se prodotovat k soběstačnosti.

My k těmto plánům přistupujeme s rozumem
a poučeni minulostí.  Vyrábějme maximum dle možností, ale nechtějme být soběstační za každou cenu ve všem. Chtějme být hlavně NEZÁVISLÍ!

Pokud se uzavřeme sami do sebe, budeme velmi závislí na místním počasí a na úrodě. Budeme chudí a zranitelní – jako třeba Irsko okolo roku 1840, než v Evropě zavládl ekonomický liberalismus.

Jak toho dosáhnout? A co dělat s daněmi?

Orientujme se na všechny světové strany. Usilujme o přátelské vztahy se všemi státy světa, abychom výpadek v jedné části dokázali  nahradit zdroji z jiného koutu světa.

Sami přitom na cizí pomoc nespoléhejme
a buďme připraveni na každou situaci. Tím sami myslím mnohem menší jednotky než stát.

Chtějme svébytná města, která si váží místní produkce a obejdou se bez milodarů státu. Chtějme domácnosti, nezávislé na státní pomoci, kterým stát nechává dostatek peněz z výplaty, aby se o sebe mohli starat blízcí navzájem.

A od státu nechtějme nic víc než to nejdůleži-tější: zajištění vnější a vnitřní bezpečnosti,
aby u nás platila vymahatelnost práva. Aby naše právo neobsahovalo přes  1 800 000 předpisů. A místo zmatků a buzerace slušných lidí přinášelo  to co má, pořádek a bezpečí.

Svobodní ví, že vysoké daně způsobují právě přesný opak. Nejen chudé občany, ale také příliš bohaté státní orgány, které rozhazují cizí peníze a místo zaměření se na to důležité řeší nesmysly, čímž to podstatné zahlušují.

Takový systém pak bere lidem kromě peněz
i čas na práci a na rodinu, který musí trávit vyplňováním formulářů a prokousáváním se legislativní džunglí. Proto Svobodní na otázku: „Co nám dáte?“ říkají: „Čas a peníze, které vám už dlouhou dobu úřady zbytečně berou.“

Tvrdíte, že lidé mají málo peněz a času, souhlasíte s názory, že je to chyba kapitalismu?
Ne, s tím určitě souhlasit nemohu. Může za to to, o čem jsem mluvil a to kapitalismus není.

Kapitalismus je soutěž bez zásahu státu, konkurence dobrého i špatného, kde to lepší vybírají lidé a ne úředníci. Dnes je stát v pozici rozhodčího, který píská „nakloněnou rovinu“. 

Daně dnes musí platit všichni, ale výhody čerpá jen někdo.

Současný stav se proto často pojmenovává jako korporátní socialismus či fašismus. V něm kvůli velkému přerozdělování máme mnoho úřadů a dávek, ale také mnoho možností pomáhat vyvoleným firmám skrze složitou legislativu, dotace, slevy na daních, veřejné zakázky atd. A to, že se tak děje stále ve větší vzdálenosti od občanů, na úrovni státu či v EU, velkým firmám značně ulehčuje lobbing.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31