Uber: Budeme zase rozbíjet stroje?

Uber: Budeme zase rozbíjet stroje?

Před 100 lety bojovali ruční ševci proti Baťově pásové výrobě. Ten tehdy výstižně říkal, že se bijí za svou bídu, která se pevně držela těch, kteří s výrobou jednoho páru bot za den žili v nuzných podmínkách, zatímco americký dělník za pásem jezdil v autě.

Dnes máme Uber a AirBnB. U těch nejde přesně říci, že nahradí tvrdou dřinu stroji, ale ušetří spoustu dřiny zákazníkovi. Uber nahrazuje zastaralý a přeregulovaný způsob osobní dopravy ve městě. Zákazník, který má obavu, že bude okraden, zaplatí předražené jízdné, narazí na arogatního řidiče nebo špinavé auto, má nyní alternativu. AirBnB zase dává zákazníkovi svobodu ve výběru ubytování, které je ve většině velkoměst nesmírně drahé a kvalita je často nízká.

Z druhé strany tím pomáhá tzv. sdílená ekonomika snižovat nezaměstnanost, jelikož řidičem Uberu se může stát každý slušný člověk s dobrým autem. A pokud to nesplňuje, tak s ním nikdo nepojede, taková je síla internetu. Stejně tak každý může pronajmout místnost ve svém bytě turistovi a přivydělat si k nízké mzdě.

 

Poslanci vs. Uber

Je zvláštní, jak v nás myšlení rozbíječů stále převládá. Jeden se může zeptat, proč nevedeme racionální diskuzi o tom, že nutit taxikáře kupovat si licenci a znát zpaměti ulice, je v době GPS nesmysl. Proč nenecháme turistu vybrat si raději na přenocování čistý byt než špinavý hotel s neochotnou obsluhou a nefukčním wifi?

Proč neřešíme, že příležitostný řidič Uberu má nárok jako každý jiný občan u příležitostného výdělku do 30 tis. ročně neplatit daně. Neřešíme, že pokud tu částku překročí, zaplatí daň z příjmu jako každý jiný a je po problému. Namísto toho nesmyslně řešíme, jak zakázat něco nového.

Nevěřím, že by taxikáři či hoteliéři dokázali zastavit novou technologii, tak jako to nedokázal nikdo před nimi. Mrzí mě však, že není dáván prostor pro diskuzi o tom, jak ulevit slušným taxikářům od regulací a ty neslušné nechat vytlačit novou konkurencí. Jak zjednodušit podnikání v ubytování a nechat lidi pronajímající svůj byt ať si vydělají a jednoduše zaplatí daň z příjmu. A samozřejmě uvolnit a srovnat podmínky i pro hoteliéry, ku prospěchu jich i zákazníků.

A hlavně – dát každému možnost volby. Bez neustálého rodičovského dohledu politiků, kteří vědí, co je pro nás dobré.

Miroslav Jahoda,
člen Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31