Payne: Právo žít bez počítače

Payne: Právo žít bez počítače

Určitě znáte Orwellův román 1984 (Nineteen Eighty-Four), který napsal v roce 1949. Žijeme v době, kdy se jeho vize uskutečňuje.

Pravda je nahrazena propagandou, kamery nás sledují a mikrofony odposlouchávají v interiérech i venku, vláda má zadní vrátka, kterými se dostane každému do počítače, jakýkoli prodej a nákupy jsou digitálně zaznamenány, podle mobilu se dá vystopovat pohyb každého z nás s přesností na pár metrů, chytrá televize o nás přes internet odesílá informace bez našeho vědomí.

Komické falšování pravdy potkáte dokonce tehdy, když si budete chtít Orwellovu knihu koupit. Některé firmy v nabídce tvrdí, že kniha byla napsána v roce 1984. Už ani to, že Orwell zemřel v roce 1950, že jako spisovatel předpověděl, co nás bude trápit o sedmdesát let později, že jsme v sedmdesátých letech tuto zakázanou knihu opisovali na stroji, z nějakých důvodů není součástí naší současné veřejné pravdy.

Nikdo nepochybuje, že jednou z oblastí, ve které náš stát katastrofálně selhává, je digitální svět. Selhává už od těch osmdesátých let. Veřejná správa prostě neumí počítače používat, zadává nesmyslné veřejné zakázky za ceny předražené řádově, hackeři dokázali nabourat jak vládní, tak parlamentní servery, veřejné systémy mají opakované výpadky, soukromníci musí o víkendu pro stát programovat zdarma aplikace, které stát neumí operativně a efektivně zajistit.

Takovýto stát nutí každého občana, aby používal počítač. V Ústavě sice máme právo na podnikání, ale každý podnikatel musí státu odevzdávat informace digitálně a musí mít datovou schránku. Stát, rozumí se vláda a Parlament, si jakoby nevšiml, že více než třetina obyvatel nikdy neměla žádnou počítačovou výuku, stát si jaksi nevšiml, že u nás jsou někteří lidé digitálně negramotní, oprávněně. Mezi mými vrstevníky je mnoho takových, kteří s počítačem prostě nežijí. Nemají počítač, nemají internet, nemají chytrý mobil. Vedle toho jsou jiní, kteří mají vůči počítačům oprávněnou skepsi a nechtějí mít nic takového jako počítač ve svém životě z přesvědčení, z filosofických nebo z náboženských důvodů. Z přesvědčení nepoužívají bankomaty ani platební karty, platí bankovkami. Mnozí z nich vůbec nemají televizi. Český stát takové občany jednoduše vyškrtl. Nemohou podnikat, nemohou být ani živnostníkem. Stát se dopouští otevřené diskriminace.

Přitom je známo, že jakákoli činnost s počítačem je návyková a má neblahý vliv na naše zdraví, na naši psychiku a na náš život. Rodiče jsou státem postaveni do neřešitelného dilematu, zda mají podlehnout a koupit dětem komunikační elektroniku, nebo zda si mohou dovolit normální život. Řeší se to v mnoha případech nešťastným omezováním doby, kterou děti tráví u obrazovky. Očekával bych od státu stejný přístup, jako u kouření. Na každém počítači by měl být nápis: POČÍTAČ ŠKODÍ ZDRAVÍ! Proč kouření vadí a počítač nevadí? Nebo pojďme takovéto nesmyslné regulace zrušit.

Zároveň mohu s jistotou očekávat, že stát nemá žádný záložní plán, jak přežít v případě nečekaného střednědobého úplného výpadku internetu. Jsou země, kde stát zajišťuje připravenou záložní zcela nezávislou internetovou síť pro takové případy. U nás v případě blackoutu český stát přestane existovat. Proč nás tedy nutí do takového hazardu?

Očekával bych, že se tím budou zabývat poslanci a senátoři. Je to záležitost základních lidských práv. V první řadě by měli odstranit diskriminaci, že se bez počítače nesmí podnikat. Za druhé by se měli zabývat tím, že existují děti, které jsou z dobrých důvodů vedeny k tomu, aby nepoužívaly elektroniku. Školy nesmí koncipovat výuku tak, že jsou takové děti diskriminovány. Za třetí by se měli zabývat tím, jak chránit svobodu a práva občanů. Očekával bych, že pochopí, že mají hájit zájmy občanů proti vládě.

Stát je největším zneuživatelem dat. Jestliže stát vyžaduje po firmách, aby se hlídalo u každého údaje, zda se nepoužil pro jiný účel, než pro jaký byl pochytnut, mělo by to platit i pro stát. Občan by měl mít právo překontrolovat si, že nikdo v veřejné správě nepoužil jakékoli jeho údaje k jinému účelu, než pro jaký je státu poskytnul. Neoprávněné nakouknutí do informací by mělo být trestáno něčím podobným trestu smrti. V některých zemích jsou jednotlivé databáze důsledně odděleny a stát je smí propojit jedině ze zcela vážných důvodů a jen se souhlasem kvalifikované většiny v parlamentu, tedy i se souhlasem opozice. Ve zcela přesně definovaných a odůvodněných případech je možné na základě zákona do údajů nahlédnout, ale to není totéž, jako propojovat databáze navzájem.

Asi není náhodou, že v současné Sněmovně si petiční výbor vedený poslankyní Válkovou, ani nezřídil obvyklý podvýbor pro lidská práva. Asi není náhodou, že mnozí poukazují na to, že ČR už není právní stát, ve kterém platí rovnost před zákonem. Někteří jsou si rovnější, vědomí spravedlnosti se při pohledu na vleklé kauzy premiéra vytrácí. Kvete korupce, premiér a ministři vědomě a veřejně porušují zákony a Ústavu. Máme trestně stíhaného premiéra a ministra vnitra, a možná budou přibývat další stíhaní ministři.

Nebojuji za sebe, používám počítač, ale za své přátele. Vůbec neusiluji o to, aby se počítače nepoužívaly, ale chci, aby byla zachována rovnováha moci, aby byl občan chráněn před digitální zvůlí státu. Parlament nehájí svobodu a základní práva občanů, naopak, upevňuje totalitu typu Orwellovského Velkého bratra. A někteří političtí fanatici zejména pirátští dokonce slibují, že po volbách digitální totalitu tohoto typu dokonají, že propojí všechny státní datové systémy. Žádná politická strana nemá koncept, jak zajistit fungující datové systémy a zároveň chránit lidská práva.

Proto se obracím na všechny politické strany, aby společně zařadily do Listiny například v článku 7 jako nový odstavec druhý tento text: Každý má právo nepoužívat při komunikaci se státem elektronické prostředky a neposkytovat digitální údaje. A aby přizpůsobily desítky dalších zákonů. Jinak řečeno, chci uzákonit právo žít bez počítače.

Jiří Payne

Zdroj: blog Idnes

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31