PÁNEK: 111 statečných

PÁNEK: 111 statečných

Včera se odehrálo v britském parlamentu zajímavé hlasování. Cameronova vláda už dříve prosadila zákon, že se na půdě parlamentu projedná to, co si vyžádá aspoň 100 tisíc občanů v elektronické petici. Nebylo žádným překvapením, že referendum o vystoupení z EU přišlo hned jako druhé (osobně bych to čekal ještě dříve).

Ve westminsterském parlamentu se nacházejí tři strany. Konzervativci pod vedením Davida Camerona, což je věrolomná partaj podobná (post)topolánkovské ODS. Cameron Bývalý předseda Konzervativců (a dnešní ministr práce) Iain Duncan Smith s Topolánkem podepsali Pražskou výzvu, kde se zavázali uspořádat referendum o euroústavě. Výzvu, kterou sami nevyslyšeli.

Pak tam máme Labouristy pod novým vedením Eda Milibanda. Takovou stranu ani nemáme, je to taková horší ČSSD.

No a pak máme Liberální demokraty pod vedením Nicka euroClegga. Strana se zvláštním jménem. Těžko nazávat liberálem někoho, kdo chce všechno zakázat. Těžko nazývat demokratem někoho, kdo chce všechnu moc odevzdat nevoleným pantátům do Brusele. Podobní téhle partě jsou bursíkovci. Český volič naštěstí rychle pochopil, co je to za odporný spolek a už je nevolí.

Všechny tyto tři strany slibovaly v kampani referendum ohledně Evropské unie. A když přišlo na řadu schválení referenda, které podporovali, nařídili straničtí bossové všech stran tzv. three-line-whip, tedy nejpřísnější stranickou disciplínu — povinnou účast a povinné hlasování, jak chce předseda. Nikoliv pro podporu tohoto referenda, právě naopak: Evropskou unii si rozvracet nedáme.

Debatu v parlamentu jsem sledoval. Byla tam spousta skvělých vystoupení, spousta poslanců se přihlásila k tomu, že hlasovali pro vystoupení z EHS už v roce 1975. Nádherné projevy. (V šedesátimiliónové Británii žije pouze osm miliónů lidí, kteří tenkrát hlasovali pro setrvání, mimochodem. Nikdo, komu je méně než 54 let neměl nikdy šanci hlasovat o tom, zda si Britové budou vládnout sami, nebo jim bude vládnout eurohujeriát.)

Sem tam se odehrál i názorový střet, který bylo zajímavé poslouchat. V této souvislosti mě příjemně překvapilo, že i na Slovensku (debata k eurovalu) se občas i věcně diskutovalo. V pražské Sněmovní ulici věc nevídaná. Jinak ta debata ze strany těch proti, byla tradičně argumentačně poměrně zoufalá. Spletli si to s debatou o vystoupení (šlo pouze o to, zda mají rozhodovat voliči, či nikoliv), a tak se tedy mělo debatovat o vhodnosti nebo nevhodnosti referenda — ne o tom, zda je členství pro Británii výhodné, či nikoliv. To je debata, až pro kampaň před případným referendem.

Tradiční blbé názory o volném trhu, nutnosti exportu, záchraně hořícího domu souseda atd. atd. Nic z toho není pravda, čtěte Macha, tam to všechno je. S Nigelem Faragem diskutoval nějaký eurohujer v televizi. Z jeho strany to byla takový zoufalost, že jsem se divil, že mu Nigel jednu pořádnou nemacknul. Prej: “A jakou v tom referendu položíme otázku?” No jakou asi! Měl bych jeden tip: “Chcete, aby Spojené království Velké Británie a Severního Irska zůstalo nadále členem Evropské unie?”

(Abych byl fér, tak podotknu, že jsem zaregistroval i rare creature — poslankyni, která tvrdila, že podle ní jasně výhody EU převažují nad drobnými nevýhodami, ale že členství v EU je rozhodnutí lidí, a proto bude hlasovat pro referendum.)

Osobně jsem byl velmi potěšen vystoupeními Marka Recklesse (fakt se tak jmenuje) a Douglase Carswella. Jedna euroskeptická labouristická poslankyně měla taky vynikající projev, kde vychválila projev Williama Haguea z doby, kdy se projednával Lisabon, ale že nechápe, proč najednou otočil o 180 stupňů.

William Hague, dříve velký euroskeptik a předseda Konzervativců, je dnes ministr zahraničí a eurohujer. Hannanův první zákon politiky je neúprosný. Jednou vás zachvátí ohavná síla EU, a pak už není cesty zpět. Jsou skutečně chlebíčky a recepce v Bruseli tak silnou odměnou, že se z euroskeptiků stávají eurohujeři? Dan Hannan říká, že politikům v Bruseli připadá, že když jsou europrezidenti hodní na ně, že budou hodní i na jejich voliče. Václav Klaus říká podobnou věc — politici se v Bruseli skamarádí s europrezidenty a nechtějí je zarmoutit. Podle mě jde o nedostatečná vysvětlení, ale žádné lepší zatím nikdo nepřinesl.

Zkrátka a dobře, bylo nařízeno hlasovat proti referendu.

Našlo se však 81 konzervativců (a 30 zřejmě socanů), kteří se rozhodli hlasovat po svém, tak jak jim velí jejich svědomí a tak, jak chtějí jejich voliči už ve druhé generaci. Samozřejmě to bylo málo, vždyť proti nim hlasovalo 483 eurohujerů. Ale je to první vlaštovka. Jak poznamenal jeden z poslanců — je to začátek kampaně, která snad vyvrcholí odchodem Velké Británie z Evropské unie.

Nejlepší bylo, že pro referendum hlasovali také (aspoň) dva poslanci, které platí vláda, tzv. frontbenchers (jsou to našimi výrazy zřejmě náměstci nebo poradci ministrů). Což samozřejmě znamenalo jejich rezignaci, protože na hlasování byla uvalena nejpřísnější disciplína, jak jsme si řekli výše. Všech 111 statečných poslanců si zaslouží náš respekt!

Martin Pánek je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Interview ČT24 se předseda strany Svobodní a poslanec Libor Vondráček vyjádřil k klíčovým otázkám současné politické scény. Moderátor Daniel Takáč se zaměřil na požadavky prezidenta Petra Pavla na Andreje Babiše, zejména na řešení střetu zájmů spojeného s jeho vlastnictvím Agrofertu. Vondráček zdůraznil, že ústava neumožňuje prezidentovi klást podmínky před jmenováním premiéra, a navrhl, aby Babiš vysvětlil situaci veřejnosti do 30 dnů po jmenování, jak to vyžaduje zákon. Podle něj by dřívější vysvětlení mohlo zbytečně komplikovat proces, přičemž upozornil na riziko, že prezident by mohl přidávat další podmínky, což by narušilo ústavní řád.

Vondráček odmítl spekulovat o konkrétním plánu Babiše, i když přiznal, že o směru řešení mluvili v rámci koaličních schůzek. Kritizoval nové podmínky prezidenta, jako je doplnění programového prohlášení o ruské válce na Ukrajině, a porovnal situaci s érou Miloše Zemana, kdy podobné kroky vedly k demonstracím. Podle něj má Babiš za sebou 108 hlasů ve sněmovně, což by mělo stačit k jmenování, a další zdržování by vedlo k ústavnímu vakuu, kde vláda v demisi špatně řídí stát – například v školství chybí 3,7 miliardy korun.

Personální otázky a programové prohlášení

K personáliím Vondráček potvrdil, že jména ministrů jsou dlouhodobě diskutována, ale definitivní shoda ještě není. Nepředpokládá změny a podpořil kandidaturu Filipa Turka na post ministra zahraničí, přestože jeho kontroverzní výroky by měly prošetřit policie. Voliči se na to prý neptají, a volba Turka místopředsedou zahraničního výboru není podle Vondráčka náznakem, že by ministr nebyl. K programovému prohlášení řekl, že už obsahuje jasný postoj k obraně mezinárodního práva a podpoře diplomatického ukončení války na Ukrajině. Doplnění o NATO a ruské agresi považuje za nepotřebné, pokud by to znamenalo šprajcování s prezidentem, který nemá kompetenci měnit obsah.

Vondráček se vyslovil proti okamžitému navyšování obranných výdajů na 5 procent HDP, jak navrhuje NATO, s odkazem na obrovský státní dluh – minimálně 80 miliard korun podle Národní rozpočtové rady. Zdůraznil, že kvalita výdajů je důležitější než kvantita, a kritizoval odcházející vládu za předčasné platby za F-35 na úkor obětí povodní. K rozpočtovému schodku pro rok 2026 očekává, že se vejdou do navržených limitů kolem 289 miliard, bez dalšího navyšování.

Volby v sněmovně a budoucnost koalice

Vondráček komentoval volby v Poslanecké sněmovně, kde Patrik Nacher získal 144 hlasů, což překonalo vládní většinu. Přiznal, že sám hlasoval pro opozičního kandidáta, ale kritizoval opozici za podobné chování při volbě Marka Bartáka. K zítřejší volbě Jana Skopečka místopředsedou sněmovny řekl, že je to tajné hlasování a Skopeček by měl oslovit kluby, jako to udělal Tomio Okamura. Neví o politických dohodách ohledně výborů, jako byl případ Pavla Žáčka, který neprošel ve výboru pro bezpečnost.

Celkově Vondráček prosazoval rychlé formování vlády, aby se zabránilo rozpočtovému provizoriu a dalším problémům, jako jsou vyšší odvody pro OSVČ nebo ceny energií. Podle něj je koalice SPD soudržná a připravená na všechny scénáře, včetně hypotetického jmenování jiného premiéra, i když to nepovažuje za pravděpodobné.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31