Pajonk: Evropská armáda vs NATO

Pajonk: Evropská armáda vs NATO

NATO vítá obrannou spolupráci v EU, ale ostře se vymezuje proti konkurenčnímu PESCO

Apologeti PESCO donekonečna kopírovali Stoltenbergovu první reakci na vznik PESCO, kterou zformuloval jen pár hodin po oznámení EU. Stále dokola bylo slyšet izolovanou jednu větu, podle které „NATO” – ústy Stoltenberga – „vítá PESCO protože věří že může posílit evropskou obranu, což je dobré dobré pro Evropu ale i dobré pro NATO. Silnější evropská obrana má také potenciál pomoci se zvýšením výdajů na obranu, poskytnout nové schopnosti a zlepšit sdílení zátěže uvnitř Aliance. Takže takto může posílit evropský pilíř v rámci NATO.”

Formulace poslední věty, kterou již přetiskl málokdo, je ovšem to kriticky důležité: „v rámci NATO”. Na to ovšem Stoltenberg bezprostředně navázal pasáží, která se již k PESCO staví obezřetně a kterou z apologetů PESCO nezveřejňoval již takřka nikdo:

„Vítám také fakt, že mnoho evropských vůdců zdůraznilo nebo podtrhlo důležitost toho, aby byla evropská obrana rozvinuta způsobem, který nebude soupeřit s NATO, ale bude NATO doplňovat.

Nepotřebujeme zdvojení, nepotřebujeme soutěžení, co potřebujeme je spolupráce a evropská obrana doplňující NATO”

Již minule však byla řeč o tom, že Unijní stránky o PESCO obsahují právě překvapivě neskrývanou anti-NATO rétoriku o konkurenci PESCO a NATO:

Tažení za „více Evropy” v obraně je silné. Ale od realizace je zadržují čtyři prvky: (…) zvyk mít „NATO na prvním místě”

To jen podtrhuje fakt, že se Stoltenberg vrátil k téma PESCO a velmi ostře, byť diplomaticky, se proti projektu EU vymezil. NATO je totiž založeno na nutnosti, že v případě evropského konfliktu podléhají vojenské jednotky států NATO spojenému velení NATO. To ale PESCO společně s ostatními panožkami „projektů Euroarmády” podvrací, a Stoltenberg proti tomu varuje:

„Vývoje schopností NATO a EU musí být v souladu. Nemůžeme riskovat že EU a NATO budou mít na armády členských států protichůdné požadavky. Síly a schopnosti vyvinuté na základě iniciativ EU musí být také dostupné NATO, protože máme jen jedny síly.”

Tím vedení NATO naráží na nepochopitelně duplicitní iniciativy PESCO, jako letecké dopravní velitelství EU vytvořené paralelně na bázi Franko-Německé spolupráce bez ohledu na stejný ale starší program NATO (od roku 2006) které zmiňoval minulý článek. Pokud například NATO požádá členský stát aby svůj transportní letoun vyslal na zásobování britské mechanizované brigády v Litvě, ale EU jej požádá aby ten samý transportní letoun vyslal na zásobování francouzských pozorovatelů v Libanonu, co pak?!

NATO nabírá „novou mízu” a již od roku 2014 se snaží napravit tristní stav evropské obrany řadou projektů, od Severoatlantického velitelství až po odstranění byrokratických překážek průjezdu vojenských konvojů. Jak si ale všímá Bloomberg, PESCO vytváří duplicitní velitelskou strukturu kterou snahy NATO podvrací. A šéfka Unijní diplomacie Federica Mogherini otevřeně prohlásila, že se jedná o „Vytvoření vojenských struktur jednajících nezávisle na NATO”.

USA v nové NSC nabízí pevnou obranu Evropy proti Ruské agresi. Německo požaduje appeacement.

Od inaugurace prezidenta Trumpa vysílají špičky západoevropské politiky signály, že se na NATO nedá spoléhat a ve jménu „obrany proti Rusku” se musí vytvořit nějaká forma Euroarmády. Nejvíce otevřeně to řekla Merkelová:

„Doba, kdy jsme se mohli plně spoléhat na ostatní jsou částečně ty tam. Prožila jsem to v posledních pár dnech. My Evropané opravdu musíme vzít náš osud do vlastních rukou.”

Nic ale nemůže být větší klam. Kompletní ruský vojenský program pokročilých tankových termovizních zaměřovačů dodala francouzská firma Thales včetně licencí. Siemens dodnes v Rusku vyrábí turbíny pro sankcionovaný energetický průmysl. 44% Němců podle Bloombergu souhlasí s appeacementem s Ruskem bez ohledu na anexi Krymu. A všichni poslední kancléři vyjma Merkelové jsou s Putinem na jedné lodi – Schroeder sedí v představenstvu Rosněftu a je odpůrcem sankcí za Krym, Kohl prohlásil že anexe Krymu Ruskem „není přijatelná, ale je pochopitelná” a Schmidt prohlásil anexi Krymu za „naprosto pochopitelnou”.

Navíc USA záhy vyvrátily celé to absurdní divadlo, že prý jsou nespolehlivým obráncem Evropy nebo že jsou pro-Ruské. Trumpova administrativa totiž zveřejnila hlavní plánovací dokument Pentagonu, Národní Bezpečnostní Strategii. A v té se poprvé za 25 let udává, že je Rusko soupeř a potenciální hrozba, a je tam jasné zadání posílit US. Army pro obranný boj s Ruskem v rámci evropské části NATO:

„Spojené státy zůstávají pevně oddány našim evropským spojencům a partnerům. NATO jako aliance svobodných a suverénních států je jedna z našich největších výhod nad našimi soupeři, a Spojené státy zůstávají zavázány Článku V Washingtonské smlouvy.

Spojené státy a Evropa budou společně pracovat proti ruské subverzi a agresi … Na východním křídle NATO budeme pokračovat v posilování odstrašující moci a obrany, a podpoříme snahy našich spojenců a partnerů na frontě lépe bránit samy sebe. ”

V roce 2013 Spojené Státy z Evropy stáhly své poslední tanky. Na sklonku roku 2014 jich ale do Evropy vrátily 150 jako reakci na bojové operace úkolových seskupení Ruské armády na území Ukrajiny, a v roce 2017 do Evropy nasadily celou brigádu.

Americký „3. Obrněný Brigádní Bojový Tým”, jak se jmenuje, je umístěn v Polsku (které, společně s Estonskem a Británií plní závazek investovat 2% HDP do obrany) a čítá 4000 bojovníků, 87 tanků a 177 bojových vozidel pěchoty. Jak je na tom ve srovnání Německo? Jeho 9. tanková brigáda, která má také bránit Evropu proti případné ruské agresi a to rovnou v rámci „Sil Velmi Rychlé Reakce”, má pouze 9 bojeschopných tanků a 3 BVP.

Je tedy naprostý nesmysl, že by se na chuť USA bránit Evropu nedalo spolehnout a na jakousi Euroarmádu ano: slovem i skutkem bylo prokázáno, že USA jsou ochotné bránit Evropu včetně Vyšehradské 4, kdežto Euroarmáda pod vedením Německa a Francie je neschopná konvenčního boje a navíc je politicky orientovaná na appeacement s Ruskem a angažmá spíše v bývalých západoevropských koloniích.

PESCO má oficiálně cíl vytvořit Euroarmádu salámovou metodou

Minule jsme si již pověděli, jaký je hlavní rozdíl mezi NATO a PESCO: v NATO má každý člen právo Veta a nemůže být k ničemu nucen, PESCO je celé o posunu k Eurofederalizaci kde se rozhoduje “většinovým hlasováním” a v důsledku toho „o nás bez nás” (a leckdy proti našim národním zájmům a hodnotám, viz Směrnice o zákazu zbraní nebo franko-německá podpora palestinských islamistů.) Není přitom pravda, že by NATO slepě poslouchalo Američany – například Polsko a Německo zablokovaly nasazení NATO v Libyi a vynutily si, že když bylo prakticky po boji, Aliance převzala jen koordinační aspekt a svázala unilaterálně zasahující Francii a Británii ruce přísnými pravidly boje.

Ale EU je celá založena na argumentaci, že právo Veta nesmí existovat protože s takovou je jakákoli nadnárodní vláda „neakceschopná”. A proto je vytvoření Euroarmády oficiální cíl vedení EU nejpozději od roku 2015, kdy to vyhlásil Juncker, a zároveň touha Merkelové i Macrona. Jak jsme si přitom pověděli minule, PESCO je předposledním krokem: po založení PESCO stačí když ministři obrany (nebo premiéři) členských států na Evropské Radě odsouhlasí invokaci článku 42(2) Lisabonské Smlouvy a nebude cesty zpět.

Jakékoli takové snahy ovšem po dekády blokovali Britové – slovy britského Europoslance a mluvčího ohledně Obrany, Geoffrey Van Ordena, a slovy tiskového mluvčího Cameronovy vlády:

„To neúnavné postrkování k Euroarmádě musí skončit. Eurokraté vidí každou krizi jako příležitost dále prohloubit centralizující snahy EU. Naše pozice je křišťálově čistá: obrana je národní – nikoli Unijní – odpovědností.”

Oficiální materiál EU ohledně však PESCO potvrzuje, že o nic menšího než o nadnárodní Euroarmádu zcela mimo naši národní kontrolu tu nejde:

„Podstatné je, že národní zvyky v oblasti obrany jsou ještě pořád silné. Členské státy jen pomalu přijímají tezi, že se musí přenést přes model kde je obrana striktně záležitostí národní suverenity.

PESCO neukončí stávající fragmentovanou vojenskou spolupráci, ale přinese vyšší úroveň politických ambicí a postupný proces integrace který vytvoří kladný kruh ve vývoji a provozování budoucích Evropských obranných schopností.”

Jelikož Británie z Eu odchází, Juncker, Německo a Francie mají žně. Slovy Federicy Mogheriny:

Dnes máme politický prostor prosadit věci, které v minulých letech nebyly proveditelné.

Oficiální materiály EU ohledně „bezpečnostní spolupráce” PESCO tak obsahují i tuto klíčovou klauzuli:

„Nemůže být žádná Evropská obrana bez společného vnímání hrozeb. EU tedy musí jasněji definovat své strategické zájmy a prostředky k akci. Evropská Rada by měla dát silný mandát HR/VP navrhnout novou a širokou Unijní strategii zahraniční a bezpečnostní politiky.”

Všimněte si prosím – strategické „zájmy EU” coby samostatné, suverénní entity, nikoli „zájmy členských států” jako ČR. „Unijní zahraniční a bezpečnostní politiku” – nikoli „zahraniční a bezpečnostní politiku členských států” jako ČR. To všechno mluví samo za sebe.

Stejně jako byl projekt společné měny, Euro, již od počátku úmyslně zamýšlen tak, že nemůže uspět bez fiskální a daňové unie a tedy likvidaci suverenity členských států v oblasti financí a rozpočtů, i projekt společné obrany, PESCO, je úmyslně od počátku stavěn tak, že v jeho rámci musí být členským státům sebrána suverenita v zahraniční a bezpečnostní politice. A to je útok na samotný základ státu.

Jak totiž trefně konstatují pro-Unijní a pro-PESCO progresivci z redakce Foreign Policy:

Z historické perspektivy vyžaduje zrod národního obranného aparátu existenci nějakého kolektivu, který takovou obranu vyžaduje. Americká Kontinentální armáda vznikla předtím, než podpisem Deklarace Nezávislosti vznikly USA. Záhy po vyhlášení nezávislosti státu Izrael vytvořil premiér Ben Gurion izraelskou armádu a rozpustil ty milice, jež do ní nevstoupily…

Kolektivní obrana je historicky historicky spjata se suverenitou – je v ní zakořeněna a plodí jí.

Suverenita je přitom kvalita, na kterou EU vždy nějak aspirovala a o které v posledních letech cítí, že jí vyklouzává z prstů.”

Toto vyjádření příznivců Eurofederalizace je výstižné a vševysvětlující.

Ano, obrana území byl vždy prvotní znak jakéhokoli státu a nejvyšším posláním státu. Každý stát, který nedokázal ubránit své území, prostě přestal existovat.

Tím, že PESCO oficiálně aspiruje vyrvat členským státům z rukou bezpečnostní a zahraniční politiku a přenést ji na úroveň EU; tím, že je PESCO oficiálně odrazovým můstkem k Euroarmádě skrze Článek 42(2) LS; tím vším tu má vzniknout zcela nový stát.

Stát jménem „Evropská Unie” – kde bude Česká Republika jen ubohou, bezvýznamnou a bezmocnou provincií bez jakékoli možnosti ovlivnit to, co se v ní bude dít.

Oficiální dokumenty EU a PESCO o tom mluví jasně.

Jediná otázka tak zní: uděláme s tím něco teď, dokud nebude „graduálně” ukrojeno tolik pomyslných „koleček salámu”, že již bude pozdě a jak Eurobyrokraté rádi říkají, „nebude žádná alternativa”, nebo ztratíme i poslední zbytky suverenity a kontrolu nad svou vlastní obranou?

 

Tomáš Pajonk
Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.

Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.

Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.

Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.

Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.

Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31