Komárková: Nenechme si sebrat poslední měnovou svobodu

Komárková: Nenechme si sebrat poslední měnovou svobodu

Na poli nových technologií, ale i obecně, lze pozorovat velice nebezpečný trend. Státy se pokouší urvat si co nejvíc monopolů, zúžit osobní svobody pod záminkou boje proti terorismu a ty ekonomické pod záminkou praní špinavých peněz. Je těžké proti těmto krokům bojovat. Není možné zamezit centrální bance v krocích, které jdou proti základním ekonomickým zákonům. Můžete se však od těchto struktur oprostit. Nemusíte používat peníze, podléhající každoroční inflaci. Peníze, které se rozdělují nerovnoměrně. Peníze, které vkladem na účet přestávají být vaše.

Je několik možností, jak se před chybnou měnovou politikou ze strany státu bránit. Od investice do zlata, až po investici do kryptoměn. Bitcoin je decentralizovaná a díky tomu skutečně první privátní měna. Bitcoin je oslavou svobody. Měna, jež nepodléhá žádné státní ani nestátní organizaci. První, opravdu globální měna, jejíž využívání vám žádný stát, politik ani úředník nemůže zakázat. Přesto se o to snaží.

Slovenská novela o dani z příjmu reálně znamená, že by si každý měl vést záznamy o tom, kdy a za kolik státních peněz nakoupil svoje kryptoměny. Nakoupíte-li jeden den kryptoměnu v hodnotě 10Kč, ale druhý den při koupi kávy má kryptoměna hodnotu 30Kč, musíte kurzový rozdíl 20Kč zdanit.

Stát se ale snaží podkopávat nohy vícero způsoby:

Zdanitelným příjmem plynoucím z virtuálních měn je příjem z jejich prodeje, snížený o prokazatelně vynaložené náklady na jejich získání, pokud jsou ovšem vyšší, než dosáhnuté příjmy, na rozdíl se nehledí“ – Slovenská novela č. 213/2018 zákona o dani z příjmů.

Nemožnost odepsat si náklady je snahou o vybudování obrovské bariéry k možnosti nebo spíš nemožnosti používat kryptoměny při denních úkonech. Přičemž pokus o danění téměř každé transakce je brzdou inovací v tomto odvětví. To ale používání kryptoměn rozhodně nezastaví. Žijeme v době, kdy technologie mají větší moc než politici. Využijme toho. Máme unikátní možnost získat svobodu bez použití násilí. Teď je jen na nás, jak této možnosti využijeme.

Lucie Komárková

Expertka na kryptoměny

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak. 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31