MACH: Víza a problém EU

MACH: Víza a problém EU

Když Česká republika slavnostně vstoupila loni do tzv. Schengenu, napsal jsem článek o tom, že není důvod jásat. Rušit hranice totiž znamená rušit suverenitu. Dnes zjišťujeme, že jsme se vzdali kvůli radosti z neukazování pasu na hranicích možnosti zavést víza vůči třetí zemi.

Těžko totiž zavádět jednostranně víza Kanaďanům: Kanaďan může přiletět bez víza do Německa a do České republiky přejet v rámci Schengenu bez zastavení na hranicích. Jako součást Schengenské oblasti a jako člen EU nemůžeme – prostě nemůžeme – mít jiný seznam zemí s vízovou povinností než ostatní země Schengenu. To je podstata problému.

Článek 62 Maastrichtské Smlouvy o založení EU dává Radě ministrů pravomoc vydat seznam zemí, vůči nimž nelze uplatňovat víza. (Omlouvám se za link na anglickou verzi, ale v češtině tato smlouva, s níž jsme při referendu o vstupu do EU vyslovili souhlas (já ne), neexistuje.)

Evropská unie tuto pravomoc využila a vydala pouhým vlastním rozhodnutím (tedy nebylo o tom nikterak hlasováno v českém parlamentu) 15. března 2001 nařízení č. 539/2001 . Kanada je v něm v seznamu II., tedy v seznamu zemí, vůči nimž nemůžeme zavést víza. Praví se tam, že pokud třetí země vůči nám víza zavede, máme to oznámit do 90 dnů Evropské komisi. Komise pak může podat Radě EU návrh na zavedení víz vůči třetí zemi. Rada o tom rozhoduje kvalifikovanou většinou. Dosud má ČR v Radě váhu hlasu 3,4%. Takový návrh jednak Komise nepředloží a jednak by neprošel. Kdo by chtěl vůči sympatické Kanadě zavádět víza…

Dále se v nařízení EU č. 539/2001 píše: „ Pokud kterákoli třetí země uvedená na seznamu v příloze II nebude nadále uplatňovat vůči kterémukoli členskému státu zásadu vzájemnosti, pokud jde o osvobození od vízové povinnosti, Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o takovémto neuplatňování vzájemnosti do 1. července každého sudého roku.“ Legrační: Kandada vůči ČR bude asymetricky uplatňovat víza a Evropská komise bude každý sudý rok 1. července o tom podávat zprávu Evropskému parlamentu. Skvěle vymyšlené.

Na rozdíl od Švýcarska, které je v Schengenu dobrovolně a může kdykoliv od Schengenu odstoupit, pokud by jej potkalo něco podobného, my jsme součástí Schengenu v rámci naší Smlouvy o přistoupení k EU. Bereme buď vše, nebo nic.

Kanada je svrchovaný stát a má proto plné právo zavést vůči České republice víza. Koneckonců, jezdilo do Kanady žádat o azyl spousta českých občanů (Romů), a Kanaďané je tam z nějakého důvodu nechtějí. My už suverénní stát nejsme. Kdybychom chtěli, nemůžeme zavést víza, když to budeme považovat za vhodné.

Lisabonská smlouva jde ještě dál. Dává EU nové a další pravomoci pokud jde o azylovou politiku. V Radě EU zmenšuje náš hlas na polovinu. Pokud Lisabonská smlouva neprojde (Třeba ji odmítnou Irové v opakovaném referendu, ke kterému byli dotlačeni na základě pochybných slibů, že vůči nim nebudou některé části Lisabonské smlouvy aplikovány, třeba ji nepodepíše český prezident a EU bude muset čekat až nový poslušný parlament, který vzjde z říjnových voleb, zvolí prezidenta nového, europoslušného) – tedy pokud – stane-li se zázrak – a Lisabonská smlouva neprojde, jsem pro zásadní reformu EU – pro pokus vrátit se před Maastricht a učinit z EU volnější svazek , Evropské společenství.

Pokud Lisabonská smlouva projde, stane se pro mě členství v EU neúnosné. Dnes víme, že nesmíme mít vlastní vízovou politiku, od 1. září nám zakážou stowattové žárovky, ale to je teprve začátek. Naše možnost cokoliv v EU ovlivnit bude po ratifikaci Lisabonské smlouvy zoufale minimální. Proto to říkám dopředu: Pokud projde Lisabon, stane se vystoupení z EU mým politickým programem.

Autor, Petr Mach, je předsedou Strany svobodných občanů

publikováno na blogu idnes

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty

Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“

V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.

Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.

Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“

Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.

Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.

Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.

Spor o dluh: kdo je „levicový“?

Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.

Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.

Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.

Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí

Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.

ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.

Stropy, Polsko, Maďarsko a daně

Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.

K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.

Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“

V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.

Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.

Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.

Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31