MACH: Víza a problém EU

MACH: Víza a problém EU

Když Česká republika slavnostně vstoupila loni do tzv. Schengenu, napsal jsem článek o tom, že není důvod jásat. Rušit hranice totiž znamená rušit suverenitu. Dnes zjišťujeme, že jsme se vzdali kvůli radosti z neukazování pasu na hranicích možnosti zavést víza vůči třetí zemi.

Těžko totiž zavádět jednostranně víza Kanaďanům: Kanaďan může přiletět bez víza do Německa a do České republiky přejet v rámci Schengenu bez zastavení na hranicích. Jako součást Schengenské oblasti a jako člen EU nemůžeme – prostě nemůžeme – mít jiný seznam zemí s vízovou povinností než ostatní země Schengenu. To je podstata problému.

Článek 62 Maastrichtské Smlouvy o založení EU dává Radě ministrů pravomoc vydat seznam zemí, vůči nimž nelze uplatňovat víza. (Omlouvám se za link na anglickou verzi, ale v češtině tato smlouva, s níž jsme při referendu o vstupu do EU vyslovili souhlas (já ne), neexistuje.)

Evropská unie tuto pravomoc využila a vydala pouhým vlastním rozhodnutím (tedy nebylo o tom nikterak hlasováno v českém parlamentu) 15. března 2001 nařízení č. 539/2001 . Kanada je v něm v seznamu II., tedy v seznamu zemí, vůči nimž nemůžeme zavést víza. Praví se tam, že pokud třetí země vůči nám víza zavede, máme to oznámit do 90 dnů Evropské komisi. Komise pak může podat Radě EU návrh na zavedení víz vůči třetí zemi. Rada o tom rozhoduje kvalifikovanou většinou. Dosud má ČR v Radě váhu hlasu 3,4%. Takový návrh jednak Komise nepředloží a jednak by neprošel. Kdo by chtěl vůči sympatické Kanadě zavádět víza…

Dále se v nařízení EU č. 539/2001 píše: „ Pokud kterákoli třetí země uvedená na seznamu v příloze II nebude nadále uplatňovat vůči kterémukoli členskému státu zásadu vzájemnosti, pokud jde o osvobození od vízové povinnosti, Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o takovémto neuplatňování vzájemnosti do 1. července každého sudého roku.“ Legrační: Kandada vůči ČR bude asymetricky uplatňovat víza a Evropská komise bude každý sudý rok 1. července o tom podávat zprávu Evropskému parlamentu. Skvěle vymyšlené.

Na rozdíl od Švýcarska, které je v Schengenu dobrovolně a může kdykoliv od Schengenu odstoupit, pokud by jej potkalo něco podobného, my jsme součástí Schengenu v rámci naší Smlouvy o přistoupení k EU. Bereme buď vše, nebo nic.

Kanada je svrchovaný stát a má proto plné právo zavést vůči České republice víza. Koneckonců, jezdilo do Kanady žádat o azyl spousta českých občanů (Romů), a Kanaďané je tam z nějakého důvodu nechtějí. My už suverénní stát nejsme. Kdybychom chtěli, nemůžeme zavést víza, když to budeme považovat za vhodné.

Lisabonská smlouva jde ještě dál. Dává EU nové a další pravomoci pokud jde o azylovou politiku. V Radě EU zmenšuje náš hlas na polovinu. Pokud Lisabonská smlouva neprojde (Třeba ji odmítnou Irové v opakovaném referendu, ke kterému byli dotlačeni na základě pochybných slibů, že vůči nim nebudou některé části Lisabonské smlouvy aplikovány, třeba ji nepodepíše český prezident a EU bude muset čekat až nový poslušný parlament, který vzjde z říjnových voleb, zvolí prezidenta nového, europoslušného) – tedy pokud – stane-li se zázrak – a Lisabonská smlouva neprojde, jsem pro zásadní reformu EU – pro pokus vrátit se před Maastricht a učinit z EU volnější svazek , Evropské společenství.

Pokud Lisabonská smlouva projde, stane se pro mě členství v EU neúnosné. Dnes víme, že nesmíme mít vlastní vízovou politiku, od 1. září nám zakážou stowattové žárovky, ale to je teprve začátek. Naše možnost cokoliv v EU ovlivnit bude po ratifikaci Lisabonské smlouvy zoufale minimální. Proto to říkám dopředu: Pokud projde Lisabon, stane se vystoupení z EU mým politickým programem.

Autor, Petr Mach, je předsedou Strany svobodných občanů

publikováno na blogu idnes

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31