MACH: I já jsem (podle státu) nezpůsobilý k právním úkonům

MACH: I já jsem (podle státu) nezpůsobilý k právním úkonům

Duševně nemocní mohou volit, i když jim soud znemožní uzavírat smlouvy, řekl Ústavní soud. Je to absurdní, protože volby jsou právě o tom, že nám stát v tom či onom neustále omezuje právo uzavírat smlouvy.

Soudy [jsou] při rozhodování o zbavení či omezení způsobilosti fyzické osoby k právním úkonům povinny zvlášť posuzovat i to, zda je konkrétní osoba schopna porozumět smyslu, účelu a důsledkům voleb,“  řekl Ústavní soud v přelomovém rozsudku, proti němuž není odvolání.

Osoby, které byly zbaveny soudem způsobilosti k právním úkonům – a nemohou tedy uzavírat smlouvy a volit – mohou obecný soud zpětně požádat o přezkoumání rozhodnutí. Soudy mají případně přiznat volební právo osobám, které nejsou pro duševní poruchu schopny uzavírat smlouvy.

Jinými slovy, podle Ústavního soudu je schopnost uzavírat smlouvy oddělitelná od schopnosti volit ve volbách lepší politickou alternativu. Podle Ústavního soudu je možné, aby někdo, kdo je pro svoji duševní poruchu neschopen posoudit smysl kontraktu (koupit byt, oženit se, uzavřít pojistku), mohl být schopen rozumně vybrat lepší politickou filosofii, lepší politický program a důvěryhodnější zákonodárce.

Rozhodnutí Ústavního soudu je absurdní, protože politická volba je rozhodování se o tom, jestli budeme nebo nebudeme zbaveni způsobilosti k právním úkonům v tisíci oblastech. Skoro celá politika je o tom, že nejsme schopni – podle drtivé většiny politiků – sami volit lepší alternativy a uzavírat smlouvy. Posuďte sami:

Podle politiků nejsme schopni vybrat si rozumně penzijní fond či zdravotní pojišťovnu – musíme tedy platit povinné státní pojištění a moudrý stát nám nesvéprávným občanům musí zajišťovat důchody a zdravotnictví. Podle politiků nejsme schopni uzavřít rozumnou pracovní smlouvu, tak máme Zákoník práce, který přesně stanoví jednu jedinou možnou podobu pracovního kontraktu. Jsme nesvéprávní podepsat jinou pracovní smlouvu s jinou výpovědní lhůtou. Podle politiků nejsme schopni vybrat si správný zdroj informací, tak povinně musíme posílat koncesionářské poplatky České televizi, která má za úkol „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací.“ Podle některých politiků dokonce nejsme schopni vstupem nebo nevstupem do hospody uzavřít nebo neuzavřít smlouvu o tom, že budeme sedět v kuřácké či nekuřácké hospodě. Jedno omezení svobody volby za druhým. Příkladů je milion.

Takže někdo, kdo není podle soudu schopen uzavřít smlouvu o zdravotním pojištění nebo o penzijním spoření, je schopen volit, zda ostatní budou nebo nebudou smět takové smlouvy uzavírat.Někdo sice neumí hospodařit se svými penězi, ale dokáže třeba sdělit svou politickou preferenci,“ uvedl předsedající ústavní soudce Miroslav Výborný. Zvláštní právní přístup.

Drtivá většina voličů volí strany, které chtějí omezovat svobodu volby. Založili jsme Stranu svobodných občanů – tedy těch lidí, kteří nechtějí být nesvéprávní. Máme v programu svobodné zdravotnictví i zrušení státní televize. Bylo nás 39 tisíc voličů. Od teďka nám ve volebních urnách budou naše práva uzavírat smlouvy omezovat i lidé, kteří mají soudně potvrzeno, že pro svoji duševní chorobu nejsou sami schopni uzavírat smlouvy. Rozhodnutí Ústavního soudu nám ztížilo úsilí o politické prosazení svobodné volby.

Petr Mach je předsedou Svobodných. Vyšlo na blogu idnes.cz.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Echo Prime Time se Libor Vondráček a Jiří Pospíšil střetli nad tím, zda má prezident Petr Pavel jet na červencový summit NATO, a zejména nad tím, jaká má být jeho role vůči vládě. Vondráček působil jako ten, kdo má na roli prezidenta jasný pohled: prezident má podle něj respektovat, že zahraniční a obrannou politiku nese primárně vláda, a nemá do ní vstupovat způsobem, který by působil jako paralelní hlas. Zároveň ale jeho vystoupení nevyznělo jen konfrontačně — spíš jako snaha dovést spor k jasnému pravidlu, které by podobné situace do budoucna nevyvolávaly.

Spor o NATO

Debata se od začátku točila kolem otázky, zda byla prezidentova účast na jednání vlády nutná, nebo spíš symbolická. Jiří Pospíšil ji interpretoval jako gesto smíření a snahu spor uklidnit, zatímco Vondráček tvrdil, že prezident na jednání nebyl potřebný, protože vláda si o účasti na summitu může a má rozhodnout sama. Podle Vondráčka navíc prezident už dříve veřejně naznačil, že by nebyl schopen hájit pozici nové vlády, což podle něj zpochybňuje smysl jeho aktivní účasti na summitu.

Vondráček se opíral o logiku rozdělení rolí: prezident je sice vrchním velitelem ozbrojených sil a má důležitou ústavní roli, ale není to podle něj důvod, aby se přirozeně přesouval do oblasti, kde za politickou odpovědnost nese hlavní díl vláda a obhajoval tím koaliční postoj, ale zároveň hledá oporu v systematičtějším výkladu ústavy. Právě v tom byl jeho výkon přesvědčivý nehrál na emoce, spíš se snažil ukázat, že spor není o osobní antipatii, ale o to, kdo za co v ústavním systému odpovídá.

Prezident a Ústava

Silnou část pořadu tvořila i širší debata o výkladu Ústavy. Pospíšil připomínal, že prezident Pavel podle něj ústavu ohýbá méně než jeho předchůdci, zatímco Vondráček trval na tom, že právě současné napětí ukazuje potřebu pravidla zpřesnit. V jeho pojetí není důležité jen to, co si kdo myslí, ale co by mělo být napsáno tak jasně, aby nevznikaly opakované spory o to, zda prezident musí, nebo nemusí jednat podle návrhu premiéra.

Vondráček opakovaně říkal, že by se mu líbilo, kdyby kompetenční žaloba vše vyjasnila, a když už by se ukázalo, že ústava není dostatečně jednoznačná, měla by se změnit. Nešlo přitom o boj za jednorázový politický efekt, ale o snahu nastavit systém, v němž bude jasné, kde končí pravomoc prezidenta a začíná odpovědnost vlády. V této části vystoupení působil nejvíc jako ústavně orientovaný politik, který se snaží do ostrého politického sporu vložit technicky přesnější rámec.

Mandát a odpovědnost

Zajímavý moment nastal ve chvíli, kdy se rozhovor stočil k tomu, zda by prezident mohl na summitu NATO vystupovat jinak než vláda, ale přitom tvrdit, že respektuje její mandát. Vondráček to zpochybnil. Připomněl, že prezident už dříve veřejně formuloval vlastní postoje k obraně a výdajům na armádu, a proto se obává, že by na summitu nešlo jen o formální zastupování státu, ale o samostatnou politickou linku.

Na rozdíl od Pospíšila, který zdůrazňoval diplomatický význam jednotného hlasu, Vondráček argumentoval tím, že pokud by prezident chtěl opravdu ctít mandát vlády, nemusel by se summitu účastnit vůbec, nebo by do něj vstupoval jiným způsobem. Tím se snažil obhájit názor, že nejde o nedůvěru k hlavě státu jako takové, ale o racionální snahu vyhnout se situaci, v níž by Česká republika navenek vysílala dvojí signál. Tady byl jeho výkon nejsilnější: byl jasný, věcný a opíral se o konzistentní princip, ne o momentální politický zájem.

Napětí mezi Hradem a vládou

Do debaty se neustále vracela také otázka, proč se vztah prezidenta a vlády dostal do tak napjaté podoby. Vondráček za hlavní příčinu označil spor kolem Filipa Turka a prezidentovu předchozí kritiku jeho nominace. Podle něj právě tato kauza odstartovala řetězec veřejných výroků, které vztahy dále poškozují, a proto je podle něj těžké čekat rychlé zklidnění.

Přestože to bylo podáno poměrně ostře, nepůsobil Vondráček jako někdo, kdo chce krizi jen přiživovat. Spíš naznačoval, že dokud nepadne jasné vysvětlení a dokud se nevyjasní hranice kompetencí, bude se podobné napětí vracet. Jiří Pospíšil to označoval za nedůstojné a zbytečné, ale Vondráček reagoval tím, že veřejný spor je jen důsledkem hlubší nejasnosti ústavy. V tom spočívala jeho největší síla v debatě: uměl politický konflikt převést do srozumitelnějšího rámce, aniž by se z něj snažil udělat osobní válku.

Celkové vyznění

Celkově Vondráček v pořadu vyzněl dobře, protože dokázal spojit jasný postoj s věcným vysvětlováním. Nebyl to výkon, který by stavěl na velkých gestech nebo silných emocích, ale spíš na argumentu, že stát má mít srozumitelná pravidla a že jejich nejasnost plodí zbytečné konflikty. V souboji s Jiřím Pospíšilem nepůsobil jako někdo, kdo by jen opakoval koaliční rétoriku, ale jako politik, který má vlastní čitelný výklad situace.

Zároveň však zůstalo zřetelné, že spor o prezidenta, NATO a kompetence není jen technická debata. Je to i střet stylů, kde jedna strana zdůrazňuje diplomatický klid a symbolickou důstojnost, zatímco druhá volá po tvrdším oddělení rolí a přesnějším ústavním vymezení. Vondráček v tomhle střetu obstál, protože působil jako někdo, kdo neuhýbá, ale zároveň se nesnaží z konfliktu dělat divadlo.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31