Josef Novotný: Zákaz jízdy kamionů o víkendu? Proč ne rovnou napořád!

Josef Novotný: Zákaz jízdy kamionů o víkendu? Proč ne rovnou napořád!

[1] nebo „zákazu líbání muže s knírem“[2].

ČR se stala podobně hloupým unikátem díky pátečnímu zákazu jízdy nákladním automobilům nad 7,5 t a nákladním automobilům s přípojným vozidlem nad 3,5 t v čase od 17:00 do 21:00 mezi 1. červencem a 31. srpnem. V tom samém ročním období platí zákaz v sobotu od 7:00 do 13:00. No a v neděli a o svátcích je to v čase 13:00–22:00 po celý rok.[3]

Jak je to v sousedním Německu? Zákaz pro nákladní automobily nad 7,5 t platí taktéž po celý rok v neděli a o svátcích v čase 0:00–22:00 a na vyjmenovaných komunikacích v sobotu od 7:00 do 20:00.[4] Ale žádný zákaz v pátek nebo o prázdninách.

Úsměvné na tom je, že podle předpisu č. 361/2000 Sb., zákona o provozu na pozemních komunikacích, existuje řada výjimek. Výjimky se týkají například přepravy pohonných hmot, zboží podléhajícího rychlé zkáze, pošty, živých zvířat, chemických látek, výcviku řidičů atd.

Tato omezení provozu, které vymyslel ve své kuchyni Martin Bursík[5] (a tedy i Topolánkova vláda ODS+KDU+SZ) v roce 2006, má dopady na konkurenceschopnost dopravců. Je to velmi asociální nařízení, které ovlivňuje pracovní podmínky řidičů. Zatímco Bursík je dnes již pryč, tak řidiči na českých dálnicích trpí.

Při této nucené páteční přestávce řidič nesmí doručovat zboží, není placen a oficiálně ani nesmí odpočívat. To protože soudruzi z Bruselu vymysleli protichůdné nařízení EU č. 561/2006, které stanovuje přesné limity na přestávky a odpočinek pracovníků v nákladní silniční dopravě. Podle tohoto nařízení EU dopravce nesmí odměňovat řidiče v době odpočinku a řidič nesmí vykonávat žádnou činnost související s přepravou.

Podle nařízení EU č. 561/2006 např. nepřetržitá doba řízení může být maximálně 4,5 h. Za celý den „smí“ řidič najet max. 9 h, dvakrát za týden si dokonce smí „lajsnout“ 10 h. Pane nebeský, děkujeme ti za tento luxus. To není vše, jsou zde dokonce definované i délky přestávek, tedy doby odpočinku. Počítají se dokonce na minuty.

Tento levicový populistický pochleb má několik důsledků:

  • zvýšení stresu řidičů, jejich nedostatek spánku, odloučení od rodiny a nižší mzdy,
  • zavařené hlavy manažerů plánování,
  • hrozba zpoždění dodaného zboží (obzvláště v oblasti automobilové výroby, kde každá minuta mimo provoz činí neuvěřitelné ztráty),
  • zvýšená nehodovost způsobená jízdou řidičů „nadoraz,“ aby stihli „okno“
  • záporný ekonomický dopad.

Když nejede v neděli při mírném provozu, o to více pojede řidič kamionu v pondělí při plném provozu. Když řidič nedojede v pátek do zákazu, tak může být podle nařízení EU č. 561/2006 „vyjetý“ a může zůstat jen několik kilometrů od domova. Pokud pojede, hrozí mu pokuta 2500 Kč a nějaké ty body.[6]

Člověk si řekne, proč ten povyk kolem.

To protože zákony systémové dynamiky jsou neúprosné. Naši dopravci již takto čelí mnoha jiným nařízením, celním povinnostem, mýtným branám, emisním normám Euro III, IV, V, povinnostem souvisejícím s tachografem, hmotné odpovědnosti za zboží atd. Na předraženou naftu darmo vzpomínat.

Další a další nařízení mají dopad na stále zvyšující se cenu součástek, strojů, potravin a služeb. Když Antonín Prachař, ministr dopravy a neúspěšný kandidát do Senátu (ANO) přišel s nápadem ještě zvýšit mýtné o 10 % pro vozy Euro III a IV, dostal jsem záchvat. Copak bývalý viceprezident Sdružení automobilových dopravců ČESMAD Bohemia neví, že vozovky se také nijak nezlepšily o 10 %?[7]

Svobodní věří v úplně jinou alternativu. Místo populistického boje proti obyčejným lidem a zatěžujících nařízeních chceme liberalizovat dopravu ČR. Řidič kamionu není Tolkienův skřet, ale třeba táta od děcek, který potřebuje domů přivézt peníze.

Závěr:

Jaká je tedy možná alternativa? Cituji program Svobodných z voleb na podzim 2013 do Poslanecké sněmovny:

„Svobodní nepovažují mýtný systém za správné řešení, ale když už je zaveden, prosazují zavedení plovoucího tarifu: výše poplatku za vjezd na placený úsek závisí na časovém úseku dne a týdne podle toho, nakolik v daném čase poptávka převyšuje kapacitu komunikace.“[8]

Myslím, že lze zcela stejně konstatovat, že by Svobodní poslanci hlasovali i pro zrušení sporného paragrafu 43 zákona č. 361/2000 Sb., který definuje omezení jízdy některých vozidel (tedy i páteční zákaz) a soustavu výjimek s nimi související. To by umožnilo zlepšit pracovní podmínky řidičů.

Josef Novotný.
člen Svobodných a koordinátor pobočky Praha 12

Článek byl konzultován s katedrou logistiky na VŠE a předními odborníky na toto téma.

 

Komentáře členů nejsou oficiálním stanoviskem strany. Stanoviska strany naleznete pod tímto odkazem.

 


[1] Ve státě Kalifornie, USA, Zdroj: Lindsell-Roberts, Sheryl. 2004. Whacky Laws, Weird Decisions, and Strange Statutes. New York, NY: Sterling Publishing Company

[2] Ve městě Eureca, Nevada, Zdroj stejný.

[3] Oddíl 3: Zvláštní ustanovení pro provoz vozidel, paragraf 43: Omezení jízdy některých vozidel, zákon č. 361/2000 Sb.

[4] Novák a kol.: Mezinárodní kamionová doprava a zasílatelství, 2013, C H Beck

[5] Zajímavou petici lze shlédnout zde: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/petice-za-omezeni-jizdy-kamionu-a-za-vetsi-vyuzivani-zeleznice-v-dalkove-nakladni-doprave?sel_ids=1&ids%5Bxe8f6bf09012c748574b46a192998ab39%5D=1

[6] http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/zacina-prazdninove-omezeni-jizd-kamionu-odstavna-parkoviste-ale-chybi–1370345

[7] http://www.finance.cz/zpravy/finance/430211-vlada-prerusila-jednani-o-zvyseni-mytneho/

[8] https://svobodni.cz/politicky-program/

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31