Jan Dočekal: Zbytečná demonstrace síly – nebo se vláda tolik bojí?

Jan Dočekal: Zbytečná demonstrace síly – nebo se vláda tolik bojí?

Není to celé trochu jinak než sdělují média? Nabízím pár postřehů přímého účastníka dnešní demonstrace na Staroměstském náměstí.

Nepleťme si demonstrace – byly totiž dnes dvě a úplně rozdílné. Na Václaváku se jednalo o akci poslance Volného, kam jsem ani neměl v úmyslu jít. Nechtěl jsem se totiž nechat pokropit chemtrails, naočkovat přes 5G sítě a chytit flákanec. Na Staroměstském náměstí naopak mělo vystoupit hodně zajímavých osobností. K těm se ještě dostanu.

Přijíždím včas, na Staromáku je už před polednem policejní kordon, který pouští pouze obyvatele Prahy. Tuším problém, protože na akci se chystá hodně lidí odjinud, kteří se budou mačkat v úzkých uličkách u policejních hlídek a budou vzteky bez sebe, že je Policie ČR nepustí. Mezitím se vítám se známými, kteří se podplazili zábranami v polích u Berouna. Nikdy bych nevěřil, že to vyslovím, ale vítám i nelegální migranty z dalekých jižních krajin kolem Českých Budějovic, kteří museli nepozorovaně naskočit na projíždějící kamiony, aby se sem dostali.

Je pár minut před začátkem, přípravy jsou v plném proudu, ladíme detaily scénáře, do štábu dokonce přichází usměvavá policistka (vedoucí zásahu?) a někdo s ní řeší přístup na náměstí pro vystupující a pro mimopražské členy pořadatelské služby.

Poklidný obrázek lehce narušuje vzdálený hluk od policejních zábran, kde se davy lidí domáhají vstupu. Samotné náměstí přitom působí téměř liduprázdným dojmem. Teda pokud si odmyslím ohromné množství policistů. Vzpomínám si, jak jsem před lety pracoval na Staromáku v klubu U Bílého koníčka, kde jsem prožil i rok 1989. Ani tenkrát, když se hroutil režim a demonstrace byly na denním pořádku, jsem tam takové manévry nezažil.

Blíží se druhá hodina, náměstí se nepatrně zaplňuje. Mám na paměti, že maximálně povolený počet účastníků je 100 lidí. Jen netuším, jak to zákonodárce myslel. Jen samotných policistů je podstatně více než 100. Zákon uvádí vysloveně „počet účastníků“ – předpokládám tedy těch, kteří chtějí svojí účastí na akci vyjádřit nějaký svůj názor a ne počet přítomných. Logicky bych tedy měl odečíst všechny policisty, záchranáře Českého Červeného kříže, televizní štáby a novináře, pořadatelskou službu, techniky od audiovizuálního zařízení, tajné policisty (nebo se říká policista v civilu?) atd. Ti všichni zde jsou pracovně. A to vůbec nemluvím o náhodných kolemjdoucích, kteří o nějaké demonstraci nemají ani ponětí – kupodivu potkávám i skupinku zahraničních turistů. Nechápu, jak se jim povedlo se sem dostat.

Ale i tak. Staroměstské náměstí má rozlohu asi 9000 m². Pokud počítáme povolených 100 účastníků akce, tak to vychází, že každý jeden by měl mít k dispozici 90 m² prostoru. Krása, ale logiku mi to moc nedává. V každém Kauflandu a vagónu metra je násobně větší kontakt lidí (a tím i možnost nakažení). Úředníkům asi nedochází, že je rozdíl mezi Staromákem a třeba parčíkem U Fontánky. Befél je prostě 100 lidí!

Druhá hodina, za chvíli začínáme. Před pódiem je pár lidí, téměř všichni mají roušky a jakž takž i dodržují rozestupy. Najednou část lidí houfně odchází směr Malý Rynek (Malé náměstí), odkud je slyšet hluk. Se zpožděním se dozvídáme, že Policie ČR zadržela na Václaváku poslance Volného z důvodu, že neměl respirátor, tamní demonstraci rozpustila a vymezila odchodový koridor mj. i ve směru na Staré město. Tohle fakt musel na Policii ČR vymyslet někdo geniální. Není možné, že by o souběžně konané akci nevěděli a svést (schválně?) dohromady dva davy lidí – to musel vymyslet buď naprostý bezmozek, nebo to musel být záměr s cílem vyprovokovat konflikt za každou cenu.

Naštvaní lidé se pochopitelně dali na pochod směr Staromák (kupodivu i oni věděli o souběžné akci), tam narazili na policejní zábrany a strhla se mela. My na pódiu tohle ale zatím nevíme a začínáme. Z reproduktorů se ozývá hudba a já si chystám mikrofon, že účastníky přivítám a jako první věc je požádám, aby dodržovali rozestupe, nasadili rouške a respirátore … prostě úvod a organizační věci.

K tomu už ale nedojde. Nezaznělo ani slovo. Na náměstí vjíždí policejní anton s megafonem a oznamuje nám, že akce je z rozhodnutí úředníků magistrátu rozpuštěna. Zdůvodnění: více jak 100 osob v místě konání. Pokud bych použil logiku popsanou výše, tak před sebou asi tak tu stovku vidím. Úředník ale zřejmě počítal dohromady Staromák i Malé náměstí. Jinak si to vysvětlit nedovedu. Ale co – můžu být rád, že do celkového součtu pan úředník nezahrnul i přilehlé ulice včetně nábřeží Vltavy a nedal rovnou rozkaz k hromadné popravě.

Na pódiu jsme lehce ohromeni, nicméně do mikrofonu oznamujeme lidem ať uposlechnou pokynů policie a pokojně se rozejdou. Pár vystupujících ještě řekne větu, dvě – otázka jedné minuty, pak si společně s Míšou Noskovou zazpíváme hymnu ČR a rozcházíme se.

Celá akce měla ještě individuální dozvuky v podobě nedokončeného pochodu na Petřín, opětovného návratu na Staromák, jakési zmatky na Národní atd., ale u tohoto pokračování, kdy Prahou chodili frustrovaní účastníci obou demonstrací už jsem prakticky nebyl.

A jen pro informaci, kdo všechno měl na akci vystoupit. Měly zaznít názory mnoha zajímavých osobností jako např.

Chcípl pes:
– Jakub Olbert: svolavatel akce, spoluzakladatel iniciativy, majitel restaurace Šeberák
– David Biksadský, spoluzakladatel iniciativy

Ekonomové: M. Ševčík, P. Machovský

Lékaři: MUDr. M. Havrda a MUDr. P. Kuchař

Sportovci:
– D. Huf (mistr Evropy a světa ve sportovním aerobiku)
– J. Nevrkla (trenér paralympijského plaveckého týmu)
– I. Kaštan (motocyklový závodník, účastník Rallye Dakar)

Dále pak advokáti (R. Suchý), filozofové a publicisté (L. Zálom), pedagogové (P. Drbalová, P. Kohn….)

….. a to nejsou zdaleka všichni.

V této souvislosti mne napadá pár otázek.

Opravdu o zrušení akce, která se opírá o práva zakotvená v Základní listině práv a svobod a která je součástí Ústavy ČR, může rozhodnout jakýsi anonymní, nikým nevolený úředníček magistrátu? Kdo to byl – můžeme znát jeho jméno?
Minule se i sám Hamáček vyjádřil veřejně v tom smyslu, že tato ústavní práva jsou nadřazena běžným zákonům a nařízením vlády. Není tudíž toto omezení přístupu na demonstraci, obracení autobusů, rušení akce atd. v přímém rozporu s tímto jeho výrokem a s tím, co zaručuje Ústava ČR? Nebo už Ústava ČR neplatí?
Není to zneužití moci a zneužití policie v přímém přenosu za potlesku vystrašených davů?
Kdo z vedení Policie ČR vymyslel a povolil ústupové koridory z Václavského náměstí směr Staroměstské? Vždyť muselo být naprosto jasné, že dojde ke konfliktu.

Nebo to je ve skutečnosti tak, že vláda se už tak moc bojí lidí, že neváhá pošlapat Ústavu ČR a nasadit proti lidem větší kalibr represivních složek než v roce 1989?

Ano, už slyším protiargumenty, že nás vláda chrání, že umírají lidé atd., atd. Ale chceme být chráněni násilím? Proti naší vůli? Nebo by se každý měl sám svobodně rozhodnout? Proč vláda nenaslouchá alternativám, dalším odborníkům, kteří jsou třeba sdruženi pod Blanickou výzvou jako např. imunolog prof. Beran? Dochází k masivnímu omezování svobod a práv. Může mi někdo vysvětlit, proč se nenakazím v květinářství, zatímco v prodejně bot ano? Proč spoléháme na neschopnou EU a nedokážeme si zajistit vakcíny sami? Proč máme během jednoho roku už třetího ministra zdravotnictví a jak je možné, že pod vedením nejskvělejší vlády jsme světově Best in Covid?

Nejsem popírač současného stavu, nemám nic proti vakcinaci, rouškám apod. Ale odmítám být vystrašený do té míry, že bych přestával vidět neustálé chyby, přešlapy, nekoncepční rozhodnutí vlády a porušování Ústavy ČR! Že bych přestával vidět astronomické zadlužování republiky, že bych neviděl likvidaci celé řady podnikatelů, že bych neviděl osobní tragédie jednotlivých lidí, paralyzaci školství a mnoho dalšího. A na všechny tyto věci měla tato demonstrace upozornit! I za cenu větší koncentrace lidí na jednom prostoru!

……….. ale tohle právě vláda nechce, aby si lidé uvědomili. Že nejsou lidmi na svém místě. Že je to ve skutečnosti banda diletantů, která možná tak maximálně řeší komu co kápne za roušky, testy, vakcíny. Proto se snaží lidi vyděsit, nasazuje represivní aparát, neváhá ohýbat zákony, protože právě podobné demonstrace jsou pro ni nebezpečné! Ne pro nás, pro lidi. Pro vládu je ta demonstrace největší nebezpečí!

Zdroj: blog Idnes

Jan Dočekal
místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31