Dvojí metr Kateřiny Šafaříkové, Pavla Svobody a dalších

Dvojí metr Kateřiny Šafaříkové, Pavla Svobody a dalších

Pohled Kateřiny Šafaříkové z Lidových novin nebo pohled Pavla Svobody z KDU-ČSL na euroskeptiky je zjednodušeně takový: Euroskeptici nemají právo v Evropském parlamentu na svůj klub, nemají právo na asistenty, mají mlčet. Naopak budovatelé spojené Evropy mohou mít své kluby, mohou mít své asistenty.

Kateřina Šafaříková a mí asistenti

Paní Šafaříková z Lidových novin se pohoršuje nad tím, že jsem si vybral čtrnáct pomocníků pro vykonávání svého mandátu v Evropském parlamentu. Dělá skandál z toho, že jich mám čtrnáct, zatímco jiní jich mají méně. Částku na asistenty má přitom každý poslanec stejnou a je na každém, jestli chce více práce od každého ze čtyř lidí, nebo méně práce od každého z více lidí. Pro daňové poplatníky je to úplně stejný náklad. Daňový poplatník by ani neušetřil, kdybych se – jak radí moji oponenti – asistentů vzdal. Evropský parlament by tyto peníze utratil na propagandu a další oslavování EU.

Jsem to přitom já, a ne budovatelé spojené Evropy, kdo v Evropském parlamentu navrhuje snižování rozpočtu Evropského parlamentu a rozpočtu EU vůbec. (např. zde)

Paní Šafaříková skandalizuje fakt, že své asistenty a poradce má „neúnavný kritik evropské rozhazovačnosti.“ Takže budovatelé EU mohou, kritici nemohou? Přesně tak to Kateřina Šafaříková myslí, protože jinak by stejný článek mohla napsat o všech ostatních poslancích. Na jejich asistentech ale nic špatného není, protože oni přece budují sjednocenou Evropu.

Je jedině logické, že si své poradce a pomocníky vyberu z řad lidí, které znám, kteří se osvědčili. Není nutné, aby jim kdokoliv záviděl. Já své lidi nijak nepřeplácím, a jsem rád, že mohou pracovat pro mě na naší společné věci.

Pavel Svoboda a parlamentní frakce

Stejný přístup má i europoslanec Pavel Svoboda z KDU-ČSL. Tomu také vadí kritici. Radoval se z toho, když euroskeptici ztratili jednoho poslance potřebného k tomu, aby mohli mít podle pravidel Evropského parlamentu svůj klub.

„Bude to znamenat prakticky především to, že ta skupina nebude otravovat ty, kteří chtějí konstruktivně budovat sjednocující se Evropu.“ (více zde)

Pavel Svoboda a další budovatelé světlých zítřků tak budou mít větší klid na práci.

Pavel Svoboda k tomu ještě dodal, co je podstatou toho mít a nemít v Evropském parlamentu klub: „Nebudou mít právo vyjadřovat se k návrhům v Evropském parlamentu a nebudou mít nárok na sekretariát a poradce.“

Nepřistoupím na dvojí metr

Paní Šafaříková má dvojí metr. Ona sama – nikým nevolená – může jezdit za peníze daňových poplatníků na výlety novinářů do Bruselu. To problém není, to je v zájmu budování spojené Evropy. Zvolený poslanec, který je kritický vůči budování spojené Evropské unie, asistenty využívat nemůže.

Majitel Lidových novin je náš politický oponent. Vadilo mu, že jsem nepodpořil jeho kandidátku do Evropské komise a že kritizuju zákony a směrnice o biopalivech a evropské dotace, díky kterým získává miliardy korun. Beru to od jeho Lidových novin jako revanš za naše kritické postoje. Nenecháme se ale zviklat!

Za svými spolupracovníky plně stojím a vážím si jejich práce. Byl jsem zvolen do Evropského parlamentu, abych hájil naše euroskeptické postoje, a využiju k tomu prostředky, které mám – díky svým euroskeptickým voličům – stejně jako každý jiný poslanec k dispozici, i když se to našim oponentům nebude líbit.

V Praze dne 18. října 2014

Petr Mach, europoslanec a předseda Svobodných

Článek v LN dne 18.10.2014 ZDE

Reakci Petra Macha otiskly Lidové noviny v mírně zkrácené verzi ve středu 22. října 2014 – viz článek zde
(zkrácený text ve formátu Word zde)

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31