Červenka: Rok 2018. Jaký bude?

Červenka: Rok 2018. Jaký bude?

Ono to ani nejde, každé ruce patří určitému člověku, ovládá je jedna hlava s jedním mozkem a nejsou na světě dva lidé, kteří by přemýšleli stejně a při rozhodování o věcech společných se shodli. Shodněme se tedy alespoň my, že se před sto lety vláda věcí veřejných k rukou nás, Čechů/Moravanů, posunula blíže a že my, kteří si myslíme, že je to dobře (existují i našinci, kteří si to nemyslí a čas od času se vládu nad námi pokoušejí svěřit „moudřejším mozkům“, ať již do Berlína, Moskvy či Bruselu), bychom měli udělat vše, co je v našich silách, aby se ona vláda věcí našich udržela co nejblíže našim mozkům a rukám minimálně v podobě zachování současného stavu, když už je z různých příčin těžko představitelné, že je očekávatelný další posun k přiblížení vládnutí k nám coby suverénním jedincům.

Zatím jsme od roku 1989, kdy jsme naposledy od dějin dostali jakous takous šanci a opravdu ji dle mého v mnoha aspektech i efektivně využili, svědky toho, že se rozhodování o našich životech od našich hlav a rukou s v čase narůstajícím tempem vzdaluje, zejména pak je to patrné od konce poslední Klausovy vlády. Něco zřejmě děláme špatně. Třeba volíme nevhodné politiky nebo si málo uvědomujeme jak ona pověstná žába postupnou změnu situace k horšímu. Tu navíc nemáme plně ve svých rukou. Podobně o vládu věcí svých přicházejí Němci, Francouzi, Italové, Švédové a mnoho dalších národů. Schválně nejmenuji např. Rusy, protože ti ji ve svých rukou minimálně na naší úrovni, nikdy neměli, takže na tom určitě aktuálně nejsme zas tak zle.

Mocných, ať již transparentních nebo netransparentních, vnějších či vnitřních, kteří stojí o to „odebrat nám břímě“ rozhodování o našich životech, je mnoho a cílí na nás z mnoha stran. Není nás v naší zemi zas tak málo a navíc žijeme na strategickém místě. Tak to ale bylo vždy a měli bychom se z historie poučit.

Jsme svědky omezování svobod

Máme navíc jednu velkou výhodu: díky internetu nejsvobodnější pohyb informací v historii. Kdo se skutečně zajímá, má oproti minulosti nesrovnatelně větší možnost dopátrat se různých úhlů pohledu na probíhající události. Není již odkázán na předávání informací od úst k ústům, jedny noviny či tendenční rozhlasové či televizní vysílání. To je naše velká výhoda a jedním z nejdůležitějších úkolů před námi, zodpovědně se zajímajícími o správu veřejných věcí, je tuto informační svobodu zachovat. Nebude to snadné. Její význam si uvědomují i všichni ti, kteří touží po tom rozhodovat bez bezprostředního vlivu veřejnosti na jejich jednání, a tak vznikají speciální útvary, které opět řeší svobodu slova a majitelé sociálních sítí jsou popotahování ohledně „nevhodnosti“ příspěvků. A opět jako v temné minulosti neexistuje možnost odvolat se. „Jedovatý plivanec“ je stále důkazem.

Stejně tak jsme svědky omezování vlastnických práv a svobod, zejména podnikatelů, jejichž majetek byl vždy prvořadým cílem všech „dobrodinců“, ochotných ulevit našemu rozhodování o obecních věcech. Znovu máme regulované ceny a marže a znovu roste tendence omezovat svobodu nakládání se svými penězi. Důsledky vidíme ve všech městech a obcích – mnoho prázdných prostor k podnikání a v protikladu k tomu úřady přecpané úředníky.

A nejen to, vrací se v nebývalé míře i jednostranná politická indoktrinace do škol. Buduje se kult Václava Havla, sílí propagace EU a multikulturalismu.

Velkou hrozbou z vnějšku je snaha přerozdělit nám proti naší vůli do Evropy přicházející migranty. Je evidentní, že právě přístup k řešení této otázky je pro elity zásadní. Na základě odpovědi na ni jsou pak jednotliví politici v masmédiích děleni na „moderní“ a „zodpovědné“ na jedné straně a „populistické“ a „protievropské“ na straně druhé. Totam je rozdělení na pravici a levici, základní rozdělení dneška je na ose poslušní versus neposlušní, prosystémoví versus antisystémoví.

Nečeká nás jednoduchý rok. Zatím díky Bohu stále i na nás bude záležet, zda nám vzývaná a opěvovaná vláda věcí našich zůstane alespoň v oné míře, v jaké ji máme dnes, nebo se za rok budeme o něco více bát mluvit, chovat se, jak chceme nebo dokonce jít na procházku po oblíbené čtvrti. Prvním okamžikem, kdy se o tom bude rozhodovat, jsou lednové volby prezidenta republiky. Cílem mého článku bylo pohnout vážené čtenáře k přemýšlení nad některými souvislostmi našich skutků. Vše dobré v osmičkovém roce.

Miroslav Červenka,
člen Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda strany Svobodní a poslanec Libor Vondráček se ve čtvrtečním pořadu 360 na CNN Prima News střetl s opozičními politiky v debatě o zákazu sociálních sítí pro děti, o ekonomických radách vlády a zejména o státním rozpočtu. V téměř hodinové diskuzi moderované Michalem Půrem se Vondráček spolu s Davidem Pražákem z hnutí ANO utkal především s Vojtěchem Munzarem z ODS a Janem Berkim z hnutí STAN.

Svobodný internet místo ověřování totožnosti

Hlavním tématem úvodní části diskuze byl návrh premiéra Andreje Babiše na zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, inspirovaný australským modelem. Vondráček se k tomuto návrhu postavil velmi skepticky a upozornil na rizika spojená s ověřováním věku uživatelů. „Pokud chceme, aby na internetu už neexistovalo soukromí, pak samozřejmě můžeme zavést ověřování věkové hranice,“ varoval Vondráček s tím, že by lidé museli předkládat digitální, bankovní nebo jinou identitu.

Předseda Svobodných připomněl, že i Martin Kupka z ODS ve svém tweetu navrhl ověřování uživatelů na internetu, což Vondráček považuje za problematické. „To je potom navázané na digitální identity, digitální peněženky, na to, co kritizujeme třeba v Číně,“ vysvětlil poslanec s tím, že svobodní chtějí zachovat internet jako svobodný prostor, kde lidé mohou užívat služby v soukromí.

Překvapivě se s Vondráčkem shodli i jeho opoziční protivníci. Vojtěch Munzar z ODS zdůraznil, že stát nemůže nahradit rodiče a že plošné zákazy vedou k formalismu. Jan Berki z hnutí STAN sice připustil, že určitá regulace je na místě, ale i on se vyjádřil opatrně. Vondráček nabídl alternativní řešení: „Teď hrají třeba i děvčata hokej na olympiádě, tak dělejme reklamu sportu, ať se děti věnují tomu. Dávat pozitivní příklady je daleko lepší než dělat restrikce.“

NERV končí, zůstávají obavy z jednostranného poradenství

Druhá část debaty se věnovala zrušení Národní ekonomické rady vlády (NERV), kterou premiér Babiš označil za zbytečnou. Vondráček zmínil, že NERV nestál daňové poplatníky „ani korunu“ a že možná sloužil spíš jako alibi pro vládu. Zároveň zdůraznil, že dostatek ekonomů je i na vysokých školách.

Vojtěch Munzar však upozornil na výhodu NERV, kde byli zastoupeni ekonomové různých směrů – od monetaristů po keynesiánce. „Já třeba se skoro nikdy neshodnu s Danielem Prokopem, ale i pro politika je dobré si vyslechnout jiné názory,“ řekl Munzar s tím, že naslouchání různým stanoviskům není na škodu.

Jan Berki dodal, že výhodou NERV bylo, že ekonomové se museli nejprve shodnout mezi sebou, což zajišťovalo transparentnost a širší podporu pro doporučení. Moderátor Půr se ptal na nové poradce vlády, přičemž zazněla jména Jaroslava Ungermanna (levicově orientovaný ekonom blízký odborům) a Petra Macha (pravicový ekonom, nyní náměstek ministryně financí Aleny Schillerové).

Rozpočtová bitva: 310 nebo 344 miliard?

Nejostřejší půtka se strhla kolem státního rozpočtu a jeho deficitu. Vondráček opakovaně tvrdil, že vláda ušetřila 34 miliаrd korun oproti plánu předchozí vlády, jehož skutečný schodek měl podle něj dosáhnout 344 miliard. „My máme jenom 310 miliard,“ zdůraznil poslanec s tím, že předchozí vláda zapomněla do rozpočtu zahrnout přes 26 miliard do Státního fondu dopravní infrastruktury.

Vojtěch Munzar však Vondráčkovi oponoval s poukazem na stanovisko Národní rozpočtové rady. „Zjistíte, že Národní rozpočtová rada říká, že porušujete zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti o 63 miliard korun,“ kontroval Munzar. Podle něj je navíc problematické, že vláda škrtla výjimky (jako 18 miliard na Dukovany nebo 20 miliard na obranu), ale tyto prostředky nahradila jinými výdaji, čímž deficit nesnížila.

Vondráček připustil, že vláda zákon možná porušuje, ale „méně než předchozí vláda“. „Bohužel ho porušujeme, měli jsme málo času na to, abychom ho neporušovali,“ přiznal. Zároveň kritizoval předchozí vládu za to, že navýšila kumulativní státní dluh z 31% na 33,5% HDP a „nasekala 1200 miliard korun dluhů, což je celá třetina všech dluhů všech vlád v České republice“.

Jan Berki upozornil, že vláda škrtla 21 miliard na obranu ve chvíli, kdy Donald Trump naopak chce po spojencích vyšší výdaje, a dále snížila rozpočet na vnitřní bezpečnost a rozvědky. Moderátor Půr pak připomněl, že výdaje na vědu klesly v poměru k HDP na 0,6 % a výdaje na školství o sedm miliard korun.

Důchodová reforma a zkrácení školní docházky

Vondráček v diskusi nabídl kontroverzní návrh na řešení důchodového systému. Místo prodlužování věku odchodu do důchodu, které podle něj „žene lidi už ve věku opotřebované do práce o rok déle“, navrhl zkrácení školní docházky z devíti na osm let. „Mladí zdraví lidé půjdou do práce o rok dřív, vyřešíme to daleko rychleji,“ argumentoval poslanec.

Tento návrh je zajímavý i tím, že podobně uvažuje i poslankyně Renata Zajíčková z ODS, s níž se Svobodní jinak příliš neshodují. Vondráček však kritizoval, že Zajíčková zároveň navrhuje nové roky povinné docházky včetně předškolního roku, což by celkovou povinnou docházku prodloužilo na 12 let. „Maturita taky není nutná pro hasiče, dneska to tam je a některé lidi to opravdu udržuje zbytečně delší dobu v té škole,“ dodal.

Munzar v závěru diskuse zdůraznil, že škrty v obraně jsou problematické vzhledem k bezpečnostní situaci. „Svoboda je nezaplatitelná,“ citoval italskou premiérku Giorgii Meloni a dodal, že podtrhávat nohy české obranyschopnosti neustálými škrty je chyba.

Debata ukázala zásadní rozpory mezi vládní koalicí a opozicí nejen v hodnocení rozpočtu, ale i v přístupu k regulaci internetu a ekonomickému poradenství. Zatímco Vondráček a Pražák hájili kroky vlády jako úsporné a svobodnější, Munzar a Berky je kritizovali jako nesystémové a rizikové pro budoucnost státu.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31