Ono to ani nejde, každé ruce patří určitému člověku, ovládá je jedna hlava s jedním mozkem a nejsou na světě dva lidé, kteří by přemýšleli stejně a při rozhodování o věcech společných se shodli. Shodněme se tedy alespoň my, že se před sto lety vláda věcí veřejných k rukou nás, Čechů/Moravanů, posunula blíže a že my, kteří si myslíme, že je to dobře (existují i našinci, kteří si to nemyslí a čas od času se vládu nad námi pokoušejí svěřit „moudřejším mozkům“, ať již do Berlína, Moskvy či Bruselu), bychom měli udělat vše, co je v našich silách, aby se ona vláda věcí našich udržela co nejblíže našim mozkům a rukám minimálně v podobě zachování současného stavu, když už je z různých příčin těžko představitelné, že je očekávatelný další posun k přiblížení vládnutí k nám coby suverénním jedincům.

Zatím jsme od roku 1989, kdy jsme naposledy od dějin dostali jakous takous šanci a opravdu ji dle mého v mnoha aspektech i efektivně využili, svědky toho, že se rozhodování o našich životech od našich hlav a rukou s v čase narůstajícím tempem vzdaluje, zejména pak je to patrné od konce poslední Klausovy vlády. Něco zřejmě děláme špatně. Třeba volíme nevhodné politiky nebo si málo uvědomujeme jak ona pověstná žába postupnou změnu situace k horšímu. Tu navíc nemáme plně ve svých rukou. Podobně o vládu věcí svých přicházejí Němci, Francouzi, Italové, Švédové a mnoho dalších národů. Schválně nejmenuji např. Rusy, protože ti ji ve svých rukou minimálně na naší úrovni, nikdy neměli, takže na tom určitě aktuálně nejsme zas tak zle.

Mocných, ať již transparentních nebo netransparentních, vnějších či vnitřních, kteří stojí o to „odebrat nám břímě“ rozhodování o našich životech, je mnoho a cílí na nás z mnoha stran. Není nás v naší zemi zas tak málo a navíc žijeme na strategickém místě. Tak to ale bylo vždy a měli bychom se z historie poučit.

Jsme svědky omezování svobod

Máme navíc jednu velkou výhodu: díky internetu nejsvobodnější pohyb informací v historii. Kdo se skutečně zajímá, má oproti minulosti nesrovnatelně větší možnost dopátrat se různých úhlů pohledu na probíhající události. Není již odkázán na předávání informací od úst k ústům, jedny noviny či tendenční rozhlasové či televizní vysílání. To je naše velká výhoda a jedním z nejdůležitějších úkolů před námi, zodpovědně se zajímajícími o správu veřejných věcí, je tuto informační svobodu zachovat. Nebude to snadné. Její význam si uvědomují i všichni ti, kteří touží po tom rozhodovat bez bezprostředního vlivu veřejnosti na jejich jednání, a tak vznikají speciální útvary, které opět řeší svobodu slova a majitelé sociálních sítí jsou popotahování ohledně „nevhodnosti“ příspěvků. A opět jako v temné minulosti neexistuje možnost odvolat se. „Jedovatý plivanec“ je stále důkazem.

Stejně tak jsme svědky omezování vlastnických práv a svobod, zejména podnikatelů, jejichž majetek byl vždy prvořadým cílem všech „dobrodinců“, ochotných ulevit našemu rozhodování o obecních věcech. Znovu máme regulované ceny a marže a znovu roste tendence omezovat svobodu nakládání se svými penězi. Důsledky vidíme ve všech městech a obcích – mnoho prázdných prostor k podnikání a v protikladu k tomu úřady přecpané úředníky.

A nejen to, vrací se v nebývalé míře i jednostranná politická indoktrinace do škol. Buduje se kult Václava Havla, sílí propagace EU a multikulturalismu.

Velkou hrozbou z vnějšku je snaha přerozdělit nám proti naší vůli do Evropy přicházející migranty. Je evidentní, že právě přístup k řešení této otázky je pro elity zásadní. Na základě odpovědi na ni jsou pak jednotliví politici v masmédiích děleni na „moderní“ a „zodpovědné“ na jedné straně a „populistické“ a „protievropské“ na straně druhé. Totam je rozdělení na pravici a levici, základní rozdělení dneška je na ose poslušní versus neposlušní, prosystémoví versus antisystémoví.

Nečeká nás jednoduchý rok. Zatím díky Bohu stále i na nás bude záležet, zda nám vzývaná a opěvovaná vláda věcí našich zůstane alespoň v oné míře, v jaké ji máme dnes, nebo se za rok budeme o něco více bát mluvit, chovat se, jak chceme nebo dokonce jít na procházku po oblíbené čtvrti. Prvním okamžikem, kdy se o tom bude rozhodovat, jsou lednové volby prezidenta republiky. Cílem mého článku bylo pohnout vážené čtenáře k přemýšlení nad některými souvislostmi našich skutků. Vše dobré v osmičkovém roce.

Miroslav Červenka,
člen Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.