Fráze, slogany, pompa, budovatelské nadšení…Instituce Evropské unie a jejich představitelé každý týden vyprodukují desítky veřejných písemností a ústních prohlášení všeho druhu, které se týkají nejrozmanitějších oblastí lidské činnosti. Vrší se na sebe právní předpisy, legislativní návrhy, zelené a bílé knihy, zprávy, rezoluce, stanoviska, tisková sdělení, prohlášení, projevy atd. Jednou z jejich příznačných vlastností je velmi osobitý jazyk, v němž jsou psány či pronášeny. I když se nám velká část těchto počinů dostává v české verzi, zní jejich dikce pozoruhodně cize, jakoby z jiného kulturního prostředí či z jiné doby.
Následující příspěvek si všímá základních rysů unijního jazykového projevu a toho, co může vypovídat o intelektuálním ovzduší, které v institucích EU a jim spřízněných kruzích panuje, a o směřování integračního procesu.
Frázovitý, panelový jazyk, topornost
Unijní mluva na první pohled upoutá mimořádnou hustotou využívání ustálených spojení – nejrůznějších frází, sloganů, průpovídek, sousloví -, které jsou v drobných variacích donekonečna recyklovány. Část z nich je zakódována v primárním právu EU, část pochází ze zásadních programových dokumentů přijatých např. v souvislosti s tzv. Lisabonskou strategií či agendou Evropa 2020. Slova jako by zatvrdla do celistvých panelů, které pomocí metody Ctrl+C, Ctrl+V umožňují rychle vystavět konstrukci jakéhokoli písemného či mluveného útvaru.
Mezi nejoblíbenější „panely“ patří udržitelný rozvoj založený na vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, evropský sociální model, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidarita, hospodářská, sociální a územní soudržnost, znalostní společnost, růst a pracovní místa, vytváření nových pracovních míst, boj proti změně klimatu, účinnější využívání zdrojů, strategie pro zaměstnanost. EU musí neustále čelit těm či oněm výzvám, vytvářet tam či onde přidanou hodnotu, vytvářet příležitosti, perspektivy, zaměřit pozornost na zájmy a potřeby občanů, přinášet konkrétní nebo hmatatelné výsledky ap.
I tam, kde se nevyskytují nejotřepanější spojení, vyniká unijní jazyk značnou toporností a přetlakem bezobsažných floskulí. Tak např. dokument Komise nazvanýAkt o jednotném trhu (2011) je uveden pozoruhodnou větou: „Společný trh, jenž se přeměnil na vnitřní trh a je od počátku jádrem evropského projektu, již více než 50 let vytváří solidární svazky mezi evropskými ženami a muži a zároveň přes 21 milionům evropských podniků otevírá nové možnosti hospodářského růstu.“ Provedení opatření navržených v onom dokumentu podle Komise „představuje pro jednotný trh možnost prokázat svůj potenciál v plné míře tím, že umožní občanům opětovně si přisvojit prostor jejich vzájemného soužití a poskytne iniciativám veřejných a soukromých subjektů větší naději na úspěch.“ Evropský parlament ve své reakci na Akt o jednotném trhu Komisi přizvukoval a mimo jiné zdůraznil, že je třeba „navrátit občany do centra jednotného trhu„, a dále uvedl, že „jednotný trh nabízí velmi široké možnosti, pokud jde o zaměstnanost, hospodářský růst a hospodářskou soutěž, a že má-li se tohoto potenciálu využívat v plné míře, je nutné vytvořit promyšlené strukturální koncepce.“
Ve své Bílé knize o sportu z roku 2007 Komise uvádí: „Evropští občané podléhají kouzlu sportu a většina jej pravidelně aktivně provozuje. Vytvářejí se při něm důležité hodnoty, jako je například týmový duch, solidarita, tolerance a smysl pro fair play, přispívá k osobnímu rozvoji a naplnění. Podporuje aktivní zapojení občanů EU do společnosti, a pomáhá tak rozvíjet aktivní občanství. Komise bere na vědomí zásadní roli sportu v evropské společnosti, a to zvláště tehdy, kdy je nutné, aby se přiblížila občanům a řešila otázky, které se jich bezprostředně týkají.“
Závěrečnou třešničkou budiž citát z jiné bílé knihy s názvem Nový podnět pro evropskou mládež z roku 2001, kde Komise podotýká: „Na evropské úrovni je třeba prohloubit poznatky o reálných podmínkách, v nichž žijí mladí lidé. (…) Mladí lidé a jejich sdružení se nadále drží evropského ideálu, který vychází z hodnot, jako je mír, blahobyt a demokracie. (…) Mladí lidé a jejich zástupci chtějí Evropu, která bude naslouchat jejich požadavkům, Evropu, která nikoho nevyřadí ani nestigmatizuje.“
Pompa, budovatelský tón
Instituce EU a jejich představitelé si zvláště libují v pompézních, siláckých vyjádřeních. Tu je Unie popisována či projektována jako „klíčový hráč na globální scéně“, tu se nastiňuje „evropská vize horských masivů“ nebo „evropská vize pro oceány a moře“, tu se žádá „ambiciózní evropská strategie proti vyloučení a na podporu osobního rozvoje“ nebo „opětovné probuzení podnikatelského ducha v Evropě“, tu se volá po „všeobecné politické mobilizaci za společnou ambiciózní vizí a cíli“.
Ve sdělení Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začleněníz roku 2010 Komise uvádí: „Krize je výstražným signálem. Díky ní si uvědomujeme, že návrat k obvyklým pořádkům by nás vedl k postupnému úpadku do postavení druhořadého hráče na nové globální scéně. Pro Evropu to znamená okamžik pravdy. Na řadě jsou odvážná a ambiciózní opatření. Abychom dosáhli udržitelné budoucnosti, krátkodobá vize již nestačí. Evropa se musí znovu postavit na nohy a poté udržet tempo. (…) Nyní se musíme všichni pustit do práce. (…) Musíme věřit v to, že jsme schopni stanovit si ambiciózní cíle a poté nasměrovat své úsilí k jejich dosažení. (…) Náš nový program vyžaduje koordinovanou reakci Evropy, společně se sociálními partnery a občanskou společností. Pokud zvolíme společný postup, budeme moci bojovat a vyjít z krize posíleni. Máme k dispozici nové nástroje a nové ambice. Nyní musíme přistoupit k činům.“
Ve sdělení Budování naší společné budoucnosti z roku 2004 Komise prohlašuje: „Naším společným cílem by měla být Evropa (…) solidarity a partnerství, která lidem dává příležitost společně se podílet na tvorbě trvalé prosperity, Evropa, jejíž občané hledí do budoucnosti s důvěrou. Evropa s hlasem, který je slyšet v celém světě.“
Nezůstává ovšem u pompy. Z mnoha výroků a textů čiší opravdový budovatelský zápal. V již uvedené bílé knize o mládeži, která se mimochodem honosí podtitulem „Mládež vpřed“, se dočteme: „Unii lze budovat pouze ve spolupráci s evropskými občany. Do konzultací o utváření Evropy a do úvah o způsobu řízení musí být zapojeni i ti, kteří se zítra ujmou otěží. Evropský projekt je sám o sobě mladý. (…) Má-li přinést úspěch, potřebujeme ctižádost, nadšení a angažovanost mládeže ve prospěch hodnot, na nichž je založen.“
Předseda Komise Barroso ve svém loňském poselství o stavu Unie prohlásil: „Dnes vám přináším tento vzkaz: Evropa potřebuje nový směr. Tento směr ale nemůže stavět na starých myšlenkách. Evropa potřebuje novou filozofii. (…) Jsme všichni na stejné lodi. (…) Od lodní posádky uprostřed běsnící bouře se vyžaduje minimálně bezvýhradná loajalita. Jedině tak dokážeme udržet krok s rytmem změn. Jedině tak dosáhneme nezbytného vlivu a efektivity, abychom se stali globálním hráčem. Jedině tak dokážeme ochránit naše hodnoty. (…) Evropa má k dispozici veškeré prostředky. (…) Musíme ale podle toho jednat a společně všechny tyto zdroje mobilizovat. Je načase spojit ambice s rozhodnutími a činy (…) Nyní je chvíle pro všechny proevropany, aby zanechali každodenních starostí a hleděli do budoucnosti. Evropská unie byla vytvořena pro zaručení míru. Dnes to znamená, že musíme uzpůsobit naši Unii tak, aby mohla čelit výzvám globalizace. Proto potřebujeme novou filozofii pro Evropu, rozhodující pakt pro Evropu. Proto potřebujeme, aby nám cestu určovaly hodnoty, které jsou v samotném srdci Evropské unie. Věřím, že Evropa má duši. Tato duše nám může dát sílu a odhodlanost provést to, co provést musíme. (…) Společně (…) vybudujeme lepší, pevnější a jednotnější Evropu, Evropu občanů pro budoucnost Evropy, ale rovněž pro budoucnost celé planety.“
Komisařka Viviane Redingová v jednom svém loňském článku otištěném veWall Street Journalv obdobném duchu napsala: „Náš evropský dům nyní stojí připraven na další bouře. Nesmíme však usnout na vavřínech. Stále potřebujeme získat srdce a mysl evropských občanů. (…) Velké politické události a výzvy dnes otevírají příležitosti pro historické změny. Evropa má šanci vyvinout se v silnou politickou unii. Do roku 2020 náš kontinent – těžící ze silné měny a největšího vnitřního trhu – může zaujmout silovou pozici ve světě. (…) Proto musíme být jednotnější než kdy jindy a vzít občany s sebou. Musíme mít kuráž a trpělivost pro institucionální reformu. Řím nebyl postaven za den a za den nebude postavena ani Evropská politická unie. My ale máme historickou šanci to udělat.“
„Osvícený“ pohled svrchu: učitelé a žáci
Unijní texty a proslovy jsou zhusta zaplněny dogmaty, poučkami, moralizováním a pečovatelským tónem. Jejich autoři jako by se stavěli do role učitelů, kteří stojí před žáky, resp. do role osvícených elit, které vše vědí nejlépe a blahosklonně šíří dobro a poznání mezi prostým lidem.
Jako obecné pravdy, které není třeba nijak odůvodňovat, jsou předkládána nejrůznější tvrzení, zejména o potřebě prohlubování integrace. Příkladem budiž některé pasáže z výše zmiňovaného sdělení Komise Evropa 2020: „Evropa může uspět pouze tehdy, bude-li jednat kolektivně – jako Unie (…) Evropa stojí před jasnou, ale nelehkou volbou. Buď se úkolu oživit hospodářství a dlouhodobým výzvám – globalizaci, tlaku na zdroje, stárnutí obyvatelstva – ihned společně postavíme, abychom vyrovnali nedávné ztráty, znovu dosáhli konkurenceschopnosti, nastartovali produktivitu a vyslali EU na stoupající dráhu prosperity (,udržitelné oživeníʻ). Nebo budeme pokračovat v pomalém tempu a značně nekoordinovaném vedení reforem – a bude nám hrozit trvalá ztráta bohatství, stagnace růstu (,pomalé oživeníʻ), jež případně způsobí vysokou nezaměstnanost, sociální napětí a relativní pokles na světové scéně (,promarněné desetiletíʻ).“ V již rovněž citovaném sdělení Budování naší společné budoucnosti Komise prohlašuje: „Evropská unie musí pokračovat na cestě integrace a vyhnout se pasti v podobě těžkopádného systému rozhodování na mezivládní úrovni.
Unijní jazyk si často osobuje znalost údajných požadavků a přání občanů ohledně činnosti EU: „Naši občané požadují…“, „Naší občané vědí…“, „Naši občané chtějí…“, „Naši občané očekávají…“ To jsou výroky, kterými se unijní texty jen hemží. Jeden konkrétní příklad: „Naši občané vědí, že naše zahraniční politika bude mocnější a účinnější, pokud budeme schopni konat společně na obranu našich zájmů a nikoli ukazovat nejednotnost.“ (tzv. zpráva skupiny „moudrých“ – Project Europe 2030 – Challenges and Opportunities z roku 2010).
Pokud jde o pečovatelství, narazíme na něj téměř v každém unijním dokumentu. Často postačí už samotný název, viz např. Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je(2010), zelená knihaProsazování zdravé stravy a fyzické aktivity: evropský rozměr prevence nadváhy, obezity a chronických chorob(2005) nebo sdělení Zdravější a sebejistější občané, zdraví a strategie pro spotřebitele(2005). V unijních textech nalezneme mimořádnou hustotu slov jako chránit, důvěra, sociální začlenění, znevýhodněné skupiny, zranitelné osoby, ochrana slabší strany, pochopení obav občanů, sociální blaho ap.
Doplňme několik typických vyjádření: „Evropská unie musí chránit své občany před nebezpečími, hájit jejich práva před zpochybňováním a dále odstraňovat překážky, jež jim brání v pohybu po Evropě.“ (pracovní program Komise na rok 2013) „V souladu se sdělením Komise Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, jejímž cílem je postavit spotřebitele do středu zájmu jednotného trhu, musí mít spotřebitelé možnost důvěřovat svým vnitrostátním i evropským organizacím, že jsou schopny je ochránit a že mají prostředky, znalosti a nástroje na to, aby jednaly v jejich zájmu. V tomto ohledu je konečným cílem pravidel, která mají zajistit, aby hospodářská soutěž na vnitřním trhu nebyla narušována, zvýšení blaha spotřebitele.“
Ve Zprávě o občanství EU za rok 2010Komise píše: „Je nezbytně nutné zapojení evropských občanů, a to nejenom v roli pasivních příjemců práv, ale i jako aktérů evropského projektu. K zapojení občanů do vytváření politiky je k dispozici široká řada participativních nástrojů, jež mohou vést k hlubšímu a lepšímu pochopení toho, co občanům leží na srdci. Tato zpráva má za cíl využít myšlenek, obav a očekávání občanů EU a vzájemně je spojit při spoluutváření politiky. Jejím záměrem je zahájit debatu a výměnu názorů na to, jak může občanství EU naplnit svůj potenciál ke zlepšení životních možností Evropanů tím, že jim nabídne konkrétní výhody s viditelným dopadem. Na tomto přístupu vycházejícím zdola (…) bude zejména spočívat budování Evropy, která chrání práva občanů a slouží jejich potřebám.“
Evropský parlament v nedávném usnesení k vnitřnímu trhu vedle již zmíněného požadavku na navracení občanů do centra jednotného trhu podotkl také, že „strategie jednotného trhu by měla posílit sociální blaho a práva pracovníků a zajistit spravedlivé pracovní podmínky pro všechny Evropany“.
Co vypovídá jazyk o EU?
Frázovitost, pompéznost, budovatelské nadšení, pečovatelství, dogmatičnost, stylizace do role učitele – to vše se skrývá v unijním jazyce a to vše vypovídá mnohé o těch, kteří jsou dnes u kormidla evropského integračního procesu.
Při četbě či poslechu některých unijních vyjádření naši spoluobčané středního a staršího věku nejspíše budou mít pocit, že se vrací do dětství či mládí. Není divu. Uvedené rysy jazyka jsou tradičně spjaty s levicovým světonázorem. Naše levicové strany se tomuto tónu poněkud vzdálily, aby se odstřihly od minulého režimu, v západní Evropě je ovšem situace jiná. Jazyk je zde jen jedním z mnoha dokladů toho, že hnací silou dnešního směřování EU je levice, které se daří využívat unijní struktury k prosazování své politické agendy.
Neustálé opakování stejných frází a dogmat je pak projevem intelektuální strnulosti, nekritičnosti, pohodlnosti, setrvačného pohybu ve vyjetých kolejích. Jde tu o ukázku toho, jak moc unijním elitám schází sebereflexe, uvědomění si, že do dnešní krize uvrhly Unii předimenzované ambice, schopnost vymanit se ze slepé uličky programové centralizace.
Tomáš Břicháček je členem Svobodných
