Děkujeme za vaše hlasy. Zklamaní však nezastíráme

Děkujeme za vaše hlasy. Zklamaní však nezastíráme

Sláva vítězům, čest poraženým. Děkujeme za vaši důvěru a gratulujeme zvoleným europoslancům. Doufame, ze budou hájit zajimy České republiky v Bruselu více, než jejich předchůdci.

Svobodní jsou ze svého výsledku ve volbách do Evropského parlamentu, v nichž získali 1,76 procenta, velmi zklamaní. ČTK to dnes řekl jejich předseda a zároveň lídr kandidátky Libor Vondráček, který zároveň oznámil, že dá k dispozici svou funkci na dříve svolaném sněmu 19. října. Vítězům voleb pogratuloval a vzkázal jim, že doufá, že budou v Evropské unii hájit české zájmy.

„U nás panuje veliké zklamání. Máme to jednoduché, protože předseda a lídr byl v jedné osobě, takže víme, kdo za to nese odpovědnost,“ uvedl právník Vondráček sebekriticky. „Sice jsme získali třikrát a půl krát více hlasů než minule, ale je to velká nevýhra,“ doplnil telefonicky z podniku Lavite v prostorách pražského Florentina, kde měli Svobodní svůj volební štáb.

„Protože jako strana ctíme zásadu svobody a odpovědnosti jednotlivce, z tohoto volebního výsledku je třeba vyvodit osobní důsledky,“ uvedl ve video prohlášení Vondráček a dodal, že funkce předsedy bude na nejbližším sněmu strany (v říjnu) k dispozici.

Vondráčka ve volbách překvapila výrazná propast mezi sedmi subjekty, které získaly v Evropském parlamentu křesla, a těmi zbývajícími, které nebyly úspěšné. „Čekal jsem, že my a Sociální demokracie budeme výš, aspoň kolem tří procent,“ řekl. Volební účast v předstihu odhadoval na zhruba 35 procent, takže výsledných 36,45 pro něj překvapením nebylo. Podivil se ale ale nad tím, že nebyla vyšší účast v regionech, kde podle něj vládne větší nespokojenost s vládou.

Předseda strany Svobodní Libor Vondráček vyjádřil včera velké zklamání nad výsledky voleb do Evropského parlamentu a oznámil, že o svém dalším působení ve vedení strany rozhodnou senátní volby na podzim.

Jestli bude Vondráček znovu kandidovat na stranickou funkci dle něj záleží i na tom, jak dopadnou zářijové volby do Senátu PČR, kdy na Praze 4 bude kandidovat za Svobodné Markéta Šichtařová a Michal Janda v Brně.

„Uděláme všechno proto, abychom dokázali ovlivnit obsazení senátu více než obsazení europarlamentu,“ prohlásil šéf Svobodných s tím, že by jeho strana chtěla ovlivnit otázky, jako jsou korespondenční volba, pandemická úmluva nebo Istanbulská úmluva.

Vondráček vedl několik měsíců intenzivní volební kampaň po celé republice, když Svobodní přišli s peticí proti zákazu spalovacích motorů a s peticí za zachování české koruny.

Dále sdělil, že jeho pravicová strana bude pečlivě analyzovat příčiny volebního debaklu, nicméně konstatoval, že cítí osobní odpovědnost za neschopnost získat dostatek prostředků na podporu kampaní. V souvislosti s nízkými preferencemi zmínil strach voličů z propadnutého hlasu, ale i silnou konkurenci názorově podobných stran.

Kvůli volební prohře svolají Svobodní svůj republikový sněm v dřívějším termínu, než původně plánovali, a to 20. října. Do evropských voleb šli s heslem Patříme do Evropy, ne Evropě. Za Vondráčkem byli na kandidátce šéf Svobodných v Moravskoslezském kraji Matěj Gregor a bývalý prezidentský kandidát Karel Diviš. Z desátého místa kandidátky Svobodné podpořil prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek, z 21. dirigent Varhan Orchestrovič Bauer.

K programu Svobodných patřily rozvoj jaderné energetiky, pokračování spalovacích motorů či zmírnění regulace emisí. Strana odmítá přechod české měny na euro, je pro důslednější ochranu hranic před migrací. V kampani se vymezovala proti omezování svobody slova. V Evropském parlamentu se chtěla přidat k iniciativě požadující odtajnění smluv a komunikace o nákupu vakcín během covidové epidemie.

V minulých sněmovních volbách Svobodní kandidovali ve společném uskupení se Soukromníky a Trikolorou, které získalo 2,76 procenta hlasů, a nepřekročilo tak pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do Sněmovny.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31