Vondráček: „Svobodu slova potřebujeme jako kyslík. Díky ní se dozvídáme vše, třeba i co je zač pan Etzler“

Vondráček: „Svobodu slova potřebujeme jako kyslík. Díky ní se dozvídáme vše, třeba i co je zač pan Etzler“

„Nikdo nám nesmí určovat, jak máme omezovat svobodu slova, jak máme přijímat migranty, jaká zde má být zbraňová legislativa nebo jaké mají být v Česku daně,“ říká předseda Svobodných Libor Vondráček. Velmi nelibě nese aktivitu spolku Evropské hodnoty, jehož seznam dezinformátorů už k reakci přiměl třeba Janka Ledeckého a Daniela Landu, kritický je ale také třeba k činnosti českých elfů nebo novináře Tomáše Etzlera. „Nemám nic proti jejich činnosti, pokud je placena ze soukromých zdrojů, neřídí se podle nich naše ministerstva, nejsou podle nich vytvářena mocí veřejnou pravidla pro oligopolní sociální sítě nebo podle nich nekomunikují veřejnoprávní média v pořadech, jako je Newsroom, které jsou ostudou české žurnalistiky,“ dodává.

Ministerstvo zdravotnictví loni svůj web obohatilo o sekci o dezinformacích. Mezi jejich šiřitele tam byli zařazeni např. profesor Jiří Beran nebo exprezident Václav Klaus. Informace do této rubriky dodávala firma Semantic Visions analytika Františka Vrabela. Považujete tuto komunikaci od ministerstva zdravotnictví za přínosnou a dobře zvládnutou?

Nálepky o „dezinformátorovi“ často slouží jako zbraň těm, kteří nemají jiný protiargument. Kdyby ministerstvo komunikaci zvládalo, tak nemusí takové nálepky vůbec používat.

Když už jsem ale dostal na tuto sekci dotaz, tak bych rád připomenul, že v této sekci také najdeme výrok, který říká, že nebudou zavedeny žádné vakcinační pasy umožňující návštěvu služeb a obchodů, o kterých se tak hojně diskutuje. To je v rozporu s plány MPO nebo s tím, co říkal Tomáš Zdechovský, vyhlášený lhář a europoslanec v pořadu „Máte slovo“ minulý čtvrtek.

Bylo by hezké, kdyby alespoň v této části ministerstvo zdravotnictví mělo pravdu, ale obávám se, že to dopadne jako obvykle…

Obecně si myslím, že by se ministerstvo zdravotnictví mělo přejmenovat na „ministerstvo nemocnictví“ nebo „ministerstvo pravdy“. Ministerstvo totiž řeší „jednu nemoc“ a boj „za jedinou pravdu“ daleko více než všeobecné zdraví lidí, které svými kroky poškozuje. Pro zdraví nedělá téměř nic, půl roku lidem zakazovalo sport a místo apelu na prevenci lidi pouze vystavovalo psychickému tlaku.

František Vrabel je, např. spolu s Bohumilem Kartousem, také jedním ze zakladatelů spolku Nelež, který se snaží omezit šíření dezinformací odříznutím dezinformačních webů od příjmů z reklamy. Spolek apeluje přímo na firmy, aby inzerovaly jinde. Myšlenka dobrá, ale jak určit, kdo dezinformuje, a kdo už ne? A obligátní otázka, kdo ohlídá hlídače?

Českými elfy (mezi něž Bob Kartous patří) jsou různí lidé nálepkováni a dlouhodobě je likvidována jejich existence na sociálních sítích. Podobé weby jako „Demagog“ či „Manipulátoři“ přitom neměří všem stejným metrem, ale nálepkují jako „lživé“ jen ty výroky, u kterých se jim to hodí.

Nemám nic proti jejich činnosti, pokud je placena ze soukromých zdrojů, neřídí se podle nich naše ministerstva, nejsou podle nich vytvářena mocí veřejnou pravidla pro oligopolní sociální sítě nebo podle nich nekomunikují veřejnoprávní média v pořadech, jako je Newsroom, které jsou ostudou české žurnalistiky.

V Česku dlouhodobě působí neziskové organizace jako třeba Evropské hodnoty, které nedávno označily Janka Ledeckého a Daniela Landu za hlavní šiřitele dezinformací mezi celebritami. Jsou tyto organizace a jejich činnost pro Česko přínosem?

Pro nejrůznější moderní socialisty jistě přínosem jsou. Proto by je měli platit jen a pouze oni, tedy lidé, kteří v nich přínos vidí.

Naopak já, stejně jako Janek Ledecký či Daniel Landa, vnímáme jejich činnost jako škodlivou, a proto by nás nikdo neměl nutit, abychom takové organizace dotovali i z našich daní. Vrcholem drzosti je, když pro pochybné žebříčky takové organizace dostávají prostor například v ČT, která se staví do role jediného objektivního média.

Když si uvědomíme, jak málo prostoru dostává v ČT naše uskupení „Trikolóra Svobodní Soukromníci“, které vykázalo už v pátém průzkumu volební preference minimálně 5 %, v souvislosti s tím, že ČT dává prostor těmto pochybným žebříčkům nebo anketám typu „Kyselý citrón“, pak nevidím jediný důvod, proč by měli všichni majitelé televizních zařízení platit povinné koncesionářské poplatky pro Českou televizi. Daleko férovější by bylo, kdyby se ČT odstátnila, nebo si alespoň lidé mohli vybrat, jaké televizi poplatek pošlou.

Tuším, že kdyby udělala Společnost pro ochranu svobody projevu „žebříček cenzorů“, tak se tím nebude ČT zabývat. Na rozdíl od žebříčku Evropských hodnot si bude muset Společnost platit propagaci z vlastních zdrojů, protože jejich žebříček se do Newsroomu ani do Událostí komentářů nedostane.

V poslední době se tématem svobody slova začínají zabývat i lidé, kteří do té doby byli apolitičtí. Jmenujme třeba nově vzniknuvší Společnost pro ochranu svobody projevu, ve které můžeme najít třeba herního vývojáře Daniela Vávru, publicistu Mariana Kechlibara nebo pivovarníka Stanislava Bernarda. Mohou podle vás podobné iniciativy pomoci k tomu, aby byla svoboda slova uchráněna?

Určitě je to velice záslužná činnost. Proto jsem byl také jedním z prvních petentů petice „Zastavme nové formy cenzury“, kterou právě kolektiv Společnosti vytvořil. Dnes už má petice téměř 23 500 podpisů a to je myslím jasným měřítkem toho, že jde o velice palčivé a aktuální téma. Kromě mě tuto petici podpořil také třeba náš zakladatel Petr Mach nebo senátor Jaroslav Chalupský.

Petici můžete podepsat ZDE:

„Svoboda slova je jako kyslík, dokud ji máte, tak si jí nevšímáte, když o ni přijdete, bývá většinou už pozdě na to, s tím něco dělat,“ říká se v jednom videu, které právě Svobodu slova hájí, a myslím, že je to velice trefné pojmenování.

Evropská komise chce zařadit verbální projevy tzv. nenávisti mezi závažné trestné činy a členským zemím chce sebrat možnost je blíže definovat. Co si o tomto postupu myslíte? Hrozí, že členské státy ztratí kontrolu nad tím, co lze říkat a publikovat?

Svobodní jsou absolutními obránci svobody slova. Odmítáme trestněprávní postihy projevů, kromě přímého návodu k závažným trestným činům, které jsou trestné už ve fázi přípravy (bezprostřední návod k vraždě atd.).

Proto zásadně odmítáme úvahy o kriminalizaci slovních projevů, kterou chce Evropská komise vnutit prostřednictvím Směrnice všem členským státům. To by znamenalo např. to, že Ondřeje Kúdelu, který bude možná trestně stíhaný ve Skotsku, by byly povinny stíhat i naše české orgány činné v trestním řízení. Znamenalo by to v důsledku definitivní konec svobody slova v České republice.

Za kritiku nebo satiru kohokoliv a čehokoliv byste mohli být stíháni. A šest let za dva komentáře na Facebooku by nebyly excesem soudů, ale pravidlem. Přitom svoboda slova je pro společnost velice prospěšná, protože vypoví dost důležité informace o jedinci, který nějaký výrok udělá.

Pro společnost je například velice prospěšné, že pan redaktor Etzler měl možnost na Twitteru napsat o paní Lipovské, že je to „špinavá čubka“. Pro celou společnost je užitečná zpráva o tom, jaký je pan Etzler nebezpečný člověk.

Velmi podobně je prospěšné se o nacistovi dozvědět, že je nacista, nebo o marxistovi, že je marxista. Díky tomu, že má možnost své politické názory projevit, si na něj dají ostatní lidé pozor a on je nemůže tak snadno překvapit. (…)

Celý rozhovor najdete zde.

Mgr. Libor Vondráček, předseda Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Jaroslav Chalupský

Ing. Jaroslav Chalupský

senátor za Svobodné – obvod 15

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Ing. Jaroslav Chalupský

Ing. Jaroslav Chalupský

senátor za Svobodné – obvod 15

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31