„Nikdo nám nesmí určovat, jak máme omezovat svobodu slova, jak máme přijímat migranty, jaká zde má být zbraňová legislativa nebo jaké mají být v Česku daně,“ říká předseda Svobodných Libor Vondráček. Velmi nelibě nese aktivitu spolku Evropské hodnoty, jehož seznam dezinformátorů už k reakci přiměl třeba Janka Ledeckého a Daniela Landu, kritický je ale také třeba k činnosti českých elfů nebo novináře Tomáše Etzlera. „Nemám nic proti jejich činnosti, pokud je placena ze soukromých zdrojů, neřídí se podle nich naše ministerstva, nejsou podle nich vytvářena mocí veřejnou pravidla pro oligopolní sociální sítě nebo podle nich nekomunikují veřejnoprávní média v pořadech, jako je Newsroom, které jsou ostudou české žurnalistiky,“ dodává.

Ministerstvo zdravotnictví loni svůj web obohatilo o sekci o dezinformacích. Mezi jejich šiřitele tam byli zařazeni např. profesor Jiří Beran nebo exprezident Václav Klaus. Informace do této rubriky dodávala firma Semantic Visions analytika Františka Vrabela. Považujete tuto komunikaci od ministerstva zdravotnictví za přínosnou a dobře zvládnutou?

Nálepky o „dezinformátorovi“ často slouží jako zbraň těm, kteří nemají jiný protiargument. Kdyby ministerstvo komunikaci zvládalo, tak nemusí takové nálepky vůbec používat.

Když už jsem ale dostal na tuto sekci dotaz, tak bych rád připomenul, že v této sekci také najdeme výrok, který říká, že nebudou zavedeny žádné vakcinační pasy umožňující návštěvu služeb a obchodů, o kterých se tak hojně diskutuje. To je v rozporu s plány MPO nebo s tím, co říkal Tomáš Zdechovský, vyhlášený lhář a europoslanec v pořadu „Máte slovo“ minulý čtvrtek.

Bylo by hezké, kdyby alespoň v této části ministerstvo zdravotnictví mělo pravdu, ale obávám se, že to dopadne jako obvykle…

Obecně si myslím, že by se ministerstvo zdravotnictví mělo přejmenovat na „ministerstvo nemocnictví“ nebo „ministerstvo pravdy“. Ministerstvo totiž řeší „jednu nemoc“ a boj „za jedinou pravdu“ daleko více než všeobecné zdraví lidí, které svými kroky poškozuje. Pro zdraví nedělá téměř nic, půl roku lidem zakazovalo sport a místo apelu na prevenci lidi pouze vystavovalo psychickému tlaku.

František Vrabel je, např. spolu s Bohumilem Kartousem, také jedním ze zakladatelů spolku Nelež, který se snaží omezit šíření dezinformací odříznutím dezinformačních webů od příjmů z reklamy. Spolek apeluje přímo na firmy, aby inzerovaly jinde. Myšlenka dobrá, ale jak určit, kdo dezinformuje, a kdo už ne? A obligátní otázka, kdo ohlídá hlídače?

Českými elfy (mezi něž Bob Kartous patří) jsou různí lidé nálepkováni a dlouhodobě je likvidována jejich existence na sociálních sítích. Podobé weby jako „Demagog“ či „Manipulátoři“ přitom neměří všem stejným metrem, ale nálepkují jako „lživé“ jen ty výroky, u kterých se jim to hodí.

Nemám nic proti jejich činnosti, pokud je placena ze soukromých zdrojů, neřídí se podle nich naše ministerstva, nejsou podle nich vytvářena mocí veřejnou pravidla pro oligopolní sociální sítě nebo podle nich nekomunikují veřejnoprávní média v pořadech, jako je Newsroom, které jsou ostudou české žurnalistiky.

V Česku dlouhodobě působí neziskové organizace jako třeba Evropské hodnoty, které nedávno označily Janka Ledeckého a Daniela Landu za hlavní šiřitele dezinformací mezi celebritami. Jsou tyto organizace a jejich činnost pro Česko přínosem?

Pro nejrůznější moderní socialisty jistě přínosem jsou. Proto by je měli platit jen a pouze oni, tedy lidé, kteří v nich přínos vidí.

Naopak já, stejně jako Janek Ledecký či Daniel Landa, vnímáme jejich činnost jako škodlivou, a proto by nás nikdo neměl nutit, abychom takové organizace dotovali i z našich daní. Vrcholem drzosti je, když pro pochybné žebříčky takové organizace dostávají prostor například v ČT, která se staví do role jediného objektivního média.

Když si uvědomíme, jak málo prostoru dostává v ČT naše uskupení „Trikolóra Svobodní Soukromníci“, které vykázalo už v pátém průzkumu volební preference minimálně 5 %, v souvislosti s tím, že ČT dává prostor těmto pochybným žebříčkům nebo anketám typu „Kyselý citrón“, pak nevidím jediný důvod, proč by měli všichni majitelé televizních zařízení platit povinné koncesionářské poplatky pro Českou televizi. Daleko férovější by bylo, kdyby se ČT odstátnila, nebo si alespoň lidé mohli vybrat, jaké televizi poplatek pošlou.

Tuším, že kdyby udělala Společnost pro ochranu svobody projevu „žebříček cenzorů“, tak se tím nebude ČT zabývat. Na rozdíl od žebříčku Evropských hodnot si bude muset Společnost platit propagaci z vlastních zdrojů, protože jejich žebříček se do Newsroomu ani do Událostí komentářů nedostane.

V poslední době se tématem svobody slova začínají zabývat i lidé, kteří do té doby byli apolitičtí. Jmenujme třeba nově vzniknuvší Společnost pro ochranu svobody projevu, ve které můžeme najít třeba herního vývojáře Daniela Vávru, publicistu Mariana Kechlibara nebo pivovarníka Stanislava Bernarda. Mohou podle vás podobné iniciativy pomoci k tomu, aby byla svoboda slova uchráněna?

Určitě je to velice záslužná činnost. Proto jsem byl také jedním z prvních petentů petice „Zastavme nové formy cenzury“, kterou právě kolektiv Společnosti vytvořil. Dnes už má petice téměř 23 500 podpisů a to je myslím jasným měřítkem toho, že jde o velice palčivé a aktuální téma. Kromě mě tuto petici podpořil také třeba náš zakladatel Petr Mach nebo senátor Jaroslav Chalupský.

Petici můžete podepsat ZDE:

„Svoboda slova je jako kyslík, dokud ji máte, tak si jí nevšímáte, když o ni přijdete, bývá většinou už pozdě na to, s tím něco dělat,“ říká se v jednom videu, které právě Svobodu slova hájí, a myslím, že je to velice trefné pojmenování.

Evropská komise chce zařadit verbální projevy tzv. nenávisti mezi závažné trestné činy a členským zemím chce sebrat možnost je blíže definovat. Co si o tomto postupu myslíte? Hrozí, že členské státy ztratí kontrolu nad tím, co lze říkat a publikovat?

Svobodní jsou absolutními obránci svobody slova. Odmítáme trestněprávní postihy projevů, kromě přímého návodu k závažným trestným činům, které jsou trestné už ve fázi přípravy (bezprostřední návod k vraždě atd.).

Proto zásadně odmítáme úvahy o kriminalizaci slovních projevů, kterou chce Evropská komise vnutit prostřednictvím Směrnice všem členským státům. To by znamenalo např. to, že Ondřeje Kúdelu, který bude možná trestně stíhaný ve Skotsku, by byly povinny stíhat i naše české orgány činné v trestním řízení. Znamenalo by to v důsledku definitivní konec svobody slova v České republice.

Za kritiku nebo satiru kohokoliv a čehokoliv byste mohli být stíháni. A šest let za dva komentáře na Facebooku by nebyly excesem soudů, ale pravidlem. Přitom svoboda slova je pro společnost velice prospěšná, protože vypoví dost důležité informace o jedinci, který nějaký výrok udělá.

Pro společnost je například velice prospěšné, že pan redaktor Etzler měl možnost na Twitteru napsat o paní Lipovské, že je to „špinavá čubka“. Pro celou společnost je užitečná zpráva o tom, jaký je pan Etzler nebezpečný člověk.

Velmi podobně je prospěšné se o nacistovi dozvědět, že je nacista, nebo o marxistovi, že je marxista. Díky tomu, že má možnost své politické názory projevit, si na něj dají ostatní lidé pozor a on je nemůže tak snadno překvapit. (…)

Celý rozhovor najdete zde.

Mgr. Libor Vondráček, předseda Svobodných