Olga Richterová se nejprve pochlubila, že vláda schválila návrh Pirátů na zpětné zdanění 60 % toho, co vybraným firmám ještě zbylo po předchozím zdanění. Tím, by se fakticky spustilo to, čemu se v minulosti říkalo „první vlna znárodnění“.
Následně se prosazením tohoto návrhu pochlubil Marian Jurečka, a vývoj na pražské burze už tu chvíli byl jasný každému, kdo není ekonomicky nekompetentní.
Podobné úvahy jsou přitom v jasném rozporu se zásadou právního státu, která zakazuje přímou retroaktivitu! Daňová sazba musí být známa vždy před zdaňovacím obdobím. Zákony i judikatura mluví jasně.
Věříme proto, že přes Ústavní soud taková šílenost snad nemůže projít. Ale už to, že se vláda o něčem podobném je schopna bavit je naprosto šílené a definitivně to bourá mýtus „o pravicové vládě“. 😵 Taková vláda by naopak byla nalevo i od Vladimíra Špidly.
Jak moc je nápad sazby daně uprostřed zdaňovacího období si může každý odpovědět sám. Napadne někoho ve vládě zpětně zdanit výrobce respirátorů, farmaceutické firmy nebo lékárny? Zvýšíme zpětně daň na banky za rok 2009? Pokud otevřeme tuto Pandořinu skříňku, pak už si nemůže být jist nikdo ničím.
Člověka v ten moment napadají slova klasika: „Důl je díra v zemi. Tu vám nikdo ukrást nemůže.“ Už jednou jsme se přesvědčili, že i to lze a zahrávání si se zpětným zdaněním je jen prvním krokem k tomu, aby to jednou skončilo i u toho dolu.
Daň z neočekávaného zisku je obecně naprosto nesystémovým řešením. Pokud k němu navíc dodáme 60 % sazbu, pak se skutečně jedná o nápad veskrze socialistický.
Ale proč by volič chodil se socialistickými nápady za kováříčkem, když mohl jít rovnou za kovářem? Vždyť kdyby voliči chtěli zavádět windfall tax nebo toužili po jiném daňovém harakiri, tak mohli místo Jurečky a Richterové volili Janu Maláčovou! Která by navíc tento nástroj nové levice jistě prodala ještě v blyštivějším obalu.
Člověka napadne, že vlastně každá vláda za posledních 20 let měla svoji Maláčovou. Ta současná má ovšem minimálně dvě a my se proto máme ještě na co těšit!
PS: Pokud připustíme do našeho právního řádu princip retroaktivity, pak bychom s trochou nadsázky mohli navrhnout, že voličům těch poslanců, kteří pro tuto zvrácenost zvednou ruku, umožníme retroaktivně změnit obsah svého hlasovacího lístku a tím zpětně vyměnit své poslance…
V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.
Odmítnutí prodeje letadel
Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“
Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“
Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.
Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta
Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.
Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.
Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“
Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média
Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“
Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.
V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“
Koaliční disciplína nad osobními názory
Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“
Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.
