Ve svátek práce zapovězena jest, občane!

Ve svátek práce zapovězena jest, občane!

Před několika dny jsme všichni společně oslavili státní svátek. Oficiálně byl prezentován jako Den české státnosti, ve skutečnosti šlo daleko spíše o jeden ze svátků státní moci nad pokojnými a bezúhonnými občany. Ve středu 28. září jsme totiž měli zakázáno nakupovat a mnozí z nás také prodávat a pracovat.

Pravda, pouze v obchodech, jejichž prodejní plocha zabírá více než 200 metrů. Zatím. V širším slova smyslu ale tento zákaz omezuje i mnohé další majitele prodejen nebo třeba kaváren či restaurací, jejichž provozy jsou poblíž velkých obchodních center nebo přímo uvnitř, a počítají s tím (a mají to skutečně spočítáno), že k nim přijdou utratit své peníze mnozí z těch, kteří předtím nakupovali potraviny ve velkém supermarketu. Omezuje samozřejmě i celou řadu zákazníků, kteří jsou zvyklí nakupovat nikoliv ve velkém, do zásoby, ale denně. A omezují také pracovníky, kteří si chtějí přijít na příplatek za práci o svátku. A těch není zrovna málo.

Zákaz prodeje o svátcích nikomu neprospívá. Snad jen politikům, kteří si jeho prostřednictvím zvyšují svůj osobní pocit moci a důležitosti. A nejspíš také odborářským funkcionářům, kteří se ve své nenávisti vůči podnikatelům domnívají, že jejich odborářská legitimace řeší a narovnává jakýsi smrtelný konflikt mezi zaměstnavatelem a ušlápnutým pracovníkem. Ve skutečnosti zde však žádný konflikt není a nikdy nebyl. Nejsou tady žádé Anny proletářky, které tlustý podnikatel s cylindrem na hlavě a s doutníkem v ústech dře z kůže. Nikdo netvrdí, že práce v supermarketu je snadná – ostatně jaká práce je snadná? Ale vyvolávat dojem, že pracovníci v maloobchodě jsou násilím, pod pohrůžkou vyhazovu nebo jiné újmy, drženi násilím v práci, zatímco jim doma pláčou děti, je absurdní a fantastické. Snaha oživovat ve 21. století jakési dickensovské obrázky je naprosto falešné. Je to však to jediné, co socialistickým politikům a odborářským bossům zbývá: realita je totiž jiná a v super, hyper nebo bůhvíjakém dalším marketu není potřeba nikoho k práci o svátku nutit: například studenti si tyto směny berou velmi rádi. Příplatek se hodí.

Žádná politika, žádná regulace a žádný státní zásah, ať už potřebný nebo zbytečný či škodlivý, by se však neudržel a nebylo by možné jej uvést v život bez souhlasu významné části veřejnosti. Mnohdy stačí i pasivní souhlas, přijetí prostřednictvím nezájmu nebo dodatečná racionalizace: poddanská mentalita, která v lidech živí myšlenku, že stát to s námi myslí dobře a ví, co je pro nás nejlepší. Že stát je pečujícím pastýřem svého stádečka ovčanů. 28. září jsme slavili Den české státnosti a zároveň také den stádnosti.

Zkuste na sociálních sítích nebo v diskuzních fórech zpravodajských webů vyjádřit nesouhlas s tím, že by nám politici a odboráři měli určovat, kdy smíme nakupovat, prodávat a pracovat. Dočkáte se zajímavých reakcí. Cituji doslova. „Pamatuji si doby, kdy v neděli byly obchody zavřené a v sobotu bylo otevřeno jen dopoledne, a nikomu to nevadilo, všichni jsme to přežili,“ odpoví vám jeden. „Zkuste si zajet nakoupit do Rakouska v neděli nebo ve státní svátek. A to jsou Rakušani na daleko vyšší životní úrovni než my,“ přizvukuje další. „Osobně bych ve státní svátky nechala zavřít úplně všechny obchody, aby si fakt všechny prodavačky mohly užít volno a odpočinout si. Lidi už jsou tak rozežraní, že bez nakupování nevydrží ani den?“ rozhořčeně se ptá starší paní, zatímco jiná připomíná: „Prodavačky jsou taky lidi a mají nárok na volno!“ A další diskutující to celé podtrhne dotazem: „Proč by měly prodavačky trpět leností lidí koupit si vše potřebné o den dřív?“

Takovými argumenty lze pohodlně odůvodnit či omluvit v podstatě jakýkoliv další zákaz.

Lidé si zvyknou na mnohé. Možná jde o přirozenou psychologickou reakci, zdůvodnit si, že újma, která se nám děje, vlastně není tak strašná. Můžeme si přece nakoupit o den dříve. Žádný problém. Jinde jsou na tom lidé daleko hůře. Nebuďme zpovykaní… Tohle je jeden z mechanismů principu západky, kvůli kterému se málokterou nesmyslnou regulaci či státní zásah do ekonomiky a životů lidí podaří zvrátit. Veřejnost se smíří, přijme stav věcí.

Možná se mnozí pravicově smýšlející občané naší republiky těšili, že s nástupem vlády, v níž hraje prim ODS, budou takové zbytečné a škodlivé regulace postupně odstraňovány, rušeny. Nestane se to. ODS a další strany vládní pětikoalice nemají žádný důvod se jakkoliv angažovat v něčem, pro co vlastně není takřka žádná poptávka na straně občanů. A hlavně, svoboda jednotlivce je ve skutečnosti vůbec nezajímá.

Princip západky však neznamená jen zamezení pohybu směrem zpět. Soukolí politické mašinerie zavilého nepřátelství vůči svobodě a trhu se pohybuje stále kupředu. Snaha kolektivistů a etatistů soustavně ničit lidské životy nemá žádné hranice. Zásahy státu do svobodného podnikání mají tendenci se na sebe nabalovat. Dříve či později přijde na přetřes vážně míněný návrh na zákaz prodeje každou neděli. Prodavačky přece mají právo si o nedělích odpočinout! A není přece potřeba v neděli nakupovat! Ostatně v 80. letech byly obchody v neděli zavřené a lidé to také přežili! A považte tu energetickou úsporu!

Kdo z vás bude s něčím takovým nesouhlasit? Jak hlasitě? A až takový zákon projde, jak rychle si zvyknete?

Luboš Zálom, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog autora

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.

Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“

Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.

Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá

Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.

Sporná otázka veřejného financování

Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.

Název a identita organizace jako klíčový argument

Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.

Silná slova a jejich meze

Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.

Kontext celého sporu

Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31