Na vládu Petra Fialy (ODS) si brousí nože celá řada menších či větších politických uskupení. Přes mířidla na ni střílí opozice v podobě hnutí ANO a SPD, které podepsalo memorandum o spolupráci s Trikolorou. Kvůli konsolidačnímu balíčku je pětikoaliční kabinet pod palbou kritiky i ze strany odborářů, kteří nadále vyhrožují generální stávkou. Mimo parlamentní mantinely se navíc shlukují další protivládní síly, a to ve volbách poražení sociální demokraté a komunisté. O slovo se rovněž hlásí demonstranti Jindřicha Rajchla či navrátivší Jiří Paroubek coby samozvaný „sjednotitel levice“. Podívejte se, kde všude má kabinet své oponenty.
Proti vládě a zástupcům pětikoalice brojila řada různých uskupení prakticky hned po sněmovních volbách v roce 2021. Velká vlna odporu proti kabinetu se vzedmula po začátku války na Ukrajině, a to především na alternativní scéně. Pak už se to vezlo, přišla krize s energiemi, inflace či představení konsolidačního balíčku a důchodové reformy. Nejen tyto faktory způsobily, že v řadách nespokojených občanů vyrostly další iniciativy, které hlasitě protestují proti úřadu Petra Fialy. Jinými slovy má vládní pětikoalice víc oponentů než kdy dříve.
Nejsilnější hlasy nadále zůstávají opozičnímu hnutí v Poslanecké sněmovně. ANO expremiéra Andreje Babiše přečkalo vnitrostranické zemětřesení po prohraných prezidentských volbách, bylo svědkem několika odchodů (především bývalého moravskoslezského hejtmana Iva Vondráka) a podle aktuálních volebních modelů se těší vysokým preferencím. Exkluzivní květnový volební model pro CNN Prima NEWS ukázal, že by hnutí ANO vyhrálo s 33,5procentním ziskem.
Třebaže je se svými 71 poslanci nejsilnějším klubem v dolní komoře, v praxi lze vidět jen malou hrstku z nich. Především jde o
bývalé ministry Alenu Schillerovou a Karla Havlíčka, mediální pozornosti se pak těší zástupci stínové vlády, kteří ostřelují své pětikoaliční protějšky. Co se týče Andreje Babiše, ten po porážce v prezidentských volbách sice na chvíli odešel do ústraní, ale stále je aktivní na sociálních sítích. Většině médií se snažil nějakou dobu vyhýbat, než zamířil do diskusního pořadu Partie Terezie Tománkové proti premiéru Fialovi . Při červnovém projednávání zpomalené valorizace důchodů obstruoval poslanecká jednání a mluvil více než tři hodiny.
Opoziční dvojka v podobě SPD Tomia Okamury, která disponuje 20 poslanci, nadále podle agentury STEM soustřeďuje především protestní hlasy. V tématech, kde hnutí ANO komunikuje poměrně mírně a notuje si i s vládní pětikoalici, má SPD naopak silně kritický náboj – především v tématech pomoci Ukrajině a nákupu nových zbraní do armádního arzenálu.
Zároveň ale podle průzkumu agentury STEM ztrácí své loajální voliče a oproti předchozím modelům mírně oslabila o pár
procent. Část elektorátu dala přednost ANO, zbytek se rozdrobil mezi neparlamentní protivládní iniciativy – především PRO Jindřicha Rajchla. I to je nejspíše důvod, proč předseda hnutí Tomio Okamura kývl na spolupráci s hnutím Trikolora v nadcházejících volbách.
Sociální demokraté mění image, KSČM šetří.
Proti vládě ostře vystupují i „poražení“ z posledních sněmovních voleb. ČSSD, která v minulosti patřila mezi nejsilnější parlamentní strany s letitou historií, skončila před dvěma lety před branami do dolní komory – poprvé v dějinách České republiky. Většina voličů přešla k současným opozičním hnutím, podle nejnovějšího modelu od STEM by sociální demokraté přesto získali 4,1 procent hlasů. Navíc se strana potýkala především s finančními problémy, které se doposud nepodařilo zcela vyřešit.
Proto se strana rozhodla pro razantní změnu v image. Představila nové jméno Sociální demokracie (SOCDEM) společně s předělaným logem a slibuje návrat „tradiční levice“ s novými nápady do Poslanecké sněmovny. V čele strany nadále zůstává Michal Šmarda, který se v posledních měsících několikrát opřel do Fialovy vlády kvůli konsolidačnímu balíčku a důchodům. SOCDEM také podpořila odboráře a jejich stávkovou pohotovost.
KSČM si rovněž prošla restrukturalizací, třebaže se nadále drží zavedeného loga, jména i pověstných třešniček. Po prohraných sněmovních volbách se vedení strany ujala europoslankyně Kateřina Konečná, která ostře kritizuje valnou většinu vládních kroků, od úsporného balíčku po obranný pakt se Spojenými státy. I v řadách komunistů došlo na velké škrty – o placenou pozici ve straně přišel například letitý člen KSČM Jiří Dolejš . A další změny se podle Konečné nevylučují. Sama rovněž vyzvala sociální demokraty ke spojení levicových stran.
Zda SOCDEM kývne na určitou formu spolupráce, visí stále ve vzduchu. Konečná a další komunističtí členové téměř se železnou pravidelností navštěvují protivládní demonstrace, kde vystupují i zástupci dezinformátorské scény. Podle volebního modelu agentury STEM by komunisté získali 3,8 procenta hlasů.
Mimoparlamentní šiky
Hnutí Přísaha bývalého policisty Roberta Šlachty téměř zamíchalo skladbou Poslanecké sněmovny, když se ocitlo těsně pod pětiprocentní hranicí do dolní komory. Současné volební modely subjektu připisují okolo tří procent. Na kritice vládní pětikoalice nešetří, třebaže je vedená téměř výhradně skrze Šlachtu. Ten se opírá nejen do daňových a důchodových změn, ale také především do zástupců ODS, kteří mu prý „připomínají staré kmotry z dob premiéra Petra Nečase“.
Z levicového spektra se na hranici dvou procent drží Zelení, kteří ovšem ve srovnání s jinými mimoparlamentními stranami komunikují směrem k vládě Petra Fialy o poznání smířlivěji. To ovšem neznamená, že nechali kritiku stranou – ve velkém upozorňovali například na problémy s kapacitami na středních školách či na nezájem kabinetu chránit životní prostředí.
Euroskeptičtí Svobodní se od někdejšího úspěchu předsedy Petra Macha ve volbách do europarlamentu smrskli na malou skupinu s několika stovkami členů. Posledních deset let strana spíše přešlapuje na místě s dvouprocentními preferencemi v průzkumech. Za koalici s Trikolorou ve sněmovních volbách se současné vedení v čele s Liborem Vondráčkem omluvilo a nyní vyhlíží šance, jak uspět v nadcházejících evropských volbách.
Do jisté míry chtějí Svobodní oslovit pravicové voliče, kterým se nelíbí zvyšování daní – podobnou cestou šli i v roce 2014, když se zaměřili na elektorát ODS po nepřesvědčivém výkonu tehdejšího premiéra z řad občanských demokratů Petra Nečase . Dále také vsází na neúspěšné prezidentské kandidáty. Primárkami Svobodných má proto projít například podnikatel Karel Diviš, který v boji o Pražský hrad oslovil 1,35 občanů.
Zmíněná Trikolora se po odchodu zakladatele Václava Klause mladšího zmítá spíše v křečích. Za svou existenci žádných výraznějších úspěchů nedosáhla a průzkumy jí připisují 1,4 procent hlasů. Zástupci strany se navíc téměř pravidelně objevují na protivládních demonstracích – nejdříve u dezinformátora Ladislava Vrabela, později i na akcích Jindřicha Rajchla, což je kuriózně bývalý člen Trikolory.
Rétoricky se strana ovšem od jiných subjektů příliš neliší, rovněž kritizuje prakticky všechny kroky Fialova kabinetu a volá po demisi pětikoaliční vlády, byť podle mnohých politických komentátorů dosti nevybíravě. Rajchl nicméně představuje pro Trikoloru volební hrozbu, i proto Zuzana Majerová Zahradníková a Tomio Okamura z SPD potvrdili spolupráci do nadcházejících hlasování.
Rajchl a jeho strana PRO se do popředí dostala díky masivním protivládním demonstracím, kde se párkrát sešly desetitisíce lidí. Do budoucna slibuje i blokády vládních budov, třebaže se mu poslední akce rozpadla před Úřadem vlády a na avizovaný „lidský řetěz“ nakonec vůbec nedošlo . V průzkumech už nicméně figuruje, volební model STEM mu přihrál 1,2 procenta hlasů.
Divoké karty Středula či Paroubek
Protivládních sil je na české politické scéně ještě celá řada. Jakéhosi zmrtvýchvstání se dočkal expremiér Jiří Paroubek , který v únoru 2023 oznámil založení spolku Nespokojení. Ten by měl podle jeho slov dát základ novému levicovému hnutí, které by chtěl založit v průběhu roku. Oslovil prý další iniciativy na své straně politického spektra, mezi nimi se ovšem objevily i alternativní skupiny, které brojily (a nyní opět brojí) proti americkým radarům. Paroubek již dříve avizoval, že bude usilovat o křeslo v Evropském parlamentu.
Kdysi výrazné protestní Hnutí PES (dříve Chcípl PES) Jiřího Janečka a Jakuba Olberta má na rozdíl od jiných protivládních skupin problém nabrat druhý dech. Od demonstrací Jindřicha Rajchla se vedení spíše distancovalo, kritiku vlády okolo konsolidačního balíčku v posledních několika týdnech ředí na sociálních sítích poněkud překvapivě pivními úspěchy pivovaru Malý Janek. Na poli alternativní scény přešel do útlumu exposlanec Lubomír Volný, naopak dezinformátorka Jana Peterková přešla do hlasitého protestu i kvůli nedávnému soudu.
Zřejmě nejsilnějším nepolitickým subjektem, který kritizuje vládní kroky, jsou odbory. Bývalý kandidát na prezidenta a předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula vyhrožoval kabinetu generální stávkou , již nyní přešli odboráři do stávkové pohotovosti a připravují s celostátním výborem další kroky. „Karty v tuto chvíli neodkryjeme, ochromenou dopravu ale nevylučujeme. Všechno je možné,“ řekl redakci, jaké páky chce proti vládě použít. Protestní akci v Praze nicméně připravuje na 29. června.