MF DNES – Karel Diviš: Proč Česko ekonomicky strádá? Zástupci vlády, vzpamatujte se

MF DNES – Karel Diviš: Proč Česko ekonomicky strádá? Zástupci vlády, vzpamatujte se

Jak dlouho se chceme ještě dívat na to, že naše země ekonomicky zaostává? A proč to de facto pořád nikoho nepálí? Co je dnes vlastně český národní zájem? Zástupci současné i minulé vlády: vzpamatujte se proboha!

Nejlépe to asi říká pan Ladislav Verner, majitel úspěšné světově uznávané české firmy SOMA z Lanškrouna na výrobu flexotiskových strojů a aktuálně jeden z kandidátů na prestižní ocenění Manažer roku. Jediným a hlavním českým národním zájmem musí být vytváření českých finálních produktů a služeb českými firmami. Pokud chceme určovat ceny na trhu, reinvestovat vydělané peníze do dalšího výzkumu a inovací, být nositelem know-how a tím, kdo určuje a ovládá celý subdodavatelský řetězec, je třeba mít finální produkt ve svých rukou. Ať už ho vytvoříme doma, anebo v nějaké jiné zemi s levnější pracovní silou. Jinými slovy: je to jediný způsob, jak dlouhodobě zvyšovat český hrubý národní produkt (HNP), tedy peněžní hodnotu všech finálních statků a služeb vytvořenou příslušníky Česka bez ohledu na místo, kde byla tato hodnota vytvořena.

Pokud se naopak budeme zaměřovat pouze na hrubý domácí produkt (HDP), tedy na peněžní hodnotu všech finálních statků a služeb vyprodukovaných u nás doma, nemůžeme se divit, že tu stále mluvíme o montovnách, zaostávajících inovacích a odtoku obrovského množství dividend a kapitálu pryč z naší země. Místo abychom doháněli nejvyspělejší ekonomiky světa, blížíme se tak k „banánovým republikám“.

Nešťastné dědictví

A teď si vezměte, že do této dlouhodobě ekonomicky neudržitelné domácí situace vstoupí neočekávané faktory jako covid, zelené šílenství z Německa „naboostované“ válkou na Ukrajině vedoucí k bezprecedentní energetické krizi plus nezodpovědná monetární politika v podobě „neomezeného“ tisku peněz a dotačního šílenství ve většině zemí Evropy. Divíte se, že jsme to ekonomicky odskákali jednou z nejvyšších inflací a poklesem reálných platů, což znehodnotilo naše úspory asi o 30 procent? Je to logické, ne?

Naše ekonomika je drancovaná jednotlivými navolenými vládami prakticky už od revoluce. Když vezmu jen poslední dvě vlády, tak ta minulá pod rouškou covidu a bezbřehého populismu v podobě rozhazování peněz ze státního rozpočtu komukoliv a kdykoliv, zejména před volbami, posunula státní deficity do úrovní, na které jsme do té doby nebyli zvyklí. A český národní zájem se scvrkl do veledíla „O čem sním, když náhodou spím“. Zatímco dříve poslanci ve Sněmovně dny a noci bojovali o úspory v řádech desítek miliard korun, Babišova vláda to hodila o řád výš. A to ještě těmi deficitními stovkami miliard korun víceméně překryla doutnající strukturální deficit, který by kvůli dlouhodobě odkládané důchodové reformě objektivně doběhl kteroukoliv vládu.

A co vláda současná? Mnoho lidí do ní vkládalo velké naděje, že bude s lidmi lépe komunikovat, že bude navenek vystupovat jednotně a profesionálně a že konečně začne hájit české národní zájmy. Zemi přebírala v ekonomicky nelehké situaci. Začínala nepříjemná energetická a inflační krize, kterou skutečně v Evropě nezažehla válka na Ukrajině, ale již nesmyslná opatření Green Dealu. To se týká zejména Německa, kde se rozhodli zavřít jaderné elektrárny, protože kdysi bouchla Fukušima, a pak vykupovat přebytkovou českou elektřinu. Nebýt války na Ukrajině a následně de facto zhroucení energetického trhu, tak to možná nemusel být z pohledu české vlády tak špatný ekonomický výhled.

Obrovské zisky pro polostátní ČEZ, tedy i příjem do státního rozpočtu, za neválečné situace možná mírné zvýšení cen energií a mírná inflace, která by ukrajovala ze státního dluhu – to vše mohlo hrát vládě do karet a to vše mohla zcela mylně považovat za český národní zájem. Jenže situace se kvůli šílenci Putinovi zvrtla a to, co nejprve možná ekonomicky vypadalo jako docela dobrý krátkodobý plán, navíc utužující vztahy s naším ekonomickým chlebodárcem Německem, který si nás hýčká jako pevnou součást svých subdodavatelských řetězců, má pro českou ekonomiku katastrofální dopady.

Automotive v nesnázích

A jaké dopady to jsou? Náš automobilový sektor, který je stále jednoznačným tahounem české ekonomiky, najednou nemá cestu, jak dál. Výrobci aut (v německých či jiných zahraničních rukou) na našem území vědí, že na jejich český subdodavatelský řetězec výrazně dolehla energetická krize, a tak jim dají lákavou nabídku. Víme, že jste teď strádali, trh s auty se ale oživuje, a proto vám zadáme větší objem výroby, abyste se zahojili. Jenže manažer takové české subdodavatelské firmy namítne, že energie je stále drahá a že i vyšší objem zakázek ještě prohloubí již tak gigantické ekonomické ztráty. Zahraniční chlebodárce se zamyslí a řekne: „Víte co? Ještě tu je jedno řešení, stejně jste ve ztrátě, co kdybychom vás koupili a celé to tu převzali?“ Výsledkem je, že montovny zde zůstávají, možná budou zahraničním vlastníkem dokonce vylepšeny, ale kam poputují zisky a kde se bude případně zvedat HDP nebo HNP? Jaká je šance na české finální produkty a služby?

A do toho všeho se třeba ještě ministr dopravy Martin Kupka diví, proč někdo, včetně mě, podepisuje petice proti zákazu výroby aut se spalovacími motory na benzin a naftu v roce 2035. Ten v rámci Green Dealu zatím bohužel prošel v Evropské unii, přičemž poslední šance na revizi tohoto rozhodnutí bude v roce 2026.

Ani já nejsem zpátečník a nemám nic proti inovacím, elektromobilitě či ochraně planety, jenže primárně jsem také český státní občan, podnikatel, dokonce vystudovaný ekonom. Ve chvíli, kdy předchozí ani současná vláda stále nejsou schopny rozjet dostavbu jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně a kdy studie jasně říkají, že pokud se tak nestane, tak Česko už nebude ve výrobě elektřiny přebytkové, chceme direktivně zavádět v naší zemi elektromobily? Navíc nikdo neříká, co udělá v té chvíli náš německý automotive chlebodárce. Zbude tady alespoň ten český subdodavatelský řetězec pro nová elektroauta, když nic výrazněji naši ekonomiku neživí? Žádnou alternativní vizi naší vlády, na čem chce stavět český národní zájem, tedy český HNP za pět, deset, patnáct let, bohužel neslyším.

Bez lží a povýšenosti

Nejsem člověk, který rád jen něco kritizuje nebo boří, jsem hodně velký idealista a i díky svému cestování po světě věřím v zásadě v dobro většiny lidí na této planetě. Co ale nesnáším, jsou lži a lidská arogance. V takových případech nechci a nebudu mlčet. Rád bych, aby se naše země zvedla, aby se lidé probrali z letargie a věřili, že můžeme jednoho dne zvolit i lepší vládu, než jsou ta současná i minulá.

Pokud si tyto řádky přečtou i někteří zmiňovaní vládní představitelé, není v tom nic osobního. Jen je chci vyburcovat k tomu, aby se zkusili zamyslet a pochopit, co to doopravdy je český národní zájem – a následně ho tvrdě začali hájit na domácí i mezinárodní scéně. Jen tak je budou mít voliči rádi, jen tak vytvoří dlouhodobě něco smysluplného pro prosperitu naší země a jen tak budou znovu zvoleni a pozitivně zapsáni do dějin.

zdroj: idnes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

PhDr. Mgr. Karel Diviš

PhDr. Mgr. Karel Diviš

podnikatel, bývalý prezidentský kandidát a kandidát do europarlamentu

Novinky

Nejnovější video

Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.

Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“

Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.

Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá

Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.

Sporná otázka veřejného financování

Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.

Název a identita organizace jako klíčový argument

Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.

Silná slova a jejich meze

Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.

Kontext celého sporu

Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.

Oblíbené štítky

PhDr. Mgr. Karel Diviš

PhDr. Mgr. Karel Diviš

podnikatel, bývalý prezidentský kandidát a kandidát do europarlamentu

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31