V tuto chvíli nepravomocný rozsudek soudu, který uznal bývalého poslance TOP 09 Dominika Feriho vinným z trestního činu znásilnění, vyvolal nejednu reakci také na české politické scéně. Například podle Svobodných také tento příklad dokazuje, že Česká republika nepotřebuje žádnou Istanbulskou úmluvu, ale naopak by mělo dojít k revizi trestního práva s tím, aby trestání zločinů bez obětí i verbálních zločinů bylo zmírněno na úkor trestání sexuálních deliktů.
„Dlouhodobě upozorňujeme na to, že žádná Istanbulská úmluva není potřeba. Zákonodárce by měl naopak řešit přísnější tresty pro sexuální zločiny, neboť v porovnání s mnoha „zločiny bez obětí“ nebo „verbálními zločiny“ působí trestní sazby za znásilnění často jako výsměch vůči oběti. Zároveň ale varujeme před tím, abychom přistoupili na hon na čarodějnice, který známe z ciziny. Kdy stačí pouze obvinění nějaké veřejné osobnosti, aby následoval minimálně mediální lynč,“ reagoval na verdikt soudu Libor Vondráček, předseda Svobodných s tím, že v trestním právu musíme za všech okolností dodržovat zásadu, že v případě pochybností by se mělo rozhodovat ve prospěch obviněného.
„Je proto velmi potřeba vytvořit prostředí, aby se oběti sexuálního násilí ozvali včas. S odstupem času od údajného spáchání strašlivého skutku je totiž těžké unést důkazní břemeno a je tedy i těžké vyvarovat se pochybnostem, zda nejde o zpolitizovaný proces,“ dodal Vondráček s tím, že tím nechce jakkoliv komentovat konkrétní kauzu Dominika Feriho. „Otázky však vyvolává, proč pachatelé sexuálních zločinů obvykle dostávají daleko mírnější tresty. Ať už je tedy pravda v této kauze jakákoliv, měla by pro nás být tento případ impulsem, abychom řešili nedostatky našeho trestního práva. Svobodní proto navrhují, aby trestání zločinů bez obětí i verbálních zločinů by mělo být zmírněno na úkor trestání sexuálních deliktů,“ dodal Vondráček.
Politická rozprava: Pavel Strunz o účelovém používání předběžné opatrnosti
Proslov z Republikového sněmu, 11. 11. 2023.
PŘEPIS PROJEVU
Vážení spolustraníci, vážené spolustranice, milí hosté a samozřejmě, milé hostesky,
pohovořím o předběžné opatrnosti.
Jsem-li předběžně opatrný, nedopustím masovou imigraci ze zemí s jinými kulturními vzorci. Protože vím, že se mi to může vymstít v časovém horizontu jedné generace. Jsem-li předběžně opatrný, nezanedbávám armádu, časová konstanta vybudování armády je deset let, geopolitická situace se však může změnit za kratší dobu. Ještě v roce 2009 v Praze podepisovali Obama a Medvěděv redukci jaderných zbraní, necelých pět let poté Rusko anektovalo Krym. Jsem-li předběžně opatrný, nezakážu si zákonem dva ze tří stabilních zdrojů energie, uhlí a jadernou energetiku, což se vbrzku projeví na energetické bezpečnosti.
Po těchto příkladech oprávněné předběžné opatrnosti považte, co se děje u našich, stále ještě bohatých, sousedů v Německu. V několika politikách, migrace, armáda, jaderná energetika, Německo aplikovalo předběžnou neopatrnost. To má své důsledky. Slabou armádu v turbulentních časech, kriminalita roste, imigranti se zhusta neztotožňují s německým státem, vysoké ceny energií vyhání firmy z Německa, konkurenceschopnost upadá. Proto je těžko pochopitelné, že takto předběžně neopatrné Německo naopak bylo a je předběžně přeopatrnělé stran globálního oteplování, které hypoteticky může mít důsledky až za několik generací. Tedy dlouho po dokonaných důsledcích masové imigrace, zanedbávání armády, odklonu od jádra a uhlí. Německo převzalo paniku Grety Thunberg a stalo se motorem doktríny Green Deal.
Protože se Německo osvědčilo v několika ohledech jako odstrašující příklad, neměla by se Česká republika u něj inspirovat bez mimořádné obezřetnosti. Bohužel je však z některých prohlášení zřejmé, že česká vláda se na toto Německo hodlá čím dál víc orientovat. Hodlá například opakovat některé jeho energetické chyby. Odstoupení od uhlí, masovou podporu obnovitelných zdrojů, ale i zákaz spalovacích motorů. Ministr průmyslu potvrzuje cíl ukončit spalování uhlí do roku 2033, zároveň Petr Fiala protlačuje nestabilní a obtížně regulovatelné obnovitelné zdroje energie bez vyřešení ukládání přebytků.
To si vyžádá paradoxní doplnění energetiky o zdroje spalující zahraniční fosilní palivo, zemní plyn, tedy nyní LNG, i z nestabilního Blízkého Východu, ale i oklikou z Ruska, za vyšší sazby než dříve, samozřejmě. Pokud se tak stane, bude to za cenu ztráty konkurenceschopnosti, za cenu, že se staneme hlubokým dovozcem elektřiny, což též nepřispěje k energetické bezpečnosti. Bude to za cenu obrovských regulací připomínajících socialistické plánované hospodářství, tzn. neférové podmínky a naprosté pokřivení trhu.
Naše vláda přestává být předběžně obezřetná v krátko a střednědobém horizontu. Používá pouze Green Deal, a přitom se tak děje za situace, kdy větší světoví producenti skleníkových plynů, než je Evropská unie, si konkurenceschopnost takovouto doktrínou nepodkopávají.
Zároveň o správnosti premis antropogenního globálního oteplování pochybují i významní vědci, jedním z nich je kvantový fyzik John Clauser, nositel Nobelovy ceny za fyziku roku 2022. Ten letos podepsal petici proti klimatickému alarmismu. Kolega Clauser říká: „Populární narativ o změně klimatu odráží nebezpečné zkorumpování vědy. Chybná klimatická věda metastázovala do masivní šokové novinářské pseudovědy. Žádná skutečná klimatická krize neexistuje, existuje však krize energetická.“ Takové prohlášení chce odvahu. Nepapouškovat mantry jako dekarbonizace či klimaticky neutrální společnost může dnes vědcovi přinést nepříjemnosti. Pravděpodobnost financování jeho výzkumu se rapidně sníží. To je to zkorumpování vědy, o kterém hovoří Clauser.
Vážení, všiml jsem si nedávno zvláštní symbiózy. Zatímco Čína začíná lovit mozky na Západě, některé mozky na Západě vymýšlejí, jak jí lov usnadnit. Greta Thunberg a její řídící mozky v Evropské unii v zásadě vyhrály. A já doufám, že jenom bitvu, nikoli však válku.
Čekají nás eurovolby. Obdobně jako loni na sněmu, upozorňuji i letos předběžně opatrnicky naše budoucí europoslance, aby se naočkovali proti bruselóze. Ta, jak známo, způsobuje politickou sterilitu u velkých zvířat. Sami sobě položte otázku: co udělala EU za dvacet let našeho členství dobře? Myslím, že těch pozitivních počinů je velmi málo. Naši naočkovaní europoslanci se mohou pokusit to změnit. Konkrétně v energetice mohou prosazovat následující. Postavit se proti zákazu spalovacích motorů samozřejmě, prosazovat jadernou energetiku, bránit nesmyslným regulacím v rámci Green Dealu, neodstupovat od Energetické charty chránící investice do energetiky. Dle zdravého rozumu budou jistě konat i v jiných oblastech a já věřím, že z žádného našeho europoslance se nestane politický EUnuch. Děkuji za pozornost.
